Důvody zřízení a účel centrálního registru přestupků, stávající evidence přestupků

 
1. Důvody a účel zřízení registru přestupků

Vláda ČR se ve svém programovém prohlášení ze dne 4.8.2010 (část IV. Právo, spravedlnost, veřejná správa, byrokracie a korupce, oblast Veřejná správa a eGovernment)[1] zavázala vytvořit v návaznosti na systém základních registrů podmínky pro vznik registru/registrů přestupků jako informačního systému veřejné správy, a to s cílem zpřísnění odpovědnosti za přestupkovou recidivu, včetně možné trestní odpovědnosti u recidivy vybraných druhů přestupků. Tento úkol vyplývá i ze Strategie vlády v boji proti korupci na období let 2011 a 2012 (dále jen „Strategie“), schválené usnesením vlády ČR č. 1 ze dne 5.1.2011[2], kde je Ministerstvu vnitra uložen úkol předložit vládě analýzu možností vytvoření podmínek pro vznik registru/registrů přestupků jako informačního systému veřejné správy v návaznosti na systém základních registrů veřejné správy tak, aby došlo k efektivnějšímu projednávání a následnému vymáhání sankcí za uložené přestupky s cílem zpřísnění odpovědnosti za přestupkovou recidivu, včetně možné trestní odpovědnosti u vybraných druhů přestupků. Předložení této analýzy, a na jejím základě následně legislativního řešení, je úkolem č. 1.12 Strategie.[3]

Z programového prohlášení vlády ČR ve spojitosti se Strategií tak vedle samotného záměru zřídit registr přestupků (dále jen „registr přestupků“) vyplývají přinejmenším dva základní cíle, a to vytvořit podmínky pro kriminalizaci recidivujícího přestupkového jednání u vybraných přestupků (v úvahu přicházejí především přestupky proti občanskému soužití a proti majetku[4]), a zároveň zefektivnit vymáhání sankcí za přestupky, resp. zjednodušit dohled nad vymáháním sankcí.

Zřízení registru přestupků může přinést i další pozitivní efekty, např. sjednocení a centralizaci údajů o postihu za přestupek, neboť v současné době příslušné správní orgány většinou jen nesystematicky a rozdílnými způsoby evidují pro své vnitřní potřeby údaje o jimi projednaných přestupcích, centrálně však údaje získat nelze[5]. To může být překážkou efektivní činnosti mj. Policie ČR a obecně orgánů činných v trestním řízení, které (zpravidla dotazem směřovaným do místa trvalého pobytu dotčené osoby, např. v rámci tzv. žádosti o pověst) nezískávají kompletní a přesné údaje. Přesné údaje postrádá Policie ČR i při řešení problematiky extremismu či tzv. diváckého násilí. Podobně nelze získat přesné údaje o tzv. spolehlivosti dotčených osob pro účely řízení dle zvláštních předpisů[6]. Tím dochází i k nerovnému postavení mezi osobami trvale se zdržujícími (a příp. páchajícími přestupky) v místě svého trvalého pobytu, a osobami, které páchají přestupky v jiných či různých územních obvodech, aniž by tato skutečnost byla správnímu orgánu v místě trvalého pobytu (a návazně pak dalším orgánům veřejné moci) známa.

Dalším, ne-li nejdůležitějším, účelem zřízení registru přestupků by zároveň mělo být využití evidovaných údajů pro vedení vlastního přestupkového řízení, resp. pro řádný výkon správně-trestní pravomoci správních orgánů. Recidiva je obecnou přitěžující okolností, která může být (buď na základě § 12 zákona o přestupcích, nebo výslovně na základě ustanovení obecného či zvláštního předpisu) důvodem ke zpřísnění správní sankce. Zákon o přestupcích ani zvláštní zákony výslovně neupravují možnost vyšší výměry sankce z důvodu recidivy právě proto, že neexistuje centrální evidence přestupků, resp. registr přestupků. V případě zavedení registru přestupků lze přestupkovou recidivu zohledňovat při výměře sankce za další spáchaný přestupek, a to při zachování principu rovnosti. V současnosti bývá recidiva zohledňována s odkazem na § 12 zákona o přestupcích, ví-li správní orgán z vlastní úřední činnosti o dříve spáchaných přestupcích. Jak už bylo výše naznačeno, správní orgán však neví o přestupcích projednávaných jinými správními orgány, a proto je v praxi zohledňování recidivy v podstatě nahodilé a k pachatelům přestupků tak ve výsledku není přistupováno v souladu se zásadou rovnosti i požadavkem na náležité zjištění stavu věci ve smyslu § 3 správního řádu.

Úvahy o zřízení evidence přestupků se vyskytly již v minulosti, a to zejména v souvislosti s přípravou rekodifikace trestního práva v roce 2004. Usnesením vlády ČR č. 78 ze dne 21.1.2004 byla přijata Analýza možnosti vytvoření registru některých správních trestů. Zmíněným usnesením vláda ČR zároveň uložila ministru vnitra povinnost předložit návrh řešení evidence vybraných přestupků prostřednictvím Rejstříku trestů. Návrh byl zpracován Ministerstvem vnitra jako „Návrh řešení evidence vybraných přestupků vedené prostřednictvím Rejstříku trestů včetně analýzy možnosti a způsobu zavedení trestněprávního postihu recidivy některých předem určených přestupků, zejména přestupků proti majetku a proti občanskému soužití“. Návrh vycházel z předpokladu, že evidence přestupků bude realizována v rámci Rejstříku trestů. Dále návrh předpokládal jen částečnou evidenci přestupků, a to pro účely kriminalizace přestupkové recidivy přestupků proti občanskému soužití a přestupků proti majetku, a dále pro účely evidování přestupků, jejichž předchozí spáchání (postih za ně) byl znakem skutkové podstaty určitých skutkových podstat trestných činů (s čímž počítal návrh kodifikace trestního práva hmotného přijatý usnesením vlády ČR ze dne 9.6.2004; platný zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, už takovou definici skutkových podstat trestných činů nezná). Návrh řešení evidence vybraných přestupků prostřednictvím Rejstříku trestů nevycházel z potřeby evidence přestupků pro účely dohledu nad vymáháním sankcí (jeden z nápadů na údajné „protikorupční“ využití registru přestupků).

Proti evidenci přestupků v rámci Rejstříku trestů však tehdy vystoupilo Ministerstvo spravedlnosti, které navrhovalo jako garanta evidence Ministerstvo vnitra (mj. s ohledem na garanci evidence obyvatel i fakt, že podstatná část správních orgánů projednávajících přestupky spadá pod Ministerstvo vnitra). Usnesením vlády ČR č. 847 ze dne 8.9.2004 byl ministru spravedlnosti přesto uložen úkol předložit vládě (do 31.3.2005) věcný záměr zákona o registru přestupků s tím, že se zavede evidence vybraných přestupků, a návrh změn dotčených zákonů, ve kterých jsou upraveny jednotlivé skutkové podstaty přestupků podléhajících evidenci. Věcný záměr zákona pod názvem „Návrh věcného záměru zákona o vedení evidence vybraných přestupků“ byl Ministerstvem spravedlnosti připraven, ovšem další práce na přípravě vzniku registru přestupků ustaly, protože nebyl přijat nový trestní zákoník, s nímž potřeba zavést registr přestupků pro účely kriminalizace přestupkové recidivy souvisela.

V roce 2011 byla zpracována nová „Analýza možného řešení vzniku elektronického registru přestupků“, která byla vládě České republiky předložena 30.6.2011. Ministerstvo vnitra se však zřeklo záměru zřídit registr přestupků z důvodu absence finančního krytí nákladů na jeho zřízení, které odhadlo na cca 170 milionů Kč. Na podzim r. 2011 došlo na vládní úrovni k dohodě s Ministerstvem spravedlnosti, které se realizace úkolu nově ujalo, s tím, že registr přestupků bude přidružen k Rejstříku trestů, kdy náklady na jeho zřízení se poté odhadují na cca 30 milionů Kč. S ohledem na obdobný charakter obou typů evidencí i zkušenosti Rejstříku trestů se takové řešení jeví zároveň jako nejrozumnější.

Účelem nynější koncepce je záměr zřídit registr přestupků s evidencí všech přestupků. Tím budou vytvořeny předpoklady i pro případnou kriminalizaci recidivy vybraných druhů přestupků. Dalším účelem zřízení registru přestupků bude využití evidovaných údajů pro vedení vlastního přestupkového řízení, resp. pro řádný výkon správně-trestní pravomoci správních orgánů, zahrnující i zohlednění recidivy přestupkového jednání v rámci přestupkového práva (tím lze dosáhnout stejného cíle jako v případě kriminalizace recidivy, tedy jejího přísnějšího postihu, a to v rámci práva přestupkového, resp. správního). Zřízení registru přestupků umožňuje i jeho využití pro účely zjišťování tzv. spolehlivosti či bezúhonnosti na základě zvláštních právních předpisů. Záměr využít registr přestupků i pro účely kontroly nad vymáháním sankcí na druhé straně postrádá opodstatnění, k zamýšlenému účelu nepřispěje a míjí se s koncepcí podobných evidencí správních sankcí či trestů.


2. Nynější stav a způsob evidence přestupků

Základním právním předpisem upravujícím oblast přestupků je zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), který obsahuje „obecnou část“ zahrnující základní hmotněprávní instituty přestupkového práva, společné pro projednávání všech přestupků, dále procesní ustanovení stanovující odchylky od správního řádu a konečně definici skutkových podstat některých přestupků[7]. Zvláštní zákony pak samostatně upravují skutkové podstaty dalších přestupků[8], někdy i s dílčí zvláštní právní úpravou hmotněprávního či procesního charakteru[9].

Zákon o přestupcích, ani jiný právní předpis, v současné době neupravuje centrální ani místní evidenci všech přestupků.

K částečnému shromažďování dat o projednaných přestupcích dochází podle ustanovení § 96 zákona o přestupcích. Podle tohoto ustanovení poskytují obce a kraje Ministerstvu vnitra ke zpracování každoročně, vždy ke dni 31. ledna, údaje o projednaných přestupcích orgány místní správy ve svých správních obvodech za uplynulý kalendářní rok. Ministerstvo vnitra pak ze shromážděných údajů zpracovává „Roční výkaz o přestupcích projednaných orgány místní správy“. Z evidovaných údajů však nelze zjistit konkrétní údaje o pachatelích přestupků, evidován je pouze počet jednotlivých přestupků, způsob jejich vyřešení, souhrn uložených sankcí a uložených ochranných opatření, tzn. jedná se o údaje pouze statistického charakteru. Do evidovaných údajů dále nejsou zahrnuty přestupky projednané Policií ČR nebo obecními policiemi ani přestupky projednané jinými správními orgány.

Jiné správní orgány projednávající přestupky si mnohdy vedou pro svou potřebu evidenci jimi projednaných přestupků, jedná se však o jejich vlastní iniciativu a tyto evidence jsou vedeny značně odlišným způsobem (od elektronických evidencí po listinné kartotéky). Interně shromažďované údaje jsou dostupné zpravidla jen rámci toho kterého správního orgánu, navenek případně zveřejňované údaje v případě přestupků zase neobsahují údaje o pachateli přestupku.

Policie ČR může některé přestupky projednávat v blokovém řízení, jinak orgány Policie ČR oznamují přestupky, o nichž se dozví, příslušným správním orgánům, nejsou-li samy příslušné k jejich projednávání. V současné době má Policie ČR přehled o všech přestupcích, které řešila (včetně osobních údajů k obviněnému z přestupku) na úrovni krajského ředitelství policie (krajská databáze ETŘ). V této evidenci se však nevedou údaje o způsobu vyřízení přestupku správním orgánem nebo údaje o uhrazení blokové pokuty v případě uložení blokové pokuty na místě nezaplacené. V informačním systému ETŘ (protokol přestupků) nebo v informačním systému Lotus Notes (dopravní nehody a přestupky) jsou evidovány přestupky, včetně údajů o konkrétních skutkových podstatách přestupků a údajů o pachatelích přestupků. Tyto systémy slouží mj. ke sledování a hodnocení objemu činnosti jednotlivých útvarů a služeb policie a k hodnocení jejich efektivity. Z evidovaných údajů je možno též zjistit počet přestupků v jednotlivých oblastech řešených policií, počet vydaných rozhodnutí, počet uložených blokových pokut a další údaje.

Policie ČR, resp. orgány Služby cizinecké policie, projednávají též přestupky podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Policie ČR spravuje a provozuje informační systém CIS (cizinecký informační systém), v jehož rámci shromažďuje údaje o cizincích, včetně údajů o spáchání správního deliktu podle zákona o pobytu cizinců, tj. i o spáchání přestupku. Konkrétně jsou vedeny údaje o dni, měsíci a roku nabytí právní moci rozhodnutí o správním deliktu (přestupku) podle cit. zákona, označení správního deliktu (přestupku) podle zákonného ustanovení, skutkových okolnostech případu podle výroku rozhodnutí, způsobu vyřízení a údaje vztahující se k vybírání a vymáhání uložené pokuty[10] a dále údaje umožňující určit orgán, který rozhodoval ve věci správního deliktu (přestupku), údaje umožňující určit spis vedený k cizinci a založený ve věci správního deliktu (přestupku) a údaje vztahující se k průběhu řízení ve věci správního deliktu (přestupku), a výkonu rozhodnutí podle tohoto zákona[11]. Statistické informace o přestupcích jsou od 1.1.2011 získávány z informačního systému CIS. Ředitelství služby cizinecké policie v současné době eviduje přestupky spáchané cizinci, které řeší organizační články Ředitelství služby cizinecké policie nebo odbory cizinecké policie krajských ředitelství Policie ČR v informačním systému CIS úlohy PRE (přestupek), zároveň jsou přestupky řešené v blokovém řízení evidovány v informačním systému ETŘ. Ostatní přestupky spáchané cizinci na území České republiky, tj. údaje o přestupcích řešených jinými orgány, do úlohy informačního systému CIS PRE vkládá pracoviště informačního odboru Ředitelství služby cizinecké policie.

Orgány služby pro zbraně a bezpečnostní materiál Policie ČR dále evidují přestupky rozhodné pro posuzování spolehlivosti podle § 23 zákona o zbraních v informačním systému D-ZBRANĚ. Údaje o přestupcích získávají vlastní činností (např. při blokovém řízení), dotazováním k správním orgánům příslušným podle místa pobytu prověřované osoby a v poslední době i z údajů vedených v přestupkových spisech v rámci informačního systému ETŘ. Současný systém je Policií ČR považován za pracný s tím, že největším problémem je neexistence jednotného způsobu označování přestupků v informačním systému ETŘ.

Obecní policie rovněž mohou projednávat některé přestupky v blokovém řízení, vedou jak statistickou evidenci přestupků projednaných v blokovém řízení, tak i statistickou evidenci podezření ze spáchání správních deliktů oznámených příslušným správním úřadům, a to v členění podle skutkových podstat. Tyto údaje statistického charakteru jsou každoročně na vyžádání poskytovány Ministerstvu vnitra.

Za dílčí evidenci přestupků svého druhu lze považovat registr řidičů,[12] jehož správcem je obecní úřad obce s rozšířenou působností, resp. centrální registr řidičů, jehož správcem je Ministerstvo dopravy, který je evidencí údajů o řidičích, shromažďovaných z registru řidičů. Kromě jiného také pro účely správy údajů vedených v centrálním registru řidičů jsou Ministerstvu dopravy Ministerstvem vnitra poskytovány v zákonem stanoveném rozsahu referenční údaje ze základního registru obyvatel a Ministerstvem vnitra a Policií České republiky v zákonem stanoveném rozsahu údaje z agendového informačního systému evidence obyvatel a agendového informačního systému cizinců.  Registr řidičů, resp. centrální registr řidičů, zahrnuje i evidenci spáchaných přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Zákon o silničním provozu již blíže nespecifikuje, v jakém rozsahu, resp. míře detailnosti, mají být údaje o spáchaných přestupcích vedeny. (Zákon pouze upřesňuje, že záznamy o spáchaných přestupcích proti bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, záznamy o odnětí řidičského oprávnění pro ztrátu zdravotní nebo odborné způsobilosti a záznamy o zákazech činnosti spočívajících v zákazu řízení motorových vozidel uložených soudem nebo správním orgánem se do registru řidičů zapisují až po nabytí právní moci příslušných rozhodnutí a že příslušná rozhodnutí jsou orgány, které je vydaly, povinny zaslat obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle místa trvalého pobytu občana[13]; částečnou úpravu nakládání s údaji obsahuje ještě § 128 zákona o silničním provozu[14].) Údaje z registru řidičů, resp. centrálního registru řidičů, jsou na základě písemné žádosti poskytovány orgánům státní správy v rozsahu potřebném k plnění jejich úkolů, soudům všech stupňů, státním zastupitelstvím všech stupňů, orgánům a organizacím, které jsou pověřeny zvláštními předpisy k práci s těmito údaji, například pojišťovně ke zjištění údajů o řidiči, který byl účastníkem dopravní nehody nebo takovou nehodu zavinil, orgánům činným v trestním řízení, obcím v rozsahu potřebném pro jejich činnost, fyzickým osobám, pokud jde o údaje o nich vedené, a jiným fyzickým nebo právnickým osobám na základě písemného souhlasu osoby, o jejíž údaje fyzická nebo právnická osoba žádá, ověřeného příslušným orgánem.[15] Zákon o silničním provozu také stanoví, že Ministerstvo vnitra a Policie ČR poskytují pro výkon působnosti dle daného zákona, tedy i pro potřeby registru řidičů, resp. centrálního registru řidičů, referenční údaje ze základního registru obyvatel, údaje z agendového informačního systému evidence obyvatel a údaje z agendového informačního systému cizinců.[16]

Další dílčí evidence přestupků, ale i správních deliktů, je vedena Českou inspekcí životního prostředí (dále jen „inspekce“) podle zákona o obchodování s ohroženými druhy.[17] Dle zmíněného zákona inspekce vede evidenci osob uznaných vinnými z přestupků nebo odpovědnými ze správních deliktů podle tohoto zákona. Jako přestupek nebo správní delikt je postihován např. dovoz či vývoz exemplářů ohrožených druhů v rozporu se zákonem o obchodování s ohroženými druhy[18]. Orgánům vykonávajícím státní správu podle zákona o obchodování s ohroženými druhy, tedy rovněž inspekci, jsou pro účely správy údajů vedených v evidenci osob uznaných vinnými z přestupků nebo odpovědnými ze správních deliktů podle tohoto zákona, Ministerstvem vnitra poskytovány údaje v zákonem stanoveném rozsahu ze základního registru obyvatel a Ministerstvem vnitra a Policií České republiky v zákonem stanoveném rozsahu údaje z agendového informačního systému evidence obyvatel a agendového informačního systému cizinců. Vedle evidence osob, které byly pravomocným rozhodnutím uznány vinnými z přestupků nebo odpovědnými ze správních deliktů podle zákona o obchodování s ohroženými druhy, inspekce archivuje podle zvláštních právních předpisů spisový materiál týkající se řízení o přestupcích nebo správních deliktech nebo jiných řízení podle zákona o obchodování s ohroženými druhy, a to po dobu nejméně 5 let. Evidence obsahuje údaje prokazující totožnost osob pravomocně uznaných vinnými z přestupků nebo odpovědnými za správní delikt.[19] Detailní úpravu rozsahu údajů, které jsou v souvislosti s evidencí správních deliktů vedeny, zákon o obchodování s ohroženými druhy výslovně neobsahuje. Zákon o obchodování s ohroženými druhy však stanoví, že Ministerstvo vnitra nebo Policie ČR poskytuje orgánům vykonávajícím státní správu podle zákona o obchodování s ohroženými druhy, tedy i inspekci, referenční údaje ze základního registru obyvatel, údaje z agendového informačního systému evidence obyvatel a údaje z agendového informačního systému cizinců[20].

Samostatná evidence správních deliktů (nikoliv přestupků) existuje též podle zákona o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty.[21] Inspekce na základě zmíněného ustanovení vede evidenci osob, kterým byla uložena pokuta za správní delikt podle zákona o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty.[22] Záznam o uložení pokuty se z evidence vymaže po uplynutí 1 roku ode dne, kdy rozhodnutí o uložení pokuty nabylo právní moci, byla-li pokuta zaplacena.

Dále je na základě zákona o veřejných zakázkách vedena evidence právnických a podnikajících fyzických osob, jimž byl uložen zákaz plnění veřejných zakázek (zákaz je ukládán na dobu 3 let).[23] Evidence je nazvána „Rejstřík osob se zákazem plnění veřejných zakázek“ a vede ji Ministerstvo pro místní rozvoj. V rejstříku jsou evidovány identifikační údaje právnické nebo podnikající fyzické osoby, která má být do rejstříku zapsána (jíž byl uložen zmíněný zákaz), a den, od kterého výkon zákazu plnění veřejných zakázek začíná, a den, kdy končí.

V současné době je tak vedeno několik rejstříků, resp. evidencí. Uvažovaný registr přestupků by měl zahrnout i evidenci přestupků, které jsou již nyní evidovány na základě zákona o obchodování s ohroženými druhy a zákona o pobytu cizinců. Je otázkou, zda je technicky možné propojení či sloučení těchto dílčích evidencí s registrem přestupků. Nebo zda je v těchto zvláštních případech přípustná „duplicita“ evidence vybraných přestupků, např. s ohledem na rozdílné cíle dílčích evidencí přestupků či technické obtíže při slučování daných evidencí (kdy by navíc mimo registr přestupků i nadále zůstaly dílčí evidence správních deliktů). To platí zejména pro Centrální registr řidičů. Technicky není zásadní problém ve sjednocení evidence přestupků, na druhé stran zřejmě i nadále potrvá potřeba evidence i dalších údajů, které jsou nyní ve zvláštních evidencích zpracovávány. Plná integrace dílčích evidencí, zejména registru řidičů a cizineckého informačního systému, v registru přestupků, s ohledem na odlišné účely evidencí, zřejmě nepřichází v úvahu. Proto se předpokládá takové nastavení vazeb existujících informačních systémů vůči registru přestupků, kdy existující dílčí evidence budou „primárními“ evidencemi, zatímco registr přestupků „centrální“ evidencí přestupků (nebo – jde-li o Centrální registr řidičů – budou údaje evidována plně odděleně).


3. Zahraniční právní úprava evidence přestupků

V rámci Evropské unie neexistuje jednotná právní úprava přestupkového práva. Stejně jako se v jednotlivých státech liší samotný způsob projednávání protiprávního jednání fyzických osob, které není trestným činem (srovnatelného s přestupky v České republice), liší se i přístup k evidování takového protiprávního jednání. Pro srovnání byly použity získané poznatky z 6 zemí Evropské unie – z Nizozemí, Francie, Německa, Rakouska, Švédska a Slovenska. Poznatky nebyly získávány ze všech členských států Evropské unie. Jako klíč k výběru šesti zemí sloužila geografická blízkost, obdobná velikost či podobnost právního řádu.

V Nizozemí mohou být méně závažné přestupky nebo přečiny prominuty nebo potrestány pokutou nebo obecně prospěšnými pracemi. Přestupky, které lze potrestat bez účasti soudu, jsou přesně stanoveny zákonem, směrnicí nebo pokynem. Přestupky projednává soud, úřad státního zástupce a v některých případech policie. Uložené tresty eviduje Centrale Justitiële Documentatie. V závislosti na povaze činu je možno některé zápisy po určité době vymazat. Některé přestupky týkající se dopravy (např. překročení povolené rychlosti o více jak 30 km/hod.) zůstávají v databázi bez časového omezení.

Ve Švédsku existuje vedle trestněprávního postihu řada občanskoprávních a správních sankcí, jako je náhrada škody a pokuty. To, který úřad bude projednávat protiprávní jednání, záleží na okolnostech případu. Pokuta může být uložena jak soudem, tak správním úřadem (např. finančním úřadem). Neexistuje centrální evidence přestupků.

V Rakousku závisí trestání protiprávního jednání, které není trestným činem, na tom, zda tímto jednáním došlo k porušení správních (policejních) předpisů. V tomto případě příslušný orgán přijme stanovené opatření. Soud rozhoduje pouze v případě, kdy došlo ke spáchání trestného činu. Tresty za správní delikty jsou evidovány Ministerstvem spravedlnosti (trestní rozhodnutí Ministerstvem vnitra).

Ve Francii jsou přestupky rozděleny do pěti kategorií, z nichž přestupky spadající do první čtyř kategorií jsou trestány pouze pokutou. Přestupky spadající do páté kategorie se projednávají soudně a uložená pokuta může být doprovázena doplňujícími opatřeními, jako je zabavení řidičského průkazu na tři měsíce a více, zákaz držení a nošení zbraně max. na tři roky, konfiskace zbraní, odebrání zbrojního průkazu, propadnutí věci, která sloužila k přestupku apod. Pokuty za přestupky prvních čtyř kategorií ukládají orgány pověřené příslušnou prokuraturou (místní správní orgány, policie, četnictvo, kontroloři veřejných dopravních prostředků). Přestupky páté kategorie a odvolání proti uložení pokut za přestupky prvních čtyř kategorií projednává policejní soud (Tribunal de police) při soudech 1. instance (Tribunal de grande instance). Přestupky prvních čtyř kategorií evidují orgány, které je předepsaly a daňové úřady, které sledují zaplacení uložených sankcí.  Výsledky soudních řízení spojených s přestupkem páté kategorie se evidují v Ústředním rejstříku trestů. Tento rejstřík je součástí Ministerstva spravedlnosti. Evidované přestupkové tresty se objevují pouze na výpisech určených přímo soudním orgánům, nikoli na výpisech určených pro běžnou potřebu a vydávaných příslušné osobě.

V Německu projednávají přestupky správní úřady. Sankcí je většinou pokuta.  V zemi existuje Centrální evidence řidičů a Centrální evidence živnostníků. Centrální evidenci řidičů vede Kraftfahrt-Bundesamt ve Flensburgu. Evidují se dopravní přestupky včetně dopravních nehod. Do evidence se zanášejí pokuty za dopravní přestupky od 40,- Euro. Centrální evidenci živnostníků vede Služebna Generálního spolkového státního zástupce u Spolkového soudního dvora. Do evidence jsou zanášeny přestupky v souvislosti s provozováním živnosti nebo v podniku jiných podnikatelských činností. Do evidence se zanášejí také peněžní pokuty od 200,- Euro. Evidované údaje se mohou týkat fyzických i právnických osob.

Na Slovensku upravuje evidenci přestupků § 89a zákona o priestupkov (zákon č. 372/1990 Z.z.), kterou vede správní orgán, který je příslušný projednat přestupek, včetně blokového řízení. Ústřední evidenci přestupků vede ústřední orgán státní správy (ministerstvo), do jehož působnosti patří úsek státní správy, na kterém došlo k porušení povinnosti zakládající přestupek (§ 89a odst. 1 a § 89 cit. zákona). Evidence přestupků se vede pro účely trestního řízení, občanskoprávního nebo správního řízení a pro osvědčování bezúhonnosti a spolehlivosti fyzické osoby (§ 89a odst. 2 cit. zákona). Pokud zvláštní zákon nestanoví jinak, jsou v evidenci přestupků obsaženy následující údaje: a) titul, jméno, příjmení, b) rodné číslo nebo datum narození, nemá-li pachatel rodné číslo, c) adresa pobytu, d) státní příslušnost, e) údaj o dokladu totožnosti, f) místo, datum a čas spáchání přestupku, g) označení přestupku včetně příslušného ustanovení zákona, stručný popis skutku a následek jeho spáchání, h) způsob vyřízení věci, i) uloženou sankci a ochranné opatření, j) označení a sídlo správního orgánu, který přestupek projednal, k) datum projednání přestupku v blokovém řízení nebo datum nabytí právní moci rozhodnutí, l) evidenční číslo pokutového bloku nebo bloku na pokutu na místě nezaplacenou nebo značku pravomocného rozhodnutí (§ 89a odst. 3 cit. zákona). Údaje z evidence přestupků se poskytují a) osobě uvedené v evidenci, b) soudu, c) orgánům činným v trestním řízení, d) správním orgánům projednávajícím přestupky, e) jiným orgánům na základě zvláštního zákona a f) soudům, justičním a správním orgánům jiných států (§ 89a odst. 4 cit. zákona). Vyjma žádosti osoby uvedené v evidenci se údaje z registru přestupků poskytují v rozsahu a způsobem stanoveným zvláštním zákonem nebo mezinárodní smlouvou (§ 89a odst. 6 cit. zákona). Orgán, který vede evidenci přestupků, likviduje údaje vedené v evidenci přestupků po uplynutí 5 let od nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku nebo od zaplacení pokuty uložené v blokovém řízení, nestanoví-li zvláštní zákon jinak (§ 89a odst. 7 cit. zákona). Vyjma příslušnosti k vedení evidence přestupků se pak výše uvedené neuplatní, jde-li o přestupky, o nichž je vedena evidence dle zvláštního předpisu (§ 89a odst. 11 cit. zákona; jedná se o 5 zvláštních předpisů).


4. Rozsah evidence přestupků (přestupky vybrané k evidenci)

Jedním z cílů vyplývajících z programového prohlášení vlády ČR v souvislosti se záměrem zavést registr přestupků je vytvoření podmínek pro kriminalizaci přestupkové recidivy. Pro tyto účely pak postačuje, aby v registru přestupků byly evidovány pouze ty přestupky, u nichž je zájem na kriminalizaci přestupkové recidivy.

Příkladem přestupků, u nichž je debata o kriminalizaci recidivy vedena nejčastěji, jsou např. přestupky proti občanskému soužití dle § 49 zákona o přestupcích (zejména přestupek proti občanskému soužití dle § 49 odst. 1 písm. c) spáchaný některou z forem hrubého jednání, např. drobným ublížením na zdraví), a především přestupky proti majetku dle § 50 zákona o přestupcích (ustanovení § 50 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích zahrnuje přestupek spáchaný formou krádeže, podvodu, zpronevěry či poškození cizí věci, a to i ve stadiu pokusu, ustanovení § 50 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích zahrnuje přestupek spáchaný formou neoprávněného užívání cizí věci a zatajení věci, ustanovení § 50 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích zahrnuje přestupek spáchaný formou podílnictví). V úvahu přichází např. i kriminalizace recidivy pytláctví dle § 35 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích či kriminalizace recidivy týrání zvířete postihovaného na základě § 27 odst. 1 písm. b) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon na ochranu zvířat proti týrání). V úvahu přicházejí i některé dopravní přestupky, např. řízení vozidla po požití nebo pod vlivem alkoholického nápoje nebo jiné návykové látky dle § 22 odst. 1 písm. b) a c) zákona o přestupcích nebo řízení vozidla bez řidičského oprávnění dle § 22 odst. 1 písm. e) bod 1. zákona o přestupcích[24]. Dále v úvahu přichází i postih recidivy neoprávněného nakládání s exempláři ohrožených druhů dle § 34c odst. 3 písm. a) – c) zákona o obchodování s ohroženými druhy, jakož i recidivy dalších přestupků.

Jak z výše uvedeného vyplývá, výčet konkrétních skutkových podstat nemusí být zdaleka uzavřený a v čase se může i měnit. To zároveň může být i nevýhodou registru přestupků, v němž by byly evidovány přestupky jen v omezeném rozsahu, neboť v případě změny názoru na potřebnost případné kriminalizace některých postupků bude třeba seznam evidovaných přestupků opakovanými novelami obměňovat. Vzhledem k faktu, že některé přestupky projednávají různé správní orgány, může být pro ně i obtížné „zvykat si“ na nově vzniklou (či zaniklou) povinnost (ne)evidovat ten který přestupek, s čímž roste riziko vzniku chyb v registru přestupků. Jen omezený rozsah evidence přestupků, a to pouze pro účely případné kriminalizace recidivy některých přestupků, zároveň neřeší problém s neexistencí centrální evidence všech přestupků pro účely využití evidovaných údajů pro vedení vlastního přestupkového řízení, resp. pro řádný výkon správně-trestní pravomoci správních orgánů, zahrnující i zohlednění recidivy přestupkového jednání v rámci přestupkového práva, a dále např. pro účely ověřování spolehlivosti pro účely řízení dle zvláštních zákonů[25] či pro jiné účely relevantní pro Policii ČR[26].

Jen omezená evidence vybraných skutkových podstat přestupků může snížit složitost, a tím i náklady na správu registru přestupků a vkládání dat do registru přestupků ze strany příslušných správních orgánů, na druhé straně při omezené evidenci vybraných přestupků nelze dosáhnout všech výše uvedených cílů a účelů, k nimž by měl (nebo alespoň mohl) registr přestupků sloužit. Dále jen úplná evidence všech přestupků může sloužit k vytvoření celistvého pohledu na osobnost pachatele přestupku. Úplná evidence přestupků je rovněž potřebná pro možnost (spravedlivého) zohledňování recidivy přestupku v rámci přestupkového řízení tam, kde recidiva kriminalizována není/nebude, jak už bylo výše naznačeno.

Oproti tomu při evidenci všech přestupků zakotvených v právním řádu odpadá nejistota v tom, které správní orgány momentálně budou evidovat ty které přestupky, neboť evidenční povinnost (resp. povinnost vkládat údaje o přestupku) budou mít všechny správní orgány, které přestupky projednávají (v prvním stupni, viz níže). Zároveň v případě změny názoru na potřebnost případné kriminalizace recidivy toho kterého přestupku odpadá i nutnost měnit seznam přestupků, které mají být evidovány. Existující údaje evidované v registru přestupků pak lze zároveň využívat pro další účely, které již s případnou kriminalizací recidivy přestupkového jednání bezprostředně nesouvisejí (zejména obecná možnost zohledňování recidivy v přestupkovém řízení a již zmíněné ověřování „spolehlivosti“ dle zvláštních zákonů či pro preventivní činnost Policie ČR).

Vzhledem ke skutečnosti, že okruh nejčastěji projednávaných přestupků (proti občanskému soužití a majetku, pomineme-li přestupky dopravní, které jsou evidovány již nyní[27]) by se zřejmě překrýval s okruhem přestupků, jejichž recidiva by byla případně kriminalizována, nemuselo by mít „rozšíření“ evidence přestupků na všechny přestupky tak zásadní dopad na administrativní a finanční náročnost správy registru přestupků a dat do něj vkládaných, jak se na první pohled jeví[28]. Na druhé straně s ohledem na množství skutkových podstat přestupků dle zvláštních právních předpisů (tj. neobsažených přímo v zákoně o přestupcích) může až praxe ukázat, jakou administrativní náročnost by představovala evidence všech přestupků, nikoliv jen několika vybraných skutkových podstat[29].

S ohledem na výše nastíněná pozitiva evidence všech přestupků se proto navrhuje evidovat v registru přestupků všechna pravomocná rozhodnutí o vině, tedy včetně rozhodnutí vydaných v blokovém řízení, neboť touto cestou bývají v zájmu procesní ekonomie řešeny i relativně závažné přestupky.[30]


5. Druhy správních deliktů evidovaných v registru přestupků

S ohledem na existenci Rejstříku trestů a uvažovaný vznik registru přestupků se nabízí otázka, zda by neměly být evidovány nejen přestupky, ale všechny správní delikty. Mezi správní delikty řadíme vedle přestupků: správní disciplinární delikty, správní pořádkové delikty, jiné správní delikty fyzických osob, správní delikty právnických osob a správní delikty právnických osob a fyzických podnikajících osob (správní delikty „podnikatelů“)[31]. V úvahu pak připadají především správní delikty právnických osob a fyzických osob spáchaných v souvislosti s výkonem podnikatelské činnosti (správní delikty „podnikatelů“), příp. jiné správní delikty (které nejsou výslovně označeny za přestupek ani za výše zmíněný správní delikt právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby).

Evidence údajů o těchto správních deliktech však není relevantní z hlediska cíle umožnit případnou kriminalizaci recidivy přestupkového jednání. Efektivnější postih recidivy na úseku správních deliktů jde zároveň nad rámec zadání vymezeného programovým prohlášením vlády ČR a Strategie. Evidence jiných správních deliktů než přestupků není relevantní ani z hlediska potřeb Policie ČR. Dále zatímco přestupkem je pouze ten správní delikt, který je za přestupek výslovně označen, v případě jiných správních deliktů přetrvává značná nejednotnost, jak co se týče označení (názvu) těchto správních deliktů, tak i jejich členění a úpravy v rámci zvláštních právních předpisů[32].

Shromažďování údajů o jiných správních deliktech se proto zatím nejeví jako nutné, potřebné a účelné. Nelze pominout ani zvýšení administrativní náročnosti evidence a zpracovávání údajů o jiných správních deliktech a zvýšení nepřehlednosti a “chybovosti“ evidence správních deliktů. Do budoucna však lze případně na základě zkušeností a požadavků z praxe uvažovat o rozšíření registru přestupků o jiné (nebo některé vybrané) správní delikty[33]. Ve stadiu spouštění nového informačního systému, kterým je registr přestupků, je však vhodnější koncipovat informační systém jako co nejjednodušší a nejméně komplikovaný, s možností dalšího vývoje v budoucnu.


6. Rozsah údajů procesního charakteru evidovaných u projednávaných přestupků

Další diskutovanou otázkou je rozsah údajů o přestupku, které budou do registru přestupků vkládány. V souladu se zadáním vyplývajícím z programového prohlášení vlády ČR postačuje především údaj o pravomocném rozhodnutí o vině pachatele (pro účely možné kriminalizace recidivy přestupkového jednání). Údaj o pravomocném rozhodnutí o vině se může jevit jako dostačující i pro další v úvahu přicházející účely, zejména pro možnost zohlednění recidivy přestupkového jednání v rámci dalšího přestupkového řízení, a dále např. pro případ tzv. žádostí o pověst, kdy již nyní řada správních orgánů neuvádí podrobnější údaje (např. o zastavení řízení či odložení věci)[34], jakož i pro ověřování tzv. „spolehlivosti“ na základě zvláštních zákonů, kdy lze vycházet jen z takových rozhodnutí, kde byla prokázána vina pachatele, nikoliv např. jen z údajů o pouhém oznámení přestupku (je třeba ctít presumpci neviny).

Na druhé straně lze předpokládat, že pro orgány veřejné moci se budou jevit potřebné a užitečné i podrobnější údaje, a to o pouhém oznámení přestupku, vedení řízení o přestupku či zastavení řízení o přestupku (či o odložení věci). Důvodem může být např. snaha získat celistvější obraz o chování a možných protiprávních aktivitách té které osoby, a to v rámci shromažďování informací pro potřeby probíhajícího trestního řízení nebo pro účely preventivní činnosti Policie ČR, příp. obecních policií.

Údaj o oznámení přestupku může být dále významný v případě přestupků proti majetku, a to z důvodu, že řada pachatelů se dopouští řady dílčích deliktů, které jsou samy o sobě (nejčastěji Policií ČR) kvalifikovány jako přestupek (např. krádež s výší škody nižší než 5.000,- Kč), ale které zároveň z materiálního hlediska tvoří sérii dílčích jednání skládajících se v pokračující trestný čin (§ 116 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „trestní zákoník“)[35]. Jedná se např. o případy krádeží benzinu na čerpacích stanicích (tzv. újezdy) či krádeže potravin či jiného zboží v obchodech či supermarketech (realizovaných jak za účelem obživy, tak i „na výdělek“ za účelem dalšího prodeje[36]), kdy pachatel páchá krádeže „napříč“ územními obvody různých správních orgánů, které o deliktech páchaných v jiných územních obvodech nevědí a dílčí protiprávní jednání projednávají jako přestupek, ač se materiálně jedná o dílčí útok pokračujícího trestného činu. Pokud je o takovém dílčím útoku pravomocně meritorně rozhodnuto, nelze již skutek postihnout v trestním řízení (v souhrnu s dalšími dílčími útoky skládajícími se v pokračující trestný čin), neboť rozhodnutí o přestupku tvoří ve vztahu k trestnímu řízení překážku věci rozhodnuté[37]. Na druhé straně efektivní postih pokračování v trestném činu nemusí být v praxi reálný, neboť správní orgán by buď musel průběžně sledovat, zda ve věci daného pachatele nebyl na jiném místě oznámen obdobný přestupek, nebo by musel vyčkávat, až se oznámení o podobném přestupku (přestupcích) v registru přestupků objeví, kdy nelze vyloučit, že by pak pachatel nebyl postižen za trestný čin ani přestupek (z důvodu zániku odpovědnosti za přestupek). Jednodušším se tak jeví až postih recidivujícího přestupkového jednání, ať už formou případné kriminalizace recidivy, nebo zohledněním faktu recidivy při projednávání nového přestupku v přestupkovém řízení.

Účelná se může jevit i podrobnější evidence údajů procesního charakteru, konkrétně údajů o oznámení o přestupku a údajů o odložení věci, v případě přestupků proti občanskému soužití dle § 49 zákona o přestupcích, zejména pak v případě přestupků spáchaných mezi tzv. osobami blízkými[38]. Přestupky spáchané mezi tzv. osobami blízkými lze projednat pouze na návrh postižené osoby[39], podaný do 3 měsíců od okamžiku, kdy se navrhovatel dozvěděl o přestupku nebo o postoupení věci orgánem činným v trestním řízení[40]. V případě, že takový návrh není vůbec podán (příp. je podán opožděně), se věc odkládá[41]. V praxi dochází i k případům, kdy správní orgán odkládá již třetí či čtvrté oznámení o přestupku, kde návrh není podán. Jedná-li se však o přestupkové jednání charakteru tzv. domácího násilí, může se (s ohledem na kumulaci a dlouhodobý charakter protiprávního jednání) už jednat o trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 trestního zákoníku, který je stíhán i bez souhlasu poškozeného (odložení věci ve vztahu k možnému trestnímu řízení netvoří překážku věci rozhodnuté). Údaje o kumulaci oznámení o přestupku, byť návrh nebyl podán a věc byla odložena, mohou být relevantní i pro případné stíhání jiných trestných činů (např. nebezpečné vyhrožování dle § 353 trestního zákoníku či nebezpečné pronásledování dle § 354 trestního zákoníku; zde je už však k zahájení trestního stíhání třeba souhlasu poškozeného[42]). Na druhé straně v případě přestupků charakteru domácího násilí k těmto zpravidla dochází proti téže osobě a v tomtéž územním obvodu, kdy je dohledání předchozích incidentů snazší a centralizovaná evidence odložených návrhových přestupků se tak nejeví jako nezbytná.

Je ale třeba vzít v potaz, že výběrová evidence dílčích údajů procesního charakteru u vybraných přestupků může přispět i k nepřehlednosti údajů evidovaných v registru přestupků nebo ke zvýšení „chybovosti“ či neúplnosti stanovených údajů zanášených do registru přestupků. V případě, že by byla stanovena povinnost evidovat v registru přestupků údaje procesního charakteru (oznámení přestupku, odložení věci, zahájení řízení, zastavení řízení atd.) u všech přestupků, mohlo by to vést nejen k neúčelnému zvýšení administrativní zátěže pro správní orgány, ale nevyhnutelně by rostlo i riziko chyb a neúplných či nepřesných údajů v registru přestupků. Samozřejmě lze vznést i námitku nepotřebnosti evidence tak širokého okruhu údajů, nárůst rizika jejich zneužití i možné porušení zákazu presumpce viny.

Je třeba rovněž upozornit, že zahrnutí údajů procesního charakteru do registru přestupků neodpovídá koncepci a účelu jiných obdobných evidencí, nezná ji Rejstřík trestů a nemá obdobu ani v zahraničí. V případě zahrnutí procesních údajů do registru přestupků by se pak jednalo spíše o nákladnou „centralizovanou spisovou službu“, což nebylo původním záměrem zřízení registru přestupků.

 Na základě výše uvedeného se navrhuje „minimalistická“ varianta rozsahu údajů evidovaných v registru přestupků, zahrnující pouze údaje typu pravomocného rozhodnutí o vině a sankci (v podrobnostech viz níže) s tím, že po spuštění provozu registru přestupků a po získání zkušeností s tímto novým informačním systémem lze případně uvažovat o jeho modifikaci či doplnění na základě zkušeností a požadavků z praxe.


7. Údaje zpracovávané v registru přestupků

S ohledem na výše uvedené závěry je namístě evidovat pouze údaje o pravomocném rozhodnutí o vině, o sankci a o ochranném opatření, dále údaje umožňující identifikovat osobu obviněného z přestupku[43] a údaje o orgánech veřejné moci, které ve věci rozhodovaly. V podrobnostech se jedná o níže uvedená data:

-        jméno, popřípadě jména, příjmení a rodné příjmení obviněného z přestupku,

-        datum a místo narození,

-        adresa místa trvalého pobytu, příp. adresa místa pobytu cizince,

-        agendový identifikátor fyzické osoby, jako základní identifikátor obviněného z přestupku, a rodné číslo, bylo-li přiděleno

-        údaj o správním orgánu, který rozhodl v 1. stupni, včetně data vydání, č.j. a právní moci rozhodnutí,

-        údaj o správním orgánu, který rozhodl v 2. stupni, včetně data vydání, č.j. a právní moci rozhodnutí,

-        údaj o správním orgánu, který rozhodl v 1. (a v případě odvolání i v 2.) stupni v přezkumném řízení o změně rozhodnutí o přestupku, jímž byla vyslovena vina, pokud zůstalo beze změny vyslovení viny, včetně data vydání, č.j. a právní moci rozhodnutí,

-        údaj o soudu, který rozhodl o správní žalobě proti rozhodnutí o přestupku, pokud rozhodl o moderaci sankce (pokuty), včetně data vydání, č.j. a právní moci rozhodnutí,

-        rozhodnutí o vině – právní kvalifikace uvedením ustanovení zákona a citace zákona (např. § 27 odst. 1 písm. j) zákona č. 234/1992 Sb.),

-        druh a výměra sankce, údaj o době trvání sankce (v případě zákazu činnosti), údaj o ochranném opatření a o době trvání ochranného opatření,

-        údaj o upuštění od výkonu zbytku sankce (zákazu činnosti),

-        identifikace správního orgánu a konkrétní úřední osoby, která zápis provedla, resp. přesné časové určení každé změny provedené v registru přestupků, včetně identifikace subjektu
a konkrétní úřední osoby, která změnu (vstup) provedla.

Dojde-li ke zrušení pravomocného rozhodnutí o přestupku v rámci přezkumného řízení, budou údaje o zrušeném rozhodnutí (rozhodnutích) z registru přestupků v zákonem stanovené lhůtě vymazány.

Dojde-li po povolení obnovy řízení v obnoveném řízení k vydání nového rozhodnutí o přestupku, budou údaje o předchozím rozhodnutí (rozhodnutích) o přestupku rovněž v zákonem stanovené lhůtě vymazány.

Dojde-li ke zrušení rozhodnutí o přestupku správním soudem na základě správní žaloby, budou údaje o předchozím rozhodnutí (rozhodnutích) o přestupku rovněž v zákonem stanovené lhůtě vymazány. V případě opačného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jímž bude rozhodnutí správního soudu zrušeno, budou údaje v registru přestupků za stejných podmínek obnoveny, resp. znovu vloženy (nabude-li účinnosti novela, kterou bude ve správním soudnictví zavedeno dvoustupňové řízení, bude případná změna v registru přestupků vázána na pravomocné rozhodnutí soudu).

V případě potřeby lze okruh údajů rozšířit o další, v dané fázi se však výše uvedené informace pro splnění účelu zřízení registru přestupků a identifikaci správních orgánů, které ve věci rozhodovaly (mj. pro případ potřeby ověřit dodatečně další údaje, vyžádání spisového materiálu apod.) jeví jako postačující.

Co se týče evidence údajů o (ne)uhrazení peněžité sankce, resp. pokuty, jak předpokládá Strategie (nikoliv však Programové prohlášení vlády ČR), navrhuje se tento údaj v registru přestupků neuvádět. Proti uvádění údajů tohoto druhu v registru přestupků byly uplatněny zásadní připomínky, mj. z následujících důvodů:

Každý správní orgán, který vydal exekuční titul, má povinnost zajistit výkon rozhodnutí. V případě přestupků je pak výnos pokut příjmem subjektu, který pokutu uložil, tzn. sám správní orgán je zainteresován na vymožení pokuty. Údaj o neuhrazení pokuty vedený v registru přestupků mu tento úkol nijak neusnadní, ani jej neuspíší. Jinými slovy efektivnějšího vymáhání sankcí ani vyššího dohledu nad vymáháním sankcí (cíl, který lze dovodit ze Strategie) nemůže být dosaženo jen evidencí údaje o (ne)uhrazení pokuty v registru přestupků. Správní orgán, který pokutu uložil, o ní ví, a to i pro účely vymáhání, není tedy třeba, aby se o ní „dozvěděl“ ještě z registru přestupků. Počet uložených pokut a stav jejich vymáhání pak kontrolují i nadřízené správní orgány, opět aniž by potřebovaly údaje ze zvláštní centrální evidence (registru přestupků). Řádná evidence dluhů, nedoplatků či neplněných peněžních povinností je součástí zákonných povinností správních orgánů, tyto orgány již mají vlastní evidence pohledávek (specializované programy). Tyto evidence (programy) samozřejmě postihují i osoby, jimž byla pravomocně uložena pokuta, a není proto třeba takový údaj navíc uvádět i v registru přestupků, kterýžto údaj by mohl využít opět jen exekuční správní orgán nebo orgán jemu nadřízený. Tyto orgány však o uložené pokutě a stavu jejího vymáhání vědí. Jiný subjekt naopak nemá oprávnění ani zákonný důvod zjišťovat stav úhrady (vymáhání) peněžitých sankcí. Lze dodat, že uložená pokuta je vymáhána po dobu min. 10 let, teoreticky ji lze vymáhat až ve lhůtě 20 let od právní moci rozhodnutí (exekučního titulu).

Co se týče možných (či tvrzených) údajných „protikorupčních“ efektů, soustřeďují se eventuální korupční tlaky v rámci přestupkového řízení především k samotnému vydání rozhodnutí o přestupku, resp. způsobu vyřízení věci, na jehož podobě (zda půjde o odložení věci, o zastavení řízení či naopak o rozhodnutí o vině[44]) má obviněný z přestupku klíčový zájem. Nikoliv na eventuálním (ne)vymožení pokuty, pokud už jeho vina byla jednou závazně deklarována, se všemi z toho plynoucími důsledky (ztráta bodů v Centrálním registru řidičů, možnost použití rozhodnutí v jiném, např. rozvodovém, řízení, ztráta spolehlivosti dle zvláštních předpisů atd.). Ministerstvu vnitra zároveň není znám žádný případ, kdy by nevymožení pokuty uložené za přestupek bylo zapříčiněno tzv. korupčními tlaky (důvodem je zpravidla nedostupnost či nemajetnost pachatele).

V případě evidence údaje o neuhrazení pokuty, a tím i samotného přestupku, se obviněný z přestupku také dostane ve srovnání s ostatními obviněnými z přestupku do nerovného postavení, kdy údaj o jím spáchaném přestupku bude případně evidován i po dobu přesahující navrhovanou pětiletou lhůtu pro uchovávání údaje o přestupku (hypoteticky i po celý jeho život). Je třeba vzít v potaz i to, že Rejstřík trestů žádný podobný údaj neobsahuje (např. o nástupu a ukončení výkonu trestu, o uhrazení peněžitého trestu). Doplnit lze též požadavek na přiměřenou aplikaci institutu zahlazení odsouzení v přestupkovém právu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2011, č.j. 8 As 82/2010 – 55). Registr přestupků coby registr správních trestů by proto neměl být směšován s evidencí pohledávek.


8. Určení doby, po kterou budou uchovávány údaje v registru přestupků

Doba, po niž budou uchovávány údaje v registru přestupků, by měla být stanovena především s ohledem na základní cíle zřízení registru přestupků, tedy měla by být stanovena jednak v návaznosti na případnou změnu trestního zákoníku, díky níž by bylo možno postihovat jako trestný čin, resp. přečin, recidivu přestupkového jednání, a dále v návaznosti na související právní předpisy (zejména zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Doba, po niž budou relevantní údaje uchovávány, může též reflektovat další potřeby orgánů veřejné moci vyplývající ze zvláštních právních předpisů (ověřování „spolehlivosti“ apod.).

Za minimální lhůtu lze považovat dobu 2 (nebo 3) roky od nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku, která se jeví být relevantní pro případný postih přestupkové recidivy (např. u přestupků proti majetku)[45] nebo pro případ ověřování „spolehlivosti“ na základě zvláštního zákona[46]. Za maximální lhůtu lze považovat dobu 5 let[47], která zároveň poskytuje širší prostor pro využití dat z registru přestupků, např. pro účely orgánů činných v trestním řízení. Lhůta 5 let zároveň koresponduje se lhůtou pro provedení skartace přestupkového spisu dle zvláštního zákona. Stanovení delší lhůty se zatím jeví jako vhodnější s tím, že na základě zkušeností z praxe a požadavků orgánů veřejné moci lze později délku lhůty změnit, příp. (až na základě zkušeností s provozem registru přestupků – tedy pro futuro) část údajů evidovat v obdobě „výpisu“ z registru přestupků a údaje přesahující stanovenou lhůtu v obdobě „opisu“ registru přestupků podobně, jako je tomu v případě Rejstříku trestů[48]. Konečné řešení je však otázkou především politického rozhodnutí a závisí i na odborném názoru Ministerstva spravedlnosti.


9. Okruh subjektů, které budou vkládat údaje do registru přestupků

Vkládání údajů do registru přestupků, tedy konkrétně údajů o pravomocném rozhodnutí, kterým byla vyslovena vina, je úkolem především správních orgánů. Otázkou je, zda mají vkládat údaje správní orgány různých stupňů v závislosti na tom, v které instanci bylo o přestupku pravomocně rozhodnuto, nebo zda má být vkládání údajů sjednoceno na jedné instanční úrovni. Nelze opomenout, že rozhodnutí o přestupku může být změněno či zrušeno i správním soudem, tedy orgánem veřejné moci stojícím mimo soustavu správních orgánů.

V případě vkládání či změny údajů ze strany toho správního orgánu, který ve věci rozhodl pravomocně, resp. jako poslední, hrozí riziko výskytu opomenutí ze strany toho kterého orgánu a v případě správních soudů i riziko ztráty kontroly nad danou administrativní činností, stojí-li soudy mimo soustavu správních orgánů. Na druhé straně předávání informací mezi správními orgány může být stejně chybové, může docházet k nežádoucím prodlevám a rovněž k riziku vzniku chyb a opomenutí. Přesto se jeví být vhodnější sjednocení povinnosti vkládat údaje do registru přestupků na úrovni jedné instance, a to té, u níž řízení o přestupku začíná a ve většině případů je i ukončeno, tedy v prvním stupni[49].

V těch případech, kdy bylo o přestupku pravomocně rozhodnuto již v prvním stupni a zároveň ani dodatečně nebyl uplatněn žádný prostředek ochrany před nezákonným správním rozhodnutím, by vkládání údajů nemělo činit větších obtíží. V případě podání odvolání (či podnětu k zahájení přezkumného řízení či v případě žádosti o obnovu řízení) se správní orgán prvního stupně v každém případě o výsledku postupu (zpravidla některého z nadřízených správních orgánů) vždy dozví, nejpozději spolu s vrácením spisu. Podobná situace panuje v případě přezkumu rozhodnutí o přestupku správním soudem.

Samostatnou otázkou je pak zajištění včasného vložení údaje do registru přestupků, tedy zda má být pro správní orgán prvního stupně stanovena lhůta, v níž bude povinen údaj do registru přestupků vložit, příp. zda jiné orgány veřejné moci (nadřízený správní orgán, správní soud) bude mít povinnost v určité lhůtě sdělit výsledek svého rozhodnutí správnímu orgánu prvního stupně, aby tento mohl včas splnit svoji povinnost. Za účelem zajištění aktuálnosti údajů v registru přestupků bude nutné stanovit pevnou lhůtu, v níž budou orgány veřejné moci povinny informovat o rozhodnutí správní orgán prvního stupně.

V každém případě se jeví jako nejvhodnější koncentrovat povinnost vkládání údajů do registru přestupků u správního orgánu prvního stupně, který má o věci nejlepší přehled, ať už jím bude obecní úřad, krajský úřad, ministerstvo, obecní policie, Policie ČR či jiný správní orgán. Pouze v případě správních orgánů jako lesní stráž[50], myslivecká stráž[51] či rybářská stráž[52], projednávajících přestupky v blokovém řízení, by údaje o přestupku vkládal do registru přestupků obecní úřad obce s rozšířenou působností, který disponuje příslušným personálním a technickým zázemím a který je zároveň orgánem, který takový orgán ustanovuje. V případě stráže přírody[53], kterou ustanovují krajské úřady, lze zadávání údajů do registru přestupků realizovat u krajských úřadů, příp. rovněž u obecních úřadů obce s rozšířenou působností, které rovněž projednávají přestupky na úseku ochrany přírody. Zmíněným správním orgánům je pak třeba uložit povinnost ve stanovené lhůtě předat údaje o projednaných přestupcích příslušnému správnímu orgánu, který bude mít oprávnění vkládat údaje o projednaných přestupcích do registru přestupků.

Navrhuje se proto, aby údaje do registru přestupků vkládaly správní orgány, které o přestupku rozhodly v prvním stupni.


10. Vymezení subjektů oprávněných žádat o údaje z registru přestupků

Údaje evidované v registru přestupků mají být dostupné v prvé řadě orgánům veřejné moci, k jejichž činnosti je údajů potřeba. Jedná se o samotné správní orgány projednávající přestupky (např. pro účely zvažování druhu a výše sankce ukládané při rozhodování o přestupku), a to včetně orgánů projednávajících přestupky v blokovém řízení (zejména orgány Policie ČR a obecní policie) a odvolacích správních orgánů, dále orgány činné v trestním řízení pro účely jeho vedení (zejména bude-li trestním právem postihována recidiva přestupkového jednání, ale třeba i pro účely tzv. pověstí), dále orgány cizích států na základě mezinárodní smlouvy, dále orgány, které provádějí výkon rozhodnutí, a konečně i jiné orgány, stanoví-li tak zvláštní zákon, a to pro účely stanovené tímto zvláštním zákonem (např. orgány Policie ČR dle zákona o zbraních, ověřují-li spolehlivost žadatele o zbrojní průkaz). Přístup oprávněných orgánů veřejné moci se navrhuje jako nepřetržitý dálkový přístup.

Dále je třeba umožnit poskytování informací z registru přestupků občanům, resp. osobám, jichž se záznam v registru přestupků týká. V úvahu přichází především poskytování ověřeného výstupu z registru přestupků na základě § 9 zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Ověřený výstup z registru přestupků by byl poskytován na žádost, za správní poplatek, na kontaktním místě veřejné správy (Czech POINT), náležitosti žádosti o výpis a náležitosti výpisu by stanovil prováděcí právní předpis. Ve hře je i varianta umožnění pouhého nahlížení do registru přestupků (viz níže). Ověřený výstup poskytovaný žadateli by měl být zároveň jediným případem, kdy bude žadatel moci osobně žádat o informace z registru přestupků. Oprávněné orgány veřejné moci si výstup opatří samy způsobem umožňujícím dálkový přístup.

V souvislosti s úvahami o možnosti poskytování ověřených výstupů z registru přestupků je však třeba vzít v potaz, zda existence takové možnosti nebude vést soukromé subjekty k požadování předložení takovýchto výstupů např. v rámci přijímacího pohovoru s uchazeči o zaměstnání, při uzavírání nájemní smlouvy apod. Jako prevence podobné praxe pak přichází v úvahu buď zákaz podobných požadavků, který by však byl obtížně vymahatelný, nebo omezení poskytování informací z registru přestupků na pouhé nahlížení. Na druhé straně s ohledem na úpravu zákona o informačních systémech veřejné správy zřejmě nelze v případě registru přestupků vyloučit možnost poskytování ověřeného výstupu a požadavek na jeho doložení může být na druhé straně v řadě případů legitimní. Již nyní lze zároveň teoreticky požadovat potvrzení o „přestupkové bezúhonnosti“ u správního orgánu dle místa trvalého pobytu občana, byť se s podobnými požadavky správní orgány setkávají spíše zcela výjimečně[54]. Přesto může zvláštní úprava takovýto způsob poskytování informací vyloučit.

Navrhuje se stanovit rozsah poskytovaných informací přímo v zákoně o přestupcích (zejména co se týče žádostí osob evidovaných v registru přestupků), zejména poskytování údajů konkrétním orgánům veřejné moci by však mělo být vymezeno spíše ve zvláštních právních předpisech, v závislosti na potřebách toho kterého orgánu veřejné moci.

11. Uvažovaná kriminalizace přestupkové recidivy – účel a rozsah, posouzení důvodnosti jejího zavedení, rizika kriminalizace přestupkové recidivy

Hlavním důvodem vedoucím k zavedení přestupkové recidivy je nutnost efektivního postihu závažného protiprávního jednání, které v současné době na základě formálních znaků nelze kvalifikovat jako trestný čin, ačkoli společenská škodlivost takového jednání v mnohých případech dosahuje intenzity trestného činu. V praxi se objevují případy, kdy se pachatelé opakovaně dopouští přestupků proti majetku, když vědomě způsobují na cizím majetku krádežemi, podvody apod. škodu nižší než 5000,- Kč, která je de facto hranicí trestní odpovědnosti, a to opakovaně či „sériově“, s úhrnnou škodou tuto hranici překračující. S ohledem na nižší sankční efekt postihu za přestupek a zároveň obtížnější vymahatelnost uložených sankcí u recidivujících pachatelů protiprávního jednání narůstá pocit „beztrestnosti“, a opakovaný postih za přestupek se míjí svým zamýšleným účinkem.

Typová nebezpečnost jednání těchto osob je však značná už proto, že dané jednání je často plánované, promyšlené, příp. rutinní, mnohdy i organizované či skupinové, a okruh poškozených je rovněž široký. Ačkoli jsou pachatelé několikanásobně postihováni za přestupek, neexistuje v současné době účinný nástroj, jak jim v opakování jejich protiprávního jednání zabránit.

Obdobným způsobem dochází též k opakovanému páchání přestupků proti občanskému soužití. S pocitem beztrestnosti pak tito pachatelé své protiprávní jednání stupňují a ohrožují své okolí. Byly zaznamenány případy, kdy takto stupňované protiprávní jednání, za které byl jeho pachatel opakovaně postihován pouze v přestupkovém řízení, vyvrcholilo spácháním násilného trestného činu s tragickými následky, včetně úmrtí osob, postižených původně zpočátku (či opakovaně) „pouze“ přestupkem.

V úvahu dále přichází kriminalizace dalších závažných přestupků, jako je postih týrání zvířat, kde i opakované týrání bude z pohledu trestního zákoníku v zásadě pouze přestupkem, nebo postih pytláctví, které se v trestním zákoníku, co se možností postihu a znaků skutkové podstaty týče, výrazněji neliší např. od trestného činu poškození cizí věci. Výrazně společensky nebezpečné je např. i opakované řízení vozidla pod vlivem alkoholu.

Hlavním účelem kriminalizace recidivujícího přestupkového jednání je proto zefektivnění represe tam, kde ani opakovaný postih za přestupek nevedl k nápravě pachatele, resp. kde prostředky správního práva trestního nepostačují k tomu, aby byl pachatel účinně odrazen od pokračování v protiprávním jednání, resp. v jeho opakování.

Konkrétní forma kriminalizace by spočívala v zohlednění předchozího postihu za přestupek v korespondujících ustanoveních trestního zákoníku, např. kriminalizací jednání popsaného v základní skutkové podstatě trestného činu (resp. přečinu), pokud byl pachatel za obdobný čin v posledních (např.) 2 (nebo 3) letech postižen za přestupek. Uvedená doba, v rámci níž bude recidiva relevantní pro trestní postih, může být i kratší (1 – 2 roky), podmínku trestního postihu lze vázat také až na opakovanou recidivu (tedy spáchání nikoliv druhého, ale až třetího přestupku). Alespoň zpočátku by měl být okruh přestupků, jejichž recidiva by byla postihována, spíše omezený. Eventuální rozšíření trestního postihu na další skutkové podstaty přestupků připadá v úvahu až na základě zkušeností s novou právní úpravou a její efektivitou.

Ve světle výše uvedeného se tak kriminalizace přestupkové recidivy jeví jako vhodná a potřebná. Na druhé straně Ministerstvo spravedlnosti v minulosti upozornilo a zdůraznilo, že v roce 2009 byl přijat po pečlivých odborných diskuzích nový trestní zákoník, který cíleně nepřevzal ani poslední zbytky kriminalizace přestupkové recidivy obsažené v předchozím trestním zákoně. Novým trestním zákoníkem byla zároveň do budoucna nastavena i nová trestní politika České republiky. Za stavu, kdy se nápad drobné kriminality v podobě přestupků od doby přijetí nového trestního zákona zásadně nezměnil, resp. udržuje se zhruba na stejné úrovni[55], zároveň nenastala žádná nová skutečnost, která neexistovala již v době přijímání nového trestního zákoníku a která by nyní odůvodňovala změnu trestní politiky. Konkrétně zpřísnění legislativy zavedením trestního postihu za přestupkovou recidivu.

Jak Ministerstvo spravedlnosti dále v minulosti namítalo, trestní postih přestupkové recidivy by měl dále za následek i zvýšení počtu vězněných osob. Ministerstvo spravedlnosti konstantně řeší velmi napjatou situaci ve věznicích s přeplněnou kapacitou o několik tisíc osob. Navrhovaná kriminalizace přestupkové recidivy by měla za následek další rozšíření počtu odsouzených osob, a to nejen přímo k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, ale zejména k trestům alternativním, které budou u části z nich následně přeměněny v náhradní tresty odnětí svobody (v současné době tvoří největší počet vězeňské populace právě odsouzení, u nichž došlo pro neplnění podmínek alternativního trestu k přeměně na odnětí svobody). Pokud by proto měla být zavedena kriminalizace přestupkové recidivy, vyžadovalo by to i odpovídající řešení v oblasti vězeňství, včetně zajištění finančních prostředků.

Se zvýšenými náklady (tentokrát nejen v resortu Ministerstva spravedlnosti, ale i v resortu Ministerstva vnitra, konkrétně u Policie ČR) je nutno počítat i z důvodu vyšších nákladů na administraci trestního stíhání, oproti jednoduššímu a méně nákladnému řízení o přestupku.[56] Dále pokud by mezi formální znaky skutkového podstaty toho kterého trestného činu byl zahrnut předchozí (byť třeba i opakovaný) postih za přestupek, nelze se vyhnout případům, kdy se bude jednat o přestupky natolik bagatelní (např. opakované krádeže zboží v ceně dosahující řádově desetikorun, max. stokorun), že ani v případě recidivy státní zástupce či nejpozději trestní soud neuzná recidivující skutek za natolik společensky škodlivý, aby se jednalo o trestný čin. Věc pak bude nakonec vrácena (postoupena) k projednání jako přestupek, čímž jen narostou náklady všech dotčených orgánů veřejné moci, byť bylo možno řešit věc jako přestupek od počátku.

Aby bylo možno dosáhnout stejných cílů (tedy adekvátního postihu pachatele) jako zamýšlenou kriminalizací přestupkové recidivy, ovšem beze změny trestního zákoníku, lze v případě existence registru přestupků, a tím i přehledu o předchozím postihu za přestupek, v souladu s § 12 zákona o přestupcích v případě recidivujícího přestupkového jednání přiměřeně navýšit sankci ukládanou za nově spáchaný přestupek. Stávající rozpětí sankcí (např. až 15.000 Kč pokuty u přestupků proti majetku, až 20.000 Kč pokuty u přestupků proti občanskému soužití) toto v zásadě umožňuje. Registr přestupků by tak měl využití pro účely přísnějšího postihu za přestupkovou recidivu, aniž by bylo nutno problém řešit cestou trestního práva. Zde je však nutno přiznat nefunkčnost finančního postihu těch pachatelů přestupků, kteří nedisponují žádnými příjmy ani majetkem a peněžitá sankce se u nich míjí účinkem. V takovém případě by se pak posílení trestní represe (možnost uložení alternativního trestu, resp. trestu odnětí svobody), je-li cílem postih všech pachatelů, nikoliv jen těch „majetnějších“, jevilo jako vhodnější. Lze však uvažovat i o rozšíření okruhu (nepeněžních) sankcí ukládaných správními orgány v přestupkovém řízení. (Podstatné není, aby byl pachatel postižen za trestný čin, nikoliv přestupek, ale aby byl vůbec nějak efektivně postižen.)

Konečně je stále nasnadě otázka, zda kvůli určité skupině „nepostižitelných“ pachatelů je namístě plošně pojatá trestní represe, zda kriminalizací přestupkové recidivy bude skutečně dosaženo zamýšlených cílů a zda náklady na posílení kriminalizace recidivující drobné kriminality nepřevýší užitek z očekávaného efektivnějšího postihu pachatelů. Další otázkou je i poměr prevence a represe, jinými slovy zda má být problém v podobě recidivující drobné kriminality řešen spíše prostředky prevence, byť její výsledky nejsou ihned viditelné, nebo spíše prostředky represe, která však neřeší příčiny sociálně patologických vzorců chování projevujících se v opakovaném páchání přestupků.

Zavedení kriminalizace přestupkové recidivy je tak výsostně politickým rozhodnutím.


11.1. Zahraniční právní úpravy kriminalizace přestupkové recidivy

Níže jsou uvedeny poznatky získané z 6 zemí Evropské unie – z Nizozemí, Francie, Německa, Rakouska, Švédska a Slovenska.

V Nizozemí nemůže být přestupek posuzován jako trestný čin. Opakovaný přestupek však může být potrestán podobně jako trestný čin. Například zloděj v obchodě, obviněný z toho, že postupně („na pokračování“) ukradl celkem 50 kartonů mléka, může být potrestán přísně, přestože každá jednotlivá krádež by nebyla posuzována s výhledem na přísný trest. Nejběžnější je tento postup u opakovaných krádeží v malém měřítku, dopravních přestupků a méně závažných případů vandalismu.

Ve Švédsku je recidiva přestupků vždy považována za přitěžující okolnost a vede ke zvýšení trestu. V běžných případech nelze považovat opakované spáchání přestupku za trestný čin.

V Rakousku nemá opakované porušení správních předpisů za následek zahájení trestního řízení.

Ve Francii u přestupků páté kategorie, které jsou soudně projednávány a evidovány v rejstříku trestů vedeném Ministerstvem spravedlnosti, může recidiva vést ke klasifikaci na trestný čin. Přestupky prvních čtyř kategorií nemohou být takto překvalifikovány.

V Německu se trestným činem může stát pouze soustavné a vícenásobné páchání vymezených přestupků či správních deliktů.

Na Slovensku je předchozí postih za přestupek zohledněn ve vybraných skutkových podstatách trestných činů, kde je bráno v potaz, zda byl pachatel v určené době předcházející trestnému činu za obdobný čin postižen. Pojem „postižení za obdobný čin“ definuje § 128 zákona č. 300/2005 Z.z., trestný zákon, a zahrnuje i postih za přestupek. Postih za přestupek v předcházejících 12 měsících je znakem skutkové podstaty trestného činu podávání anabolických látek dle § 176 odst. 1 písm. b) cit. zákona, totéž platí u trestného činu krádeže dle § 212 odst. 2 písm. f) cit zákona, totéž dále platí u trestného činu neoprávněného obchodování s devizovými hodnotami a poskytování devizových služeb dle § 252 odst. 1 písm. c) cit. zákona a totéž platí i u trestného činu týrání zvířat dle § 378 odst. 1 písm. a) cit. zákona. Postih za přestupek v předcházejících 24 měsících je znakem skutkové podstaty trestného činu nekalých obchodních praktik vůči spotřebiteli dle § 269a odst. 1 písm. b) cit. zákona, totéž platí u trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 289 odst. 1 písm. b) cit. zákona, totéž dále platí u trestného činu porušování ochrany rostlin a živočichů dle § 305 odst. 4 písm. e) cit. zákona a trestného činu porušování ochrany stromů a křovin dle § 306 odst. 2 písm. b) cit. zákona. Nejméně dvojí postih za přestupek v předcházejících 24 měsících je pak znakem skutkové podstaty trestného činu vyhýbání se služebnímu úkonu nebo výkonu vojenské služby dle § 403 cit. zákona.


11.2. Vymezení dotčených skutkových podstat trestných činů

S ohledem na výše již zmíněný okruh nejčastěji páchaných přestupků, u nichž dochází ke společensky škodlivé recidivě přestupkového jednání, tedy přestupků proti majetku (§ 50 odst. 1 zákona o přestupcích) a přestupků proti občanskému soužití (zejména dle § 49 odst. 1 písm. b) a c) zákona o přestupcích), jakož i při zohlednění dalších skutkových podstat přestupků, kde je namístě uvažovat o trestním postihu recidivujícího přestupkového jednání (např. přestupek pytláctví dle § 35 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích nebo přestupek týrání zvířete dle § 27 odst. 1 písm. b) zákona na ochranu zvířat proti týrání) připadá v úvahu úprava následujících skutkových podstat trestných činů:

-        trestný čin ublížení na zdraví dle § 146 trestního zákoníku (korespondujícím přestupkem je přestupek proti občanskému soužití dle § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích spáchaný formou drobného ublížení na zdraví)

-        trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 148 trestního zákoníku (korespondujícím přestupkem je přestupek proti občanskému soužití dle § 49 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích spáchaný formou ublížení na zdraví z nedbalosti)

-        trestný čin rvačky dle § 158 trestního zákoníku (korespondujícím přestupkem je především přestupek proti občanskému soužití dle § 49 odst. 1 písm. c) zákona
o přestupcích spáchaný formou drobného ublížení na zdraví)

-        trestný čin omezování osobní svobody dle § 171 trestního zákoníku (korespondujícím přestupkem je přestupek proti občanskému soužití dle § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích spáchaný především formou jiného hrubého jednání)

-        trestný čin vydírání dle § 175 trestního zákoníku (korespondujícím přestupkem je přestupek proti občanskému soužití dle § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích spáchaný především formou vyhrožování újmou na zdraví nebo formou jiného hrubého jednání)

-        trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 trestního zákoníku (korespondujícím přestupkem je přestupek proti občanskému soužití dle § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích spáchaný formou drobného ublížení na zdraví nebo jiného hrubého jednání, příp. přestupek proti občanskému soužití dle § 49 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích spáchaný formou ublížení na cti)

-        trestný čin násilí proti úřední osobě dle § 325 trestního zákoníku (korespondujícím přestupkem je přestupek proti občanskému soužití dle § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích spáchaný formou drobného ublížení na zdraví nebo jiného hrubého jednání, např. v případě napadení úřední osoby, které však nedosahuje společenské škodlivosti trestného činu)

-        trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci dle § 352 trestního zákoníku (korespondujícím přestupkem je přestupek proti občanskému soužití dle § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích spáchaný formou drobného ublížení na zdraví, vyhrožování újmou na zdraví či jinou újmou v rámci jiného hrubého jednání)

-        trestný čin nebezpečného vyhrožování dle § 353 trestního zákoníku (korespondujícím přestupkem je přestupek proti občanskému soužití dle § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích spáchaný formou vyhrožování újmou na zdraví či jinou újmou v rámci jiného hrubého jednání)

-        trestný čin nebezpečného pronásledování dle § 354 trestního zákoníku (korespondujícím přestupkem je přestupek proti občanskému soužití dle § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích spáchaný formou schválností nebo jiného hrubého jednání)

-        trestný čin výtržnictví dle § 358 trestního zákoníku (korespondujícím přestupkem je přestupek proti občanskému soužití dle § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích spáchaný formou drobného ublížení na zdraví nebo jiného hrubého jednání, příp. též přestupek proti veřejnému pořádku dle § 47 odst. 1 písm. b), c) nebo f) zákona přestupcích)

-        trestný čin krádeže dle § 205 trestního zákoníku (korespondujícím přestupkem je přestupek proti majetku dle § 50 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích spáchaný formou krádeže)

-        trestný čin zpronevěry dle § 206 trestního zákoníku (korespondujícím přestupkem je přestupek proti majetku dle § 50 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích spáchaný formou zpronevěry)

-        trestný čin neoprávněného užívání cizí věci dle § 207 trestního zákoníku, trestný čin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytových prostor dle § 208 trestního zákoníku a trestný čin porušování domovní svobody dle § 178 trestního zákoníku (korespondujícím přestupkem je přestupek proti majetku dle § 50 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích spáchaný formou neoprávněného užívání cizího majetku; v případě porušování domovní svobody přichází dle okolností v úvahu i přestupek proti občanskému soužití dle § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích spáchaný formou hrubého jednání)

-        trestný čin podvodu dle § 209 trestního zákoníku (korespondujícím přestupkem je přestupek proti majetku dle § 50 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích spáchaný formou podvodu)

-        trestný čin podílnictví dle § 214 trestního zákoníku (korespondujícím přestupkem je přestupek proti majetku dle § 50 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích)

-        trestný čin zatajení věci dle § 219 trestního zákoníku (korespondujícím přestupkem je přestupek proti majetku dle § 50 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích spáchaný formou přisvojení si cizí věc nálezem nebo jinak bez přivolení oprávněné osoby)

-        trestný čin poškození cizí věci dle § 228 trestního zákoníku (korespondujícím přestupkem je přestupek proti majetku dle § 50 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích spáchaný formou poškození věci z cizího majetku)

-        trestný čin pytláctví dle § 304 trestního zákoníku (korespondujícím přestupkem je přestupek na úseku zemědělství, myslivosti a rybářství dle § 35 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích spáchaný formou neoprávněného lovu zvěře nebo chytání ryb)

-        trestný čin týrání zvířat dle § 302 trestního zákoníku (korespondujícím přestupkem je přestupek dle § 27 odst. 1 písm. b) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, kterého se dopustí ten, kdo týrá zvíře nebo utýrá zvíře)

-        trestný čin neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami dle § 299 trestního zákoníku (korespondujícím přestupkem je přestupek proti zákonu o obchodování s ohroženými druhy dle § 34c odst. 3 písm. a) – c) zmíněného zákona)

-        trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 trestního zákoníku (korespondujícím přestupkem je přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle § 22 odst. 1 písm. b) a c), eventuálně písm. d), zákona o přestupcích[57])

-        trestný čin nedovoleného ozbrojování dle § 279 trestního zákoníku (korespondujícím přestupkem je např. přestupek dle § 76 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních)

Kriminalizace přestupkové recidivy, pokud se vláda ČR přikloní k jejímu zavedení, nemusí být nutně provedena ve shora uvedeném rozsahu, resp. v rámci všech výše uvedených skutkových podstat trestných činů. Výčet konkrétních skutkových podstat trestných činů, v rámci nichž lze postihovat i recidivu přestupkového jednání, může být nejen širší, ale i podstatně užší. Ve prospěch užšího výčtu, v případě rozhodnutí o zavedení kriminalizace přestupkové recidivy, hovoří mj. dosavadní nastavení trestní politiky směřující spíše k dekriminalizaci méně závažných veřejnoprávních deliktů a dále předpokládané zvýšení nákladů na straně orgánů činných v trestním řízení a orgánů zajišťujících výkon rozhodnutí (obce a Probační a mediační služba v případě alternativních trestů, Vězeňská služba České republiky v případě trestů odnětí svobody). Určení konkrétního rozsahu trestního postihu přestupkové recidivy a jeho podmínky (mj. četnost recidivy a určení doby, v rámci níž bude recidiva sledována) pak předpokládá úzkou spolupráci Ministerstva vnitra s Ministerstvem spravedlnosti.

12. Zákony dotčené zřízením registru přestupků a jejich nezbytné změny

V souvislosti se zřízením registru přestupků mohou být dotčeny i další právní předpisy, a to v důsledku skutečnosti, že v registru přestupků budou zpracovávány osobní údaje a řada údajů evidovaných v registru přestupků je prvotně získávána na základě zvláštních zákonů. Registr přestupků může být jedním z agendových informačních systémů, jehož prostřednictvím by byly zapisovány referenční údaje do základního registru práv a povinností. Jedná se zároveň o informační systém, má sloužit k případné kriminalizaci jednání upravených trestním zákoníkem a postihovaným v limitech procesní úpravy stanovené trestním řádem. Předpisy, které je třeba zohlednit, anebo případně novelizovat, jsou zejména následující:

-        zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů,

-        zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů,

-        zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů,

-        zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění zákona č. 100/2010 Sb. a zákona č. 424/2010 Sb.

-        zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů,

-        zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů,

-        zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů, (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů,

-        zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

-        zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009,

-        zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů,

-        zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů,

-        zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů,

-        zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu a o změně zákona č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů

-        zákon č. 310/2006 Sb., o nakládání s některými věcmi využitelnými k obranným a bezpečnostním účelům na území České republiky a o změně některých dalších zákonů (zákon o nakládání s bezpečnostním matriálem), ve znění pozdějších předpisů,

-        zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů

-        zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění zákona č. 30/2011 Sb.,

-        zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů

V rámci zvláštních zákonů nebo obecně v rámci zákona o přestupcích je především třeba zakotvit oprávnění příslušných orgánů veřejné moci žádat o specifikovaný výstup z registru přestupků, resp. o oprávnění nahlížet do registru přestupků.  Dále je třeba upravit způsob poskytování údajů pro potřeby registru přestupků, týkajících se zejména identifikace obviněného z přestupku. V trestním zákoníku (v případě rozhodnutí o zavedení kriminalizace přestupkové recidivy) je třeba upravit příslušné skutkové podstaty trestných činů tak, aby byla umožněna kriminalizace přestupkové recidivy tam, kde dříve spáchaný přestupek koresponduje s některou ze skutkových podstat trestného činu. Potřebnost dalších úprav zvláštních či souvisejících zákonů pak vyplyne především z požadavků dotčených orgánů veřejné moci, resp. připomínkových míst, v rámci přípravy paragrafovaného znění novely zákona o přestupcích, jíž by byl registr přestupků zaveden.

13. Ochrana osobních údajů

Problematika ochrany osobních údajů je řešena zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů). V případě osobních údajů fyzických osob může správce podle § 5 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně osobních údajů zpracovávat osobní údaje bez souhlasu subjektu údajů, jestliže provádí zpracování stanovené zvláštním zákonem nebo nutné pro plnění povinností stanovených zvláštním zákonem. Vedení evidence přestupků fyzických osob by bylo zpracováváním údajů stanoveným zvláštním zákonem, resp. zvláštními zákony. Podmínkou zpracování osobních údajů bez souhlasu subjektů je úprava příslušných zvláštních zákonů. Za autenticitu a pravdivost vkládaných údajů bude odpovídat orgán, který údaje do evidence vloží. Ten bude mít postavení zpracovatele osobních údajů.

Je třeba zdůraznit, že při přípravě právní úpravy zavádějící evidenci přestupků bude z pohledu ochrany osobních údajů nezbytné v zákoně přesně specifikovat účel a rozsah evidence, rozsah evidovaných údajů, informační toky, způsob ukládání a zpracování údajů a likvidaci údajů ve stanoveném čase. Dále bude třeba stanovit povinnost vést provozní údaje o využití údajů z evidence (logování). V případě zpracování osobních údajů na základě zvláštního zákona bude správce liberován z povinnosti registrace zpracování u Úřadu pro ochranu osobních údajů podle ustanovení § 18 písm. b) zákona o ochraně osobních údajů.

14. Závěrečná technická (a „autorská“) poznámka

Tento text není oficiálním dokumentem – za jeho obsah je odpovědný pouze autor, byť řada informací není jeho původním zjištěním. Shrnuje poznatky autora k tématu, získané z vlastních zkušeností a vlastního studia, jakož i od dalších subjektů (osob i institucí), které se tématem zabývaly, ať už nyní či v minulosti (např. jde-li o údaje o zahraničních právních úpravách). Účelem textu je podat komplexnější obraz o důvodech vzniku registru přestupků a o možnostech jeho budoucího využití.

Oficiální dokumenty si zájemci mohou vyžádat neformálně či dle zákona o svobodném přístupu k informacím u příslušných orgánů veřejné moci (povinných subjektů).

Text si zároveň neklade za cíl předvídat do všech detailů konečnou podobu právní úpravy zřízení registru přestupků, která se ještě pod vlivem mnoha okolností může měnit. Autor se zároveň omlouvá za případnou neaktuálnost některých informací, s ohledem na dobu shromažďování většiny informací (první polovina roku 2011), a aktuální datum jejich zveřejnění.  

Aktualizace:
Pro stručnější shrnutí, a zároveň reakci na aktuální záměry vlády ČR ze dne 15.2.2012, která nově zvažuje omezení evidence přestupků jen na ty přestupky, jejichž recidiva bude kriminalizována, viz autorův příspěvek na blogu Jiné Právo "Centrální registr přestupků - očekávání versus realita". 

Stručný text psaný pro Lidové noviny k návrhu omezeného rozsahu registru přestupků a extenzi kriminalizace přestupkové recidivy vic níže:

[1] Srovnej http://www.vlada.cz/assets/media-centrum/dulezite-dokumenty/Programove_prohlaseni_vlady.pdf.

[2] Srovnej http://www.mvcr.cz/clanek/uplna-verze-strategie-vlady-v-boji-proti-korupci-na-obdobi-let-2011-a-2012.aspx.

[3] V návaznosti na programové prohlášení vlády ČR a Strategii Ministerstvo vnitra zařadilo mezi své strategické priority na období 2011 – 2014 (část Efektivní veřejná správa, resp. eGovernment) prioritu Zavedení systému „Elektronický registr přestupků“. Cílem realizace dané priority je efektivnější projednávání a následné vymáhání sankcí za přestupky s cílem zpřísnění odpovědnosti za přestupkovou recidivu, včetně zavedení možné trestní odpovědnosti u vybraných přestupků, a dále posílení dohledu nad přestupkovým řízením a vymáháním pokut.

[4] Srovnej § 49 a § 50 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

[5] Přestupky zmíněné v poznámce č. 4 (viz výše) může projednávat v prvním stupni teoreticky až 6.251 obcí, resp. správních orgánů (obecní úřad, komise k projednávání přestupků), kdy každý ze správních orgánů disponuje vlastními údaji o projednávaných přestupcích. Tyto údaje však nejsou nijak propojené ani centrálně dostupné. Sporná je v současnosti i legalita shromažďování daných údajů. Totéž obdobně platí o dalších správních orgánech, oprávněných projednávat přestupky na základě zvláštních zákonů.

[6] Srovnej § 23 odst. 1 písm. c) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů, § 4a zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů, nebo § 4 odst. 3 písm. b) zákona č. 310/2006 Sb., o nakládání s některými věcmi využitelnými k obranným
a bezpečnostním účelům na území České republiky a o změně některých dalších zákonů (zákon o nakládání s bezpečnostním materiálem), ve znění pozdějších předpisů.

[7] Mezi nejčastěji projednávané přestupky patří přestupky proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 zákona o přestupcích (od léta 2011 jde o přestupky dle § 125c zákona o silničním provozu), přestupky proti občanskému soužití podle § 49 zákona o přestupcích a přestupky proti majetku podle § 50 zákona o přestupcích.

[8] Srovnej § 178 a § 179 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, § 27 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, § 53 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů, § 71 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, § 87 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, § 17d zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů, § 61 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, atd.

[9] Např. stanovení speciálních lhůt pro zánik odpovědnosti za přestupek, srovnej § 28 odst. 3 zákona č. 296/2009 Sb., o sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011, nebo § 16b odst. 3 věta druhá zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon
o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů.

[10] Srovnej § 158 odst. 1 písm. b) bod 12. zákona o pobytu cizinců.

[11] Srovnej § 158 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců.

[12] Srovnej § 119 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů.

[13] Srovnej § 120 odst. 2 zákona o silničním provozu.

[14] Kopii nebo opis pravomocného rozsudku, kterým byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, jsou povinny soudy všech stupňů zaslat příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností. Kopii nebo opis pravomocného rozhodnutí správního orgánu, kterým byla uložena sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, jsou povinny správní orgány, které je vydaly, zaslat příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností. Oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení za přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, za který byla uložena pokuta vyšší než 1.000 Kč nebo za který lze uložit body v bodovém hodnocení řidičů, jsou orgány policie, vojenské policie nebo obecní policie povinny zaslat do pěti pracovních dnů po projednání přestupku příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností.

[15] V podrobnostech k registru řidičů, resp. centrálnímu registru řidičů, viz § 119 – 123 zákona o silničním provozu.

[16] V podrobnostech pro rozsah poskytovaných údajů a nakládání s nimi viz § 122a zákona o silničním provozu.

[17] Srovnej § 25 odst. 4 písm. h) zákona č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy), ve znění pozdějších předpisů.

[18] Srovnej skutkové postaty přestupků podle § 34c odst. 1 – 3 zákona o obchodování s ohroženými druhy.

[19] Srovnej § 35 odst. 7 zákona o obchodování s ohroženými druhy.

[20] V podrobnostech pro rozsah poskytovaných údajů srovnej § 25a zákona o obchodování s ohroženými druhy.

[21] Srovnej § 35 odst. 1 zákona č. 78/2004 Sb., o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty, ve znění pozdějších předpisů.

[22] Srovnej § 35 odst. 1 až 5 zákona č. 78/2004 Sb., o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty, ve znění pozdějších předpisů.

[23] Srovnej § 144 a § 120a odst. 2 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů.

[24] S účinností od 1.8.2011 se v důsledku změny provedené zákonem č. 133/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, jedná o přestupek řízení vozidla po požití nebo pod vlivem alkoholického nápoje nebo jiné návykové látky dle § 125c odst. 1 písm. b) a c) zákona o silničním provozu nebo o přestupek řízení vozidla bez řidičského oprávnění dle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1. zákona o silničním provozu.

[25] Srovnej např. § 23 odst. 1 písm. c) zákona o zbraních, § 4a zákona o obecní policii nebo § 4 odst. 3 písm. b) zákona o nakládání s bezpečnostním materiálem.

[26] Operativně-pátrací činnost, prevence extremismu, boj s organizovaným zločinem a další.

[27] V roce 2009 bylo celkem oznámeno orgánům obcí a krajů 502.745 přestupků, z toho bylo projednáno 303.449 přestupků. Dopravních přestupků dle § 22 zákona o přestupcích bylo projednáno 137.214, přestupků proti veřejnému pořádku dle § 47 zákona o přestupcích bylo projednáno 7.207, přestupků proti občanskému soužití dle § 49 zákona o přestupcích bylo projednáno 30.629, přestupků proti majetku dle § 50 zákona o přestupcích bylo projednáno 24.708, přestupků dle zvláštních předpisů (jiných než dle zákona o přestupcích) bylo projednáno 80.087 (v blokovém řízení bylo projednáno 80.567 přestupků, v příkazním řízení bylo projednáno 122.066 přestupků, ve správním řízení s ústním jednáním bylo projednáno 100.812 přestupků, z toho došlo k zastavení řízení u 26.798 přestupků, pokuta byla uložena u 57.929 přestupků a zákaz činnosti u 22.383 přestupků; odvolání bylo podáno u 5.627 přestupků, k potvrzení rozhodnutí došlo u 2.002 přestupků, ke změně rozhodnutí u 473 přestupků).

[28] Přestupky uvedené v § 53 odst. 1 zákona o přestupcích, zahrnující mj. přestupky proti veřejnému pořádku, občanskému soužití a majetku, mohou být projednávány na úrovni všech obcí, jichž je 6.251 (byť většina menších obcí zajišťuje výkon přestupkové agendy formou uzavření veřejnoprávní smlouvy s jinou obcí). Tyto přestupky může projednávat v blokovém řízení i obecní policie a většinu z uvedených přestupků i Policie ČR. Počet ostatních správních orgánů, projednávajících rovněž přestupky, byť na základě zvláštních právních předpisů, již zmíněný počet správních orgánů projednávajících přestupky uvedené v § 53 odst. 1 zákona
o přestupcích zásadně nenavyšuje.

[29] Pro úplnost však lze uvést, že v roce 2009 bylo z celkem 303.449 přestupků projednaných obcemi a kraji pouze 80.087 přestupků dle zvláštních právních předpisů.

[30] V roce 2009 bylo jen kraji a obcemi, resp. jejich orgány (nepočítaje v to obecní policie), vyřízeno v blokovém řízení celkem 80.567 věcí.

[31] Srovnej Hendrych, D. a kol.: Správní právo, Obecná část. 6. Vydání. C.H.Beck, Praha 2006, s. 423 – 424.

[32] V některých předpisech se správní delikty „skrývají“ např. v ustanoveních týkajících se „pokut“, srovnej např. § 17 zákona č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon), ve znění pozdějších předpisů.

[33] Např. pro účely zamezení poskytování dotací těm právnickým nebo podnikajícím fyzickým osobám, které v rámci výkonu podnikatelské činnosti porušují zákon, resp. páchají správní delikty týkající se oboru jejich činnosti.

[34] Sám údaj o počtu oznámení o přestupku nemusí svědčit o vyšší frekvenci páchaných protiprávních jednání, ale například jen o intenzitě sousedských či rozvodových sporů.

[35] Pokračováním v trestném činu se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku.

[36] Pro získání prostředků na alkohol a zejména omamné a psychotropní látky.

[37] Srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.10.2007, sp. zn. 6 Tdo 986/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12.12.2007, sp. zn. 5 Tdo 1399/2007.

[38] Srovnej § 68 odst. 4 zákona o přestupcích.

[39] Srovnej § 68 odst. 1 zákona o přestupcích.

[40] Srovnej § 68 odst. 2 zákona o přestupcích.

[41] V případě, že návrh vůbec není podán, je věc odložena dle § 66 odst. 3 písm. a) zákona o přestupcích, v případě opožděného návrhu je věc odložena dle § 66 odst. 3 písm. f) zákona o přestupcích.

[42] Srovnej § 163 odst. 1 zákona č. 141/1961, o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.

[43] Obviněným z přestupku (procesní termín) se pro účely tohoto textu rozumí obviněný z přestupku, který byl pravomocně uznán vinným ze spáchání přestupku. V návrhu legislativní úpravy lze použít i hmotněprávní termín pachatel, který používá např. slovenská úprava evidence přestupků.

[44] Cestou je i tlak na neprojednání přestupku v jednoroční prekluzivní lhůtě dle § 20 zákona o přestupcích; prekluze lze dosáhnout jak obstrukcemi, tak případnou ochotou k nečinnosti na straně samotných úředníků; často však k zániku odpovědnosti za přestupek dojde z důvodu přetížení správního orgánu, který nestihne včas projednat všechny přestupky.

[45] Srovnej též znění § 247 odst. 1 písm. e) zrušeného zákona č. 140/1961 Sb.

[46] Viz § 23 odst. 1 písm. c) zákona o zbraních, § 4a zákona o obecní policii nebo § 4 odst. 3 písm. b) zákona o nakládání s bezpečnostním materiálem.

[47] Stejná lhůta byla navržena i v Návrhu věcného záměru zákona o vedení evidence vybraných přestupků, zpracovaného Ministerstvem spravedlnosti, zmíněném úvodem.

[48] Srovnej § 10 a násl. zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů.

[49] I v případě registru řidičů jsou údaje soustřeďovány u správního orgánu prvního stupně, tedy u obecního úřadu obce s rozšířenou působnosti, ať už ve věci rozhodovala např. Policie ČR nebo správní soud.

[50] Viz § 38 a násl. zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů.

[51] Viz § 12 a násl. zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.

[52] Viz § 14 a násl. zákona č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství), ve znění pozdějších předpisů.

[53] Viz § 81 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.

[54] Za pootevření cesty k požadavkům na prokazování „přestupkové bezúhonnosti“, např. pro účely výkonu určitých funkcí, lze považovat např. § 170a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

[55] V roce 2008 bylo projednáno 311.383 přestupků, v roce 2009 303.449 přestupků; přestupků proti majetku bylo projednáno v roce 2008 29.314, v roce 2009 24.702; přestupků proti občanskému soužití bylo projednáno v roce 2008 30.343, v roce 2009 30.828.

[56] Vzhledem k tomu, že rozsah recidivy, která má být kriminalizována, zatím není přesně určen, a dále vzhledem k tomu, že neexistují statistiky týkající se recidivy přestupků, nelze bohužel vyčíslit, jak velký by byl nárůst trestní agendy a z toho vyplývajících finančních nároků na její administraci.

[57] S účinností od 1.8.2011 se v důsledku změny provedené zákonem č. 133/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, jedná o přestupek dle § 125c odst. 1 písm. b) a c), příp. písm. d), zákona o silničním provozu.