Následující text není vyčerpávajícím průvodcem přestupkovým řízením, ale pouze stručným přehledem základních informací o průběhu přestupkového řízení podaným především z pohledu potřeb a postavení oběti[1] a s přihlédnutím k roli pomáhajících profesí, zejména neziskových organizací a orgánů sociálně-právní ochrany dětí („OSPOD“).[2]
Přestupkem je zjednodušeně řečeno každé protiprávní jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem chráněný zákonem, avšak nedosahuje intenzity trestného činu (např. fyzické napadení bez vážných následků, výhrůžky, schválnosti)[3]. K posouzení, zda se jedná o přestupek nebo trestný čin, jsou oprávněny orgány činné v trestním řízení, zpravidla policie nebo státní zastupitelství. Je-li domácí násilí řešeno jako přestupek, avšak mělo by být spíše stíháno jako trestný čin[4], lze žádat po správním orgánu, který přestupek řeší, aby věc postoupil k posouzení státnímu zastupitelství[5]. Případně se lze na státní zastupitelství obrátit i přímo samostatným podáním, v němž bude popsán skutek, zdůvodněno naplnění skutkové podstaty trestného činu a budou přiloženy nebo označeny důkazy (třeba i odkazem na přestupkový spis), které spáchání trestného činu dokládají.[6]
Přestupek je (nejčastěji Policií ČR, která s deliktem první přichází do styku a provádí nezbytná šetření) oznamován obecnímu úřadu[7]. Obecním úřadem, příslušným k projednání přestupku, je ten, v jehož územním obvodu byl přestupek spáchán[8]. Pokud má být projednán přestupek, u nějž policie neasistovala (tzn. „úřady o něm neví“), směřujeme oznámení o přestupku právě místně příslušnému obecnímu úřadu. Chceme-li alespoň orientačně vědět, jak bylo s oznámením naloženo, žádáme o vyrozumění o učiněných opatřeních[9].
Z oznámení o přestupku by mělo být patrné, kdy, kde a k jakému jednání došlo, kdo se jej dopustil, kdo byl obětí a jak lze jednání prokázat – označíme svědky a veškeré dostupné důkazy, které k oznámení přiložíme (např. kopii lékařské zprávy) nebo uvedeme, kde lze důkazy získat (např. záznam volání na l. 158 u státní policie). U všech osob, které v oznámení figurují (pachatel, oběť, svědek) uvedeme co nejpodrobnější identifikační a kontaktní údaje (jméno, příjmení, datum narození, bydliště, telefon).
Není povinností oznamovatele (s výjimkou orgánů veřejné moci) provést i kvalifikaci přestupkového jednání jeho podřazením pod skutkovou podstatu konkrétního přestupku, většinou se však bude jednat o přestupek proti občanskému soužití dle § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích[10]; v případě poškození majetku mezi osobami, mezi nimiž neexistuje vztah osob blízkých (viz níže), může jít i o přestupek proti majetku, většinou dle § 50 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích[11].
Přestupky jsou projednávány buď z moci úřední (ex offo), tj. povinně z iniciativy správního orgánu, a to bez ohledu na vůli osoby postižené přestupkem[12], nebo na návrh (žádost) postižené osoby, jestliže byl přestupek spáchán mezi tzv. osobami blízkými[13]. Osobou blízkou se rozumí příbuzný v řadě přímé (otec, matka, syn, dcera, vnuk), osvojitel, osvojenec, sourozenec, manžel, registrovaný partner, nebo i jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném, pokud by újmu, která utrpěla jedna z nich, druhá právem pociťovala jako újmu vlastní (typicky druh, družka)[14].
V prvně uvedeném případě půjde např. o pokračující útoky mezi pravomocně rozvedenými bývalými manželi, kteří již nejsou navzájem osobami blízkými (vyhrožování, napadání, naschvály). V druhém uvedeném případě, který tvoří převážnou většinu domácího násilí, půjde o násilí mezi manželi, příp. mezi druhem a družkou. Došlo-li k násilí mezi manželi (tedy osobami blízkými přímo ze zákona), jde vždy o návrhové řízení. Došlo-li k násilí mezi druhem a družkou (nebo mezi osobami, které spolu „chodí“), musí správní orgán zjistit, zda mezi nimi vztah osob blízkých existoval či nikoliv, zpravidla je tak činěno dotazem na oběť[15]. Pokud oběť sdělí, že pachatele považuje za osobu blízkou (resp. že v okamžiku spáchání přestupku mezi nimi existoval vztah osob blízkých[16]), bude přestupek projednán jen na návrh (žádost) postižené osoby. Pokud oběť sdělí, že v době spáchání přestupku pro ni pachatel osobou blízkou nebyl, má být přestupek bez dalšího projednáván z moci úřední.
V případě řízení vedeného z moci úřední je už na správním orgánu, aby zformuloval „obvinění“, zahájil řízení oznámením adresovaným pachateli[17], předvolal svědky a opatřil z vlastní iniciativy důkazy. Oběť je předvolávána k ústnímu jednání o přestupku v pozici svědkyně, která má především procesní povinnosti (vypovídat, a to pravdivě[18]) a nemá prakticky žádná procesní práva – nemůže např. nahlížet do spisu a nemá ani právo znát výsledek řízení[19]. Oběť není v procesním postavení poškozeného, kterým zákon o přestupcích na rozdíl od trestního zákona rozumí pouze toho, komu byla přestupkem způsobena majetková škoda vyčíslitelná v penězích a který uplatnil nárok na náhradu škody způsobenou přestupkem[20]. Ani omezená procesní práva oběti v postavení svědkyně zde však neznamenají, že svědkyně nemůže správnímu orgánu doporučit provedení konkrétních důkazů, vyslechnutí konkrétních svědků či dodat jiné důkazy, i když si je správní orgán sám nevyžádá (lékařské zprávy, nahrávky, fotografie atd.)[21].
Nelze vyloučit ani případy, kdy správní orgán vyřídí přestupek (projednávaný z moci úřední) ve zkráceném řízení, tedy uloží blokovou pokutu[22] nebo vydá tzv. příkaz[23], kdy oběť vůbec není předvolávána k výpovědi svědka (pachatel bez dalšího souhlasí s uložením sankce a/nebo správnímu orgánu stačí podklady dodané policií). Nemělo by docházet k případům, kdy správní orgán věc nijak neprojedná a rovnou ji odloží (z důvodu, že oznámení neodůvodňuje zahájení řízení o přestupku[24]). Dozvíme-li se o takovém postupu, lze se bránit podnětem k uplatnění opatření proti nečinnosti[25], adresovaným nadřízenému správnímu orgánu, zpravidla krajskému úřadu[26], který může nařídit zahájení řízení nebo vydání rozhodnutí v určité lhůtě.[27]
Jde-li o přestupek, který se projednává pouze na návrh (tedy zejména přestupek spáchaný mezi manželi), musí řízení o přestupku iniciovat sama oběť, a to podáním kvalifikovaného návrhu, v němž je uvedeno, kdo je postiženou osobou, koho navrhovatelka označuje za pachatele a kde, kdy a jakým způsobem měl být přestupek spáchán[28]. Návrh je třeba podat u příslušného správního orgánu, tedy u obecního úřadu dle místa spáchání přestupku. Nestačí tedy uvést na policii „souhlasím s projednáním přestupku“ ani podat návrh už na policii. Návrh je zároveň třeba podat ve 3 měsíční propadné lhůtě, která se počítá od okamžiku, kdy se oběť dozvěděla o přestupku (nebo o postoupení věci, myšleno správnímu orgánu, orgánem činným v trestním řízení)[29] – zjednodušeně řečeno je nutno návrh podat do 3 měsíců od okamžiku, kdy byl přestupek spáchán. Návrh musí ve zmíněné lhůtě správnímu orgánu skutečně dojít, nestačí „stihnout“ jeho podání na poště[30]. V případě opožděného návrhu správní orgán věc odloží a přestupek už projednat nelze[31]. Netřeba dodávat, že všechny osoby uvedené v návrhu je opět třeba pokud možno co nejpřesněji identifikovat a návrh je vhodné doprovodit důkazy nebo alespoň dostupné důkazy označit.
Návrh může znít např. takto: „Žádám o projednání přestupku, kterého se dopustil můj manžel Josef Novák, nar. 1.3.1966, trvale bytem Dlouhá 55, Lhota, tím, že mě, Janu Novákovou, nar. 2.4.1967, trvale bytem Dlouhá 55, Lhota, nyní bytem Široká 2, Lhota, dne 10.10.2009 kolem 22,30 hod. v kuchyni v našem bytě v místě trvalého bydliště fyzicky napadl úderem pěstí do brady a do levé lícní kosti, čímž mi způsobil tržnou ránu na bradě a hematom pod levým okem. Přikládám lékařské zprávy z ošetření na pohotovosti a z kontroly u obvodního lékaře. Jako svědky označuji sousedku Terezu Němcovou, k níž jsem utekla a která viděla můj stav, a dále policisty Pohotovostní motorizované jednotky, kteří mluvili se mnou i manželem a viděli rozházené věci v kuchyni a o věci sepsali úřední záznam. Kontakt na mě je tel. 608 123 456, manžel má tel. 774 987 654.“ Další okolnosti incidentu[32] stačí uvést až v ústním jednání – návrh nemá být „slohovým cvičením“, ale pokud možno stručným (ale přesným a výstižným) popisem přestupku, který lze bez dalšího vtělit do výroku rozhodnutí o přestupku.
Návrh lze podat i do protokolu u správního orgánu, což považujeme za vhodnější, zvláště je-li oprávněná úřední osoba ochotna s formulací návrhu pomoci, aby se předešlo neúplným, zmatečným nebo zbytečně podrobným návrhům. Není též třeba navrhovat k projednání vše, k čemu došlo, stačí do návrhu uvést jen to, co půjde snadno prokázat, jinak navrhovatelce hrozí v případě neprokázání přestupku, že jí bude uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000,- Kč[33] (viz níže).
V případě, že se zjevně jedná o návrhový přestupek, správní orgán zpravidla sám vyrozumí, resp. formou vyrozumění poučí, potenciální navrhovatelku o podmínkách projednávání návrhových přestupků. Pokud není zřejmé, zda se jedná o návrhový přestupek (spáchal jej druh, přítel), zve si zpravidla správní orgán oběť k podání vysvětlení[34], aby si ujasnil, zda v době spáchání přestupku mezi ní a pachatelem vztah osob blízkých existoval či nikoliv. I když správní orgán ani jedno neučiní, stále platí, že návrh je třeba podat ve výše zmiňované tříměsíční lhůtě.
V případě, že jsou v rodině děti, a zejména byly-li děti přítomny násilí, by měl správní orgán informovat o takové skutečnosti OSPOD. Domácí násilí je pro děti silně zátěžovým faktorem ohrožujícím jejich zdravý vývoj, Světová zdravotnická organizace (WHO) ostatně přítomnost dětí u domácího násilí kvalifikuje jako jejich týrání. Informace pro OSPOD je o to důležitější, že většina obětí návrh na projednání přestupku nepodá, a možnost intervence zvenčí (např. předáním základních informací o pomáhajících organizacích) je tak omezena, o práci s rodinou nemluvě. OSPOD má oproti přestupkové komisi (oddělení přestupků) podstatně širší možnosti, jak pomoci, v každém případě má právo (ne-li povinnost) o ohrožení dětí vědět a zabývat se jím. OSPODu lze jen doporučit, aby trval na automatickém poskytování informací o domácím násilí v rodině, ať už přestupek nakonec je či není projednáván.[35]
V případě přestupků projednávaných z úřední povinnosti je řízení zahájeno oznámením o zahájení řízení o přestupku pachateli[36], který tím nastupuje do procesního postavení obviněného z přestupku (a tím účastníka řízení). Oběť přestupku je předvolávána jako svědkyně. V případě návrhových přestupků je řízení zahájeno podáním návrhu, resp. dnem, kdy návrh dojde věcně a místně příslušnému správnímu orgánu[37]. Pachatel se tím opět stává obviněným z přestupku, osoba postižená přestupkem, která návrh podala, se ocitá v procesním postavení navrhovatelky, a tedy i účastnice řízení, s příslušnými procesními právy. V obou případech je nařizováno ústní jednání o přestupku, k němuž je předvolán obviněný z přestupku, dále osoba postižená přestupkem (ať už jako svědkyně nebo jako navrhovatelka), příp. další svědkové.
Oběť přestupku může cítit obavy z jednání nebo z pachatele, a proto může projevit přání být k jednání doprovázena osobou, jíž důvěřuje (kamarádka, zaměstnankyně neziskové organizace, právník). Každý má právo na právní pomoc v řízení před orgány veřejné moci[38], tedy i svědkyně. Svědkyně i navrhovatelka tak mohou mít s sebou doprovod poskytující právní pomoc, např. odbornou pracovnici neziskové organizace či advokáta[39]. Navrhovatelka jako účastnice řízení má navíc správním řádem výslovně garantováno právo na zastoupení[40]. Jejím zástupcem (zmocněncem) může být kdokoliv. Zmocnění k zastupování se prokazuje předložením plné moci pro zastupování v daném konkrétním jednání[41] nebo nadiktováním plné moci do protokolu přímo u jednání[42]. I když poté bude aktivní tak jako tak především sama oběť (správní orgán od ní potřebuje vědět, co viděla, slyšela, resp. svými smysly vnímala, což zmocněnec ani jiný doprovod zprostředkovat nedokáže), přizvání „právní pomoci“ nebo zplnomocnění doprovodu navrhovatelky k „zastupování“ umožní přítomnost další osoby, jíž oběť důvěřuje, u jednání, čemuž by správní orgán neměl bránit[43].
K ústnímu jednání o přestupku správní orgán zpravidla předvolá účastníky řízení a svědky na jeden den tak, aby měl obviněný z přestupku možnost být přítomen celému ústnímu jednání a mohl vyslýchaným osobám klást dotazy či se k jejich výpovědím vyjadřovat. Nelze vyloučit, že správní orgán v zájmu prevence konfliktů předvolá obviněného z přestupku odděleně od svědků či navrhovatelky, i tak mu však musí alespoň umožnit být přítomen ostatním výslechům (např. jej vyrozumí o jejich termínech). Oběti tedy nelze zaručit, že se u jednání nesetká s pachatelem přestupku, na setkání s obviněným je třeba ji naopak připravit.
Obviněný z přestupku má řadu procesních práv, např. právo na zastoupení zmocněncem (advokátem)[44], právo být informován o všech procesních úkonech[45], právo navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení[46], právo na vyjádření svého stanoviska a právo na informace o řízení[47], právo vyjádřit se před vydáním rozhodnutí (tedy po ukončení dokazování) k jeho podkladům[48], právo nahlížet do spisu (v plném rozsahu) a právo činit si výpisy (čehokoliv, včetně osobních dat, telefonních čísel apod.) a pořizovat si kopie spisu nebo jeho částí[49]. Obviněný z přestupků má dále právo být přítomen výslechu svědků, příp. i jiných účastníků řízení (navrhovatelky), a klást jim otázky[50]. Výše uvedená práva má ale jako účastnice řízení i navrhovatelka.
Obviněný z přestupku má dále právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, uplatňovat skutečnosti a navrhovat důkazy na svoji obhajobu, podávat návrhy a opravné prostředky, k výpovědi ani k doznání nesmí být (správním orgánem) donucován[51]. Obviněný se může bránit jakýmkoliv způsobem, může vypovídat, ale i výpověď odmítnout, může se bránit i lží – na rozdíl od svědků nemusí vypovídat pravdivě[52].
Obviněný z přestupku (stejně tak svědek) může být donucován k dostavení se k ústnímu jednání pod hrozbou pořádkové pokuty nebo předvedení[53]. Pokud se ovšem k ústnímu jednání nedostaví navrhovatelka (bez náležité omluvy nebo bez důležitého důvodu), řízení se automaticky bez dalšího zastavuje[54] a navrhovatelce je navíc ještě uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000,- Kč[55]. Nestačí tedy podat návrh a čekat, jak správní orgán rozhodne, k ústnímu jednání je třeba se v zájmu projednání přestupku na předvolání dostavit, jinak řízení končí.
V ústním jednání správní orgán provádí dokazování, především vyslechne účastníky řízení a svědky. Obecně lze k dokazování užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy[56]. Jako důkaz tak může navrhovatelka předložit (či navrhnout) lékařské zprávy, výpisy ze zdravotnické dokumentace[57], fotografie zranění či místa činu, nahrávku volání na l. 158 z operačního střediska Policie ČR, záznam z kamerového systému Městské policie, výslech souseda, který oběť viděl (nezraněnou) před incidentem a (zraněnou) po incidentu, textové zprávy uložené v paměti mobilního telefonu, e-maily, dopisy, dále třeba i znalecký posudek z oboru zdravotnictví (liší-li se verze vzniku zranění dle pachatele a dle oběti)[58] nebo ohledání místa činu.[59] Použít lze i zvukové nebo obrazové nahrávky jednání pachatele (pořízené např. diktafonem nebo mobilním telefonem samotnou obětí)[60].
Nelze očekávat, že oběť začne ihned po napadení či jiném incidentu zajišťovat důkazy, je proto i úkolem pomáhajících profesí, aby klientce doporučily neprodlenou návštěvu lékaře, zachytily fotograficky její zranění, doporučily jí nemazat textové nebo e-mailové zprávy, pomohly jí zaznamenat údaje o incidentu (kdy přesně k němu došlo, kdo mohl něco vidět či slyšet) nebo zajistit jiné důkazy.
Bylo-li svědkem incidentu dítě, nelze vyloučit, že je správní orgán rovněž bude chtít vyslechnout. Výslech dítěte rozhodně nelze doporučit a OSPOD by se proti němu měl postavit[61]. Pokud je výslech dítěte přesto nařízen, považujeme přítomnost zástupce OSPOD u jednání za nezbytnou a úřední osoba projednávající přestupek by ji vždy měla zajistit, stejně jako přátelské, klidné a nemanipulativní prostředí[62].
Po ukončení dokazování (na což by účastníci řízení měli být upozorněni) by měl správní orgán umožnit obviněnému z přestupku a navrhovatelce vyjádřit se k podkladům rozhodnutí[63]. Ve vyjádření k podkladům pro rozhodnutí lze případně ještě doplnit nebo navrhnout důkazy, které dosud nebyly provedeny, především však lze shrnout, z čeho vyplývá, že se pachatel skutečně přestupku dopustil, proč jsou jeho tvrzení nevěrohodná (rozpor jeho výpovědi s ostatními důkazy), že k události nemohlo dojít jinak, než uvádí oběť (před incidentem žádná zranění neměla, po setkání s pachatelem ano) apod.
Poté následuje vydání rozhodnutí, kterým je pachatel buď uznán vinným a je mu uložena (zpravidla) pokuta a povinnost nahradit náklady řízení. Nebo je řízení zastaveno, většinou z důvodu, že spáchání přestupku, o němž se vede řízení, nebylo obviněnému z přestupku prokázáno[64], a navrhovatelce je uložena povinnost nahradit náklady řízení[65], pokud ovšem od uložení nebylo zcela nebo zčásti upuštěno z důvodů zvláštního zřetele hodných[66].
Jelikož riziko zastavení řízení z důvodu neprokázání přestupku je poměrně vysoké, doporučujeme už na začátku řízení, aby navrhovatelka „preventivně“ požádala o upuštění od povinnosti nahradit náklady řízení z důvodů zvláštního zřetele hodných, pro případ zastavení řízení[67]. Takovým důvodem může být především špatná sociální situace navrhovatelky[68]. Správní orgán též může náklady „odpustit“ s ohledem na skutečnost, že skutek sice nebyl prokázán, zároveň však nelze vyloučit, že se stal, a uložení nákladů by tak bylo nepřiměřené a nespravedlivé[69].
Proti rozhodnutí může navrhovatelka v patnáctidenní lhůtě od jeho doručení[70] podat odvolání[71]. Odvolání se adresuje správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal (nikdy orgánu nadřízenému)[72]. V úvahu přichází především odvolání se do výroku o zastavení řízení a/nebo do výroku týkajícího se uložení povinnosti nahradit náklady řízení[73]. Argumentace proti uložení nákladů řízení se bude soustřeďovat na důvodnost jejich upuštění (příp. na skutečnost, že správní orgán třeba žádost o upuštění vůbec nevzal v potaz či se s ní řádně nevypořádal, byla-li taková žádost v průběhu řízení „preventivně“ podána). Argumentace proti zastavení řízení (většinou správní orgán argumentuje zásadou „in dubio pro reo“ – v pochybnostech ve prospěch obviněného) se bude soustřeďovat na vyvrácení pochybností o vině pachatele zdůrazněním důkazů, okolností a logických úvah, které svědčí pro jeho vinu[74]. Aby bylo odvolání úspěšné, lze argumentovat i nesplněním procesních povinností na straně správního orgánu (např. neumožnil navrhovatelce seznámit se s podklady pro rozhodnutí, neinformoval ji o výslechu svědků, neprovedl dostatečně dokazování, nezdůvodnil, proč neprovedl některé důkazy, nevypořádal se s námitkami navrhovatelky, nedostatečně zdůvodnil svůj postup atd.).
Odvolat se samozřejmě může i obviněný z přestupku. V případě, že je pachatel uznán vinným, je nutno s odvoláním počítat. O odvolání musí správní orgán vyrozumět ostatní účastníky řízení, tedy navrhovatelku, která dostane možnost ve stanovené lhůtě se k odvolání vyjádřit[75]. Ve vyjádření k odvolání obviněného je vhodné nejen vyvracet argumentaci odvolatele[76], ale i znovu zdůraznit, proč (na základě jakých důkazů a jakých logických úvah) je zřejmé, že se pachatel přestupku dopustil a jeho vina je nade vši pochybnost prokázána.
Většinou odvolací správní orgán odvolání buď zamítne a napadené rozhodnutí potvrdí[77], nebo napadené rozhodnutí zruší a věc vrátí k novému projednání[78], eventuálně rozhodnutí změní[79]. Proti rozhodnutí o odvolání se již nelze dále odvolat[80]. V případě vrácení věci k novému projednání se již neopakují dříve provedené důkazy, pouze se odstraní vytýkané (především procesní) nedostatky a případně provedou nové důkazy, doporučené odvolacím správním orgánem[81].
Pro úplnost uveďme, že i v případě zamítavého rozhodnutí o odvolání (nebo v případě zastavení řízení správním orgánem prvního stupně tam, kde je oběť pouze svědkyní a nemůže se odvolat) lze ještě využít dozorový prostředek, kterým je přezkoumání rozhodnutí v tzv. přezkumném řízení[82]. Podnět k přezkumnému řízení může podat kdokoliv, tedy jak navrhovatelka jako účastnice řízení, tak i oběť v pozici svědkyně (pokud se o výsledku řízení dozví). Podnět adresujeme správnímu orgánu, který ve věci rozhodl jako poslední, a ten jej spolu se spisem a svým vyjádřením následně předá nadřízenému správnímu orgánu[83]. V podnětu shrneme důvody, které nás vedou k závěru, že rozhodnutí nižších správních orgánů byla chybná, resp. nezákonná. Přezkumný správní orgán pak podateli většinou buď sdělí, že důvody k zahájení přezkumného řízení neshledal (častější případ)[84], nebo z moci úřední rozhodne o zrušení rozhodnutí podřízených správních orgánů pro nezákonnost a věc vrátí[85].
Rozhodnutí lze přezkoumávat ještě ve správním soudnictví v režimu soudního řádu správního[86]. Správní žalobu může podat pouze účastník řízení[87]. Podmínkou rozhodování o správní žalobě proti rozhodnutí správního orgánu je vyčerpání řádných opravných prostředků (odvolání se proti rozhodnutí vydanému v prvním stupni)[88] a podání žaloby ve lhůtě 2 měsíců od oznámení konečného rozhodnutí[89]. Oběť však nejspíš zdlouhavé soudní řízení, vyžadující navíc pomoc právníka, iniciovat nebude.
Nakonec upozorněme na skutečnost, že přestupek musí být projednán do 1 roku od jeho spáchání, jinak odpovědnost za přestupek zaniká[90] a řízení je zastaveno pro tzv. prekluzi, aniž by bylo rozhodnuto ve věci samé[91].
Přestupkové řízení může být poměrně náročné a oběť zatěžující, málokdy je též jisté, že pachatel bude skutečně uznán vinným a náležitě potrestán[92]. Řízení tak může být pro oběť i pomáhající profese vysilující až frustrující, kdy neúspěch či zdlouhavost řízení může vést oběť i k rezignaci na další řešení útoků pachatele úřední cestou nebo k její pasivitě a nespolupráci. Stíháním pro přestupek lze na druhé straně vymezit pachateli určité hranice a dát mu najevo nepřípustnost dosavadního jednání[93], kdy v případě prokázání přestupku lze naopak zažít pocit zadostiučinění a pravomocné rozhodnutí o přestupku může být cenným důkazem pro jiná řízení. V každém případě i tehdy, pokud se oběť rozhodne neiniciovat přestupkové řízení, uschováme veškeré důkazy o každém napadení či jiném incidentu, neboť co nebylo užitku dnes, lze využít později, kdy situace dále eskaluje[94] nebo bude důkazů třeba pro jiné účely.
(Tento text byl v téměř shodném znění publikován In: Sborník textů k problematice domácího násilí. Centrum sociálních služeb Praha, Praha 2010. Sborník je dostupný na stránkách Centra sociálních služeb Praha zde)
[1] V tomto textu vycházíme z předpokladu, že obětí domácího násilí je zpravidla žena a pachatelem muž (její partner, manžel), což samozřejmě nevylučuje i jiné obsazení rolí pachatele a oběti.
[2] Podrobný průvodce, určený zejména pro správní orgány projednávající přestupky, byl zveřejněn pod názvem „Domácí násilí v přestupkovém řízení“ v časopise správní právo, č. 2 a 3/2008; v neredigované a podrobnější verzi je dostupný i v programu Aspi.
[3] Přesnou definici přestupku viz § 2 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.
[4] Např. jako Týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě (po 1.1.2010 Týrání osoby žijící ve společném obydlí), Ublížení na zdraví, Nebezpečné vyhrožování atd., od 1.1.2010 i Nebezpečné pronásledování.
[5] Věc je pak zpravidla postoupena dle § 71 písm. a) zákona o přestupcích.
[6] V drtivé většině případů je však jednání jednou už posouzené jako přestupek vráceno jako přestupek zpět správnímu orgánu.
[7] Obecním úřadem rozumíme i městský úřad, úřad městské části, městského obvodu, městyse apod., kdy vše napsané platí i pro přestupkovou komisi, která je zřizována jako zvláštní orgán obce a stojí mimo obecní úřad. V textu nadále používáme především zastřešující pojem „správní orgán“.
[8] Viz § 55 odst. 1 zákona o přestupcích; někdy však bývá oznámení o přestupku z důvodu vhodnosti následně postoupeno správnímu orgánu, v jehož územním obvodu se pachatel zdržuje nebo pracuje, viz § 55 odst. 3 zákona o přestupcích.
[9] Viz § 67 odst. 4 zákona o přestupcích.
[10] Viz § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích – přestupek bude spáchán úmyslným narušením občanského soužití 1) vyhrožováním újmou na zdraví, 2) drobným ublížením na zdraví, 3) nepravdivým obviněním z přestupku, 4) schválnostmi nebo 5) jiným hrubým jednáním (např. vyhrožování jiným způsobem než újmou na zdraví či fyzickým napadením bez zjevných zdravotních následků).
[11] Přestupek bude většinou spáchán úmyslným způsobením škody na cizím majetku krádeží, zničením nebo poškozením věci, trestný je i pokus o takové jednání – srovnej § 50 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích.
[12] Viz § 67 zákona o přestupcích; oznámení o přestupku nelze „vzít zpět“.
[13] Viz § 68 zákona o přestupcích.
[14] Pro přesnou definici viz § 68 odst. 4 zákona o přestupcích. Tyto přestupky jsou projednávány pouze na návrh proto, aby stát násilně nezasahoval do soukromých vztahů (např. syn rozbije v opilosti dveře bytu patřícího rodičům). Zda bude přestupek projednán či nikoliv, je tak ponecháno na vůli osoby postižené přestupkem.
[15] Předvoláním/výzvou k podání vysvětlení, viz § 60 zákona o přestupcích.
[16] Rozhodný je vztah mezi obětí a pachatelem v okamžiku spáchání přestupku – pozdější rozchod či rozvod na tom nic nemění.
[17] Dle § 67 odst. 3 zákona o přestupcích tak má učinit nejpozději do 60 dnů od přijetí oznámení.
[18] Viz § 55 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.
[19] V případě, že oběť potřebuje znát výsledek řízení např. pro účely soudního řízení (o rozvodu, o svěření dětí do vlastní péče), může žádat o nahlédnutí do spisu a o kopie podkladů, např. rozhodnutí ve věci samé, na základě § 38 odst. 2 správního řádu, prokáže-li právní zájem (kterým bude např. dokazování v jiném soudním řízení). Odmítá-li správní orgán nahlédnutí do spisu, je povinen vydat o odepření nahlédnutí usnesení, proti němuž se lze odvolat, viz § 38 odst. 5 správního řádu.
[20] Srovnej § 72 písm. b) a § 70 odst. 1 zákona o přestupcích. Nelze např. žádat náhradu nemajetkové újmy – bolestné, za snížení společenského uplatnění apod. S ohledem na přísná kritéria přiznání náhrady škody ostatně náhrada tak jako tak většinou není přiznávána a poškozený je odkazován se svým nárokem na soud.
[21] V případě, že by správní orgán důkazy odmítal, lze je zaslat poštou či předat na podatelně úřadu, pak už je lze jen těžko „nezařadit“ do spisu. Správní orgán je ve smyslu § 3 správního řádu povinen zjišťovat co nejúplnější stav věci a rozhodne-li se k některým důkazům nepřihlížet nebo je neprovést, měl by to alespoň zdůvodnit.
[22] Viz § 84 zákona o přestupcích.
[23] Viz § 87 zákona o přestupcích.
[24] Viz § 66 odst. 3 písm. a) zákona o přestupcích.
[25] Viz § 80 správního řádu.
[26] V případě městských částí hl.m.Prahy Magistrátu hl.m.Prahy, v případě městských obvodů statutárních měst zpravidla magistrátu příslušného statutárního města.
[27] Správní orgány v případech, kdy jde o tzv. „tvrzení proti tvrzení“, mohou někdy věc rovnou odložit, aniž by usilovaly o projednání přestupku a prováděly dokazování v ústním jednání, neboť se domnívají, že přestupek ani poté neprokáží.
[28] Viz § 68 odst. 2 zákona o přestupcích.
[29] Opět viz § 68 odst. 2 zákona o přestupcích.
[30] Srovnej § 44 odst. 1 správního řádu; jistější je tak podání návrhu na podatelně obecního úřadu.
[31] Viz § 66 odst. 3 písm. f) zákona o přestupcích – jinými slovy opožděný návrh nelze projednat a zmeškání lhůty k jeho podání nelze prominout.
[32] Např. že manžel se vrátil opilý z restaurace, začal se hádat kvůli neumytému nádobí, v reakci na mé námitky začal nádobí rozbíjet a když jsem jej napomenula, napadl mě…
[33] Viz § 79 odst. 1 zákona o přestupcích.
[34] Viz § 60 zákona o přestupcích.
[35] Zákonným podkladem bude v prvé řadě čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, kde je uvedeno, že „zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoliv činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány“. Dále odkažme na zásadu spolupráce (§ 8 odst. 2 správního řádu) a především pak na zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, viz např. § 6 odst. 1 písm. g), § 7 odst. 2 a § 10 odst. 1 a 3 tohoto zákona. Zákon nerozlišuje, kdo z obecního úřadu, resp. obce, se o ohrožení dítěte dozvěděl – je na úřednících, aby si informace mezi sebou předali.
[36] Viz § 46 odst. 1 správního řádu.
[37] Viz § 44 odst. 1 správního řádu.
[38] Srovnej čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
[39] Neveřejnost jednání, zakotvená v § 49 odst. 2 správního řádu, tím není narušena, neboť jde o realizaci ústavního práva na právní pomoc mj. před státními orgány a orgány veřejné správy.
[40] Viz § 33 správního řádu.
[41] Předpokládáme, že zástupce nebude zmocněncem pro celé řízení, byť ani to není vyloučeno – obecně to však nedoporučujeme, např. s ohledem na hrozící komplikace, pokud oběť přestane spolupracovat.
[42] Viz § 33 odst. 1 správního řádu.
[43] Správní orgán ostatně může sám určit, že jednání nebo jeho část budou veřejné, viz § 49 odst. 2 správního řádu, a tak přítomnost doprovodu umožnit. Správní orgán by měl pro situaci oběti projevit pochopení, min. s ohledem na povinnost vstřícnosti vůči dotčeným osobám, viz § 4 odst. 1 správního řádu. Správní orgán má rovněž řadu možností, jak řídit průběh jednání a usměrňovat chování přítomných, např. i uložením pořádkové pokuty nebo vykázáním z místa pro rušení pořádku, viz § 62 odst. 1 písm. b) a § 63 odst. 1 správního řádu. K jednání lze přizvat i další úřední osobu, příp. strážníka městské policie, aby byl pocit bezpečí oběti účinněji zajištěn.
[44] Viz § 33 odst. 1 správního řádu.
[45] Viz § 4 odst. 3 správního řádu.
[46] Viz § 36 odst. 1 správního řádu.
[47] Viz § 36 odst. 2 správního řádu.
[48] Viz § 36 odst. 3 správního řádu.
[49] Viz § 38 odst. 1 a 4 správního řádu; kopie jsou v přestupkovém řízení účastníkům řízení, tedy včetně navrhovatelky, poskytovány bezplatně – viz § 2 odst. 2 zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
[50] Vyplývá z práva navrhovat důkazy, u obviněného z přestupku vůči svědkům pak i přímo z čl. 6 odst. 3 písm. d) Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.
[51] Viz § 73 odst. 2 zákona o přestupcích.
[52] Za lhaní je postižitelný pouze v případě, kdy někoho nepravdivě obviní z přestupku nebo trestného činu.
[53] Viz § 62 odst. 1 písm. a) a § 60 odst. 1 správního řádu; na druhé straně, pokud se obviněný z přestupku bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu k jednání nedostaví, lze vést jednání i v jeho nepřítomnosti, viz § 74 odst. 1 zákona o přestupcích.
[54] Viz § 76 odst. 1 písm. j) zákona o přestupcích.
[55] Viz § 79 odst. 1 zákona o přestupcích, ve spojení s § 1 odst. 1 vyhlášky č. 231/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 340/2003 Sb.
[56] Viz § 51 odst. 1 správního řádu.
[57] Někdy bývají podrobnější než pouhá zpráva určená pacientce; je zároveň vhodné, pokud oběť sdělí do protokolu výslovný souhlas s použitím své zdravotní dokumentace, zejména pokud další zprávy žádá po lékaři sám správní orgán.
[58] Provedení znaleckého posudku však nařizují správní orgány zcela výjimečně – ideální je, pokud posudek obsahuje už policejní spis.
[59] Při navrhování důkazů se nenechme odbýt, příp. je navrhněme písemně. Pokud správní orgán odmítne jejich provedení či přihlédnutí k nim, musí to následně alespoň zdůvodnit.
[60] Následně však může vzniknout problém, zvláště u „právně vzdělaného“ pachatele, s použitelností takového důkazu. Obviněný z přestupku může totiž namítat, že nahrávka byla pořízena bez jeho vědomí nebo souhlasu, tudíž v rozporu se zákonem (viz § 12 odst. 1 občanského zákoníku), a důkaz je proto nepoužitelný. V trestních věcech však tyto důkazy nebývají výjimečné a možnost jejich použití pro účely dokazování v trestním řízení vyplývá např. z nálezů Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 191/05, resp. II. ÚS 502/2000, nebo z usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 5 Tdo 459/20072007 (rozhodnutí č. 7/2008 Sb. rozh. tr.). Vzhledem k mnoha shodným rysům trestního a přestupkového řízení považujeme tuto judikaturu za relevantní i pro řízení přestupkové.
[61] Jistě není v zájmu dítěte, aby bylo nuceno připomínat si traumatický zážitek, vypovídat proti jednomu z rodičů a být případně vystaveno snahám o manipulaci výpovědi nebo psychickému tlaku, bude-li násilný rodič výpovědi přítomen nebo bude dítěti výpověď následně vyčítat a vyvolávat v něm pocity viny.
[62] Ideální bude, pokud se rodiče, především obviněný z přestupku, dobrovolně vzdálí od jednání. Trvá-li zejména obviněný z přestupku na své přítomnosti u výslechu, platí obdobně totéž, co už bylo výše řečeno o zajištění pořádku v průběhu ústního jednání.
[63] Viz § 36 odst. 3 správního řádu. Činí tak buď na konci ústního jednání nebo samostatným přípisem, resp. výzvou k vyjádření se v určité lhůtě.
[64] Viz § 76 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích.
[65] Stanovené na základě § 79 odst. 1 zákona o přestupcích ve spojení s § 1 odst. 1 vyhlášky č. 231/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 340/2003 Sb., v základní výši 1.000,- Kč.
[66] Viz § 79 odst. 3 zákona o přestupcích.
[67] Ukládání nákladů neúspěšné navrhovatelce lze mít jistě za sporné. Správní orgány však zákon většinou obhajují s tím, že hrozba nákladů odrazuje od podávání návrhů v neprokazatelných či bagatelních případech.
[68] Doporučujeme doložit např. výpisem příjmů, potvrzením ze „sociálky“, poukazem na povinnost starat se o nezletilé děti bez dostatečných příjmů a zajištěného stálého bydlení apod.
[69] Záleží na vynalézavosti a především na dobré vůli správního orgánu – na upuštění není právní nárok.
[70] Pozor na tzv. fikci doručení – zásilka se považuje za doručenou desátého dne od data, kdy je na poště připravena k vyzvednutí (není-li adresátem vyzvednuta dříve), a i v případě pozdějšího převzetí se tak lhůta pro podání odvolání počítá od data fikce doručení (srovnej § 24 odst. 1 správního řádu).
[71] Pro rozsah odvolacího práva navrhovatelky viz § 81 odst. 4 zákona o přestupcích.
[72] Viz § 86 odst. 1 správního řádu.[73] Autor se setkal i s kuriózním případem, kdy v návrhovém řízení vedeném proti manželovi byla uznána vinnou i navrhovatelka, ač proti ní řízení vedeno nebylo (manžel žádný návrh nepodal) – odvolání pak samozřejmě mělo směřovat i proti této části (nezákonného) rozhodnutí.
[74] Smysl má především argumentace skutečnostmi a důkazy, které už jsou obsaženy ve spisu. Nové skutečnosti bez podkladů, které by je dokazovaly, nemá odvolací orgán jak ověřit a nemůže je příliš brát v potaz.
[75] Viz § 86 odst. 2 správního řádu.
[76] Nejlépe s odkazem na podklady obsažené ve spisu.
[77] Viz § 90 odst. 5 správního řádu.
[78] Viz § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu.
[79] Viz § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu - např. přeformuluje nesprávný výrok rozhodnutí.
[80] Viz § 91 odst. 1 správního řádu.
[81] Nelze vyloučit nové, resp. opakované, ústní jednání o přestupku, tedy riziko nového setkání s pachatelem.
[82] Viz § 94 odst. 1 správního řádu.
[83] Tím je v případě pravomocných prvostupňových rozhodnutí zpravidla krajský úřad, příp. magistrát územně členěného statutárního města a v Praze Magistrát hl.m.Prahy. V případě rozhodnutí odvolacího orgánu je nadřízeným správním orgánem pro krajské úřady Ministerstvo vnitra. Viz dále § 95 správního řádu.
[84] Viz § 94 odst. 1 správního řádu in fine; na rozhodnutí v přezkumném řízení není právní nárok.
[85] Pro všechny možnosti postupu přezkumného správního orgánu viz § 97 odst. 3 správního řádu.
[86] Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů.
[87] Tedy navrhovatelka a samozřejmě i obviněný z přestupku. Oběť v postavení svědkyně nikoliv. Přesněji viz § 65 soudního řádu správního.
[88] Viz § 68 písm. a) soudního řádu správního.
[89] Tedy od doručení rozhodnutí o odvolání. Lhůta běží i v případě, že jsme podali podnět k přezkumu. Ustanovení o lhůtách viz § 72 odst. 1 soudního řádu správního.
[90] Viz § 20 odst. 1 zákona o přestupcích; do běhu lhůty se však nepočítá doba, po kterou pro daný skutek probíhalo trestní řízení, viz § 20 odst. 2 zákona o přestupcích, eventuálně též doba, po kterou běželo řízení o správní žalobě, viz § 41 soudního řádu správního.
[91] Viz § 76 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích. Snahou každého pachatele je pak samozřejmě řízení co nejvíce protahovat.
[92] Za přestupky proti občanskému soužití dle § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích spáchané po 1.1.2010 lze uložit sankci až do výše 20.000 Kč, na rozdíl od dosavadní maximální pokuty 3.000,- Kč – viz § 49 odst. 2 zákona o přestupcích, ve znění zákona č. 306/2009 Sb.
[93] Nikdo nechodí rád „po úřadech“ a i pouhé vedení řízení může být pro pachatele určitou formou trestu.
[94] Možnost postihu pro trestný čin, zejména pro Týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě, resp. po 1.1.2010 Týrání osoby žijící ve společném obydlí.
Žádné komentáře:
Okomentovat