neděle 8. dubna 2012

Připomínky k novele zákona o přestupcích („PřesZ“) posl. Ing. Ivany Řápkové a dalších (zavedení sankce zákazu pobytu)


Dne 21.3.2012 Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR schválila přes nesouhlasné stanovisko vlády ČR novelu zákona o přestupcích, jíž má být do zákona o přestupcích zařazena nová sankce zákazu pobytu. Sankce má být ukládána na dobu max. 3 měsíců, a to za opakované spáchání téhož přestupku, jímž má být (zjednodušeně řečeno) narušen veřejný pořádek v té které obci. Porušení zákazu pobytu pak má být trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí.

Avizovaným cílem novely má být prevence páchání přestupků stejným pachatelem v tomtéž místě. Neoficiálním cílem novely je pak zřejmě snaha „zbavit se“ tzv. problémových (či „nepřizpůsobivých“) občanů, tj. „odklonit“ tyto občany do jiné obce, potažmo pak snaha bojovat za tzv. slušné občany, oproti občanům „neslušným“.

Návrh byl schválen ve znění komplexního pozměňovacího návrhu, který měl údajně napravit řadu nedostatků, vytýkaných vládou ČR. Výsledek se však nejeví být o moc kvalitnější než původní návrh. Jde o již několikátý pokus předkladatelů, resp. zejména „duchovní matky“ návrhu, posl. Ing. Ivany Řápkové, o zakotvení zmíněné sankce do právního řádu. Uspěchaný, a dle názoru autora též nekvalitní, návrh, však jen stěží může naplnit očekávání předkladatelů. Jeho předložení i schválení lze považovat spíše za snahu „prosadit svou“, „vykázat činnost“ a dle názoru autora především učinit si „zářez na pažbě“ v boji proti tzv. nepřizpůsobivým, na což voliči nepochybně slyší. Bohužel bez ohledu na to, zda bude právní úprava skutečně efektivní či zda náhodou nepřinese řadu nezamýšlených důsledků, včetně zvýšení nákladů na výkon veřejné správy.

Průběh pojednávání návrhu lze vysledovat na stránkách www.psp.cz (viz sněmovní tisk č. 431); nyní je návrh předložen Senátu, který se k němu musí vyjádřit do 30 dnů od předložení. Vzhledem k tomu, že návrh ještě nebyl definitivně přijat a podepsán prezidentem republiky, dovoluji si níže uvést své připomínky ke konečnému znění novely, schválenému Poslaneckou sněmovnou. Nejdříve přepisuji příslušná ustanovení PřesZ, se zvýrazněním přijatých změn (pro novelu viz sněmovní stránky), a poté uvádím samotné připomínky – nejdříve v chronologickém sledu k jednotlivým novelou dotčeným ustanovením PřesZ, a poté obecné připomínky koncepčního charakteru.

Aktualizace:

Dne 17.4.2012 Ústavně právní výbor Senátu (ÚPV) návrh novely jednomyslně doporučil k zamítnutí. Historii tisku (senátní tisk č. 320) a usnesení ÚPV viz zde. Komentáře a vyjádření zpravodaje novely JUDr. Miroslava Antla viz zde. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí dne 18.4.2012 k tisku nepřijal žádné usnesení.
Dne 25.4.2012 Senát většinou hlasů přítomných senátoru návrh zákona zamítl (většina pro zamítnutí, menšina se zdržela, nikdo nebyl proti zamítnutí). Stenozáznam jednání a výsledek hlasování viz zde.

Aktualizace II.:

Dne 5.6.2012 Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR 105 hlasy přehlasovala Senát, který novelu (v podstatě jednomyslně, včetně hlasů pravicových senátorů) Sněmovně vrátil. Hlasování probíhalo, dá se říci, striktně po stranické linii - vládní koalice PRO (a to včetně právníků či odborníka na správní právo, poslance a ministra dr. Jiřího Pospíšila, který ve vládě hlasoval proti novele), opozice hlasovala PROTI. Což možná bylo důvodem vládního PRO. Diskuze o návrhu se příliš nevedla - viz stenozáznam jednání Sněmovny, a i to málo, co zaznělo, nejspíš proběhlo poslancům "jedním uchem tam, druhým ven".
K nepřesvědčivosti hlasování Sněmovny dlužno dodat i to, že Veřejný ochránce práv a emeritní ústavní soudce, dr. Pavel Varvařovský, který přijel do Prahy v úmyslu vysvětlit své výhrady k novele, byl poslán domů, zpět do Brna, že hlasování o novele se toho dne už nestihne.  V jeho nepřítomnosti pak byla novela schválena. Podobně ani zpravodaji Ústavně právního výboru Senátu, dr. Miroslavu Antlovi, nebylo umožněno vyjádřit se k důvodům vrácení novely Sněmovně, ač se s tím počítalo a bylo by to min. zdvořilé, ne-li zodpovědné, jde-li (snad) všem zákonodárcům o kvalitu právního řádu, nikoliv o cíle s tímto záměrem neslučitelné.
Nyní je tedy na tahu prezident republiky. Pokud novelu Sněmovně nevrátí, připravuje se návrh k Ústavnímu soudu, na zrušení novely pro rozpor s ústavním pořádkem. Dovolím si poznamenat - poněkud nákladný proces, kvůli uspokojení populistických ambicí jedné právem zcela nedotčené poslankyně, řekl bych až posedlé represí, která ani nebyla schopna nechat novelu sepsat tak, by byla způsobilá k aplikaci a efektivnímu řešení problémů, na něž údajně cílí, pro blaho nás všech...

Aktualizace III.:

Dne 19.6.2012 prezident republiky vetoval novelu zákona o přestupcích a novela se tak vrací zpět do Sněmovny. Tiskovou zprávu prezidenta naleznete zde.

Konkrétně prezident uvádí následující:
1. Zákon, který vznikl jako poslanecká iniciativa, byl od svého počátku předmětem zásadních sporů nejen pro svůj zjevný populismus a politickou účelovost, ale i pro svoji nedomyšlenost, snadnou zneužitelnost i možnou protiústavnost. V Poslanecké sněmovně byl prosazen až na druhý pokus.
2. Proti přijetí zákona se vyjádřila vláda, na jednání Výboru pro sociální politiku Poslanecké sněmovny s ním nesouhlasil veřejný ochránce práv a zákon odmítl i Senát a to způsobem, kdy ani jeden senátor nehlasoval pro přijetí. Protože se k tomuto názoru přidávám i já, znamená to, že se tři za čtyř nejvyšších ústavních institucí České republiky stavějí proti zákonu. Tak silný odpor by sněmovna neměla ignorovat. Měla by spíše usilovat o nalezení konsensuálního řešení, které by více odpovídalo tradicím českého právního řádu.
3. Záměrem novely je zavedení až tříměsíčního zákazu pobytu v obci za některé přestupky spáchané na jejím území, např. za kapesní krádeže, rušení nočního klidu, nedovolené podávání alkoholu mladistvým či znečištění veřejného prostranství. Trest zákazu pobytu za pouhý přestupek považuji v kontextu českého práva za nepřiměřený, konkrétní ustanovení novely za nedomyšlená a neodpovídající proklamovaným záměrům navrhovatelů.
4. Přestože bylo proklamovaným záměrem navrhnout zákon tak, aby dopadal pouze na tzv. přespolní a nikoli na místní - záměrně používám tuto nelegislativní, ale všem zcela srozumitelnou terminologii - a tím alespoň částečně eliminovat absenci institutu domovského práva v českém právním řádu, jeho autoři zákon navrhli a parlament jej schválil ve znění, kdy na místní obyvatele obcí dopadat bude. Příčinou je obecně známý fakt, že obec, ve které je někdo hlášen k trvalému pobytu a ze které podle tohoto zákona nesmí být vykázán, často neodpovídá místu skutečného pobytu, místu, kde má rodinu, nebo místu, kde je zaměstnán, nebo má živnost. Dojíždět za prací a žít jinde o víkendu a jinde v pracovní části týdne je dnes běžné. V důsledku toho může mít zákaz pobytu pro takto trestané nezanedbatelné následky – může jim znemožnit rodinný život, zaměstnání či péči o vlastní nemovitost. To jsou následky, o kterých by měly rozhodovat výhradně soudy a ne zaměstnanci obecních úřadů.
5. Nepřesvědčivě jsou formulovány i výjimky z trestu zákazu pobytu. Neumím si představit, jak bude obecní úřad obce, kde má pachatel trvalý pobyt, v součinnosti s obecním úřadem obce, ve které má zakázaný pobyt, rozhodovat, zda pachateli přestupku povolí návštěvu lékaře či úřadu, a to ve lhůtě pěti dnů. Nerealizovatelné je i ustanovení, podle kterého lze pachateli po uplynutí poloviny zákazu pobytu prominout zbytek trestu, jestliže se pachatel osvědčil. Není zřejmé, podle čeho by to mohl obecní úřad obce posuzovat. Měl-li v mezidobí pachatel zakázán v obci pobyt, nemohl se vůči ní projevit jinak, než svou nepřítomností.
6. Novelu přestupkového zákona považuji za další doklad nebezpečného a stále výraznějšího trendu řešit společenské problémy jejich kriminalizací namísto odstraňováním jejich příčin. Zákazem pobytu obec svůj konkrétní problém nevyřeší, jen ho dočasně přesune k sousedům.
Jsem přesvědčen, že to jsou dosti pádné důvody k tomu, aby se sněmovna nad zákonem ještě jednou zodpovědně zamyslela.


Stručný text pro Lidové noviny shrnující hlavní argumenty proti novele viz níže. 


Aktualizace IV.:
Dne 19.12.2012 Sněmovna přehlasovala veto prezidenta a návrh zákona schválila. Ve sbírce zákonů vyšel pod č. 494/2012 Sb.



200/1990 Sb.

ZÁKON

České národní rady

ze dne 17.května 1990

o přestupcích

(…)

            Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:

(…)

Sankce  

§ 11

(1)   Za přestupek lze uložit tyto sankce:

a) napomenutí,
b) pokutu,
c) zákaz činnosti,
d) propadnutí věci
e) zákaz pobytu.

            (2) Sankci lze uložit samostatně nebo s jinou sankcí; napomenutí nelze uložit spolu s pokutou.

            (3) Od uložení sankce lze v rozhodnutí o přestupku upustit, jestliže k nápravě pachatele p postačí samotné projednání přestupku.

§ 12

            (1) Při určení druhu sankce a její výměry se přihlédne k závažnosti přestupku, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům, k okolnostem, za nichž byl spáchán, k míře zavinění, k pohnutkám a k osobě pachatele, zda a jakým způsobem byl pro týž skutek postižen v disciplinárním řízení.

            (2) Za více přestupků téhož pachatele projednaných ve společném řízení se uloží sankce podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji postižitelný. Zákaz činnosti nebo zákaz pobytu lze uložit, jestliže je lze uložit za některý z těchto přestupků.

(…)

§ 15a

(1) Zákaz pobytu lze uložit jen za přestupky uvedené ve zvláštní části tohoto zákona nebo v jiném zákoně a na dobu nejdéle tří měsíců za předpokladu, že

a)  byl přestupek spáchán úmyslným jednáním významně narušujícím místní záležitosti veřejného pořádku,
b) byl pachatel v posledních dvanácti měsících přede dnem spáchání přestupku pravomocně uznán vinným z přestupku za obdobné jednání, kterého se dopustil na území stejné obce, a
c)  uložení takové sankce je nezbytné k zajištění ochrany místních záležitostí veřejného pořádku na území obce; sankce zákazu pobytu se nesmí vztahovat na místo nebo obvod, v němž má pachatel trvalý pobyt nebo hlášený pobyt podle zvláštního právního předpisu19).

            (2) Zákaz pobytu spočívá v tom, že se pachatel nesmí po dobu trvání zákazu pobytu zdržovat na území obce nebo její části, v níž se opakovaně dopustil přestupku ve smyslu odstavce 1, vymezené v rozhodnutí správního orgánu, který zákaz pobytu uložil.

            (3) Obecní úřad obce, na jejímž území má pachatel trvalý pobyt nebo hlášený pobyt podle zvláštního právního předpisu19), může pachateli na základě jeho žádosti udělit povolení ke krátkodobému pobytu na území obce uvedené v odstavci 2 nebo její části. Povolení lze udělit, má-li pachatel k pobytu na území obce závažné osobní důvody, kterými jsou zejména návštěva lékaře nebo orgánu veřejné moci. Obecní úřad může povolení udělit pouze se souhlasem správního orgánu, který zákaz pobytu uložil. O žádosti rozhodne obecní úřad bezodkladně, nejpozději do pěti pracovních dnů od zahájení řízení. Nejsou-li splněny podmínky pro vydání povolení, vydá obecní úřad rozhodnutí, kterým žádost zamítne; jinak povolení udělí; žadateli vydá namísto písemného vyhotovení rozhodnutí potvrzení o povolení k pobytu. Povolení, kterým je žadateli umožněn krátkodobý pobyt na území obce nebo její části, v níž má zakázán pobyt, obsahuje vždy vymezení, v jaké době a za jakým účelem je krátkodobý pobyt povolen. Při pobytu na území obce nebo její části, v níž má pachatel zakázán pobyt, je povinen mít při sobě potvrzení podle tohoto ustanovení.
  
            (4) Od výkonu zbytku zákazu pobytu lze po uplynutí poloviny doby výkonu této sankce upustit, jestliže pachatel přestupku způsobem svého života prokázal, že její další výkon není potřebný.

              (5) O uložení zákazu pobytu, místu a době jeho trvání, popřípadě o upuštění od jeho výkonu, uvědomí správní orgán, který zákaz pobytu uložil, neprodleně Policii České republiky a v případě občanů České republiky rovněž obecní úřad obce, na jejímž území má pachatel trvalý pobyt.
________________
19) Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů.

(…)

§ 19

Zvláštní ustanovení o mladistvých

            (1) Při posuzování přestupku osoby, která v době jeho spáchání dovršila patnáctý rok a nepřekročila osmnáctý rok svého věku (dále jen "mladistvý"), se přihlíží ke zvláštní péči, kterou společnost věnuje mládeži.

            (2) Přestupek mladistvého nelze projednat v příkazním řízení a nelze za něj uložit zákaz pobytu.

            (3) Horní hranice pokuty se u mladistvých snižuje na polovinu, přičemž však nesmí být vyšší než 2000 Kč. V blokovém řízení nelze uložit mladistvému pokutu vyšší než 500 Kč; pokutu až do výše 1000 Kč lze uložit mladistvému, pokud tento zákon nebo zvláštní zákon připouští v blokovém řízení uložit pokutu vyšší než 1000 Kč.

            (4) Zákaz činnosti lze mladistvému uložit nejdéle na dobu jednoho roku, nebránil-li by výkon této sankce jeho přípravě na povolání.

(…)

ČÁST DRUHÁ

Zvláštní část

Přestupky proti pořádku ve státní správě a v územní samosprávě

(…)

§ 30

Přestupky na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi

            (1) Přestupku se dopustí ten, kdo

a) prodá, podá nebo jinak umožní požití alkoholického nápoje osobě zjevně ovlivněné alkoholickým nápojem nebo jinou návykovou látkou, osobě mladší osmnácti let, osobě, o níž lze mít pochybnost, zda splňuje podmínku věku, nebo osobě o níž ví, že bude vykonávat zaměstnání nebo jinou činnost, při níž by mohla ohrozit zdraví lidí nebo poškodit majetek,
b) neoprávněně prodá, podá nebo jinak umožní druhé osobě škodlivé užívání jiné návykové látky než jsou omamné látky, psychotropní látky a alkohol,
c) se nepodrobí opatření postihujícímu nadměrné požívání alkoholických nápojů nebo užívání jiných návykových látek,
d) úmyslně vyrobí líh nebo destilát bez povolení anebo úmyslně líh nebo destilát bez povolení vyrobený přechovává nebo uvádí do oběhu,
e) úmyslně umožňuje požívání alkoholických nápojů nebo užívání jiných návykových látek než látek omamných a psychotropních osobě mladší osmnácti let, ohrožuje-li tím její tělesný nebo mravní vývoj,
f) umožní neoprávněné požívání omamných a psychotropních látek osobě mladší osmnácti let, nejde-li o čin přísněji trestný,
g) požije alkoholický nápoj nebo užije jinou návykovou látku, ačkoliv ví, že bude vykonávat zaměstnání nebo jinou činnost, při níž by mohl ohrozit zdraví lidí nebo poškodit majetek,
h) po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky vykonává činnost uvedenou v písmenu g),
ch) ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil požitím alkoholického nápoje nebo užitím jiné návykové látky, vykonává činnost uvedenou v písmenu g),
i) odepře se podrobit vyšetření, zda není ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou, k němuž byl vyzván podle zvláštního právního předpisu 10),
j) neoprávněně přechovává v malém množství pro svoji potřebu omamnou nebo psychotropní látku,
k) neoprávněně pěstuje pro vlastní potřebu v malém množství rostlinu nebo houbu obsahující omamnou nebo psychotropní látku,
l) prodá jednotlivé cigarety nebo neuzavřené jednotkové balení cigaret,
m) kouří na místech zákonem zakázaných,
n) prodá výrobek podobný tabákovému výrobku, tabákové potřebě ve formě potravinářského výrobku nebo hračky, a nebo podobný alkoholickému nápoji ve formě hračky,
o) prodá tabákový výrobek, tabákovou potřebu nebo alkoholický nápoj v zařízení nebo na akcích určených osobám mladším 18 let,
p) prodá, podá nebo jinak umožní užití tabákového výrobku osobě mladší 18 let nebo neodepře jejich prodej fyzické osobě, o níž lze mít pochybnost, že splňuje podmínku věku.

            (2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) až d) lze uložit pokutu do 3 000 Kč, za přestupek podle odstavce 1 písm. e) a f) pokutu do 5 000 Kč a zákaz činnosti do 1 roku, za přestupek podle odstavce 1 písm. g) až i) pokutu od 25 000 Kč do 50 000 Kč a zákaz činnosti od 1 do 2 let a za přestupek podle odstavce 1 písm. j) a k) pokutu do 15 000 Kč a za přestupek podle odstavce 1 písm. a), b), c), e), f), g), h), ch), j) a k) lze spolu s pokutou uložit zákaz pobytu.

            (3) Sankci za přestupek uvedený v odstavci 1 písm. g) až i) lze snížit pod stanovenou hranici jen tehdy, že byl prokázán dechovou zkouškou nebo lékařským vyšetřením obsah alkoholu v krvi v množství pod 0,5 promile a současně nebylo užito žádné jiné návykové látky.

(…)

§ 46

Ostatní přestupky proti pořádku ve státní správě a přestupky proti pořádku v územní samosprávě

            (1) Přestupkem je porušení i jiných povinností, než které jsou uvedeny v § 21 až 45, jestliže jsou stanoveny zvláštními právními předpisy včetně nařízení obcí, okresních úřadů a krajů.

            (2) Přestupkem proti pořádku ve věcech územní samosprávy je porušení povinností stanovených v obecně závazných vyhláškách obcí a krajů vydaných na úseku jejich samostatné působnosti.

            (3) Za přestupek podle odstavců 1 a 2 lze uložit pokutu do 30 000 Kč a za přestupek podle odstavce 2 lze spolu s pokutou uložit zákaz pobytu

Přestupky proti veřejnému pořádku

§ 47

            (1) Přestupku se dopustí ten, kdo

a) neuposlechne výzvy úřední osoby při výkonu její pravomoci,
b) poruší noční klid,
c) vzbudí veřejné pohoršení,
d) znečistí veřejné prostranství, veřejně přístupný objekt nebo veřejně prospěšné zařízení anebo zanedbá povinnost úklidu veřejného prostranství,
e) úmyslně zničí, poškodí, znečistí nebo neoprávněně odstraní, zamění, pozmění, zakryje nebo přemístí turistickou značku nebo jiné orientační označení,
f) poruší podmínky uložené na ochranu veřejného pořádku při konání veřejných tělovýchovných, sportovních nebo kulturních podniků anebo v místech určených k rekreaci nebo turistice,
g) poškodí nebo neoprávněně zabere veřejné prostranství, veřejně přístupný objekt nebo veřejně prospěšné zařízení,
h) neoprávněně založí skládku nebo odkládá odpadky nebo odpady mimo vyhrazená místa.

            (2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) až c) lze uložit pokutu do 5000 Kč, za přestupek podle odstavce 1 písm. d) pokutu do 20 000 Kč, za přestupek podle odstavce 1 písm. e) a f) pokutu do 3000 Kč a za přestupek podle odstavce 1 písm. g) a h) pokutu do 50 000 Kč a za přestupek podle odstavce 1 písm. b), c), d), f), g) a h) lze spolu s pokutou uložit zákaz pobytu.

(3) Dobou nočního klidu se rozumí doba od 22.00 do 6.00 hodin. Obec může obecně závaznou vyhláškou nebo rozhodnutím vydaným na základě obecně závazné vyhlášky stanovit výjimečné případy, zejména slavnosti nebo obdobné společenské nebo rodinné akce, při nichž je doba nočního klidu vymezena dobou kratší nebo žádnou.

§ 47a

Přestupky křivého vysvětlení

            (1) Přestupku se dopustí ten, kdo jako osoba podávající vysvětlení o trestném činu spáchaném jiným před orgánem činným v trestním řízení úmyslně

a) uvede nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí, nebo
b) takovou okolnost zamlčí.

            (2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do výše 50 000 Kč.

§ 47b

            (1) Přestupku se dopustí ten, kdo

a) odmítne strpět bezúplatné připevnění tabulky s označením ulice nebo jiného veřejného prostranství na své nemovitosti nebo v blízkosti tabulky s označením umístí jiný nápis,
b) úmyslně poškodí, odstraní nebo zakryje tabulku s označením ulice nebo jiného veřejného prostranství,
c) neoznačí budovu čísly popisnými,
d) neudržuje čistotu a pořádek na svém nebo jím užívaném pozemku tak, že naruší vzhled obce.

            (2) Za přestupek podle odstavce 1 může obec uložit pokutu až do výše 10 000 Kč.

§ 48
            Přestupkem proti veřejnému pořádku je porušení i jiných povinností, než které jsou uvedeny v § 47, jestliže jsou stanoveny zvláštními právními předpisy. Za takový přestupek lze uložit pokutu do 3 000 Kč.

§ 49

Přestupky proti občanskému soužití

            (1) Přestupku se dopustí ten, kdo

a) jinému ublíží na cti tím, že ho urazí nebo vydá v posměch,
b) jinému z nedbalosti ublíží na zdraví,
c) úmyslně naruší občanské soužití vyhrožováním újmou na zdraví, drobným ublížením na zdraví, nepravdivým obviněním z přestupku, schválnostmi nebo jiným hrubým jednáním,
d) omezuje nebo znemožňuje příslušníku národnostní menšiny výkon práv příslušníků národnostních menšin,
e) působí jinému újmu pro jeho příslušnost k národnostní menšině nebo pro jeho etnický původ, pro jeho rasu, barvu pleti, pohlaví, sexuální orientaci, jazyk, víru nebo náboženství, pro jeho politické nebo jiné smýšlení, členství nebo činnost v politických stranách nebo politických hnutích, odborových organizacích nebo jiných sdruženích, pro jeho sociální původ, majetek, rod, zdravotní stav anebo pro jeho stav manželský nebo rodinný.

            (2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) lze uložit pokutu do 5 000 Kč a za přestupek podle odstavce 1 písm. b) až e) pokutu do 20 000 Kč a za přestupek podle odstavce 1 písm. c) lze spolu s pokutou uložit zákaz pobytu.

§ 50

Přestupky proti majetku

            (1) Přestupku se dopustí ten, kdo

a) úmyslně způsobí škodu na cizím majetku krádeží, zpronevěrou, podvodem nebo zničením či poškozením věci z takového majetku, nebo se o takové jednání pokusí,
b) úmyslně neoprávněně užívá cizí majetek nebo si přisvojí cizí věc nálezem nebo jinak bez přivolení oprávněné osoby,
c) úmyslně ukryje nebo na sebe nebo jiného převede věc, která byla získána přestupkem spáchaným jinou osobou, nebo to, co za takovou věc bylo opatřeno.

            (2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 15 000 Kč nebo zákaz pobytu.

ČÁST TŘETÍ

Řízení o přestupcích

(…)

ČÁST ČTVRTÁ

Společná, přechodná a závěrečná ustanovení

(…)

§ 92

            (1) O upuštění od výkonu zbytku zákazu činnosti podle § 14 odst. 3 a zákazu pobytu podle § 15a odst. 4 rozhoduje na návrh osoby, jíž byla tato sankce uložena, správní orgán, který přestupek projednal v prvním stupni. U mladistvého může návrh podat též jeho zákonný zástupce nebo orgán vykonávající sociálně-právní ochranu dětí.

            (2) Proti rozhodnutí o návrhu podle odstavce 1 se nelze odvolat; návrh nelze podat opětovně.

(…)


40/2009 Sb.
 
ZÁKON
 
ze dne 8. ledna 2009
 
trestní zákoník
 
(…)
 
                Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
 
(…)
 
§ 337
            Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání
 
            (1) Kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že
 
a) vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu,
b) zdržuje se na území České republiky, ačkoli mu byl uložen trest vyhoštění nebo bylo rozhodnuto o jeho správním vyhoštění,
c) bez povolení a bez vážného důvodu se zdržuje v místě nebo obvodě, na které se vztahuje trest zákazu pobytu, nebo nedodržuje omezení, která mu byla soudem uložena v souvislosti s výkonem tohoto trestu,
d) porušuje zákaz pobytu uložený podle jiného právního předpisu,
e) navštíví akci, na kterou se vztahuje trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, nebo se dopustí jiného závažného jednání, aby zmařil účel tohoto trestu,
f) bez závažného důvodu nenastoupí na výzvu soudu trest odnětí svobody nebo se jiným způsobem neoprávněně brání nástupu výkonu tohoto trestu,
g) dopustí se závažného jednání, aby zmařil výkon nebo účel trestu,
h) dopustí se závažného jednání, aby zmařil výkon nebo účel vazby,
i) dopustí se závažného jednání, aby zmařil výkon nebo účel zabezpečovací detence, nebo
j) dopustí se závažného jednání, aby zmařil výkon nebo účel ochranného léčení nebo ochranné výchovy, které byly uloženy soudem, nebo jinak, zejména útěkem z ústavu, pomocí při útěku, výkon takových rozhodnutí podstatně ztěžuje, anebo maří dohled uložený při ukončení ochranného léčení,
 
            bude potrestán odnětím svobody až na tři léta.
 
            (2) Stejně bude potrestán, kdo se dopustí závažného nebo opakovaného jednání, aby zmařil vykázání provedené podle jiného právního předpisu nebo rozhodnutí o předběžném opatření soudu, kterým se ukládá povinnost dočasně opustit společné obydlí a jeho bezprostřední okolí a zdržet se vstupu do něj nebo povinnost zdržet se styku s navrhovatelem a navazování kontaktů s ním.
 
            (3) Kdo zmaří nebo podstatně ztíží výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že
 
a) zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnou, zatají, zcizí nebo odstraní věc nebo jinou majetkovou hodnotu, které se takové rozhodnutí týká, nebo
b) uprchne stráži, z vazby, z výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence,
 
            bude potrestán odnětím svobody až na pět let nebo peněžitým trestem.
 
            (4) Kdo poté, co proti němu byla bezvýsledně použita opatření v občanském soudním řízení směřující k výkonu rozhodnutí soudu nebo soudem schválené dohody o výchově nezletilých dětí, včetně úpravy styku s dítětem, maří výkon takového rozhodnutí nebo dohody, nebo
 
            kdo se dopustí závažného jednání, aby zmařil výkon rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci týkajícího se výchovy nezletilých dětí,
 
            bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
 
(…)
 

I. Připomínky k textu novely postoupené Senátu (dle pořadí novelizovaných ustanovení):

§ 15a:

Ad § 15a odst. 1 písm. a):
-    Podmínka pro uložení sankce zákazu pobytu spočívající ve spáchání úmyslného jednání může činit aplikační obtíže zejména u přestupků dle § 30 odst. 1 písm. a), b), f) PřesZ (umožnění požití alkoholu či návykové látky), u přestupků dle § 46 odst. 2 PřesZ a u přestupků dle § 47 odst. 1 písm. b), c), d), f), g) PřesZ, kde ke vzniku odpovědnosti za přestupek postačuje pouze zavinění z nedbalosti, tzn. otázka úmyslu se obvykle nezkoumá – zkoumání formy zavinění je dalším požadavkem nad rámec běžných povinností správních orgánů.
-   Podmínka spáchání přestupku jednáním významně narušujícím místní záležitosti veřejného pořádku může způsobit ještě větší aplikační obtíže na straně správních orgánů. Pomineme-li neurčitost pojmu „významného narušení“, který otevírá prostor pro velmi nejednoznačné, až svévolné, posuzování, co se rozumí narušením „významným“, je problematický zejména termín „místní záležitosti veřejného pořádku“.
-   Jde o pojem zjevně převzatý z § 10 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Zde se obecně uvádí, že obec může ukládat povinnosti k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku; v písm. a) – c) § 10 obecního zřízení /písm. d) odkazuje na zmocnění obsažená ve zvláštních zákonech/ je pak uveden demonstrativní výčet otázek, které lze považovat za „místní záležitosti veřejného pořádku“ a které může obec obecně závaznou vyhláškou upravovat. Má se zároveň jednat o otázky místního, tj. lokálního, významu, nikoliv o otázky významu celostátního, jejichž úprava je zásadně vyhrazena zákonu (např. delikty proti občanskému soužití, majetku, ale i veřejnému pořádku obecně).
-  Pokud by měl být pojem „jednání významně narušující místní záležitosti veřejného pořádku“ vykládán systematicky (tedy v rámci právního řádu jednotně), znamenalo by to, že jednáním, za které lze uložit zákaz pobytu, může být jen to jednání, které může být zároveň regulováno obecně závaznou vyhláškou obce dle § 10 obecního zřízení. Striktně vzato by se v praxi jednalo pouze o přestupky dle § 46 odst. 2 PřesZ. Určitě by se nemohlo jednat o přestupky dle § 30 PřesZ, a jakkoliv obce do obecně závazných vyhlášek zařazují i jednání podřaditelná pod § 47, § 49 či § 50 PřesZ (a Ústavní soud přes výhradu zákona, jde-li o tato jednání, již nadále takováto ustanovení vyhlášek neruší), jde stále o přestupky upravené výslovně v PřesZ (nikoliv o přestupky dle § 46 odst. 2 PřesZ). „Překrývání se“ s místně účinnou obecně závaznou vyhláškou obce, tím spíše s místními představami o tom, co je jednáním „narušujícím místní záležitosti veřejného pořádku“, a co nikoliv, je pak otázkou spíše spekulativní a nezpůsobilou k jednotnému řešení a aplikaci (jinak řečeno jde o otázku otevřenou velmi nejednotné praxi, ne-li svévoli).
-    In concreto konečně není zřejmé, jak může např. umožnění požití alkoholu mladistvé osobě (§ 30), nepravdivé obvinění z přestupku (§ 49) či třeba zatajení nálezu (§ 50) „významně narušit místní záležitosti veřejného pořádku“ (podrobněji viz níže). 

Ad § 15a odst. 1 písm. b):
-   Za problematický lze považovat i pojem pravomocného uznání vinným z přestupku za obdobné jednání, např. zda se jedná o přestupek spáchaný opět úmyslně, nebo stačí i z nedbalosti, či zda se musí jednat o totožnou speciální skutkovou podstatu (např. § 47 odst. 1 písm. g) PřesZ), či zda stačí i spáchání obecné skutkové podstaty (např. § 50
odst. 1 písm. a) PřesZ) či zda stačí spáchání přestupku, jímž je narušen tentýž objekt (např. ochrana majetku dle § 50 PřesZ, bez rozlišení dílčí skutkové podstaty přestupku) apod.
-   Novela opět používá nevhodný termín pro určení územní působnosti sankce, tentokrát je to pojem území stejné obce, ač PřesZ takový pojem nezná; konkrétně jde o pojem používaný obecním zřízením, a to zejména jde-li o výkon samosprávy, nikoliv státní správy (tam hovoří obecní zřízení o „správním obvodu“). PřesZ však striktně používá pojem „územní obvod“ správního orgánu (viz § 55 odst. 1 a 3 PřesZ). Jinými slovy pojem „území obce“, který může mít význam v rámci výkonu samosprávy, resp. samostatné působnosti, není použitelný v rámci výkonu státní správy, tj. výkonu přenesené působnosti, tím méně v rámci PřesZ. Předkladatelé zřejmě nerozlišují mezi výkonem státní správy a samosprávy.
-   Dále se předkladatelé novely opět, přes opakované připomínky dotčených subjektů, nevypořádali s problémem, že přestupky dle § 30 projednává obecní úřad obce s rozšířenou působností (tj. obecní úřad obce III. typu, jichž je vč. městských částí hl. m. Prahy 227), v jehož územním obvodu jsou sice další obce II., a především I., typu (obcí I. typu je cca 6.250). Přinejmenším s ohledem na gramatický význam dotčeného ustanovení novely by mohly obecní úřady III. typu ukládat sankci zákazu pobytu jen za přestupky spáchané v jejich územním obvodu v užším slova smyslu, nikoliv už za přestupky spáchané mimo katastr obce, jejíž obecní úřad přestupky projednává. I kdyby bylo dovozeno, že lze uložit zmíněnou sankci i za přestupky spáchané v katastru jiných obcí, „pro něž“ projednává přestupky dle § 30 příslušný obecní úřad obce III. typu, není zřejmé, zda má zákaz platit jen v katastru dané obce I. typu, nebo i v katastru příslušné obce III. typu, anebo „na území“ všech obcí ve správním obvodu obecního úřadu obce s rozšířenou působností (obce III. typu).

Ad § 15a odst. 1 písm. c):
-   Pojem „nezbytnosti“ uložení sankce je opět neurčitý, pokud však půjde o opakované (notoricky recidivující) jednání, mohlo by se jednat o pojem pro správní orgány více srozumitelný. Co se týče zajištění ochrany „místních záležitostí veřejného pořádku“, mohou však vyvstat výkladové a aplikační obtíže, které již byly výše v souvislosti s daným pojmem nastíněny. Obdobné výhrady jako výše lze rovněž zmínit k pojmu „na území obce“, kde opět není respektována terminologie PřesZ.
-    Návrh sice uvádí, že „sankce zákazu pobytu se nesmí vztahovat na místo nebo obvod, v němž má pachatel trvalý pobyt nebo hlášený pobyt podle zvláštního právního předpisu“, předkladatelé se však opět, přes opakovaně vznesené připomínky, nevyrovnali s otázkou, jak řešit situaci, kdy má pachatel přestupku v té které obci či místě např. nemovitost. Jinými slovy kritérium pro omezení možnosti uložit sankci zákazu pobytu by se nemělo řídit pouze adresou bydliště pachatele, resp. bydlištěm pachatele, ale je třeba vzít v potaz např. i vlastnictví nemovitosti v tom kterém správním obvodu (kde může mj. docházet
k vleklým sousedským sporům a k opakovaným přestupkům proti občanskému soužití a majetku, příp. i veřejnému pořádku). Zákazem pobytu by však byl významným způsobem omezen výkon vlastnického nebo užívacího práva k nemovitosti. Obecně pak právě uvedené platí i pro výkon dalších práv ne-občana obce, který v obci vlastní nemovitost, viz § 16 odst. 3 obecního zřízení. Stejně, ne-li podstatně více, problematické, může být uložení sankce zákazu pobytu osobě, která v místě, kde mělo k přestupku dojít, pracuje nebo zde má faktické bydliště (ubytovna, příbuzní). V důsledku uložení sankce může být pachatel nucen k tomu přijít o práci nebo se stát bezdomovcem (příp. oboje). Na tento problém (zejména jde-li o práva vlastníků nemovitostí) již byli předkladatelé opakovaně upozorněni, avšak opět na něj nijak nereagovali.
-   Lze doplnit, že s ohledem na možnost přihlásit se k trvalému pobytu v místě, kde má být zákazem pobytu zabráněno v dalším páchání přestupků, lze možnost uložení sankce zákazu pobytu teoreticky obejít, resp. vyhnout se jejímu uložení. U osob hlášených k trvalému pobytu na ohlašovně (či jiné formální adrese), páchají-li často v přestupky ve správním obvodu, kde jsou k trvalému pobytu hlášeni, nebude zřejmě možno sankci zákazu pobytu uložit. Naopak u osob jen formálně hlášených k trvalému pobytu na ohlašovně, avšak zdržujících se jinde, může být nepřiměřené zakázat jim pobyt v místě, kde jinak dlouhodobě fakticky žijí (např. v nájemním bytě, u příbuzných, v ubytovně, nebo kde pracují, jak už bylo výše zmíněno). Pro úplnost, počet občanů hlášených k trvalému pobytu na ohlašovně přesahuje už 110.000 osob a dále stoupá.

Ad § 15a odst. 3:
-  Oproti předchozím návrhům došlo k upřesnění procesu posuzování žádosti o povolení ke krátkodobému pobytu, na druhé straně se i tak jedná o natolik administrativně náročný postup, že pro obecní úřad bude jednodušší působit na úředníky v tom směru, aby sankce zákazu pobytu nebyla vůbec ukládána – je-li náročné nejen posouzení podmínek, kdy může být sankce uložena, ale i plnění dalších administrativních a procesních povinností, např. povolování krátkodobého pobytu či promíjení zbytku výkonu sankce.

Ad § 15a odst. 4 :
-  Pokud bude posuzování podmínek upuštění od zbytku výkonu sankce zákazu pobytu stejně formální, jako u dopravních přestupků (jde-li o sankci zákazu činnosti), bude doba trvání zákazu v praxi jen 1,5 měsíce. Je pak otázka, zda se intenzivní administrativní nasazení správních orgánů, vyvinuté za účelem uložení sankce zákazu pobytu, vůbec „vyplatí“. Pokud by však mělo být odpovědně posuzováno, zda pachatel „způsobem svého života prokázal, že její další výkon (tj. sankce) není potřebný“, jde o úkol takřka nemožný, pokud správní orgán pachatele často vůbec nezná, nepracuje s ním, nekontroluje ho a nezřídka s ním vůbec nepřijde do styku (pokud např. rozhoduje dle § 74 odst. 1 PřesZ v jeho nepřítomnosti, příp. pokud oznámení o zahájení řízení o přestupku i rozhodnutí doručuje fikcí, zejména doručuje-li na adresu ohlašovny).

§ 30:

Ad § 30 odst. 1 a 2:
-   Předkladatelé nijak neodůvodňují, jakým způsobem může spácháním přestupku dle § 30 PřesZ dojít k „významnému narušení místních záležitostí veřejného pořádku“.
-    Delikt spočívající např. v nalévání podnapilým osobám či mladistvým (viz § 30 odst. 1 písm. a), e) PřesZ) je primárně správním deliktem dle zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů (dále jen „tabákový zákon“), neboť za jeho spáchání je zpravidla vždy odpovědný podnikatel či právnická osoba (živnostník, restaurace provozovaná právnickou osobou). Případy, kdy se téhož jednání dopustí fyzická osoba, odpovědná za přestupek (např. „starší kamarád“ dá napít „mladšímu kamarádovi“), jsou spíše sporadické.
-    Není nijak zřejmé, jak může dojít narušení místních záležitostí spácháním přestupku dle
§ 30 odst. 1 písm. c) PřesZ (např. nedocházení do ambulantního zařízení pro alkoholiky), tím spíše, že spáchání tohoto přestupku je v praxi zcela výjimečné.
   Podobně není časté ani spáchání přestupku dle § 30 odst. 1 písm. g), h), ch) PřesZ (např. jeřábník jde na pracoviště se zbytkovým alkoholem, lékař se opije v pracovní době apod.), kdy je přestupek zpravidla spáchán na místě nebo v budově, kde je omezen přístup veřejnosti, tzn. lze stěží dovodit narušení „místních záležitostí veřejného pořádku“.
-   Totéž obdobně platí i pro přestupky dle § 30 odst. 1 písm. j), k) PřesZ (např. přechovávání malého množství konopí, domácí či „venkovní“ pěstování konopí do počtu cca 5 rostlin). Latentně jde sice o přestupkové jednání velmi rozšířené, zejména mezi mladšími pachateli (ale stále častěji třeba i mezi důchodci), postihováno však minimálně (náhodně či „na udání“); nejde-li o excesy spáchané pod vlivem návykových látek (kde už se jedná spíše o trestné činy) nebo např. o veřejnou konzumaci konopí, je opět otázkou, jak budou narušeny „místní záležitosti veřejného pořádku“; v době, kdy je ta která osoba již intoxikována, ji lze navíc postihovat spíše až za jiná jednání, nikoliv za intoxikaci samotnou (nemá-li nadále u sebe zbytek drogy, což má zpravidla jen jeden z více společně intoxikovaných).
-   K drogovým deliktům lze obecně říci, že jde-li o „profesionální“ výrobu a distribuci konopí nebo pervitinu, příp. i heroinu nebo jiných návykových látek, jedná se o trestnou činnost, nikoliv o přestupek. Cestou práva přestupkového lze tyto jevy jen stěží ovlivnit. Tím spíše, jde-li o organizovanou činnost realizovanou širšími gangy, rodinami včetně širšího příbuzenstva nebo samotnými drogově závislými osobami, se zapojením dalších subdodavatelů, rozvozců (řidiči taxi) apod.

§ 46 odst. 2:

Ad § 46 odst. 2 a 3 PřesZ:
-  Zde lze jen uvést, že u tohoto přestupku by skutečně mohly být narušeny místní záležitosti veřejného pořádku v pravém (užším) slova smyslu. Otázkou je, co bude konkrétně postihováno, vydaly-li obce doposud cca 30.000 obecně závazných vyhlášek, regulujících od pobíhání psů nebo ničení zeleně, přes zavírací doby restaurací, konzumaci alkoholu či konání obecních veselic, až po pravidla sekání trávy nebo řezání dříví ve dnech pracovního klidu.

§ 47:

Ad § 47 odst. 1 písm. b):
-   Uložení sankce zákazu pobytu bude nejspíše výjimečné, neboť rušení nočního klidu je většinou řešeno domluvou, příp. blokovou pokutou (Policií ČR nebo obecní policií). O blokových pokutách státní ani obecní policie obecní úřad neinformuje, a opakovaný postih téže osoby za rušení nočního klidu přestupkovou komisí či obecním úřadem je naopak spíše výjimečný.

Ad § 47 odst. 1 písm. c):
-  Uložení sankce zákazu pobytu za vzbuzení veřejného pohoršení je ryze hypotetické, neboť s ohledem na podmínky prokázání viny, vyplývající z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19.2.2004, č.j. 2 As 69/2003-50, je v praxi (s výjimkou blokového řízení, kde je postupováno mnohem méně formálně) vydání rozhodnutí o vině téměř nemožné.

Ad § 47 odst. 1 písm. d):
-  Nejčastěji půjde o v praxi jen obtížně postižitelné neuklízení exkrementů po psech; jde-li o nepořádek typu ponechání obalů od alkoholických nápojů na veřejném prostranství, jde procentuálně o menšinu případů, byť v takových případech může být sankce na místě.

Ad § 47 odst. 1 písm. f):
-   Půjde-li např. o výtržnosti na sportovních akcích či o porušování návštěvních řádů (vnášení světlic, alkoholu apod.), je tento problém již nyní řešitelný uložením ochranného opatření, konkrétně omezujícího opatření dle § 17 PřesZ.

Ad § 47 odst. 1 písm. g):
-    Jde-li o vandalismus, je třeba upozornit, že se jej často dopouští spíše místní rezidenti, a to nejen tzv. „nepřizpůsobiví“, ale např. (ne-li především) mládež ze „spořádaných rodin“.

Ad § 47 odst. 1 písm. h):
-    Jde-li o černé skládky (příp. o ukládání odpadu mimo vyhrazená místa), jde o jednání velmi těžko postižitelné, zejména v komunitách na venkově. Pachateli jsou často rovněž místní rezidenti, ev. naopak cizinci vozící odpadky ze zahraničí (příhraniční oblasti Německa). V městských aglomeracích jsou černé skládky mnohem méně časté; odkládání věcí, které do popelnice nepatří, na ulici, je pak mnohem efektivněji řešeno např. přistavováním kontejnerů nebo zřizováním sběrných dvorů – nikoliv zakazováním pobytu místním občanům, rovněž ve velké většině těm „spořádaným“; má-li jít o nepořádek v místech tzv. ghett, lze pak zpravidla jen stěží dovozovat individuální odpovědnost konkrétní fyzické osoby.

Ad § 47 odst. 3:
-  Pevné stanovení doby nočního klidu (které však systematicky patří spíše do obecné, nikoliv zvláštní, části PřesZ), lze vnímat na první pohled pozitivně, zejména pokud narůstá počet obecně závazných vyhlášek, kde je doba nočního klidu definována obec od obce odlišně (a kde je otázkou, zda samosprávě vůbec přísluší „konkretizovat“ skutkové podstaty veřejnoprávních deliktů).
-   Již nyní je však praxí (jde o úzus) obecně uznávána doba nočního klidu v rozmezí 22.00 – 6.00 hod., ač s ohledem na místní specifika (doba žní, dny pracovního klidu, svátky) by hranice tohoto časového intervalu mohly být i posunuté. Jde především o výklad právní normy, který přísluší primárně správnímu orgánu projednávajícímu přestupky (eventuálně soudu), který při subsumpci určitého jednání pod skutkovou podstatu přestupku zvažuje i všechny okolnosti, včetně místních zvyklostí. Právě uvedené platí tím spíše pro případy, které nebude možno považovat za rušení nočního klidu (hluk z veřejné dopravy, siréna záchranné služby apod.). Zda se jedná, či nejedná, o rušení nočního klidu, by měl (vzhledem ke všem okolnostem) posuzovat právě správní orgán projednávající přestupky, a to vždy individuálně. Plošné stanovení doby nočního klidu naopak může způsobit aplikační obtíže v mezních případech.

§ 49:

Ad § 49 odst. 1 písm. c) a odst. 2:
-   Je třeba upozornit, že objektem přestupků dle § 49 odst. 1 písm. c) je především občanské soužití, příp. ještě zdraví či lidská důstojnost – nikoliv veřejný pořádek (či „místní záležitosti veřejného pořádku“). Ten může být dotčen snad je u přestupků blížících se svým charakterem trestnému činu výtržnictví, což však není většina přestupků dle § 49 odst. 1 písm. c) PřesZ.

§ 50:

Ad § 50 odst. 1 a), b), c) a odst. 2:
-    Opět je obdobně třeba upozornit, že objektem přestupků dle § 50 PřesZ je majetek, resp. ochrana vlastnictví či oprávněné držby (nebo detence) – nikoliv veřejný pořádek (či „místní záležitosti veřejného pořádku“).
-   Není zřejmé, jak může být dotčen veřejný pořádek (či „místní záležitosti veřejného pořádku“) např. zpronevěrou, podvodem, zatajením věci či podílnictvím.

§ 92:

Ad § 92 odst. 1:
-   Druhá věta daného ustanovení PřesZ nedává smysl, resp. je matoucí, pokud sankci zákazu pobytu nelze mladistvému uložit.

Změna trestního zákoníku:

Ad § 337 odst. 1 zákona písmeno d) trestního zákoníku:
-  Úvodem je třeba upozornit, že řada pachatelů přestupků, jimž může být uložena sankce zákazu pobytu, se o tom vůbec nedozví – přestupek bude nejčastěji projednáván v nepřítomnosti, zahajováno řízení i doručováno bude fikcí, a to i na adrese ohlašovny příp. opatrovníkovi, nebude-li reálně možno doručit rozhodnutí ani fikcí). Je-li podmínkou odpovědnosti za trestný čin úmyslné zavinění, bude je možno jen stěží dovodit. Jinými slovy, nedozví-li se pachatel o přestupkovém řízení ani o rozhodnutí, kterým mu je ukládána sankce zákazu pobytu, panují pochybnosti nejen o efektivitě a smysluplnosti ukládání takové sankce, ale i o možnosti stíhat pachatele za (úmyslné) maření výkonu úředního rozhodnutí, tedy za úmyslný trestný čin.
-   Dále lze upozornit na nesoulad s úpravou § 21 odst. 1 písm. ch) zákona o přestupcích, dle něhož je porušení omezujícího opatření, které má obdobný charakter jako zákaz pobytu, pouze přestupkem. Je zároveň sporné, zda je v souladu se zásadou rovnosti, aby tam, kde pokuta z důvodu majetkových poměrů pachatele nemá sankční efekt (jak upozorňuje předkladatel), byl jako „řešení“ preferován trestní postih, tedy o řád citelnější sankce.
-  Konečně přesah do práva trestního, jakož i předchozí náročná administrace sankce zákazu pobytu v rámci práva přestupkového, je pak nepochybně příslibem nezanedbatelných nákladů na straně orgánů veřejné moci. Tím spíše, bude-li za porušení zákazu pobytu ukládán nefunkční alternativní trest, který bude následně s odstupem 1 – 3 let přeměněn na krátkodobý trest odnětí svobody, výrazně zatěžující vězeňství (kdy na sociální a psychologickou, resp. převýchovnou, práci s odsouzeným u krátkodobých trestů není čas ani prostor).

II. Připomínky k východiskům novely (důvody zakotvení sankce zákazu pobytu):

Za výmluvnější než důvodovou zprávu návrhu novely lze považovat vystoupení posl. Ing. Ivany Řápkové v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR (viz zejména 1. čtení).
Úvodem jmenovaná uvádí, že důvodem pro přijetí novely má být mj. posílení vymahatelnosti práva. Předpoklad posílení vymahatelnosti práva je však zcela nepodložený. Při stávající podobě návrhu lze předpokládat, že možnost uložení sankce zákazu pobytu bude využívána pouze minimálně, neboť na správní orgány klade těžko splnitelné nároky. Ukládání sankce zákazu pobytu bude v praxi možné patrně jen u přestupků, kde je jejich objektem veřejný pořádek (dovozeno z nevhodné podmínky narušení „místních záležitostí veřejného pořádku“), a zároveň se bude zjevně jednat o (opakovaný) úmyslně spáchaný přestupek, kdy u přestupků, kde je objektem veřejný pořádek, však není úmyslné spáchání pravidlem.
        S ohledem na nutnost zabývat se dalšími okolnostmi (způsob života pachatele, významnost narušení „místních záležitostí veřejného pořádku“, které mají mít navíc lokální, nikoliv celorepublikový, charakter, atd.) bude nakonec pro správní orgán jednodušší uložit jinou sankci, než zákaz pobytu. Jak už bylo zmíněno, i v případě uložení sankce zákazu pobytu se o tomto rozhodnutí pachatel zpravidla nedozví (bude doručováno fikcí či opatrovníkovi, jehož ustanovení je rovněž administrativně náročné). I v případě, že se pachatel o rozhodnutí dozví, a bude je dokonce i respektovat, může se „přesunout“ do jiného správního obvodu, kde může být přestupek i celý proces zopakován, poté se může pachatel přesunout do dalšího správního obvodu atd. Při neexistenci centrální či on-line dostupné evidence přestupků zároveň nelze efektivně kontrolovat, zda té které osobě byla uložena sankce zákazu pobytu či nikoliv (Policie ČR ani obecní policie působící v terénu, se zpravidla nedozví, komu je uložena daná sankce či nikoliv, ani samy o jimi uložených sankcích další subjekty z vlastní iniciativy neinformují).
Dále je-li cílem navrhované úpravy nikoliv (primárně) postihnout jinak nepostižitelné pachatele přestupků, ale především mít možnost „odsunout“ tyto pachatele do jiného správního obvodu (tedy na úkor jiného správního obvodu, resp. jiné obce), což se jeví jako hlavní, byť nevyřčený, důvod předložení návrhu novely, lze rovněž pochybovat o efektivitě, ale i legitimitě, navrhované úpravy. Neefektivní bude pouhé „přesouvání“ pachatelů z jednoho správního obvodu do jiného, a to tím spíše, pokud budou řešeny pouze následky jejich jednání, tedy bude přeceněna úloha represe, a nebudou řešeny příčiny sociálně patologických vzorců jednání pachatelů. Nelegitimní pak může být primární cíl nikoliv postihnout „problémové“ pachatele, ale „vymístit“ je na úkor jiné obce – při posuzování ústavnosti navrhované úpravy by pak návrh nemusel projít již výchozím krokem testu proporcionality (viz nález Ústavního soudu ze dne 7.12.2005, sp. zn. IV. ÚS 412/04, část V.), tedy posouzením přípustnosti a legitimity sledovaného cíle (otázkou pak může být i splnění „testu vhodnosti“, poté „testu potřebnosti“ a nakonec „testu poměřování“ – srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19.6.2009, č.j. 5 As 46/2005 – 50,  část III.b), rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26.3.2009, č.j. 5 As 19/2008 – 117, část III.b), nebo nález Ústavního soudu ze dne 22.10.2009, sp.zn. IV. ÚS 956/09, bod 25. – 28.).
Předkladatelka dále argumentuje údajně zhoršující se bezpečnostní situací a zvyšujícím se počtem přestupků. Ač statistické výkazy Ministerstva vnitra za léta 2000 až 2011 razantnímu nárůstu počtu přestupků, zejména přestupků dle §§ 46 – 50 PřesZ, nenasvědčují. Dále dotyčná mluví o stížnostech občanů, o vzrůstajícím sociálním napětí, o údajné migraci „problémových“ občanů mezi obcemi, o snižování policistů v ulicích, o údajně snížených příjmech obecních pokladen apod. Není však jakkoliv vysvětleno, jak může sankce zákazu pobytu řešit počet přestupků, tím méně sociální napětí, snižování počtu policistů v ulicích nebo údajně nízké příjmy obcí. Pokud by byla sankce zákazu pobytu efektivní, došlo by spíše ke zvýšení kritizované migrace pachatelů přestupků, a tím i ke snížení jejich postižitelnosti za přestupek (obce si mezi sebou informace o přestupcích nepředávají, a centrální registr přestupků dosud nebyl zřízen).
Předkladatelka též zjevně odmítá přiznat odpovědnost samospráv za jevy, které sama popisuje a kritizuje (resp. které uvádí jako důvody navržení novely), a namísto preventivních opatření navrhuje zostření represe, byť neobratnou a v praxi jen stěží účinnou formou. Předkladatelce se zřejmě jeví jako jednodušší posílit represi, nikoliv řešit příčiny kriminality. Nebo se pokoušet konstruktivně řešit (soustavně a v horizontu více než jednoho volebního období) jevy jako chudobu, nezaměstnanost, lichvu, toleranci herních automatů, sociální vyloučení, rasovou segregaci ve školství a nevzdělanost, jakož i nedostatečnou či neobratnou sanaci rodin postižených krizí, hmotným nedostatkem, gamblerstvím, alkoholismem, drogami, násilím či jiným rizikem (atd.). V některých obcích je však právě uvedené možné (Dobrá Voda, Obrnice, Ostrava – Vítkovice a řada dalších). Návrh ale v důvodové zprávě ani ústy svých předkladatelů nic takového nezmiňuje, a jako „lék“ představuje pouze represi, kdy je zároveň paradoxně zdůrazňováno, že i na tu represi prostředky chybí (chybějící policisté, údajně málo peněz v obecních rozpočtech apod.).
Za zcela zásadní pomýlení předkladatelky lze považovat v různých obměnách opakovaně zdůrazňované tvrzení, že „starostové zkrátka potřebují legislativní nástroje“, jinými slovy, že „zákaz pobytu má pomoci starostům“. Předkladatelka zcela opomíjí rozdělení veřejné správy na přenesenou působnost (státní správu), a na samostatnou působnost (samosprávu). To je patrné z jejího implicite dovozovaného předpokladu, že o ukládání či využívání sankce zákazu pobytu má zřejmě rozhodovat starosta či primátor. Těm však nic takového nepřísluší, neboť úředník obecního úřadu či člen přestupkové komise je vázán pouze zákonem (a směrnicemi, instrukcemi a metodickými pokyny ústředních orgánů státní správy). Představitel samosprávy (člen zastupitelstva), byť by šlo o starostu či primátora, však nemá pravomoc jakkoliv úkolovat správní orgány projednávající přestupky. Pokud by tak činil, mohl by se dopustit trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby, tzn. jednal by zjevně protizákonně. Samospráva nemá a nesmí ovlivňovat způsob výkonu státní správy, neboť jí to nijak nepřísluší.
Je-li pak návrh novely výsledkem práce obcí, ředitelů městských policií, starostů apod., jde o výsledek poněkud chabý a nepřesvědčivý. Chybí-li v přestupkovém právu alternativní sankce, vymahatelné i na občanech nemajetných, je na důkladném zvážení, zda právě navržená sankce zákazu pobytu je opravdu tou nejvhodnější. Zda není vhodnější se inspirovat jinými sankcemi, ať už jde o krátkodobé tresty odnětí svobody, existující ještě za tzv. 1. republiky a Rakousko – Uherska, nebo o tresty domácího vězení, obecně prospěšných prací, povinnost hlásit se na Policii ČR nebo na obecním úřadě atd.
Politováníhodná je však zejména skutečnost, že předkladatelka a s ní spolupracující subjekty se ve svých úvahách omezili pouze na oblast represe, kdy nijak nepomýšleli na prevenci, na vlastní podíl starostů na vzniku ghett a na migraci tzv. nepřizpůsobivých (víceméně nucené vystěhovávání občanů z jedné lokality, a jejich opětovné sestěhovávání v jiných lokalitách, někdy i ve spolupráci s realitními kancelářemi či provozovateli ubytoven, parazitujícími na příplatcích na bydlení atd.). Je třeba též upozornit, že v některých obcích si se sociálně-patologickými jevy poradili i bez zostřené represe či sporných novelizací zákonů, ať už jde o prostituci (Dubí), rizika vzniku ghett coby kriminogenního prostředí (Obrnice) či o žebrání nebo pití alkoholu (řada měst – možnost alespoň vykázat žebrající či alkohol konzumující osobu z toho kterého místa). Preventivní práce je však předkladatelkou jako by striktně odmítána, a důraz je kladen pouze na represi, slibující populární „rychlá řešení“ (byť nakonec nebudu ani rychlá, ani trvalá, ani efektivní).
Na samý závěr lze pro zachování objektivity uvést, že přes pochybnosti nad legislativně-technickou kvalitou novely i důvody jejího přijetí lze očekávat spíše jen výjimečné využívání sankce zákazu pobytu správními orgány, s ohledem na shora uvedené komplikace výkladové i aplikační. Jakkoliv se zřejmě Ministerstvo vnitra pokusí o logický a systematický (a zároveň ústavně konformní) výklad novelizace, aby byla vůbec reálně aplikovatelná. Neboť ty obce, které budou sankce ukládat, byť i v souladu s metodikou Ministerstva vnitra, v tom nejspíše samy brzy ustanou, poznají-li „na vlastní kůži“ komplikace a náklady s tím spojené.
Nová ustanovení zakotvená novelou (s nimiž zatím nepočítá ani připravovaný nový zákon o přestupcích) tak zřejmě zůstanou jen mrtvou literou zákona, přijatou jen na přechodné období poslaneckého působení předkladatelů (od 1.1.2014 by měl nabýt účinnosti nový zákon o přestupcích, který se zákazem pobytu nepočítá). Doba cca 2 let účinnosti nové sankce však na druhé straně může přinést i praktické poznatky o tom, která zákonná úprava je v praxi (ne)vhodná a čeho je třeba se propříště vystříhat.
  


1 komentář:

  1. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětSmazat