úterý 29. března 2011

Nález vozidla na území obce, nakládání obce s autovraky


  
Řada obcí musí řešit problémy s vraky, odstavenými nezodpovědnými řidiči na místních komunikacích nebo jinde v katastru obce. V praxi panují dohady o tom, jak má obec postupovat, zda jí vrak připadne jako věc nalezená či opuštěná dle občanského zákoníku nebo zda se má postupovat dle zákona o pozemních komunikacích, příp. dle zákona o odpadech.


Základní informace


Obecná východiska

Obecnou normou upravující nakládání s opuštěnými věcmi, kterými jsou logicky i odstavená vozidla, je § 135 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Ten však zároveň praví, že ustanovení občanského zákoníku se nepoužijí, stanoví-li zvláštní právní předpis jinak.
Zvláštními právními předpisy, které „stanoví jinak“, jsou v prvé řadě zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů (úprava nakládání s autovraky v § 36 – 37e zákona o odpadech), a dále zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (úprava obecného užívání pozemní komunikace v § 19 zákona o pozemních komunikacích).

Zákon o odpadech

Pokud se jedná o vrak odstavený na území obce, s výjimkou jeho odstavení na dálnici, silnici nebo místní komunikaci, postupuje se dle zákona o odpadech (§ 36 – 37e zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů, zejména viz § 37 cit. zákona). Obecní úřad vrak poté, co se o něm dozví, jej bezodkladně přemístí na vybrané parkoviště. Poté vyvěsí na úřední desce informaci o umístění vozidla na parkovišti, a je-li to možné, písemně o tom vyrozumí vlastníka vraku.
Po uplynutí 2 měsíců od vyvěšení informace na úřední desce, příp. od vyrozumění vlastníka, pokud se ho podařilo nalézt a podařilo se mu doručit informaci o umístění vraku na parkoviště, se obecní úřad zbaví nevyzvednutého vraku tak, že jej bez zbytečných průtahů předá provozovateli zařízení k odstraňování autovraků.
Náklady vynaložené obcí je povinen uhradit obci poslední vlastník opuštěného vozidla uvedený v registru motorových vozidel.

Zákon o pozemních komunikacích

Pokud se jedná o vrak odstavený na dálnici, silnici nebo místní komunikaci, postupuje se dle zákona o pozemních komunikacích (úprava obecného užívání pozemní komunikace v § 19 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů), a další nakládání s vrakem (nepostará-li se o něj vlastník) je úkolem vlastníka silnice, dálnice nebo místní komunikace. V případě dálnic a silnic první třídy tedy úkolem státu, v případě ostatních silnic úkolem kraje, a teprve v případě místních komunikací úkolem obce. Na vraky odstavené na účelových komunikacích se vztahuje režim zákona o odpadech (viz podrobné odůvodnění níže).
Je-li vrak odstaven na místní komunikaci, doručuje obec vlastníkovi vraku bez zbytečných průtahů výzvu k jeho odstranění, a pokud tak vlastník vraku do dvou měsíců od doručení výzvy sám neučiní, zlikviduje vrak obec na náklady vlastníka.
V případě, že vlastníka přes vyvinuté úsilí nelze dohledat, zveřejní obec bez zbytečných průtahů výzvu k odstranění vraku, a to způsobem v místě obvyklým (zpravidla na úřední desce, příp. i umístěním stejnopisu výzvy na vrak) a po 2 měsících od zveřejnění výzvy zlikviduje nevyzvednutý vrak na své náklady.
Samotná likvidace vraku by měla probíhat dle zákona o odpadech, tzn. formou předání vraku provozovateli zařízení k odstraňování autovraků (opět bez zbytečných průtahů).
Náklady vynaložené obcí lze vymáhat po vlastníkovi vraku dodatečně, podaří-li se jej odhalit.

Zdokumentování postupu obce
 
Ať už je vrak nalezen kdekoliv, vždy je vhodné zdokumentovat jeho stav (fotograficky, protokolárně), stejně jako všechny úkony, které obec s vrakem provede (zjišťování vlastníka, zveřejňování výzev, předání vraku provozovateli zařízení k odstraňování autovraků atd.), a to nejen pro případ sporů s náhle se objevivším majitelem zlikvidovaného vraku (po němž lze naopak vymáhat náklady spojené s likvidací odstaveného vozidla), ale třeba i pro případ kontroly České inspekce životního prostředí, týkající se nakládání obce s odpady.
 

Rozbor norem upravujících nakládání s vraky

S ohledem na složitost problematiky a absenci sjednocujícího výkladu níže uvádíme podrobnější odůvodnění výše uvedených závěrů ohledně postupu (postupů) obce při nakládání s autovraky.


Občanský zákoník

Obecnou výchozí normou pro nakládání s opuštěnými vozidly nebo vraky bude § 135 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, které upravuje nakládání s  nálezem a věcí opuštěnou, příp. skrytou (viz § 135 odst. 1 a odst. 4 občanského zákoníku). Věc nalezenou, resp. opuštěnou, je nálezce povinen vydat vlastníkovi, a není-li vlastník věci znám, odevzdá ji nálezce obci, na jejímž území k nálezu věci došlo, resp. kde byla věc opuštěna. Pokud se vlastník o věc nepřihlásí do 6 měsíců od jejího odevzdání, připadá věc do vlastnictví obce (§ 135 odst. 1 občanského zákoníku).
Ustanovení občanského zákoníku se však nepoužijí, stanoví-li zvláštní právní předpis jinak (§ 135 odst. 5 občanského zákoníku).


Zákon o odpadech a nakládání s „autovraky“

Zvláštním zákonem, který „stanoví jinak“, je v prvé řadě zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů, který upravuje v § 36 – 37e nakládání s autovraky. Autovrakem se dle § 36 písm. a) zákona o odpadech rozumí každé úplné nebo neúplné motorové vozidlo, které bylo určeno k provozu na pozemních komunikacích pro přepravu osob, zvířat nebo věcí a stalo se odpadem podle § 3 zákona o odpadech. Odpadem dle § 3 odst. 1 zákona o odpadech se rozumí každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit a přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 zákona o odpadech, kdy zmíněná příloha je pojata natolik široce, že zahrnuje v podstatě každou movitou věc, včetně auta či jeho vraku.
Autovrakem je tak v režimu zákona o odpadech v podstatě každé motorové vozidlo, bez ohledu na jeho technický stav, kterého se majitel zbavil nebo chce zbavit.
Zákon o odpadech ukládá osobě, která se zbavuje autovraku, mj. povinnost předat vrak pouze osobám oprávněným k jeho likvidaci a před tímto předáním umístit vozidlo na místo, kde mj. neohrozí životní prostředí nebo nenaruší vzhled obce (v podrobnostech další hlediska pro umístění viz § 37 odst. 1 a 2 zákona o odpadech).

Postih za odstavení autovraku - přestupky

V případě vraku opuštěného na území obce je však už zřejmé, že jeho majitel výše uvedenou povinnost nesplnil, ani ji nelze zpětně vymoci. Osobu, která vrak odstavila na území obce (vyjma dálnice, silnice a místní komunizace, viz níže), však lze v případě jejího odhalení sankcionovat za přestupek neoprávněného záboru veřejného prostranství dle § 47 odst. 1 písm. g) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Pokutu lze uložit až do výše 50.000 Kč, viz § 47 odst. 2 zákona o přestupcích; pojem veřejného prostranství je specifikován v § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů; oprávněnost záboru se prokazuje např. dokladem o zaplacení poplatku za užívání veřejného prostranství dle § 4 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
Neoprávněnost bude vyplývat např. z odstavení vozu ve veřejné zeleni (kdy neoprávněnost bude zřejmá např. ze zákazu stanoveného místní vyhláškou), z odstavení vozu na místě zapovězeném pokynem policisty nebo obecního strážníka (oprávněných zakázat vstup na určená místa), příp. z užívání věci (zde nemovitosti) bez právního titulu (souhlas, svolení, smlouva, smluvní nebo zákonné věcné břemeno, přípustnost vyplývající ze zvláštního zákona apod.).
Osoba, která na území obce odstavila vrak, se zároveň dopouští přestupku dle § 69 odst. 1 písm. a) zákona o odpadech, neboť se zbavila autovraku (nebo umístila vozidlo vyřazené z registru vozidel) v rozporu se zákonem o odpadech. Pokutu lze uložit až do výše 20.000 Kč, viz 69 odst. 1 zákona o odpadech.
Lze uvažovat o tom, že přestupek dle zákona o odpadech je k přestupku neoprávněného záboru v poměru speciality, tzn. obec by měla postihovat v prvé řadě přestupek dle zákona o odpadech. Pokud však byl porušen nejen zájem na řádném nakládání s odpady (objekt deliktu dle zákona o odpadech), ale i veřejný pořádek (objekt deliktu dle zákona o přestupcích), je na místě stíhat pachatele ve společném řízení za oba přestupky.
V rámci řízení o přestupku proti zákonu o odpadech, resp. zejména v řízení o přestupku proti veřejnému pořádku dle § 47 odst. 1 písm. g) zákona o přestupcích (neoprávněný zábor veřejného prostranství) lze rozhodnout o uložení sankce propadnutí věci (auta) náležející pachateli záboru (viz § 11 odst. 1 písm. d) a § 15 zákona o přestupcích; propadnutí nelze uložit, je-li hodnota odstaveného vozidla v nápadném nepoměru k povaze přestupku, viz § 15 odst. 2 zákona o přestupcích), neboť auta bylo ke spáchání přestupku (neoprávněného záboru) použito (§ 15 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích). Majitelem vraku by se pak stal stát (§ 15 odst. 3 zákona o přestupcích), který by tak byl povinen naložit s vrakem v souladu s § 37 odst. 1 zákona o odpadech (bude-li se jej chtít zbavit).
V rámci vedení řízení o přestupku neoprávněného záboru veřejného prostranství dle § 47 odst. 1 písm. g) zákona o přestupcích, není-li vrak odstaven na silnici, dálnici nebo místní komunikaci (viz níže), je při rozhodování o zahájení řízení třeba vždy znovu ověřovat, zda bylo auto skutečně odstaveno na veřejném prostranství (viz § 34 zákona o obcích). Např. v lese by šlo spíše o neoprávněné založení skládky, resp. odkládání odpadu mimo vyhrazená místa, dle § 47 odst. 1 písm. h) zákona o přestupcích (eventuálně o delikt dle zákona č. 289/1995 Sb., o lesích (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů).
   Pokuta uložená dle zákona o odpadech je příjmem obce, na jejímž území došlo k porušení povinnosti (§ 70 odst. 1 zákona o odpadech), pokuta uložená dle zákona o přestupcích je příjmem obce, jejíž orgán o věci rozhodoval v prvním stupni (§ 13 odst. 3 zákona o přestupcích), kdy často půjde o tutéž obec, místně příslušnou k projednání přestupku dle § 55 odst. 1 zákona o přestupcích, která pak zároveň bude dle § 57 odst. 1 zákona o přestupcích povinna vést s pachatelem společné řízení o obou přestupcích.

Odstavení autovraku - správní delikty

Pokud k odstavení vraku došlo z popudu právnické osoby nebo fyzické osoby při výkonu podnikání, bude se jednat o správní delikt dle § 66 odst. 5 zákona o odpadech (porušení jiné povinnosti stanovené zákonem o odpadech) se sankcí až do 1.000.000 Kč. Pro zvláštní ustanovení o řízení o správním deliktu (zejména subjektivní lhůta pro zahájení řízení, lhůta pro zánik odpovědnosti za správní delikt, zásady při ukládání sankcí) viz § 67 zákona o odpadech.
Pokutu za správní delikt ukládá, vybírá a vymáhá správní úřad, který jako první zahájil řízení o jejím uložení (§ 68 odst. 1 zákona o odpadech), kterým je obecní úřad obce s rozšířenou působností nebo Česká inspekce životního prostředí (viz § 66 zákona o odpadech). Pokuty uložené inspekcí jsou z 50 % příjmem obce, na jejímž katastrálním území došlo k porušení právních předpisů, a z 50 % příjmem Státního fondu životního prostředí (§ 68 odst. 3 zákona o odpadech). Pokuty uložené obecním úřadem obce s rozšířenou působností jsou z 50 % příjmem obce, na jejímž katastrálním území došlo k porušení povinnosti, a z 50 % příjmem obce s rozšířenou působností, která pokutu uložila. Pokuta uložená obecním úřadem obce s rozšířenou působností obci je z 50 % příjmem Státního fondu životního prostředí a z 50 % příjmem obce s rozšířenou působností (§ 68 odst. 4 zákona o odpadech).
U správních deliktů připadá v úvahu i souběžný postih konkrétní fyzické osoby za přestupek, pokud tato osoba dala k odstavení vozidla pokyn, tzn. šlo-li o jednání na příkaz (§ 6 zákona o přestupcích), např. na pokyn vedoucího nebo mistra daný zaměstnanci.

Jak obec naloží s autovrakem

Pokud se vrátíme k odstavenému autovraku, s nímž bylo naloženo v rozporu se zákonem o odpadech, je obecní úřad dle § 37 odst. 3 zákona o odpadech povinen opuštěné vozidlo bezodkladně poté, kdy se o opuštění vozidla dozvěděl, umístit na náklady jeho vlastníka na vybrané parkoviště.
Informaci o umístění vozidla zveřejní obecní úřad na své úřední desce (včetně elektronické úřední desky) a o umístění vozidla písemně informuje jeho vlastníka, pokud je ho možné identifikovat (viz níže).
Pokud pak vlastník nepřevezme vozidlo z vybraného parkoviště po uplynutí lhůty 2 měsíců od písemného informování nebo v případě nemožnosti identifikace vlastníka od zveřejnění informace na úřední desce, má se za to, že odstavené vozidlo je autovrak (§ 36 odst. 1 písm. a) zákona o odpadech) - zákon tedy po absolvování určitého úředního postupu s opuštěným vozidlem (odstavení, informování, zjišťování vlastníka) stanovuje fikci ("má se za to"), že vozidlo je autovrakem (§ 37 odst. 4 zákona o odpadech). Pro celý postup jinak viz § 37 odst. 1 - 4 zákona o odpadech.
Obecní úřad je pak povinen naložit s ním dle § 37 odst. 1 a 2 zákona o odpadech, tzn. jako by se sám zbavoval svého vlastního odpadu – v souladu s § 37 odst. 1 zákona o odpadech tak po absolvování výše popsaného procesu předá opuštěné vozidlo oprávněnému provozovateli zařízení ke sběru, výkupu, zpracování, využívání nebo odstraňování autovraků.
Náklady spojené s uvedeným postupem je povinen uhradit obci poslední vlastník opuštěného vozidla uvedený v registru motorových vozidel (§ 37 odst. 5 zákona o odpadech).
Upozorňujeme, že daný postup (včetně specifické definice vraku, resp. autovlaku) se uplatní pouze v případě, že vozidlo není odstaveno na pozemní komunikaci, vyjma účelových komunikací, viz § 37 odst. 6 zákona o odpadech a text níže).

Zjištění vlastníka autovraku

Identitu vlastníka zjistí obecní úřad dotazem na registr silničních vozidel dle § 4 odst. 3 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, s odkazem na právní zájem obce na zjištění identity vlastníka vozidla (za účelem vymáhání náhrady nákladů na likvidaci vraku), příp. ještě s odkazem na zákonem přiznané oprávnění dle 37 odst. 5 zákona o odpadech – pokud už identitu vlastníka obecní úřad případně nezjistil v rámci přestupkového řízení vedeného proti pachateli neoprávněného záboru nebo nezákonného zbavení se autovraku dotazem na registr silničních vozidel, opíraje se o § 59 zákona o přestupcích (povinnost státních orgánů a orgánů policie k součinnosti při projednávání přestupků), příp. jiným v úvahu připadajícím způsobem (místním šetřením apod.).
Registr silničních vozidel vedou obecní úřady obcí s rozšířenou působností (§ 4 odst. 2 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích), kdy je třeba žádat úřad místně příslušný (místní příslušnost se zjistí či odhadne z údajů na SPZ, z evidenčního čísla vozu, jde-li o taxi, nebo z okolností odstavení vozu). Na vstup do Centrálního registru silničních vozidel vedeného Ministerstvem dopravy ČR má v zásadě nárok především Policie ČR (§ 5 odst. 3 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích), zároveň je však Ministerstvo dopravy ČR povinno zajistit správním orgánům krajských úřadů a obecních úřadů obcí s rozšířenou působností výdej požadovaných informací z centrálního registru vozidel způsobem umožňujícím dálkový a nepřetržitý přístup, pokud došlo k porušení zvláštního zákona (§ 5 odst. 4 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích), kam lze zařadit i zákon o odpadech či zákon o pozemních komunikacích).


Zákon o pozemních komunikacích a „vraky“

Nelze však opomenout další ustanovení zákona o odpadech, a to § 37 odst. 6 zákona, které stanoví, že v případech, kdy je opuštěné vozidlo umístěno na pozemní komunikaci, postupuje se v souladu se zvláštním předpisem.

Podmínky obecného užívání pozemní komunikace

Tímto dalším zvláštním předpisem je zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, který v rámci úpravy obecného užívání (§ 19 zákona o pozemních komunikacích) v § 19 odst. 2 písm. g) na dálnicích, silnicích a místních komunikacích zakazuje odstavovat silniční vozidlo, které je trvale technicky nezpůsobilé k provozu a není opatřeno státní poznávací značkou nebo které je zjevně trvale technicky nezpůsobilé k provozu – takové vozidlo zákon o pozemních komunikacích dále označuje za vrak.

Definice vraku a pojem trvalé technické nezpůsobilosti

Vrakem dle zákona o pozemních komunikacích je tak buď vozidlo trvale technicky nezpůsobilé k provozu (byť to nemusí být zjevné), které zároveň není opatřeno státní poznávací značkou, nebo jde o vozidlo zjevně trvale technicky nezpůsobilé k provozu, ať už poznávací značku má či nikoliv.
Druhý případ lze vztáhnout na auta výrazně poškozená nebo zcela zničená dopravní nehodou (kdy majitel zanechal vrak na místě) nebo auta jinak zcela zjevně neprovozuschopná, byť by i měla poznávací značku (chybí kola, motor apod.), kdy je zcela zřejmé, že auto je trvale technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích.
Zákon však nedefinuje pojem vozidla „trvale“ technicky nezpůsobilého k provozu, ať už vozidlo má poznávací značku či nikoliv.
Zákon č. 56/2001 o podmínkách provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, v § 37 definuje vozidlo technicky nezpůsobilé k silničnímu provozu, a to jako vozidlo, které pro závady v technickém stavu bezprostředně ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, které poškozuje životní prostředí nad míru stanovenou prováděcím právním předpisem, jehož provozovatel neprokáže jeho technickou způsobilost k provozu na pozemních komunikacích způsobem stanoveným zákonem nebo u něhož byly na vozidle provedeny neschválené změny anebo zásahy do identifikátorů vozidla, například VIN (identifikační číslo vozidla – „Vehicle Identification Number“). Tato definice je pro výklad § 19 odst. 2 písm. g) zákona o pozemních komunikacích v podstatě nepoužitelná, neboť slouží převážně pro účely regulace technických parametrů vozidla za účelem zajištění jeho bezpečného provozu, nikoliv za účelem zajištění pořádku (a průjezdnosti) na místních komunikacích, zároveň nejde o definici vozidla „trvale“ technicky nezpůsobilého.
Eventuální požadavek na odborné zjišťování technické způsobilosti odstaveného opuštěného vozidla bez poznávací značky za účelem zjištění, zda s ním může být nakládáno jako s vrakem dle zákona o pozemních komunikacích, jde-li zjevně o odstavené vozidlo, je možno považovat za absurdní. Na druhé straně, dospěje-li obecní úřad k závěru, že se jedná o vrak, bude už jen pro riziko konfliktu s náhle se objevivším majitelem „zachovalého“ vozidla bez SPZ, vhodné opatřit si např. vyjádření dopravního inspektorátu nebo Policie ČR a/nebo stav vraku i fotograficky nebo protokolárně zdokumentovat, aby byla doložitelná trvalá technická nezpůsobilost vozidla.
V případě vozidel odstavených majitelem poté, co z nich sejmul poznávací značku, jakkoliv z vnějšího pohledu nemusí být zjevné nějaké výrazné poškození či technická nezpůsobilost, lze připustit, že je zřejmý úmysl majitele vozidlo nepoužívat a zbavit se jej. To však stále neznamená, že jde o vozidlo trvale technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích. Připevněním SPZ se vozidlo opět stává technicky způsobilým k provozu, kdy předchozí nezpůsobilost tak byla pouze přechodná, navíc pouze „právní“ (i vozidlo bez SPZ může být provozuschopné, tzn. fakticky technicky způsobilé k provozu, a sejmutí SPZ samo o sobě jistě nezakládá jeho trvalou technickou nezpůsobilost). Podobně odstavené vozidlo s SPZ, jakkoliv zapadané listím a s prošlou technickou kontrolou ještě nemusí být „trvale“ technicky nezpůsobilé k provozu, neboť nános špíny lze odstranit a technickou kontrolu obnovit, tzn. nezpůsobilost by byla opět pouze přechodná. (V praxi tak při posuzování otázky, zda lze odstavené vozidlo považovat za vrak, bude často zřejmě nastupovat i místní znalost, tedy jak dlouho je vozidlo odstaveno, zda se o něj alespoň občas někdo stará apod., a především ochota obce podstoupit riziko eventuálního dodatečného prokazování, že auto bylo vrakem i ve smyslu zákona, nejen dle „zdravého rozumu“ a okolností věci.)

Co je vždy vrakem a co je nejisté                      

Zvláštní zákon, zákon o pozemních komunikacích, tak v případě odstavení auta na pozemní komunikaci (a dálnici a silnici) definuje jednoznačně jako vrak pouze vozidlo, které zjevně vrakem je (faktická demolice vraku dopravní nehodou nebo chybějící kola, motor apod.).
V případě odstavených vozidel, která zjevně vrakem nejsou (pouze odstraněná SPZ a zanedbaný vzhled) musí být tato vozidla zároveň trvale technicky nezpůsobilá, aniž by ale zákon tento pojem definoval (trvalou technickou nezpůsobilostí je ale možno rozumět méně zjevné závady, které brání trvalému provozu vozidla, jež by bylo možno odhalit podrobným nebo odborným ohledáním).
V případě odstavených vozidel, která nejsou zjevně vrakem, a zároveň je na nich ponechána SPZ, se už vůbec nemůže jednat o vrak ve smyslu zákona o pozemních komunikacích, jakkoliv by byl patrný úmysl majitele vozidla se zbavit. Ani prošlá technická prohlídka a kontrola emisí nezakládá trvalou technickou nezpůsobilost vozidla, neboť tato nezpůsobilost bude zpravidla pouze „právní“, nikoliv faktická (vozidlo i tak může být provozuschopné, nikoliv trvale technicky nezpůsobilé, což považujeme za určitý faktický stav) a podstoupením technické prohlídky a kontroly emisí se vozidlo může opět stát technicky („právně“) způsobilým k provozu na pozemních komunikacích, kdy předchozí nezpůsobilost tak byla pouze přechodná.
V případě vozidla opatřeného dosud SPZ však lze snáze dohledat jejího vlastníka a požadovat po něm odstranění vozidla, eventuálně lze rozhodnout v rámci řízení o přestupku o uložení sankce propadnutí věci (auta) náležející pachateli záboru, kdy se majitelem vraku stává stát (viz níže). (Přestupkem je míněn neoprávněný zábor veřejného prostranství, příp. porušení pravidel obecného užívání pozemní komunikace dle § 42a odst. 1 písm. b) zákona o pozemních komunikacích – možnost postihovat neoprávněný zábor veřejného prostranství, je-li tímto prostranstvím pozemní komunikace, však může být s ohledem na specialitu zákona o pozemních komunikacích sporná, ne-li vyloučená; u přestupku dle zákona o pozemních komunikacích však zase může být předmětem sporu, zda se jedná o zvláštní užívání pozemní komunikace, které je jinak definováno v § 25 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích a odstavení vraku pod něj výslovně nespadá; na odstavení vraku však výslovně pamatuje skutková podstata přestupu dle § 42a odst. 1 písm. h) zákona o pozemních komunikacích.)
V případě, že se SPZ ukáže být kradenou, je na místě naložit s vozidlem, jako by SPZ nemělo (falzum nebo ukradená věc nemůže platně nahrazovat svůj legální předobraz).

Co vrakem není

Dle zákona o pozemních komunikacích tedy vrakem je 1) vozidlo trvale technicky  nezpůsobilé k provozu (byť trvalá nezpůsobilost nemusí být zjevná), které zároveň není opatřeno státní poznávací značkou, nebo 2) vozidlo zjevně trvale technicky nezpůsobilé k provozu, ať už poznávací značku má či nikoliv.
A contrario tedy vrakem není a nemůže být vozidlo pouze přechodně technicky nezpůsobilé k provozu a vozidlo trvale technicky nezpůsobilé k provozu, má-li SPZ a tato trvalá nezpůsobilost není zjevná, jakkoliv by v obou právě zmíněných případech vlastník vozidla třeba i měl v úmyslu vozidla se zbavit a proto jej odstavil a dále se o něj nestará.
Zatímco dle zákona o odpadech bylo možno přihlížet k subjektivní stránce věci, tj. k předpokládaným úmyslům vlastníka zbavit se vozidla, zákon o pozemních komunikacích definuje vrak na základě objektivních kritérií, a pro subjektivní kritéria (úmysl vlastníka) zde tedy stricto sensu prostor není.
Obec, která řeší problém s odstaveným vrakem, který není vrakem zjevným, nebo vrakem bez SPZ, kde však nelze spolehlivě určit „trvalou“ technickou nezpůsobilost, tak musí vyčkat, až se takové vozidlo zjevným vrakem stane (např. v důsledku protiprávního jednání třetích osob – rozkradení důležitých částí vozidla, demolice vozu apod.), příp. obci zbývá nést riziko zpochybnění jejího postupu v případě, že by se náhle vlastník jinak zjevně opuštěného vozidla znenadání objevil.

Nelze přece jen použít občanský zákoník?

Úpravu dle § 135 občanského zákoníku, resp. § 135 odst. 1 občanského zákoníku (přechod vlastnického práva z původního majitele opuštěné věci na obec po šesti měsících od odevzdání věci, nepřihlásí-li se o ni vlastník), v případech, kdy je např. vozidlo odstaveno na ulici už tři čtvrtě roku nebo i déle, zde nelze použít, neboť celý proces nakládání s vrakem vozidla je upraven zvláštním zákonem, zde zákonem o pozemních komunikacích, za subsidiárního použití zákona o odpadech (ohledně způsobu naložení s vrakem), a to de facto včetně přechodu vlastnického práva – obec se v každém případě stává původcem odpadu a je povinna naložit s vrakem zákonem vymezeným způsobem (nepřihlásí-li se o něj vlastník), a nejpozději předáním vraku zpracovateli odpadu pak zaniká vlastnické právo původního vlastníka k vozidlu (srovnej § 16 odst. 1 písm. c) zákona o odpadech).
Pro ověření výše uvedeného srovnejme s § 37 odst. 4 zákona o odpadech, kde je uvedeno, že „ Pokud vlastník nepřevezme vozidlo z vybraného parkoviště po marném uplynutí lhůty 2 měsíců od informování vlastníka a v případě nemožnosti jeho identifikace od zveřejnění informace podle odstavce 3, má se za to, že vozidlo je autovrak. Obecní úřad naloží s autovrakem podle odstavce 1.“ V odstavci 1 téhož paragrafu je pak uvedeno, že „Každý, kdo se zbavuje autovraku, je povinen autovrak předat pouze osobám, které jsou provozovateli zařízení ke sběru, výkupu, zpracování, využívání nebo odstraňování autovraků.“
Mohlo by ještě být otázkou, zda formulace „obecní úřad naloží“ je deklarací povinnosti zbavovat se vraku pouze zákonem vymezeným způsobem, pokud se jej obec chce dále zbavit, a pokud se jej zbavit nechce, nejde o vrak, resp. odpad, kterým je věc, které se osoba zbavuje nebo chce zbavit, s tím, že obec může vozidlo dále používat nebo je prodat. Zákon o odpadech ale v § 37 odst. 4 stanoví, že pokud vlastník po marném uplynutí stanovené lhůty vozidlo nepřevezme, má se za to, že vozidlo je autovrak – zákon tedy v daném případě nepřipouští prostor pro subjektivní hodnocení, zda vozidlo je či není (auto)vrakem a stejně tak nedává prostor ke změně statutu vozidla, v závislosti na vůli původce odpadu (zde obce), neboť takové vozidlo je na základě zákonné fikce provždy vrakem.
Je zároveň třeba upozornit, že i obec může být postižena pokutou za správní delikt až do výše 1.000.000 Kč v souladu s § 66 odst. 5 zákona o odpadech (porušení jiné povinnosti stanovené zákonem o odpadech), nebo dokonce až do výše 10.000.000 Kč dle § 66 odst. 3 písm. b) nebo c) zákona o odpadech (předání odpadu neoprávněné osobě, převzetí odpadu obcí coby neoprávněnou osobou), kdy pokutu může uložit např. Česká inspekce životního prostředí (viz § 66 zákona o odpadech).
Vše právě uvedené platí mutatis mutandis i pro případy, kdy se postupuje čistě dle zákona o odpadech (vozidlo je např. odstaveno tři čtvrtě roku na louce nebo lesní cestě, vrak byl „odložen“ do rybníka, shozen ze srázu apod.).
 
Vrak na pozemní komunikaci

Zpět k vozidlu odstavenému na pozemní komunikaci – vozidlo odstavené na dálnici, silnici nebo místní komunikaci a vyhodnocené jako vrak dle § 19 odst. 2 písm. g) zákona o pozemních komunikacích je jeho vlastník povinen na výzvu vlastníka dálnice, silnice nebo místní komunikace odstranit do 2 měsíců od doručení výzvy k odstranění – pokud tak neučiní, vrak odstraní a zlikviduje vlastník této pozemní komunikace na náklady vlastníka vraku (§ 19 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích).
Vzhledem k tomu, že pro zahájení procesu odstraňování vraku není stanovena žádná lhůta, postupuje obec bez zbytečného odkladu, resp. bez zbytečných průtahů (viz § 6 odst. 1 správního řádu – obec, byť v pozici vlastníka místní komunikace, je i zde orgánem veřejné správy ve smyslu § 1 odst. 1 správního řádu, neboť rozhoduje o právech a povinnostech dotčených osob – na základě povinnosti uložené zákonem de facto vrak konfiskuje).
Vlastníkem dálnic a silnic I. třídy je stát, vlastníkem silnic II. a III. třídy je kraj, na jehož území se silnice nacházejí, a vlastníkem místních komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí (§ 9 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích).
Na obec se tedy vztahuje povinnost postarat se o vrak zanechaný na pozemní komunikaci pouze v případě jeho zanechání na místní komunikaci.
 
Co je součástí místní komunikace

Je třeba upozornit, že součástí místní komunikace (stejně jako dálnice nebo silnice) jsou mj. i konstrukční vrstvy vozovek a krajnic, odpočívky (odpočívadla), přidružené a přídatné pruhy, včetně zastávkových pruhů linkové osobní dopravy (§ 12 odst. 1 písm. a) zákona o pozemních komunikacích), mostní objekty (nadjezdy), po nichž je komunikace vedena, včetně chodníků (§ 12 odst. 1 písm. b) zákona o pozemních komunikacích), násypy a svahy, dělicí pásy, příkopy a ostatní povrchová odvodňovací zařízení, silniční pomocné pozemky (§ 12 odst. 1 písm. c) zákona o pozemních komunikacích), dopravní ostrůvky (§ 12 odst. 1 písm. d) zákona o pozemních komunikacích), přilehlé chodníky, chodníky pod podloubími, veřejná parkoviště a obratiště (§ 12 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích) atd., tzn. vrakem odstaveným na místní komunikaci je i vozidlo opuštěné např. na parkovišti.

Výzva vlastníkovi vraku

V případě nálezu vraku na místní komunikaci se tedy obec v prvé řadě pokusí o vyzvání vlastníka vraku k jeho odstranění, a pokud tak vlastník do dvou měsíců od doručení výzvy neučiní, zlikviduje obec vrak na své náklady (§ 19 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích).
 Výzvu lze doručit jak poštou (raději doporučeně do vlastních rukou, aby bylo vykázáno doručení) dle § 19 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, a to na adresu trvalého pobytu jakožto úřední adresu občana (srovnej § 20 odst. 1 správního řádu), včetně případů, kdy je adresa trvalého pobytu v  adresou ohlašovny, neboť v případě doručování na adresu trvalého pobytu lze za splnění podmínek dle § 23 správního řádu vždy uplatnit fikci doručení – tzn. i v případě, že adresát zásilku nepřevezme nebo se o ní fakticky nedozví, je doručeno (viz § 24 správního řádu). Další způsob doručení výzvy je veřejnou vyhláškou (§ 25 správního řádu), kdy písemnost doručovanou veřejnou vyhláškou je nutno vyvěsit jak na úřední desce obecního úřadu, tak i na elektronické úřadní desce (srovnej § 25 odst. 2 správního řádu).
Lze samozřejmě využít oba způsoby souběžně (tj. poštou i veřejnou vyhláškou), problémem pak bude pouze určení dne doručení výzvy (stanoví se zpravidla dle „rychlejší“ varianty).

Když vlastník vraku není znám

V případě, že vlastník vraku není znám a nelze jej zjistit, např. dotazem na registr silničních vozidel (zde dotazem opřeným o § 4 odst. 3 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích) a nelze jej zjistit ani místním šetřením (nebo např. Policie ČR předala obci vrak už s tím, že jí samotné se vlastníka vraku zjistit nepodařilo), zveřejní obec výzvu k odstranění vraku způsobem v místě obvyklým (nejvhodnější je zveřejnění na úřední desce a souběžně např. připevněním stejnopisu výzvy na samotný vrak) a po marném uplynutí lhůty 2 měsíců ode dne zveřejnění výzvy obec odstraní a zlikviduje vrak na své náklady (§ 19 odst. 4 zákona o místních komunikacích).
Zjistí-li obec jako vlastník místní komunikace, na níž byl vrak odstaven, vlastníka vraku dodatečně, může vůči němu uplatnit nárok na náhradu nákladů vzniklých odstraněním a likvidací vraku (§ 19 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích).
Na tomto místě zdůrazněme, že z dikce zákona („nemůže-li li vlastník místní komunikace zjistit vlastníka vraku“) vyplývá povinnost obce nejdříve se alespoň pokusit o zjištění vlastníka vozidla, např. dotazem na sousedy, ohledáním na místě apod., zatímco v režimu zákona o odpadech je tato povinnost méně zjevná, vyplývající spíše ze zásady dobré správy, kdy obec může vrak rovnou přemístit na vybrané parkoviště, a teprve pak zjišťovat vlastníka, kdy o tomto úkonu informuje především na své úřední desce. Pokud vlastníka vraku nezjistila policie, jak bylo výše zmíněno, není samozřejmě nutné opakovat neúspěšné pokusy a úkony, předtím už provedené policií, min. pro rozpor se zásadou hospodárnosti veřejné správy.

Způsob likvidace vraku

Vzhledem k tomu, že zákon o pozemních komunikacích neupravuje způsob likvidace vraku, je třeba se řídit obecnou úpravou, tzn. zákonem o odpadech, který původně odkazoval na speciální úpravu zákona o pozemních komunikacích – vrak dle zákona o pozemních komunikacích je jistě i autovrakem, tj. odpadem dle zákona o odpadech (srovnej § 36 písm. a) zákona o odpadech) a podle toho je třeba s ním naložit, tzn. obec vrak předá oprávněnému provozovateli zařízení ke sběru, výkupu, zpracování, využívání nebo odstraňování autovraků (§ 37 odst. 1 zákona o odpadech). (Zákon o odpadech je tak speciálním předpisem, pokud jde o autovraky ponechané mimo silnice, dálnice a místní komunikace, a zároveň obecným předpisem k zákonu o pozemních komunikacích, jde-li o způsob likvidace vraků nebo o nakládání s vraky na účelových komunikacích - viz níže.)

Vrak na účelových komunikacích

Výkladový problém může činit odkaz dle § 37 odst. 6 zákona o odpadech, kde se hovoří o speciální úpravě týkající se vozidla opuštěného na pozemní komunikaci – zákon o pozemních komunikacích totiž v § 2 odst. 2 dělí pozemní komunikace na dálnice, silnice, místní komunikace a účelové komunikace, kdy zvláštní úprava nakládání s vrakem v § 19 odst. 2 písm. g) a § 19 odst. 3 a 4  zákona o pozemních komunikacích se vztahuje pouze na dálnice, silnice a místní komunikace, nikoliv už na účelové komunikace. Zákon o odpadech se tedy úpravy části vztahů týkající se nakládání s autovraky vzdává ve prospěch zákona o pozemních komunikacích, ten však poskytnutý prostor nevyužil v případě nakládání s vraky na účelových komunikacích, a proto je dle našeho názoru nutno řídit se obecnou úpravou zákona o odpadech a v případě nálezu vraku na účelové komunikaci postupovat dle zákona o odpadech. Při existenci podrobné úpravy nakládání s odpady, potažmo autovraky, by zároveň bylo jen těžko obhajitelné tvrzení, že na vraky na účelových komunikacích se nevztahuje ani zákon o odpadech, který odkazuje na zvláštní zákon, ani zákon o pozemních komunikací, který se vraky na účelových komunikacích nezabývá, kdy bychom se v krajním případě vrátili k úpravě nálezu opuštěné věci dle občanského zákoníku a nakládali pak případně s nalezeným vrakem v rozporu s přísnými limity zvláštního zákona o odpadech, který se výslovně a podrobně zabývá autovraky, resp. přinejmenším nakládáním s odpady, kterými vraky bezpochyby jsou.

Postih za odstavení vraku - přestupky

Podobně jako v případě autovraku dle zákona o odpadech (viz výše) se osoba zanechávající vrak na pozemní komunikaci nejspíš dopouští přestupku proti veřejnému pořádku spáchaného formou neoprávněného záboru veřejného prostranství (§ 47 odst. 1 písm. g) zákona o přestupcích, viz výše; tento závěr je však zpochybněn některými závěry správní judikatury, které oddělují obecný režim užívání veřejných prostranství od zvláštního režimu užívání pozemních komunikací dle zákona o pozemních komunikacích, příp. zákona č. 361/2000, o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů).
V případě odstavení vozidla na pozemní komunikaci se však pachatel vždy dopouští přestupku dle § 42a odst. 1 písm. h) zákona o pozemních komunikacích spáchaného formou provádění činnosti na místní komunikaci, která je dle § 19 odst. 2 písm. a) – g) zákona o pozemních komunikacích zakázána, tzn. včetně odstavení vraku (§ 19 odst. 2 písm. g) zákona o pozemních komunikacích), kdy za právě zmíněný přestupek lze uložit sankci až do výše 300.000,- Kč (§ 42a odst. 7 písm. b) zákona o pozemních komunikacích).
Podobně jako v případě zákona o odpadech bude skutková podstata přestupku porušení podmínek obecného užívání pozemní komunikace (zde odstavení vraku) ve vztahu speciality k zákonu o přestupcích, a obec by měla stíhat v prvé řadě přestupek proti zákonu o pozemních komunikacích. Společné řízení o obou zmíněných přestupcích spáchaných tímtéž skutkem (odstavením vozidla), tedy nejen dle zákona o pozemních komunikacích, ale i dle zákona o přestupcích, lze opět akceptovat pouze v případě, že byly porušeny objekty deliktů dle obou zmíněných zákonů, tzn. řádné obecné užívání pozemní komunikace i veřejný pořádek.
V rámci řízení o přestupku lze rozhodnout o uložení sankce propadnutí věci (auta) náležející pachateli přestupku (viz § 11 odst. 1 písm. d) a § 15 zákona o přestupcích; propadnutí nelze uložit, je-li hodnota odstaveného vozidla v nápadném nepoměru k povaze přestupku, viz § 15 odst. 2 zákona o přestupcích). Majitelem vraku by se pak stal stát (§ 15 odst. 3 zákona o přestupcích), který by tak byl povinen naložit s vrakem v souladu s § 37 odst. 1 zákona o odpadech.
Pokuta uložená na základě zákona o pozemních komunikacích je opět příjmem obce (§ 43 odst. 4, § 40 odst. 5 písm. b) a § 43 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích).

Odstavení vraku - správní delikty

Pokud byl vrak na místní komunikaci zanechán z popudu právnické osoby nebo fyzické osoby při výkonu podnikání, jedná se o správní delikt dle § 42b odst. 1 písm. h) zákona o pozemních komunikacích (provádění činnosti na místní komunikaci, která je dle § 19 odst. 2 písm. a) – g) zákona o pozemních komunikacích zakázána), za který lze uložit pokutu rovněž do výše 300.000 Kč.
Uložená pokuta je opět příjmem obce (viz § 43 odst. 4, § 40 odst. 5 písm. b) a § 43 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích).
U správních deliktů opět připadá v úvahu i souběžný postih konkrétní fyzické osoby za přestupek, pokud tato osoba dala k odstavení vozidla pokyn, tzn. šlo-li o jednání na příkaz (§ 6 zákona o přestupcích).

Stranou už ponecháváme výčet přestupků a správních deliktů spáchaných případným porušením dalších povinností, které by eventuálně připadaly v úvahu, např. neoznačením vozidla poznávací značkou apod.


Závěr

Základním předpisem pro nakládání obce s autovraky bude nejčastěji zákon o pozemních komunikacích (je-li vrak odstaven na místní komunikaci) za subsidiárního použití zákona o odpadech, co se způsobu likvidace vraku týče, s méně častou variantou postupu čistě dle zákona o odpadech (je-li vrak odstaven na účelové komunikaci a jinde než na silnici, dálnici nebo místní komunikaci).


Autor děkuje JUDr. Pavlu Vetešníkovi, který ke vzniku a konečné podobě textu přispěl cennými radami, připomínkami a náměty; velký dík patří i Mgr. Pavlu Drahovzalovi.

Tento text byl v podobném znění uveřejněn ve dvou částech v časopisu Moderní obec č. 15. a 16./2007. Nyní předkládaná verze je mírně aktualizována, autor však vždy doporučuje konfrontaci s aktuálním zněním právních předpisů.


19 komentářů:

  1. Dobrý den,
    děkuji, konečně v tom mám trochu jasno, chtěl bych se jenom zeptat, jak se zbavit vozidel, která byla odtažena při blokovém čištění města a stojí až tři roky na odstavném parkovišti a majitel si je nemíní vyzvednout, dík.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Martin Janák31. srpna 2012 2:13

      Odvěď na Váš dotaz poskytuje rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2010, sp. zn./č. j.:
      21 Cdo 4546/2009. V dané věci soud judikoval, že: "Je-li vlastníkem místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice v souladu s ustanovením § 19 odst. 5 a 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, odstraněno silniční vozidlo na náklady jeho provozovatele, je vlastník místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice (nepřevzal-li poté vozidlo jeho provozovatel) po odpadnutí důvodu veřejného zájmu, pro který byla místní komunikace nebo průjezdní úsek silnice označena dočasně dopravní značkou zákazu stání silničních vozidel, povinen vrátit odtažené vozidlo zpět na místo, odkud bylo odtaženo."

      Vymazat
  2. Dobrý den, je možné si autovrak ponechat na soukromém pozemku? A pokud ano, co je potřeba sepsat pro úřad, aby auto odhlásil? Děkuji za odpověď.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Domnívám se, že striktně dle zákona nikoliv - vrak by měl být zlikvidován u autorizovaného subjektu, nikoliv se rozpadat byť na soukromém pozemku. Ale nevylučuji, že v praxi lze nějak povinnost ekologické likvidace vraku obejít.

      Vymazat
  3. dobry den chtel bych se zeptat jestli se muze parkovat s vozidlem bez stk na parkovišti u panelaku kde bydlim..bylo mi řečeno od městske policie že to auto tam nema co dělat.. vozidlo je s spz.dekuji za odpověd

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dle § 19 odst. 2 písm. g) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, platí, že ...je zakázáno odstavovat silniční vozidlo, které je 1) trvale technicky nezpůsobilé k provozu a není opatřeno státní poznávací značkou, nebo 2) které je zjevně trvale technicky nezpůsobilé k provozu.

      MP si patrně myslí, že když nemáte stk, je splněna druhá možnost, tedy zjevná trvalá technická nezpůsobilost. To ale platí např. pro auta bez kol, motoru apod. (je to zjevné a zároveň bezpochyby trvalé), nikoliv ale pro pouhou neaktuální stk.

      V prvním případě je řeč o trvalé technické nezpůsobilosti bez přívlastků, jak už jsem ale říkal, chybějící stk, která jde snadno obnovit, dle mě nestačí pro technickou nezpůsobilost trvalou, navíc byste museli mít i chybějící spz, což nenastalo.

      Jinými slovy, má-li auto spz a není-li zjevným vrakem, odstaveno být může.

      Jinak viz výše publikovaný text, tam je to podrobně rozebráno.

      Vymazat
  4. Dobrý den,

    potřeboval bych poradit, kterak resit nasledujici problem:
    V rekreacni chatove oblasti jsou dle katastru nemovitosti vsechny pristupove komunikace vedeny jako obecne komunikace. A aby toho nebylo málo, tak část jedné konkrétní "cesty" je obecni a cast soukroma. Na casti soukrome (vlastnik je po smrti cca 20 let) ma jeden ze sousedu autovrak, cimz znemoznuje prijezd ostatnim chatarum. Po sousedske rovine se neda prilis dohodnout.

    Existuje prosim nejaky zpusob, jak danou situaci resit?

    predem dekuji za Vas nazor.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Otázkou ještě je, zda jde o účelovou komunikaci nebo místní komunikaci. Místní komunikace vždy patří obci, účelová komunikace (zpravidla různé příjezdové cesty) patří vlastníkovi pozemku. Zde jde předpokládám o účelovou komunikaci, kde je vlastníkem zčásti obec a zčásti soukromý vlastník.

      Na každé pozemní komunikaci, tedy i na účelové komunikaci, včetně cest, přísluší každému právo obecného užívání, v kterém nesmí být bráněno. I když tedy cestu "vlastní" soused, tedy soukromá osoba, je povinen umožnit její obecné užívání každému. Ve svém vlastnictví je tak z důvodu existence cesty omezen ve prospěch ostatních, fakt soukromého vlastnictví na tom nic nemění. Pokud váš soused umístil na účelovou komunikaci vrak, coby překážku, může být postižen za přestupek dle § 42a odst. 1 písm. l) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, kterého se dopustí ten, kdo v rozporu s § 29 cit. zákona umístí na pozemní komunikaci pevnou překážku nebo ji neodstraní na svůj náklad ve lhůtě stanovené silničním správním úřadem. K řešení daného přestupku je v případě místních a účelových komunikací příslušná (každá) obec, tedy obecní úřad obce, pod niž spadá dané území.

      Přímo k odstranění překážky slouží § 29 odst. 3 cit. zákona, dle něhož "Pevné překážky, na jejichž umístění nebylo vydáno povolení, jsou jejich vlastníci povinni odstranit na svůj náklad ve lhůtě stanovené silničním správním úřadem. Po marném uplynutí stanovené lhůty je vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace oprávněn odstranit pevnou překážku na náklady jejího vlastníka."

      Tzn. by zde musela být aktivita obce, která by vyzvala vlastníka vraku (coby překážky), aby jej odstranil, stanovila by mu k tomu lhůtu, a pokud by vrak neodstranil, měla by tak na jeho náklady učinit sama. Dřív se diskutovalo, zda dané ustanovení platí i na účelové komunikace, judikaturou Nejvyššího správního soudu pak bylo dovozono, že ano. Tedy ani na účelových komunikacích nelze umisťovat překážky, které by bránily obecnému užívání komunikace. Řízení vede obecní úřad obce, do jejíhož katastru místo spadá - každá obec je silničním správním úřadem pro místní a účelové komunikace na svém území.

      Za umístění překážky (zde vraku) pak lze sankcionovat původce překážky, resp. osobu, která ji ani přes výzvu neodstraní, za výše zmíněný přestupek.

      Jelikož se ale jedná o vrak, lze se na problém dívat i jako na nezákonné odstavení autovraku. Je-li vrak odstaven na silnici, dálnici nebo místní komunikaci, postupuje se dle zákona o pozemních komunikacích (§ 19 odst. 2 písm. g) a odst. 3 a 4 zákona o pozemních komunikacích) - obec vyzývá vlastníka vraku k jeho odstranění, když se nic neděje, má ho odstranit sama na náklady vlastníka. Konat musí obec (obecní úřad jako silniční správní úřad, jde-li o místní komunikaci).

      Vymazat
    2. Jelikož se zřejmě jedná o účelovou komunikaci (cestu), postupuje se ale dle zákona o odpadech, konkrétně dle § 37 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, kdy má obec dle § 37 odst. 3 cit. zákona v případě odstavení autovraku v rozporu se zákonem tento přemístit na náklady vlastníka na vybrané parkoviště a pokud si jej tento přes výzvu nepřevezme k likvidaci, má vrak zlikvidovat obec. Jinými slovy, ve vašem případě se domnívám, že vrak může (ne-li měla by) odstranit přímo sama obec, aniž by se někoho moc ptala.

      Zbavení se autovraku v rozporu se zákonem je přestupkem dle § 69 odst. 1 písm. a) zákona o odpadech, řízení vede obecní úřad.

      Výše jsem o vraku mluvil jako o překážce - vzhledem k tomu, že ale nejde o ledajakou překážku, ale o vrak (který má být navíc ekologicky zlikvidován), mělo by se asi postupovat spíš dle zákona o odpadech, na druhé straně za účelem předejití sporu o vlastnictví k vraku to lze řešit i jen jako tu překážku, kterou ať si pak soused dá, kam chce.

      Ať tak nebo tak, k vyřešení věci je třeba aktivního přístupu obce, což však může být ten největší problém - obce nemají s výkonem funkce silničního správního úřadu (či orgánu ochrany přírody) příliš mnoho zkušeností a zpravidla jsou nečinné.

      Dal bych přesto na obec podnět k odstranění překážky na účelové komunikaci (příp. zároveň upozornění na nezákonné odstavení autovraku), s přesným popisem situace (lze připojit foto), údaji o oznamovateli, vlastníkovi, příp. svědcích, s žádostí o zajištění odstranění překážky/vraku. V případě nečinnosti (min. 30, spíš. 60, dní bez jakýchkoliv kroků) si pak lze stěžovat ke krajskému úřadu (dle § 80 správního řádu), který může přikázat obecnímu úřadu aby konal; krajské úřady též obecní úřady metodicky vedou, aby konaly, jak mají, a radí jim v méně častých agendách.

      Pokud by se nic nedělo ani přes žádost o odstranění nečinnosti zaslanou krajskému úřadu, lze se obrátit na Veřejného ochránce práv, který může vést ve věci šetření a snažit se přimět úřad k činnosti.

      Jinak podobnými problémy se zabývá též příručka Veřejného ochránce práv "Veřejné cesty", která je aktualizované verzi dostupná na stránkách ombudsmana www.ochrance.cz zde: http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/Publikace/sborniky_stanoviska/Sbornik_Verejne_cesty-II.pdf

      Vymazat
  5. Dobrý den,
    měl bych dotaz, který sice moc nesouvisí s autovraky, ale zkusím to.
    U nás v ulici sídlí autoservis a automobily, které se zde opravují jsou rozestavěné po okolních parkovacích místech. Není výjimkou, že zde stojí až 20 aut a tím pádem se stává, že obyvatelé této ulice nemají kde zaparkovat. Je možné nějak tuto situaci zákonně řešit?
    Předem děkuji

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den, možná by to bylo možné posuzovat jako obcházení zákona o pozemních komunikacích (z.č. 13/1997 Sb.), který přiznává každému právo na obecné užívání pozemní komunikace (viz § 19 cit.zákona), tedy právo na využívání pozemní komunikace obvyklým způsobem (zde už o obvyklý způsob užívání zjevně nejde). Ostatní typy užívání by pak byly zvláštním užíváním, k němuž je třeba povolení. Problém je, že ono zvláštní užívání (viz § 25 cit. zákona) je vymezeno tak, že to "nadměrné parkování" lze pod něj jen obtížně zařadit. Na to zvláštní užívání pak navazují ustanovení o přestupcích a správních deliktech, kdy by ono nepovolené zvláštní užívání asi bylo možné těžko trestat.

      Někdy policie řeší podobné věci jako neoprávněný zábor veřejného prostranství dle § 47 odst. 1 písm. h) zákona o přestupcích, ale to je právně chybně, mělo by se to řešit podle zákona o pozemních komunikacích, který je zde zvláštní úpravou. Lze to ale zkusit, třeba s argumentací, že silniční zákon to neřeší, tak platí zákon o přestupcích podpůrně (jakkoliv je to sporný výklad).

      O vraky asi nepůjde, to by se pak uplatnily postupy popsané výše v textu, jde-li o vraky na pozemních (zde nejspíš místních) komunikacích.

      Možná by bylo možno to brát i jako překážku na pozemní komunikaci, kterou je její původce povinen k výzvě úřadu odstranit, s tím, že pokud tak neučiní, odstraní ji na jeho náklad úřad a ještě je původce překážky příp. odpovědný za přestupek nebo správní delikt - majitel servisu ale asi bude tvrdit, že to není překážka, že tam parkuje, a asi by to také nebylo dlouhodobé řešení.

      Na vašem místě bych se asi obrátil na obecní úřad, tj. na radnici, ten je zároveň i dopravním úřadem, resp. silničním správním úřadem, třeba si s tím nějak poradí. Popsal bych situaci, vyzval k řešení a požádal o vyrozumění o učiněných opatřeních. Pokud by úřad i přes urgence nekonal, lze se pak obrátil na nadřízený orgán, krajský úřad, a kdyby byl i ten nečinný, lze se obrátit na Veřejného ochránce práv, třeba něco vymyslí.

      Mně to připadá jako bezohlednost, snaha šetřit náklady na úkor ostatních a jako zneužití situace, ovšem "geniální" řešení vám asi nepodám.

      Vymazat
  6. Soused má cca 1 rok, v nepojízném stavu svoje auto zaparkované ( toto auto nemá platnou STK, dotazem na stránkách ČKP, jsem zjistil že poviné pojištění bylo ukončeno v listopadu loňského roku, a jiné není evidováno )vedle domu a před něj směrem k mému domu, si parkuje svoje další auto, které svojí přední částí zasahuje do mého vjezdu na zahradu u mého domu, je to cesta kolem štítu mého domu. Sice se do té zahrady na několikrát najiždění dostanu. Ale jde mě o to, jestli sousedovo auto - přestože má SPZ, ale nemá STK, a dle ČKP nemé ani poviné pojištění, může parkovat ( stát ) na silnici. Děkuji za odpověď.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den, jak z výše publikovaného textu vyplývá, nejedná se zřejmě o vrak, parkování tudíž nepovažuji za neoprávněné. Problém je zjevně spíš v nedostatku ohleduplnosti majitele obou aut, který Vám brání ve vjezdu na zahradu. Zde bych spíše doporučoval zdvořilou formou se pokusit o přesvědčení souseda, aby parkoval kousek vedle. V krajním případě bych uvažoval o pokusu přesvědčit příslušný dopravní (obecní) úřad k osazení místa dopravní značkou zákaz stání či zákaz zastavení. Někdo si též tam, kde nechce, aby jiný parkoval, dá nějakou překážku (balvan apod.), byť to už by mohlo být považováno za překážku na pozemní komunikaci (lze postihnout jako přestupek a/nebo žádat odstranění na náklad provinilce).

      Vymazat
  7. Na můj poslední dotaz, jste víceméně neodpověděl. Proto pokládám otázku znovu. Může atomobil ( vrak s SPZ) toto auto bylo ponecháno svému osudu na silnici z důvodů rozsáhlé neopravitelnosti, čili žádná dodatečné STK + Emise tady nehrozí, aby nastalo zlegalizování. Navíc u tohoto "auta" není podle KP platné poviné pojištění cca po dobu co už takto "parkuje" tj. přes 1 rok. Protože si majitel koupil po odstavení toho "auta" v bazaru zase takový další šrot, tak s tímto "autem" už přes rok nic nedělá .Takže pokládám znovu otázku může takové "auto" parkovat na silnici a dělat zábor? Děkuji za odpověd.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Odpověděl jsem vám - na základě poskytnutých informací - takto: "Dobrý den, jak z výše publikovaného textu vyplývá, nejedná se zřejmě o vrak, parkování tudíž nepovažuji za neoprávněné." - viz výše. Podstatné informace jsou pak obsaženy ve shora publikovaném textu, který nepovažuji za nutné při každém dotazu znovu reprodukovat.

      Jelikož se pak jedná o individuální případ, který navíc nyní popisujete poněkud odlišně a uspokojivou odpověď (zejména v tom smyslu, že bych vám potvrdil přesně to, co si přejete slyšet, resp. dal vám bezvýhradně za pravdu), vám nedám, doporučuji obrátit se na obecní úřad, konkrétně odbor zabývající se dopravou či pozemními komunikacemi. Zde váš problém nevyřešíme.

      Vymazat
  8. Dobrý den, chci se zeptat - obec mi poslala výzvu na odstranění odstaveného vozidla, jinak mi ho po 2 měsících odtáhnou, z důvodu stížnosti ostatních občanů, že nemají kde parkovat. Já ho neodstranila, protože jsem přesvědčená, že mé auto na parkovišti u paneláku může stát byť ho nepoužívám (není to vrak, jen nemá platnou STK). Poté mi auto odtáhli a ted mi poslali další výzvu ať si auto vyzvednu na odstavném parkovišti (vyzvednutí za peníze odtahu a pronájmu stání na odstavném parkovišti) jinak po uplynutí 2 měsíců s autem bude nakládáno jako s věcí opuštěnou nebo vrakem. Já si ho ale nechci vyzvednout naproti zaplacení poplatku.
    Otázka zní: Pokud mi auto nechají zlikvidovat, mám právní oporu v tom, že mi zaplatí finanční náhradu za neoprávněné zničení mé věci? Děkuji za odpověď. Alena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den, osobně bych obec písemně důrazně požádal o navrácení vozidla na jeho původní místo, neboť nejde o vrak a ani nemají jiný zákonný důvod k takové manipulaci s vozidlem. Zároveň bych upozornil, že v případě pokračování v nezákonném postupu budete žádat po Ministerstvu dopravy, případně pak i soudně, náhradu škody za nesprávný úřední postup, který vyústil ve zbavení vlastnictví vozidla, dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Kdy náhrada škody je pak regresně vymáhána po obci. V případě, že obec bude pokračovat ve svém postupu, bych se obrátil příp. též na odbor dopravy příslušného krajského úřadu a pak v případě neúspěchu na Veřejného ochránce práv.

      Také lze dát správní žalobu ke krajskému soudu žalobu proti nezákonnému zásahu správního orgánu (§ 82 a násl. s.ř.s.), eventuálně se obrátit na okresní (obvodní) soud s žádostí o vydání předběžného opatření podle o.s.ř., jímž by bylo obci zakázáno další nakládání s vozidlem, následovala by civilní žaloba na vydání věci.

      Také mě ještě napadá možnost podat k příslušnému obecnímu úřadu obce s pověřeným obecním úřadem žádost o poskytnutí ochrany před zřejmým zásahem do pokojného stavu dle § 5 občanského zákoníku s požadavkem na obnovení (posledního) pokojného stavu, tedy navrácení vozidla zpět na jeho místo (otázkou ale je, zda na to budou adekvátně reagovat).

      Vymazat
  9. Dobry den, na nasem sidlisti stoji na verejne pristupnem parkovisti 2 vozidla nejmene 3roky bez jakekoliv zmeny. Obe vozidla sice maji RZ, ale neplatnou vice jak 2roky STK. Co mame podniknout k odstraneni vozidel??? Dekuji za odpoved. S pozdravem Kanta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den, dle aktuálního znění zákona o pozemních komunikacích je zakázáno "odstavovat silniční vozidlo, které je pro závady v technickém stavu zjevně technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích a obnovení způsobilosti by si vyžádalo výměnu, doplnění nebo opravu podstatných částí mechanismu nebo konstrukce silničního vozidla (dále jen „vrak“)". Obávám se proto, že Vámi popisovaná vozidla v takovémto stavu ještě nejsou.

      Vymazat