(spoluautorkou JUDr. Kateřina Jamborová)
V předchozím
textu[1] jsme
se věnovali novinkám v právu shromažďovacím, které přinesla velká novela zákona
č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„ShrZ“), provedená zákonem č. 252/2016 Sb. Článek chronologicky sledoval změny
zákona od oznámení shromáždění až po jeho případné rozpuštění. Jen okrajově se
však věnoval problematice správního trestání. I toho se novelizace dotkla novým
utříděním skutkových podstat přestupků a správních deliktů (v souvislosti
s reformou správního trestání od 1.7.2017 souhrnně jen „přestupků“[2]).
Stejně významné jsou ale i další přestupky, zejména ty, které jsou nově
soustředěny v zákoně č. 251/2016 Sb., o
některých přestupcích (dále jen „ZNP“). Oběma skupinami přestupků se budeme
níže zabývat.
Přestupky fyzických a právnických osob
dle ShrZ
Ke
shromážděním, zejména těm „živějším“, patří i možné porušování zákona. Ačkoliv je
právo shromažďovací garantováno jako základní lidské právo, rozhodně nezaručuje
„právo“ na anarchii a možnost nedodržovat jiné právní předpisy, jak bývá mnohdy
ze strany svolavatelů a účastníků vykládáno. Ostatně povinnost svolavatele dodržovat
povinnosti stanovené jinými právními předpisy plyne přímo z ustanovení § 6
odst. 5 písm. a) ShrZ. Svolavatel má tedy již při oznamování shromáždění dbát
na to, aby jím plánované shromáždění bylo konáno v souladu s povinnostmi
vyplývajícími z jiných zákonů, jakkoliv zároveň čl. 19 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod stanovuje, že shromáždění nepodléhá povolení orgánu
veřejné správy. Cílem cit. článku Listiny je zabránit stavu, kdy by veřejná moc
neopodstatněnými či svévolnými požadavky de facto znemožnila konání shromáždění
jako takového, nikoliv zajištění beztrestnosti jednání, která by v jiných,
obdobných, případech byla postižitelná (např. v průběhu hromadné kulturní
akce, která už nespadá do režimu ShrZ).
V
průběhu shromáždění může docházet k páchání nejen přestupků proti právu
shromažďovacímu, ale i přestupků proti veřejnému pořádku, občanskému soužití a
majetku, příp. i některých dalších (nejedná-li se o trestné činy).
S ohledem na zastaralost dosavadní úpravy došlo zákonem č. 252/2016 Sb. především
k restrukturalizaci správních deliktů (přestupků) na úseku shromažďovacího
práva. Nově jsou ve ShrZ správní delikty[3]
rozděleny na přestupky fyzických osob, viz § 14 ShrZ, a přestupky právnických
osob, viz § 14a ShrZ. Přestupky fyzických osob se dále dělí na přestupky
(kterékoliv) fyzické osoby, kde může být pachatelem kolemjdoucí, účastník,
pořadatel i svolavatel shromáždění (§ 14 odst. 1 ShrZ), dále přestupky
účastníků shromáždění (§ 14 odst. 2 ShrZ) a přestupky svolavatele (§ 14 odst. 3
ShrZ). Přestupky právnických osob se týkají jen právnických osob jako
svolavatelů. Většina skutkových podstat však navazuje na předchozí úpravu.
Přestupky fyzických osob
V případě
jakékoliv fyzické osoby je postižitelné neuposlechnutí pokynů svolavatele nebo
pořadatelů nebo bránění jim v plnění povinností (§ 14 odst. 1 písm. a)
ShrZ). Jakkoliv je pak žádoucí zachovávání pořádku, a tedy i respektování pokynů
svolavatele a pořadatelů, přinejmenším nebude legitimní ex post trestat
neuposlechnutí pokynů nezákonných[4] či
zjevně iracionálních; pokyny mají být zákonné a zároveň souladné s účely
oprávnění pokyny udílet. Daná otázka může být aktuální zejména tehdy, pokud např.
pořadatelé vykazují z místa osoby odlišného názoru, a to nikoliv
z důvodu, že by shromáždění narušovaly, bránily jiným ve shromažďování či
v projevení názoru, eventuálně se pokoušely o „únos shromáždění“[5].
Dále
je postižitelné bránění v rozchodu po ukončení shromáždění (§ 14 odst. 1
písm. b) ShrZ), či naopak ztěžování či bránění v přístupu na shromáždění
(§ 14 odst. 1 písm. c) ShrZ). Dlužno říci, že dané skutkové podstaty, jakkoliv
převzaté z dosavadní úpravy, zatím nenacházejí praktického uplatnění[6].
Úplně pak byl vypuštěn přestupek „neoprávněného vniknutí“ do shromáždění, je-li
shromáždění zásadně přístupné komukoliv, i osobám s odlišnými názory.
Novým
přestupkem je naopak nesplnění pokynu zástupce úřadu nebo policisty, sloužící
k regulaci shromáždění ve smyslu § 8 odst. 4 ShrZ (§ 14 odst. 1 písm. d)
ShrZ). Půjde o pokyny cílící na regulaci či ochranu shromáždění jako celku (nebo
alespoň jeho části), oproti individuálním výzvám (zejména policie) řešícím
jednotlivá konkrétní porušení zákona (strkání se, výhrůžky mezi dvěma osobami),
která nenarušují či neohrožují nutně realizaci shromáždění, či která nejsou jeho
nežádoucím důsledkem. S ohledem na specialitu tohoto přestupku vůči
neuposlechnutí výzvy úřední osoby při výkonu její pravomoci (§ 5 odst. 1 písm.
a) ZNP) je sporná účelnost zakotvení zvláštní skutkové podstaty, a zejména neuposlechnutí
policisty zřejmě budou i nadále (bez rozlišování) oznamována jako zmíněné
„neuposlechnutí výzvy“. Domníváme se pak, že pokud si ani správní orgán
projednávající přestupky v závislosti na okolnostech neuvědomí specialitu ShrZ
v konkrétním případě, nepůjde o zásadní vadu, která by měla vliv na
zákonnost rozhodnutí (příp. stačí jeho změna v odvolacím nebo přezkumném
řízení). „Neuposlechnutí výzvy“ dle ZNP je totiž obecnou skutkovou podstatou,
která je mírněji postižitelná (v případě recidivy stejně) a která zároveň
dopadá na typově méně závažné jednání (neuposlechnutí výzvy obecně, oproti
neuposlechnutí pokynu v kontextu shromáždění, které je speciálně chráněno
a které s ohledem na množství lidí a z toho plynoucí rizika vyžaduje i
vyšší disciplínu zúčastněných).
Další
skutkovou podstatou převzatou z předchozí úpravy je bránění ve splnění
účelu shromáždění jeho účastníkům nepřístojným chováním (§ 14 odst. 1 písm. e)
ShrZ). Může jít o křik, pískot, pouštění hlasité hudby, méně intenzivní bránění
v pochodu atd. Ne každý projev však bude nepřístojným chováním, neboť
emoce, hluk, křik či pískání ke shromážděním do určité míry patří, a podstatná
bude intenzita nebo účel, resp. okolnosti. Vždy bude nutno posuzovat, nakolik
jde o ještě přípustnou formu výkonu svobody projevu (či úžeji výměnu názorů), a
nakolik jde už o jednání excesivně rušivé nebo bránící realizaci shromáždění a
jeho účelu. Přestupek lze spáchat jak z nedbalosti[7],
tak i úmyslně. V případě úmyslných „nepřístojností“ už je na místě
přísnější postih, neboť nejsou už jen projevem neomalenosti, nedostatku
respektu k jiným či emocí,
které přesáhly míru, ale jednáním, jehož cílem je přímo zásah do práv a svobod
ostatních.
Právě
uvedený přestupek je pak cum grano salis
vývojovým stadiem přestupku závažnějšího, jímž je neoprávněné úmyslné bránění,
a to v podstatném rozsahu, ve výkonu práva shromažďovacího (§ 14 odst. 1
písm. f) ShrZ). Oproti dosavadní úpravě se již nepožaduje „zabránění“, postačí
„bránění“; zároveň je ale zachován požadavek podstatného rozsahu, půjde tedy o
řád intenzivnější a závažnější zásah do shromažďovacího práva (např. úplné
přehlušení řečníka, blokáda pochodu[8]
apod.)
Přestupky účastníků shromáždění
Mezi přestupky
účastníků shromáždění patří držení zbraní ve smyslu § 7 odst. 3 ShrZ, nově i
včetně pyrotechniky (§ 14 odst. 2 písm. a) ShrZ). Odkaz na § 7 odst. 3 je na
tomto místě zdůrazněn proto, že skutková podstata již nehovoří o okolnostech,
z nichž má být zřejmé, že ta která věc má být užita k násilí či
k hrozbě násilím. Je třeba ji však vykládat společně s uvedeným
ustanovením § 7 odst. 3 ShrZ (v praxi tak bude na místě postih vnášení
baseballové pálky či „boxera“, nikoliv ale třeba „rybičky“ či pepřového spreje
v kabelce[9]).
U pyrotechniky, jejíž použití je v davu rizikové, už zpravidla chybí
jakýkoliv legitimní důvod jejího držení, vnášení (a už vůbec ne použití).
I
nadále je postižitelné maskování dle § 7 odst. 4 ShrZ (§ 14 odst. 2 písm. b)
ShrZ). Jeho legitimitě či nelegitimitě, potažmo ústavní konformitě či
non-konformitě zákazu, se již autoři věnovali v předchozím textu, na který
tímto odkazují[10].
Ve stručnosti lze uvést, že není na místě postihovat zakrytí obličeje nebo masku,
jejímž účelem je projevit názor či přispět ke splnění účelu shromáždění, pokud
není maska určena k anonymním výtržnostem nebo takové její (zne)užití
nehrozí.
Zcela
nově je postižitelné i neuposlechnutí výzvy svolavatele k rozchodu
v procesu rozpouštění shromáždění dle § 12 odst. 5 ShrZ (kdy svolavatel
vyhoví výzvě k ukončení shromáždění v rámci první fáze rozpouštění a
vyzve přítomné k rozchodu, kteří však neuposlechnou), či neuposlechnutí výzvy
zástupce úřadu či policisty k rozchodu z jimi rozpuštěného
shromáždění (§ 14 odst. 2 písm. c) ShrZ).
V
případě posledně uvedeného přestupku je otázkou vymáhání v praxi, obvykle
není důvod nepočkat, než přítomní dodiskutují a rozejdou se. Samo zjišťování
totožnosti všech osob, které se „dostatečně rychle“ nerozešly, by přinejmenším
nebylo příliš hospodárné; možný postih má spíše funkci hrozby, zejména
hodlají-li účastníci rozpuštěného shromáždění v akci pokračovat. Opět je
zde též otázkou účelnost existence samostatné skutkové podstaty přestupku,
pokud by stlačila aplikace „neuposlechnutí výzvy“ dle § 5 odst. 1 písm. a) ZNP.
Přestupky svolavatele
Jde-li
o přestupky svolavatele, stejně jako dosud je postižitelné pořádání
neoznámeného shromáždění, ale i samo svolávání k němu (§ 14 odst. 3 písm.
a) ShrZ). Jakkoliv v praxi bude při svolání neohlášeného shromáždění,
zejména probíhá-li svolávání po sociálních sítích, osoba svolavatele mnohdy obtížně
určitelná. Účelem postihu je vymáhání dodržení registrační povinnosti
svolavatele, která slouží mj. k tomu, aby se orgány veřejné moci mohly na
shromáždění připravit, zejména pokud jeho hladký průběh vyžaduje opatření
policie k zajištění plynulosti dopravy, ochraně veřejného pořádku,
prevenci útoků na shromáždění atd. Nesplněním dané povinnosti je min. ztíženo
plnění úkolů orgánů veřejné moci a zvyšují se rizika spojená s průběhem
shromáždění, zejména těch kontroverzních.
Samostatnou
otázkou jsou protesty proti konkrétnímu shromáždění. Jde-li zejména o
neorganizované příchozí, kteří se chtějí na shromáždění podílet, byť protestním
hlasem, nepůjde o samostatné shromáždění. Pokud však dochází k organizaci
a svolávání svébytné „protiakce“, zřejmě již půjde o samostatné shromáždění se
vším, co s tím souvisí.
Postižitelné
je i pořádání shromáždění zakázaného (rozhodnutím či ex lege) nebo opět, a to nově, i svolávání k takovému
shromáždění (§ 14 odst. 3 písm. b) ShrZ). Primárním důvodem postihu je zde
porušení zákazu, vyplývajícího z rozhodnutí či ze zákona, který má sám o
sobě vlastní důvody omezení shromažďovacího práva a má být coby projev státní
či úřední autority respektován. K tomu se mohou přidat i podobná rizika,
jako ta spjatá jinak s neoznámením shromáždění (viz výše), příp. pak i
jejich naplnění.
Postihuje
se i neplnění povinností svolavatele dle § 6 odst. 4 až 6 ShrZ, ovšem „bez
vážného důvodu“ (§ 14 odst. 3 písm. c) ShrZ). Vážným důvodem může být např.
nehoda či nezaviněná zdravotní indispozice. Ustanovení nově sankcionuje i
neplnění povinností dle § 6 odst. 5 ShrZ, mezi něž patří krom jiného povinnost
svolavatele plnit pokynu úřadu a policie (opět specialita k „neuposlechnutí
výzvy“), a především pak povinnost být přítomen na jím ohlášeném shromáždění[11]. Porušení
některé z uvedených povinností je opět třeba postihovat s rozmyslem,
s ohledem na intenzitu porušení zákona a také s přihlédnutím
k určité nevyhnutelné míře chaosu a zmatku, vlastní mnoha shromážděním.
Zcela
nově může být svolavatel postižen za nesplnění některé z podmínek pro
konání shromáždění stanovených rozhodnutím úřadu dle § 8 odst. 2 (§ 14 odst. 3
písm. d) ShrZ). Zde se teprve ukáže, zda byly podmínky stanoveny dostatečně
konkrétně, aby jejich porušování mohlo být sankcionováno. S ohledem na
krátkou dobu pro vydání rozhodnutí se může stát, že i přes jeho konkrétní znění
(kterým se např. vymezí místo pro konání protidemonstrace) v době po
vydání rozhodnutí (či třeba až na místě samém) dojde mezi svolavatelem a úřadem
k dohodě na ještě jiném řešení kolizní situace. Pak bude mít přednost
aktuální dohoda.
Svolavatel
může být konečně postižen rovněž tehdy, pokud v procesu rozpouštění
shromáždění (po první fázi rozpouštění – tedy výzvě k ukončení) neučiní
opatření k rozchodu jeho účastníků (§ 14 odst. 3 písm. e) ShrZ); hlavní
„sankcí“ zde však bude spíše dokončení rozpuštění.
Za
všechny přestupky dle § 14 odst. 1 – 3 lze uložit pokutu až 15.000 Kč, vyloučit
nelze ani napomenutí či (ve výjimečných případech) dokonce upuštění od
potrestání.
Přestupky právnických osob
Přestupky
právnických osob – svolavatelů jsou v podstatě shodné jako u fyzických
osob (srovnej § 14 odst. 3 a § 14a ShrZ), rozdíl je pouze u nesplnění povinností
dle § 6 odst. 4 až 6, kde právnická osoba nemůže odkazovat na závažné důvody,
které jí v plnění povinností zabránily (je věcí její organizace, jak
plnění povinností zajistí). Na druhé straně se právnická osoba může zprostit své
objektivní odpovědnosti v případě prokázání naplnění liberačních důvodů (§
21 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, dále
jen „ZOP“). Pokutu pak lze uložit až do výše 30.000 Kč, kdy je zohledněno,
že pro dosažení sankčního efektu může být třeba vyšší pokuty než u zpravidla
méně majetných fyzických osob.
Společná
ustanovení k přestupkům (§ 14b ShrZ) upravují (po novelizaci provedené změnovým
zákonem k ZOP[12]) už
jen příslušnost k projednávání přestupků, která je přenesenou působností
(výkonem státní správy), a to na úrovni obce (tj. obce I. typu), a dále určují
příslušnost k vybírání a vymáhání pokut a rozpočtové určení výnosu
z nich. Ve zbytku se postupuje dle ZOP.
Přestupky podle jiných předpisů
Vedle
přestupků proti právu shromažďovacímu dochází na shromážděních občas i
k páchání dalších přestupků; mezi nejčastější patří přestupky proti
veřejnému pořádku, občanskému soužití a majetku, jimž převážně se budeme níže
věnovat.
Přestupky proti veřejnému pořádku a
některé další
Asi
nejčastěji páchaným přestupkem na shromážděních bývá neuposlechnutí výzvy
úřední osoby při výkonu její pravomoci (§ 5 odst. 1 písm. a) ZNP), nejčastěji
výzvy policisty. Výzva se musí opírat o zákon a sledovat racionální účel
(nikoliv že půjde o „výzvu pro výzvu“, např. pro zbavení se či odrazení „problematického“
občana, který však nic nepáchá, pod hrozbou postihu). Na druhé straně nelze po
úřední osobě požadovat, aby se vždy rozhodovala stoprocentně správně,
s plnou znalostí všech informací a nejefektivněji, jak je to (zpětně
viděno) možné[13].
Nezřídka bude přestupek spáchán v souběhu s porušením jiné povinnosti
(např. bránění ve splnění účelu shromáždění).
Hypoteticky
je na shromáždění možné i spáchání zcela nového přestupku znevážení postavení
úřední osoby při výkonu její pravomoci (§ 5 odst. 1 písm. b) ZNP),
postihovaného z moci úřední. Charakter útoků bude velmi podobný jako
v případě přestupku (proti občanskému soužití) ublížení na cti, chráněna už
však není primárně individuální čest a důstojnost konkrétních fyzických osob. Jde
o novou skutkovou podstatu chránící autoritu a vážnost veřejné moci, potažmo
normy komunikace s úředními osobami, jejichž prostřednictvím veřejná moc koná.
Při vyhodnocování útoků je třeba rozlišovat, zda jde o výkon svobody projevu či
třebas i neoprávněnou kritiku, anebo už o snahu jen urazit, pomluvit, ponížit, vyprovokovat,
zastrašit nebo jde o samoúčelné vulgarismy apod. Je třeba též upozornit, že
úřední osoby (a instituce) musí strpět vyšší intenzitu či expresivitu kritiky,
než kdyby šlo o vztah mezi dvěma sobě rovnými občany. Na místě samém pak bude
třeba spíše mírnit konflikty a deeskalovat spor (řešit podstatu sdělení,
nikoliv formu), tedy nehledat zbytečně další přestupky. Oznamování i postih
tohoto typu deliktu by tak měl být spíše výjimečný.
Vyloučit
nelze ani spáchání přestupku rušení nočního klidu (§ 5 odst. 1 písm. d) ZNP),
pokud shromáždění zasáhne až do doby nočního klidu (vyplývající přímo ze zákona
anebo z obecně závažné vyhlášky, viz § 5 odst. 6 ZNP). Pachatelem může být
konkrétní účastník shromáždění, ale i svolavatel hlučného shromáždění.
Přestupku se může dopustit i právnická osoba, typicky je-li svolavatelem (§ 5
odst. 2 písm. a) ZNP).
Zákroky
či trestání pro přestupek vzbuzení veřejného pohoršení (§ 5 odst. 1 písm. e) ZNP)
by měly být zcela výjimečné. Připomeňme, že k jednání musí dojít veřejně,
zpravidla před více než dvěma pohoršenými osobami, obvykle současně přítomnými,
a jednání musí být i objektivně „pohoršlivé“[14].
Pohoršen zároveň nemůže být strážník obecní policie či policista při výkonu
služby[15] a
přestupkem také nemůže být jednání, které je ústavně konformním výkonem svobody
projevu[16]
(satirou, byť i neoprávněnou kritikou, nadsázkou apod. – viz podobně níže
k ublížení na cti). Nemělo by tak být zakročováno zejména proti, byť i
kontroverzním, transparentům, heslům či vyobrazením, často reagujícím na neméně
kontroverzní události či momenty veřejného života, které tak jsou legitimní součástí
veřejné diskuze[17].
S právě
naznačenou otázkou svobody projevu souvisí i užívání státních symbolů[18]
na shromážděních, zejména státních vlajek. Pravidla užití státních symbolů
upravuje zákon č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky,
který obsahuje dlouhou řadu norem. Za přestupek fyzické osoby však lze
postihnout jen toho, kdo „zneužije, úmyslně poškodí nebo hrubě zneváží státní
symbol České republiky“. Je pak otázkou, zda zejména užití státních vlajek,
různě upravených či „vylepšených“ nápisy nebo symboly, může zakládat
odpovědnost za přestupek, je-li to formálně v rozporu s normami cit.
zákona, který např. zakazuje umístit na státní vlajku text, obraz atd.[19] Zákon
totiž nepostihuje samo umístění symbolu na státní vlajku, ale pouze její výše již
uvedené „zneužití“, „úmyslné poškození“ nebo „hrubé znevážení“. O to se však bude
jednat v minimu případů. Zpravidla je účelem úprav přihlášení se (např.
dle místa či organizace) k České republice, nebo může mít motiv doplněný
na vlajku symboliku vyjádření určitého názoru v rámci výkonu svobody
projevu (např. co nebo kdo k České republice patří či nikoliv). Aniž by ale šlo
o zneužití (užití ve zlém či nelegitimním úmyslu), úmyslné poškození (jde-li o
úpravu, nikoliv o úmyslné ničení či poškozování, zejména jen pro ně samo) nebo o
hrubé znevážení (nejde-li o odpudivý či všeobecně nepřijatelný doplněk typu
exkrementu či svastiky). Proto i v tomto případě máme postih většinou za
vyloučený, ať už to budeme považovat za nedokonalost zákona, nebo za projev
pragmatismu zákonodárce, který stíhá jen to podstatné[20].
Jako
všude jinde může i na shromáždění docházet ke znečištění veřejného prostranství
(§ 5 odst. 1 písm. f) ZNP), byť postih konkrétních pachatelů mezi větším
množstvím osob je spíše v úrovni hypotézy. Postih svolavatele za spáchání
téhož přestupku, a to i v případě, že je právnickou osobou (viz § 5 odst.
2 písm. b) ZNP), bude také možný, odpovědnost by však měla nastupovat leda
tehdy, pokud ke znečištění došlo v důsledku specifického pojetí
shromáždění (např. výzvy k rozhazování konfet), svolavateli je skutečně
přičitatelné, a nedošlo k následnému úklidu.
V případě
neoprávněného záboru veřejného prostranství (§ 5 odst. 1 písm. g) ZNP, § 5
odst. 2 písm. c) ZNP) je nutno vždy posuzovat, zda se jedná o doprovodnou
součást shromáždění, bez níž by shromáždění bylo obtížně realizovatelné, či
jeho realizace by byla fakticky znemožněna. Takovou akcesorickou činností může
být zejména instalace ozvučení nebo postavení pódia[21]; směrodatné
je, zda se nejedná o zjevný exces nebo se třeba ani nejedná o shromáždění[22].
Přesné kritérium pro to, co „je ještě přiměřené“, a co „už je příliš“, není
možné jednoduše kvantifikovat, např. tím, že bychom specifikovali, jak má být
velké podium. Obecně lze uzavřít, že tyto doprovodné součásti shromáždění mají
být přiměřené, tedy např. v případě velkého shromáždění pro několik tisíc
lidí je třeba většího pódia s robustnější aparaturou.
Pod
nezbytné součásti shromáždění je někdy podřazován i provoz motorových vozidel. Doprovodná
vozidla mohou být součástí shromáždění v režimu obecného užívání pozemní komunikace
tehdy, splňují-li zákonem definované znaky obecného užívání, tedy jsou-li
využívané v rámci běžného účelu vozovky a jsou-li dodržována zákonem
stanovená pravidla provozu. Jsou-li potřeba výjimky, např. k vjezdu do
pěší zóny, je třeba si obstarat povolení. V takovém případě nejde o
omezování shromažďovacího práva nepřiměřenými povoleními státní správy, protože
je sledován legitimní zájem na ochraně osob, k jejichž ohrožení by
vjížděním vozidel v místech, kam běžně vozidla nesmí, mohlo dojít; hrozit
může i poškození vozovky (v případě historických center měst, kam třeba vozidla
nad 3,5t vůbec vjíždět nesmějí, nicméně mnohdy tvoří doprovod alegorickému
pochodu). Samozřejmostí je pak respektování (resp. vymáhání a kontrola
dodržování) pravidel silničního provozu (např. střízlivost řidiče), jejichž
porušení je přestupkem i v kontextu shromáždění.
Na
druhou stranu ovšem v rozumných případech, kdy tomu nebrání jiné překážky,
lze připustit vjezd nebo jízdu auta i mimo obvyklá místa (nehrozí-li škoda nebo
jiné riziko), slouží-li vozidlo např. jako výsuvné či pohyblivé podium nebo
prostředek k převozu zvukové aparatury, tedy přímo a nezbytně k realizaci
shromáždění a v bezprostřední souvislosti s ním[23]. Při
shromáždění ostatně vždy dochází k určitému „záboru“ nebo širšímu využití
pozemních komunikací právě v důsledku seskupení velkého počtu osob, a
podium či jiná pomocná zařízení jsou toho zpravidla účelnou součástí.
Určitým
specifikem jsou petiční stánky, které mnohdy bývají i součástí shromáždění (ať
už z vůle svolavatele, či „paraziticky“). Obecně pro petiční stánek obdobně
není potřeba žádat o povolení záboru veřejného prostranství[24],
nicméně petiční stánek by měl být přiměřený svému účelu, tedy sběru podpisů.
V případě využívání vozidel či stanů jako petičních stánků je též vhodné
věnovat pozornost tomu, zda již nedochází k zneužití práva či k porušování
jiných právních předpisů[25]. Cílem
petičního zákona je zajistit sběr podpisů pod petiční archy bez zbytečné
ingerence státu v podobě povolovacího řízení na zábor veřejného prostranství,
což však nelze extenzivně vykládat tak, že např. petiční stánek v podobě seskupení
stanů bude po dobu několika týdnů umístěn na trávě v místě kulturní
památky (a spíše než ke sběru podpisů bude sloužit k táboření a noclehu,
jinými slovy petice bude pouze záminkou pro „legalizaci“ jiné činnosti).
K petičnímu právu lze ještě podotknout, že může a nemusí být součástí
shromáždění. Osoby sbírající podpisy mohou samozřejmě oslovovat kolemjdoucí
s cílem vysvětlit jim, k čemu petice slouží. Nicméně pokud není
primárním účelem jejich aktivity pronést projev ke shromážděné veřejnosti,
nelze organizátory petice sankcionovat za neoznámení shromáždění, přestože není
vyloučeno, že se spontánně na určitou chvíli dav srotí tak, že fakticky vytvoří
shromáždění.
Na
shromážděních konečně mohou být porušovány i obecně závazné vyhlášky obcí (např.
zákaz pití alkoholu na určených veřejně přístupných místech), což zakládá
odpovědnost za přestupek dle § 4 odst. 2 ZNP.
Přestupky proti občanskému soužití
Na
řadě shromáždění bude jistě docházet i k přestupku ublížení na cti (§ 7
odst. 1 písm. a) ZNP), zpravidla však tyto přestupky nejsou oznamovány.
S ohledem na skutečnost, že i nadále je postih takovýchto přestupků
ponecháván v dispozici osoby postižené přestupkem (viz § 7 odst. 7 ZNP),
není důvod je aktivně vyhledávat; ingerence policie je na místě typicky až na
žádost osoby postižené přestupkem (u transparentů je tak prakticky vyloučena).
Daný přestupek zároveň nelze projednat příkazem (§ 90 odst. 2 písm. a) ZOP),
tedy ani příkazem na místě. Při projednávání v nezkráceném řízení je pak
třeba opět zvažovat, nakolik jde ještě o přípustný výkon svobody projevu, a
nakolik o exces. Tedy nakolik jde třeba o kritiku nebo o, byť i expresivní,
reakci na předchozí útok[26] či
o názor (hodnotící soud), který zásadně požívá ústavní ochrany[27], anebo
nakolik jde již o bezúčelný vulgarismus, exces z přípustné kritiky nebo
pomluvu (nepravdivé skutkové tvrzení způsobilé zasáhnout do osobnostních práv
osoby postižené přestupkem)[28].
Nejde-li o exces z ústavních mantinelů svobody projevu, nepůjde ani o trestem
postižitelnou urážku, tím spíše „hrubou“ urážku, jak § 7 odst. 1 písm. a) ZNP
nově požaduje, a věc pak lze dle názoru autorů případně i bez projednání (a
zjišťování souhlasu osoby postižené přestupkem se zahájením řízení) odložit z důvodu,
že oznámení neodůvodňuje zahájení řízení o přestupku (§ 76 odst. 1 písm. a)
ZOP).
Přestupkem
bez jakýchkoliv výjimek bude ublížení na zdraví, spáchané ať už
z nedbalosti či úmyslně, nejedná-li se o trestný čin (§ 7 odst. 1 písm. b)
ZNP). Faktorem zvyšujícím závažnost přestupku (nebo přitěžující okolností) může
být okolnost místa útoku (shromáždění, kde násilný akt může strhnout ostatní anebo
vyvolat paniku) nebo pohnutka spočívající ve mstě za odlišný politický či jiný
názor.
Přestupkem
dále bude i úmyslné narušení občanského soužití spáchané vyhrožováním újmou na
zdraví, nepravdivým obviněním z přestupku, schválnostmi či jiným hrubým
jednáním (strkanice, vyhrožování jinou újmou než na zdraví, použití pepřového
spreje), tedy poměrně široce vymezenými zásahy do občanského soužití, které již
nejsou pouhou nezdvořilostí (§ 7 odst. 1 písm. c) ZNP).
Sem
budou spadat i skutky typu házení vajec či shnilé zeleniny, nebo dokonce
pevných předmětů, nejde-li už o trestný čin Výtržnictví (§ 358 trestního
zákoníku). Házení např. vajec je sice také projevem názoru svého druhu, na
druhé straně už je nelze akceptovat jako přijatelnou formu komunikace, byť i
vůči politikům (zahrnují nejen odsudek, ale i intenzivní snahu ponížit a zesměšnit,
jakož i riziko způsobení škody či zranění)[29].
V případě
verbálních (či jiných symbolických) agresivních projevů jsou pak jako přestupek
postižitelné jen ty, které směřují proti konkrétní osobě postižené přestupkem
(případně konkrétním osobám, které lze nějak vymezit a identifikovat). To platí
obdobně i u působení újmy z diskriminačních důvodů (§ 7 odst. 3 písm. b)
ZNP). Zásadně tak nemohou být přestupkem proti občanskému soužití projevy,
jinak stíhatelné jako tzv. extremistické trestné činy[30], nemají-li
konkrétního adresáta, resp. konkrétní osobu či osoby přímo postižené přestupkem[31].
Přestupky proti majetku
Na
shromážděních dochází i k přestupkům proti majetku, typicky jde např. o
ničení nebo krádeže transparentů, může jít i o poškození ozvučovací aparatury, demolici
petičního stánku, odcizení vybavení či propagačních materiálů apod. V případě
přestupků dle § 8 odst. 1 písm. a) ZNP (nejčastěji krádež, poškození či zničení
cizí věci) je trestný i pokus, a nově je za tyto přestupky postižitelný i organizátor,
návodce či pomocník (§ 8 odst. 3 ZNP). „Krádeže“ pak mohou být i trestným činem
Loupeže dle § 173 trestního zákoníku, kterého se dopustí ten, kdo proti jinému
užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci
(vytrhávání vlajek, strhávání transparentů, kradení fotbalových šál), kde lze
před projednáním doporučit posouzení skutku státním zastupitelstvím.
Závěr
Jak
je z výše uvedeného zřejmé, při shromážděních může být páchána široká
paleta přestupků, a to nejen přestupků postihovaných ustanoveními ShrZ.
Účastníci se dopouštějí také přestupků proti veřejnému pořádku, občanskému
soužití a majetku, eventuálně i jiných, které mají v kontextu shromažďování
svá specifika. Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že v průběhu shromáždění
může docházet k jednáním, která jsou sice na první pohled diskutabilní či
nevkusná, nicméně ještě nemusí jít o protiprávní skutky. Typicky lze zmínit
různé transparenty či obdobné satirické předměty, které, ač jsou nezřídka i šokující,
nemusí být ještě postižitelné jako přestupek, natož jako trestný čin. Při
posuzování toho, zda dané jednání naplnilo materiální znak přestupku (či
formální znak protiprávnosti), je třeba brát v úvahu právě i kontext celé
situace. Některé zvláštnosti protiprávních či sporných situací, k nimž
dochází v souvislosti s výkonem shromažďovacího práva, jsme se proto pokusili
nastínit, abychom zejména aplikační praxi usnadnili posuzování různých mezních situací.
V obdobném znění byl text publikován pod totožným názvem v časopise Správní právo č. 6/2017, publikovaný článek jako pdf viz zde.
[1] Změny shromažďovacího práva po
velké novele. In: Správní právo č. 5/2017
[2] Viz § 112 odst. 1 zákona č.
250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, resp. Část osmou
zákona č. 183/2017 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím
zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a zákona o některých
přestupcích.
[3] Ve znění dle zákona č. 183/2017
Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o
odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a zákona o některých přestupcích.
[4] Dle zásady „ex iniuria ius non oritur“, tedy „z bezpráví nemůže povstat právo“.
[5] Případ, kdy se odpůrci určitého
svolavatele pokusí „obsadit“ shromáždění, nejlépe v jeho centru či kolem
řečníka, a učinit z něj shromáždění „své“, na úkor příznivců svolavatele,
kteří sem přišli projevit jiný (původně avizovaný, „svůj“) názor. Právo na
„protidemonstraci“ nemá převážit nad právem původní demonstrace, protestující
mohou projevit svůj názor i jinak, než na úkor původně sezvaného shromáždění.
[6] Lze si ale představit případ,
kdy příznivci shromáždění bez oprávněného důvodu brání v přiblížení či
účasti osobám odlišného názoru, jen pro názor samý. Pokud však půjde o pokyn
svolavatele či pořadatele, který osobám odlišného názoru jen vymezuje určité místo
v rámci shromáždění či v jeho blízkosti z důvodu rizika
konfliktu či střetu s jinými účastníky, a otázka bezpečnosti není jen
záminkou, bude takový pokyn legitimní.
[7] Jakkoliv půjde spíše o výjimku,
např. excesivní zvuková produkce lákající občany k podpisu petice u
sousedícího petičního stánku, eventuálně tam, kde je úmyslné zavinění
neprokazatelné.
[8] K blokádě coby cit.
přestupku viz též rozsudek NSS ze dne 12.1.2017, č.j. 9 As 185/2016 – 48, bod
41, rozsudek NSS ze dne 29.11.2013, č.j. 2 As 60/2013 – 26, s. 6, nebo rozsudek
NSS ze dne 11.3.2011, č.j. 8 As 15/2011 – 72, bod 70.
[9] Podobně není důvod bránit účasti
na shromáždění např. vojákům v historických uniformách, vzdávajícím čest
padlým, je-li zřejmé, že jimi donesené zbraně slouží právě jen k pietnímu
účelu, nikoliv že by byly přineseny nebo mohly by být použity k násilí
nebo pohrůžkám násilím.
[10] Viz Změny shromažďovacího práva
po velké novele. In: Správní právo č. 5/2017, s. 251.
[11] K mezím vymáhání této
povinnosti opět viz předešlý text Změny shromažďovacího práva po velké novele.
In: Správní právo č. 5/2017, s. 249 – 250.
Na druhé straně je účelné a v souladu s cíli novely
postihovat nepřítomnost na "blokačních", "rezervačních" či
jen lehkomyslně ohlášených shromážděních, která nebyla realizována ani včas
odvolána, zejména pokud váží (poutají) síly policie, která se mohla věnovat
jiným prioritám
[12] Viz Část osmou zákona č.
183/2017 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o
odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a zákona o některých přestupcích.
[13] Srovnej rozsudek NSS ze dne
17.8.2011, čj. 1 As 63/2011 – 97, bod 30, shodně též rozsudek NSS ze dne
28.1.2016, č.j. 10 As 236/2015 – 36, bod 31, dále viz rozsudek NSS ze dne
25.5.2015, č.j. 6 As 255/2014 – 42, bod 32 a 35.
[14] Srovnej rozsudek NSS ze dne
19.2.2004, č.j. 2 As 69/2003 – 50.
[15] Srovnej stanovisko Ministerstva
vnitra, odboru bezpečnostní politiky a prevence kriminality, ze dne 30.6.2016,
č.j. MV-94498-2/OBP-2016 (ASPI ID: LIT208867CZ).
[16] Srovnej přiměřeně rozsudek
Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky Pardubice, ze dne 20.1.2009, č.j. 52
Ca 53/2008-38, publikováno pod č. 1843/2009 Sb. NSS.
[17] Nepůjde-li již o jednání
hraničící s trestnými činy – výhrůžky násilím, o podněcování
k nenávisti z důvodu rasy, původu, náboženství či o výzvy
k násilí vůči určité skupině obyvatel apod. – srovnej § 324, § 352 odst. 1
a 2, § 353, § 355 nebo § 356, a dále § 403, § 404 nebo § 405 trestního zákoníku.
[18] Co se rozumí státními symboly,
vyplývá ze zákona České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České
republiky.
[19] Srovnej § 9 písm. j) zákona o
užívání státních symbolů České republiky.
[20] Státní a veřejnoprávní
instituce, jimž především je zákon určen, jej zpravidla v plném rozsahu dodržují
i bez hrozby postihu.
[21] K akcesorickým činnostem, in concreto zvukovým reproduktorům na
shromáždění, viz nález ÚS ze dne 18.2.2010, sp. zn. I. ÚS 1849/08.
[22] Např. veřejné promítání filmu s projevem
politika na začátku, skákací hrady a jiné zábavní prvky během politických
shromáždění, divadelní představení, byť s politickým poselstvím,
prezentované jako shromáždění; podobně platí totéž o v textu zmíněných excesivně
naddimenzovaných „petičních stáncích“ nebo je-li petice jen vedlejším produktem
jiné, hlavní, činnosti (srovnej přiměřeně rozsudek NSS ze dne 18.11.2015, č.j.
8 As 39/2014 – 26, bod 45).
[23] Trasa pochodu např. vede skrz
park po dostatečně širokém chodníku, a vozidlo převáží mikrofon a aparaturu pro
řečníka anebo organizátor potřebuje dovézt náčiní a materiál k sestavení pódia
na místo konání shromáždění, či rozložené pódium naopak po skončení odvézt.
[24] Viz zejména § 4 odst. 3 zákona
č. 85/1990 Sb., o právu petičním.
[25] Srovnej rozsudek NSS ze dne
13.8.2015, č.j. 4 As 147/2015 – 46; připomeňme, že ani při výkonu petičního
práva nepozbývají platnosti ostatní právní předpisy, k tomu viz i § 4
odst. 3 zákona o právu petičním in fine.
[26] „Odvetná funkce svobody
projevu“, viz Kmec, J., Kosař, D., Kratochvíl, J., Bobek, M.: Evropská úmluva o
lidských právech. Komentář. 1. Vydání. C.H.Beck, Praha 2012, s. 1080.
[27] Viz nález ÚS ze dne 11.11.2005,
sp. zn. I. ÚS 453/03, část IV. A), nález ÚS ze dne 17.7.2007, sp.zn. IV. ÚS
23/05, část V. A), nebo nález ÚS ze dne 4.4.2005, sp.zn. IV.ÚS 146/04.
[28] Diferencovaněji
k rozlišování mezi skutkovým tvrzením a hodnotovým soudem viz Kmec, J.,
Kosař, D., Kratochvíl, J., Bobek, M.: Evropská úmluva o lidských právech.
Komentář. 1. Vydání. C.H.Beck, Praha 2012, s. 1076 a násl.
[29] Samotný kontext shromáždění zde nemůže
vést k označení jednání za neškodné či beztrestné – představme si podobný
způsob „vyjádření názoru“ mezi sousedy, kde by o trestnosti nikdo nepochyboval;
účast na hromadné akci však nečiní útok přijatelnějším.
[30] Tedy různé formy „hanobení“,
„podněcování“, „podpory“ či „propagace“, viz trestné činy uvedené výše
v poznámce č. 17.
[31] Nejde-li o trestný čin, je tak
vyloučen postih za přestupek proti občanskému soužití v případě
neadresných či blíže neurčených výzev k likvidaci nebo postihu
„vlastizrádců“, „černých hord“, „sionistů“, anebo urážek či hanobení
příslušníků určitého náboženství, etnické skupiny apod.; tím však není dotčena
možnost postihu za přestupek vzbuzení veřejného pohoršení; shromáždění též může
být rozpuštěno z důvodu naplnění předpokladů uvedených v § 10 odst. 1
ShrZ.
Žádné komentáře:
Okomentovat