V souvislosti se zavedením oprávnění Policie ČR vykázat pachatele domácího násilí z obydlí se objevily pochybnosti o tom, jak postihnout porušení, resp. maření, vykázání, nejedná-li se o trestný čin. Konkrétně existují i názory, že maření vykázání nelze postihnout jako neuposlechnutí výzvy úřední osoby dle § 47 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích.
V případě maření vykázání se může jednat v prvé řadě o trestný čin Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 2 trestního zákoníku. Aby se však jednalo o trestný čin, musí mít maření vykázání charakter závažného nebo opakovaného jednání. V případě jednorázového a/nebo méně intenzivního maření vykázání tedy o trestný čin nepůjde. Otázkou je pak kvalifikace takového méně závažného jednání jako přestupku.
Jakkoliv je vykázání do určité míry formalizované úpravou zakotvenou v zákoně o Policii ČR, viz § 44 – 47 zákona o Policii ČR, stále se jedná o neformální, resp. faktický, úkon Policie ČR, který není procesně upraven a adresát vykázání je povinen vykázání se podřídit, jinými slovy je povinen uposlechnout výzvy policisty, který jej vykazuje. Skutečnost, že policista pro vykázanou i ohroženou osobu vyhotovuje potvrzení o vykázání (§ 44 odst. 3 zákona o Policii ČR) s vymezením prostoru, na nějž se vykázání vztahuje, a s poučením o právech a povinnostech vykázané osoby (a že se o vykázání vyhotovuje i úřední záznam, jehož kopii si vykázaná osoba může vyzvednout na Policii ČR) na tom nic nemění. Vedle ústního oznámení vykázání a poučení o povinnostech vyplývajících z vykázání je tak vykázaná osoba ještě o vykázání a jeho podmínkách poučena i písemně (byť samozřejmě poučení samo o sobě není výzvou úřední osoby, ale poučením o výzvě, jejím popisem a shrnutím následků jejího neuposlechnutí). Tím spíš by pak měla být osoba, která vykázání maří, postižena, pokud byla takto pečlivě uvědoměna o tom, že je vykázána a musí se tedy zdržet určitých zákonem vymezených jednání.
Pro úplnost si připomeňme, že vykázaná osoba má dle § 45 odst. 1 zákona o Policii ČR následující povinnosti:
Vykázaná osoba je povinna
a) opustit neprodleně prostor vymezený policistou v potvrzení o vykázání,
b) zdržet se vstupu do prostoru podle písmene a),
c) zdržet se styku nebo navazování kontaktu s ohroženou osobou,
d) vydat policistovi na jeho výzvu všechny klíče od společného obydlí, které drží.
Dále lze uvést, že důvodová zpráva k zákonu o Policii ČR nejen že hovoří o vykázání jako o faktickém úkonu, ale klade je naroveň např. zákazu vstupu na konkrétní místo, kde jistě není pochyb o tom, že porušení výzvy zakazující vstup na určité místo lze rovněž postihnout jako přestupek neuposlechnutí výzvy úřední osoby při výkonu její pravomoci.
Není ani důvod k závěru, že neuposlechnutí výzvy, resp. vykázání, musí výzvě bezprostředně následovat. Vykázání je faktický pokyn svého druhu, který lze charakterizovat jako časově omezenou výzvu ke zdržení se určité činnosti v určitém časovém intervalu. Tento pokyn neztrácí nic ze své závaznosti, ať už jde o okamžik bezprostředně následující vykázání nebo třeba devátý den vykázání, jde jako by o „kontinuální“ výzvu. Podobně jako když policista např. určí, že do určitých míst je např. na hodinu zakázán vstup. Zužující výklad, totiž že o porušení výzvy se může jednat, jen pokud k němu dojde bezprostředně po vyslovení/vydání výzvy, je nesprávný, protože by v podstatě mohl do značné míry popřít smysl některých výzev, resp. faktických pokynů úředních osob. Některé výzvy mají okamžitý charakter, jiné kontinuální. Není důvod, proč by se měly těšit ochraně v podobě skutkové podstaty přestupku neuposlechnutí výzvy úřední osoby jen pokyny „okamžitého“ charakteru.
Názory, které vylučují vykázání z podřazení pod pojem výzva úřední osoby, zároveň nevysvětlují, o jaký úkon tedy jde. O rozhodnutí nikoliv (i proto trestný čin dle § 337 trestního zákoníku výslovně uvádí vedle sebe „Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání“), a nemá-li jít o faktický úkon policie (srovnej též text důvodové zprávy k zákonu o Policii ČR týkající se vykázání), resp. o výzvu (která je jistě faktickým úkonem), není třetí možnost, čím by vykázání mohlo být. Nejedná-li se o rozhodnutí (což jistě nikoliv), nelze zároveň dospět k závěru, že se sice jedná o faktický úkon Policie ČR, která jím plní své úkoly, avšak v tomto mimořádném případě takový pokyn není třeba uposlechnout, resp. neuposlechnutí nelze sankcionovat.
Při právním výkladu bychom zároveň měli usilovat o to, abychom se pokud možno nedobrali toho, že norma je lex imperfecta, tj. že jde o normu, k níž nelze přiřadit žádnou účinnou sankci. Tím spíše, když jde někdy v případech, na něž je vykázáním reagováno, doslova o zdraví a život. Systematický výklad pak nasvědčuje právě aplikovatelnosti § 47 odst. 1 písm. a) na případy méně závažného maření vykázání.
Lze též doplnit, že Policie ČR vykázané osoby poučuje, že mařením vykázání se mohou dopustit právě přestupku neuposlechnutí výzvy úřední osoby při výkonu její pravomoci. Takovéto poučení samozřejmě není úkonem vykázání, jak už bylo výše zmíněno, ani (jakékoliv) poučení není závazným určením kvalifikace (jakéhokoliv) přestupku. Přestupkové právo vykládá a aplikuje přirozeně až správní orgán projednávající přestupky. To však ještě neznamená, že je takové poučení chybné. Lze zároveň dodat, že pokud Policie ČR ve vztahu k cca 1.000 vykázaným osobám ročně (jistě po zralé úvaze) uplatňuje určitý výklad práva, měl by být alternativní výklad (vylučující možnost postihu za maření vykázání) přesvědčivě vyargumentován. S přesvědčivou argumentací, která by se zabývala samotnou povahou vykázání, se však autor zatím nesetkal.
Závěr, že maření vykázání nelze postihovat jako přestupek, bezprostředně nevyplývá ani z posledního velmi opatrně formulovaného stanoviska Ministerstva vnitra uvedeného na str. 5 jeho zápisu z konzultačního dne konaného dne 14.6.2011 – stanovisko (pomineme-li sporný závěr o absenci korespondence § 47 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích k § 337 odst. 2 trestního zákoníku) zdůrazňuje především úlohu samostatného uvažování na straně správního orgánu a povinnost zkoumat, zda jsou splněny všechny znaky skutkové podstaty přestupku neuposlechnutí výzvy úřední osoby při výkonu její pravomoci.
Kvalifikace maření (nerespektování) vykázání jako neuposlechnutí výzvy úřední osoby při výkonu její pravomoci dle všeho není v rozporu ani s podmínkami naplnění skutkové podstaty zmíněného přestupku, jak jsou popsány v odborné literatuře, viz níže:
Červený, Z., Šlauf, V., Tauber, M: Přestupkové právo. Komentář k zákonu o přestupcích a související zákony. 17. aktualizované vydání. Linde Praha, a.s., Praha 2011, s. 115: „Musí jít o výzvu, kterou veřejný činitel učinil při výkonu své pravomoci dané mu zákonem. Výzvou se na základě zákonného zmocnění ukládá povinnost něco konat, něčeho se zdržet nebo něco strpět /např. prokázat totožnost, nevstoupit nebo se nezdržovat na určeném místě (…)/. Neuposlechnutí výzvy tudíž spočívá v nesplnění povinnosti, která byla výzvou uložena. Výzvě nepředchází právní proces, není výsledkem řízení s adresátem výzvy. Nejde proto o neuposlechnutí výzvy, je-li uložena povinnost obsahem rozhodnutí nebo procesního opatření učiněného v rámci řízení (např. předvolání). Přestupkem podle tohoto ustanovení není jednání, které lze podřadit pod skutkovou podstatu zvláštního přestupku (…).“
Jemelka, L., Vetešník, P.: Zákon o přestupcích a přestupkové řízení. Komentář. 1. vydání. C. H. Beck, Praha 2011, s. 234 – 235: „Přestupku podle § 47 odst. 1 písm. a) PřesZ se dopustí ten, kdo neuposlechne výzvy úřední osoby při výkonu její pravomoci. Chráněným objektem je zde řádný výkon veřejné správy, respektive potřeba respektování autority úřední osoby. Výzva úřední osoby musí být učiněna při výkonu její pravomoci na základě zákonného zmocnění. Výzva musí být určitá a musí z ní pro konkrétní osobu vyplývat povinnost něco konat, něčeho se zdržet či něco strpět. Splnění výzvy však nesmí bránit žádná překážka. Neuposlechnutí výzvy proto spočívá v nesplnění povinnosti, která byla výzvou uložena (…). Některé zvláštní právní předpisy stanoví náležitosti výzvy (tzv. kvalifikovaná výzva). (…) Výzva konat, něčeho se zdržet či něco strpět může být provedena, pokud tak výslovně stanoví zákon, i jiným způsobem, a tedy nikoliv verbálně. Např. v § 15 odst. 1 ObcPol je výslovně stanoveno, že pokud je jako technický prostředek k určení místa, kam je strážníkem obecní policie každému přikázáno, aby na nezbytně nutnou dobu na toto místo nevstupoval nebo se na něm nezdržoval, použit pás s názvem obce a nápisem „zákaz vstupu“, pás s nápisy „obecní policie“ a „zákaz vstupu“ nebo pás s nápisy „městská policie“ a „zákaz vstupu“, jde o příkaz ve smyslu tohoto ustanovení.“
V odborné literatuře lze naopak nalézt oporu pro závěr, že maření vykázání je právě přestupkem dle § 47 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích, viz Mates, P., Škoda, J., Vavera, F.: Veřejné sbory. Wolters Kluwer ČR, s.s., Praha 2011, s. 164, kde se k vykázání a porušení povinností z něho vyplývajících uvádí: „Neuposlechnutím výzvy může být naplněna skutková podstata přestupku podle § 47 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích, kterého se dopouští ten, kdo neuposlechne výzvy úřední osoby při výkonu její pravomoci. O důsledcích neuposlechnutí výzvy je policista povinen dotyčného poučit, nicméně přestupek bude spáchán bez ohledu na to, zda policista tak opomene učinit.“
Texty dotčených právních předpisů a další:
Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů:
Přestupky proti veřejnému pořádku
§ 47
(1) Přestupku se dopustí ten, kdo
a) neuposlechne výzvy úřední osoby při výkonu její pravomoci,
b) poruší noční klid,
c) vzbudí veřejné pohoršení,
d) znečistí veřejné prostranství, veřejně přístupný objekt nebo veřejně prospěšné zařízení anebo zanedbá povinnost úklidu veřejného prostranství,
e) úmyslně zničí, poškodí, znečistí nebo neoprávněně odstraní, zamění, pozmění, zakryje nebo přemístí turistickou značku nebo jiné orientační označení,
f) poruší podmínky uložené na ochranu veřejného pořádku při konání veřejných tělovýchovných, sportovních nebo kulturních podniků anebo v místech určených k rekreaci nebo turistice,
g) poškodí nebo neoprávněně zabere veřejné prostranství, veřejně přístupný objekt nebo veřejně prospěšné zařízení,
h) neoprávněně založí skládku nebo odkládá odpadky nebo odpady mimo vyhrazená místa.
(2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) až c) lze uložit pokutu do 5000 Kč, za přestupek podle odstavce 1 písm. d) pokutu do 20 000 Kč, za přestupek podle odstavce 1 písm. e) a f) pokutu do 3000 Kč a za přestupek podle odstavce 1 písm. g) a h) pokutu do 50 000 Kč.
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb.:
§ 337
Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání
(1) Kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že
a) vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu,
b) zdržuje se na území České republiky, ačkoli mu byl uložen trest vyhoštění nebo bylo rozhodnuto o jeho správním vyhoštění,
c) bez povolení a bez vážného důvodu se zdržuje v místě nebo obvodě, na které se vztahuje trest zákazu pobytu, nebo nedodržuje omezení, která mu byla soudem uložena v souvislosti s výkonem tohoto trestu,
d) navštíví akci, na kterou se vztahuje trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, nebo se dopustí jiného závažného jednání, aby zmařil účel tohoto trestu,
e) bez závažného důvodu nenastoupí na výzvu soudu trest odnětí svobody nebo se jiným způsobem neoprávněně brání nástupu výkonu tohoto trestu,
f) dopustí se závažného jednání, aby zmařil výkon nebo účel trestu,
g) dopustí se závažného jednání, aby zmařil výkon nebo účel vazby,
h) dopustí se závažného jednání, aby zmařil výkon nebo účel zabezpečovací detence, nebo
i) dopustí se závažného jednání, aby zmařil výkon nebo účel ochranného léčení nebo ochranné výchovy, které byly uloženy soudem, nebo jinak, zejména útěkem z ústavu, pomocí při útěku, výkon takových rozhodnutí podstatně ztěžuje, anebo maří dohled uložený při ukončení ochranného léčení,
bude potrestán odnětím svobody až na tři léta.
(2) Stejně bude potrestán, kdo se dopustí závažného nebo opakovaného jednání, aby zmařil vykázání provedené podle jiného právního předpisu nebo rozhodnutí o předběžném opatření soudu, kterým se ukládá povinnost dočasně opustit společné obydlí a jeho bezprostřední okolí a zdržet se vstupu do něj nebo povinnost zdržet se styku s navrhovatelem a navazování kontaktů s ním.
(3) Kdo zmaří nebo podstatně ztíží výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že
a) zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnou, zatají, zcizí nebo odstraní věc nebo jinou majetkovou hodnotu, které se takové rozhodnutí týká, nebo
b) uprchne stráži, z vazby, z výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence,
bude potrestán odnětím svobody až na pět let nebo peněžitým trestem.
(4) Kdo poté, co proti němu byla bezvýsledně použita opatření v občanském soudním řízení směřující k výkonu rozhodnutí soudu nebo soudem schválené dohody o výchově nezletilých dětí, včetně úpravy styku s dítětem, maří výkon takového rozhodnutí nebo dohody, nebo
kdo se dopustí závažného jednání, aby zmařil výkon rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci týkajícího se výchovy nezletilých dětí,
bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů:
HLAVA VII
VYKÁZÁNÍ
§ 44
(1) Lze-li na základě zjištěných skutečností, zejména s ohledem na předcházející útoky, důvodně předpokládat, že se osoba dopustí nebezpečného útoku proti životu, zdraví anebo svobodě nebo zvlášť závažného útoku proti lidské důstojnosti, je policista oprávněn vykázat tuto osobu z bytu nebo domu společně obývaného s útokem ohroženou osobou (dále jen „společné obydlí“), jakož i z bezprostředního okolí společného obydlí. Policista je oprávněn tuto osobu vykázat i v její nepřítomnosti.
(2) Vykázání trvá po dobu 10 dnů ode dne jeho provedení. Tuto dobu nelze zkrátit ani se souhlasem ohrožené osoby. Podáním návrhu na vydání předběžného opatření podle občanského soudního řádu v průběhu vykázání se doba vykázání prodlužuje do dne nabytí právní moci rozhodnutí soudu o tomto návrhu.
(3) Vykázání oznámí policista ústně vykázané i ohrožené osobě a vyhotoví potvrzení o vykázání, které jim předá proti podpisu. Součástí potvrzení o vykázání je vymezení prostoru, na který se vykázaní vztahuje, uvedení totožnosti ohrožené a vykázané osoby, poučení o právech a povinnostech vykázané osoby a adresa útvaru policie, u kterého si může vyzvednout kopii úředního záznamu o vykázání. Odmítne-li ohrožená nebo vykázaná osoba potvrzení o vykázání převzít nebo odmítne-li písemně potvrdit jeho převzetí, policista tuto skutečnost uvede v úředním záznamu.
(4) Není-li vykázaná osoba vykázání přítomna, poučení o jejích právech a povinnostech v souvislosti s vykázáním jí policista poskytne při prvním kontaktu. Je-li to možné, policista této osobě předá potvrzení o vykázání, v opačném případě ji poučí o možnosti převzít potvrzení o vykázání a kopii úředního záznamu o vykázání u příslušného útvaru policie; součástí poučení je i údaj o adrese tohoto útvaru.
(5) Nesouhlasí-li vykázaná osoba s vykázáním, může proti němu na místě podat námitky, které policista uvede v potvrzení o vykázání. Policista námitky předá bez zbytečného odkladu krajskému ředitelství příslušnému podle místa vykázání (dále jen „příslušné krajské ředitelství“). Vykázaná osoba může dále do 3 dnů ode dne převzetí potvrzení o vykázání podat příslušnému krajskému ředitelství námitky písemně. Lhůta pro podání námitek počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy došlo k převzetí potvrzení o vykázání a je považována za dodrženou, jsou-li námitky nejpozději v její poslední den předány k poštovní přepravě nebo podány u příslušného krajského ředitelství. O tomto právu policista vykázanou osobu poučí před předáním potvrzení o vykázání.
(6) Shledá-li příslušné krajské ředitelství, že podmínky pro vykázání nebyly splněny, vykázání ukončí a o této skutečnosti vyrozumí ohroženou a vykázanou osobu bez zbytečného odkladu.
§ 45
(1) Vykázaná osoba je povinna
a) opustit neprodleně prostor vymezený policistou v potvrzení o vykázání,
b) zdržet se vstupu do prostoru podle písmene a),
c) zdržet se styku nebo navazování kontaktu s ohroženou osobou,
d) vydat policistovi na jeho výzvu všechny klíče od společného obydlí, které drží.
Policista vykázanou osobu poučí o následcích neuposlechnutí výzvy podle písmene d).
(2) Vykázaná osoba má právo
a) vzít si ze společného obydlí věci sloužící její osobní potřebě, osobní cennosti a osobní doklady před splněním povinnosti podle odstavce 1 písm. a),
b) vzít si v průběhu vykázání ze společného obydlí věci podle písmene a) a věci nezbytné pro její podnikání nebo pro výkon povolání; právo lze uplatnit jedenkrát a pouze v přítomnosti policisty, policista o výkonu tohoto práva ohroženou osobu předem informuje,
c) ověřovat provedení vykázání zejména na čísle tísňového volání 158,
d) vyzvednout si kopii úředního záznamu o vykázání u příslušného útvaru policie.
(3) Policista poskytne vykázané osobě bez zbytečného odkladu informace o možnostech jejího dalšího ubytování a v souvislosti s tím nezbytnou součinnost. Od této osoby dále vyžádá adresu pro doručování.
§ 46
Policista poučí ohroženou osobu o
a) možnosti podání návrhu na vydání předběžného opatření podle občanského soudního řádu,
b) možnosti využití psychologických, sociálních nebo jiných služeb v oblasti pomoci obětem násilí a
c) následcích vyplývajících z uvedení vědomě nepravdivých údajů, k nimž policista při vykázání přihlíží.
§ 47
(1) Územní rozsah prostoru, na který se vykázání vztahuje, určí policista podle míry požadavku účinné preventivní ochrany osoby ohrožené útokem. Je-li v důsledku vykázání ohrožen provoz objektu nebo znemožněn výkon zaměstnání vykázané osoby, policista o této skutečnosti bezodkladně vyrozumí provozovatele objektu nebo zaměstnavatele vykázané osoby za účelem přijetí potřebných opatření.
(2) Při provádění úkonů souvisejících s vykázáním policista zajistí přítomnost nezúčastněné osoby; to neplatí, hrozí-li nebezpečí z prodlení.
(3) Do 24 hodin od vstupu policisty do společného obydlí zašle policista kopii úředního záznamu o vykázání příslušnému intervenčnímu centru14) a soudu, který je příslušný k rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření podle občanského soudního řádu12). Pokud ve společném obydlí žije nezletilá osoba, zašle kopii úředního záznamu o vykázání v této lhůtě i příslušnému orgánu sociálně-právní ochrany dětí.
(4) Policista ve lhůtě 3 dnů od vykázání provede kontrolu, zda vykázaná osoba dodržuje povinnosti vyplývající z vykázání.
(5) O provedených úkonech a opatřeních sepíše policista úřední záznam.
Důvodová zpráva k zákonu o Policii ČR:
Hlava VII
K vykázání
Předložený návrh vychází ze zhodnocení roční praxe policie s využíváním institutu vykázání. Toto zhodnocení zjistilo jednak úspěšnost tohoto preventivního zákroku, jednak potřebu provést zásadní koncepční změnu tohoto institutu. Byť je v současné úpravě institut vykázání pojat jako správní rozhodnutí, reálně má povahu faktického úkonu. Obdobné úkony jsou v návrhu zákona obsaženy i na jiných místech - viz například zákaz vstupu na určené místo. Proto byl návrh zákona připraven tak, aby byla respektována faktická povaha tohoto úkonu.
Vykázání lze provést i proti nepřítomné osobě.
Z hlediska ústavní konformity nic nebrání tomu upravit vykázání jako faktický úkon, neboť Ústava, pokud se trvání zásahu týká, vznáší požadavky pouze na opatření související s omezením osobní svobody, o které se v tomto případě nejedná. Intenzita zásahu je pak srovnatelná s jinými, a to nejen policejními zásahy (srovnej například oprávnění inspektora ČOI znehodnotit zdravotně závadné zboží pouze na základě faktického úkonu, bez vydání rozhodnutí - § 7 zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů; oprávnění zajistit osobu a omezit její osobní svobodu na 24 hodin nebo oprávnění policisty zakázat vstup na určená místa na nezbytně nutnou dobu - § 14 a § 20 zákona o policii). Délka trvání zásahu je přitom stejná jako v předchozí úpravě, jedná se o zásah trvající jen deset dní.
K jednotlivým ustanovením
K § 44
K odst. (1) Terminologie této části vychází z faktu, že policista nevydává rozhodnutí o vykázání, nýbrž je oprávněn osobu přímo faktickým úkonem vykázat.
K odst. (2) Lhůta deseti dnů je ponechána v porovnání s platnou úpravou beze změny. Stejné platí i pro možnost podání návrhu na vydání předběžného opatření podle občanskou soudního řádu.
K odst. (3) Písemné potvrzení, které policista o provedeném úkonu vydá, obsahuje rozsah povinností, tak jak je policista stanovil, včetně rozsahu územního a osobního prostoru, ze kterého je osoba vykazována, určení ohrožené osoby, na kterou se vztahuje zákaz styku a vyhledávání, atd. Přístup ke kopii úředního záznamu umožní vykázané osobě odůvodnit případné námitky, které hodlá proti vykázání vznést.
K odst. (4) Ustanovení řeší také postup v případě, kdy vykázaná osoba není samotnému úkonu vykázání přítomna. Policista je povinen v zájmu informovanosti vykázané osoby tuto osobu kontaktovat a informovat ji o možném postupu, podniknout nezbytná opatření související s vykázáním a poskytnout veškeré poučení.
K odst. (5) a (6) Možnost podat námitky posiluje právní postavení vykázané osoby. Posouzení námitek provádí místně příslušná krajská správa. Tento nový institut, jakkoli není formalizovaným odvoláním proti individuálnímu aktu, umožní flexibilně ještě v rámci desetidenní lhůty odvolat nesprávně provedené vykázání.
K § 45
K odst. (1) Ustanovení obsahuje výčet povinností vykázané osoby, do kterého byla nově zařazena povinnost zdržet se styku a navazování kontaktu s ohroženou osobou. Tímto se rozšiřuje ochrana domácím násilím ohrožené osoby, která se doposud vztahovala pouze na prostor obydlí a bezprostřední okolí obydlí, nyní se vztahuje i na ohroženou osobu samotnou.
K odst. (2) Ve výčtu oprávnění vykázané osoby byla zpřesněna formulace „osobní doklady“. V praxi totiž docházelo k nesrovnalostem při výkladu toho, které „doklady“ je vykázaná osoba oprávněna odnést ze společného obydlí. Právo vyzvednout si ze společného obydlí další věci bylo rozšířeno, podle navrhované úpravy jej lze využít jedenkrát během vykázání. Platná úprava, která umožňuje vyzvednout další osobní věci jen do 24 hodin od vykázání, nepamatuje na ty vykázané osoby, které nejsou vykázání přítomné, nemohou proto takové právo využít a zůstávají bez věcí osobní potřeby. Výslovně je zakotveno, že při výkonu tohoto práva musí být přítomen policista a ohroženou osobu je o výkonu práva vykázaného třeba předem informovat. Zcela nově je založeno právo vykázané osoby ověřit provedené vykázání na lince 158. Toto právo má posílit právní jistotu takové vykázané osoby, která nebyla provedení úkonu přítomna.
K odst. (3) Povinnost policisty poskytnout informace o možnostech ubytování a poskytnout případnou součinnost je ponechána ve stejném rozsahu jako podle platného práva.
K § 46
Stejný, jako podle úpravy de lege lata zůstává i rozsah poučení poskytnutého ohrožené osobě.
K § 47
Pravidla pro určení územního rozsahu prostoru, na který se vztahuje vykázaní, zůstávají shodná s platnou právní úpravou, stejně se navrhuje zachovat povinnost policisty zajistit přítomnost nezúčastněné osoby, pokud nehrozí nebezpečí z prodlení. Výčet subjektů, které policista o provedeném vykázání informuje, je v návrhu rozšířen o soud, který by byl příslušný k projednání návrhu o vydání předběžného opatření. Tato úprava má za cíl zajistit soudu, který musí o návrhu rozhodnout do 48 hodin, co největší množství informací předem, tak aby při případném podání námitek mohl soud postupovat co nejrychleji. Nově se navrhuje vypustit stávající povinnost policisty kontrolovat, zda ohrožená osoba dodržuje podmínky vykázání. Zásah totiž zakládá povinnosti pouze osobě vykázané.
Žádné komentáře:
Okomentovat