V poslední době se množí diskuze nad tím, které přestupky jsou návrhové a které nikoliv, a to z důvodu nesrovnalosti mezi zněním zákona o přestupcích v programu ASPI, a dosud uznávaným výkladem, dle něhož se k návrhovým přestupkům řadí přestupky dle § 49 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích, a to vždy, a dále přestupky dle § 49 odst. 1 písm. b) a c) zákona o přestupcích, přestupky dle § 50 zákona o přestupcích a přestupky dle § 125c odst. 1 písm. h) zákona o silničním provozu, pokud k jejich spáchání došlo mezi tzv. osobami blízkými (viz § 68 odst. 4 zákona o přestupcích). Ze znění uvedeného v programu ASPI totiž vyplývá, že návrhovým přestupkem mají být (mj.) přestupky dle § 49 odst. 1 písm. b) a d), nikoliv písm. b) a c). K nastíněné otázce lze uvést následující:
Dle stálého výkladu Ministerstva vnitra, který dosud nebyl zpochybněn ani správními soudy, se řadí mezi návrhové přestupky jednak přestupek dle § 49 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích (ublížení na cti), a to vždy, bez ohledu na vztah mezi pachatelem a osobou postiženou přestupkem, a dále pak přestupek dle § 49 odst. 1 písm. b) a c) zákona o přestupcích, přestupek dle § 50 zákona o přestupcích a přestupek dle § 125c odst. 1 písm. h) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (před novelizací provedenou zákonem č. 133/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se jednalo o přestupek dle § 22 odst. 1 písm. h) zákona o přestupcích), a to za podmínky, že přestupek byl spáchán mezi osobami blízkými ve smyslu § 68 odst. 4 zákona o přestupcích.
Nesrovnalost mezi zněním § 68 odst. 1 zákona o přestupcích, uváděným v programu ASPI, a zněním poučení používaných např. Policií ČR nebo správními orgány, vznikla tak, že zákonem č. 67/1993 Sb., kterým se mění a doplňují zákon České národní rady č. 200/1990 Sb., o přestupcích, zákon České národní rady č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, a zákon České národní rady č. 553/1991 Sb., o obecní policii, bylo z ustanovení § 49 odst. 1 zákona o přestupcích vypuštěno písm. c) (úmyslné uvedené nesprávného údaje orgánu státní správy) a dosavadní písm. d) (úmyslné narušení občanského soužití demonstrativně uvedenými formami hrubého jednání) bylo označeno jako písm. c). Nebylo však už změněno ustanovení § 68 odst. 1 (a odst. 3) zákona o přestupcích, které ve výčtu návrhových přestupků, spáchaných mezi osobami blízkými, stále odkazovalo na písm. d).
Na toto opomenutí zřejmě reagoval i zákon č. 124/1993 Sb., kterým bylo vyhlášeno úplné znění zákona o přestupcích, kde byl v § 68 odst. 1 (a odst. 3) zákona o přestupcích správně uváděn odkaz na § 49 odst. 1 písm. c), nikoliv písmeno d), které již neexistovalo.
Zákonem č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů, pak byly do § 49 odst. 1 zákona o přestupcích doplněny dvě nové skutkové podstaty přestupků, a to pod písm. d) a e), kdy tedy novelizací nedotčené ustanovení § 68 odst. 1 zákona o přestupcích již – jde-li o písm. d) – neodkazovalo na neexistující ustanovení, i nadále však byl aplikován výklad, že návrhovým přestupkem se rozumí skutková podstata uvedená (od r. 1993) nikoliv už pod písm. d), ale pod písm. c). Tento výklad je podpořen i tím, že v následně vydaném dalším úplném znění zákona o přestupcích, konkrétně v zákoně č. 334/2002 Sb., je v § 68 odst. 1 a 3 zákona o přestupcích setrvale odkazováno (mj.) na § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích.
Okruh návrhových přestupků, včetně zahrnutí ustanovení § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích, by-li spáchán mezi osobami blízkými, nebyl až do roku 2011 nijak zpochybňován, teprve po upozornění jednoho z městských úřadů, který se obrátil na společnost produkující program ASPI, byla výše zmíněná nedůslednost (absence novelizace § 68 odst. 1 a 3 zákona o přestupcích v souvislosti se změnou § 49 odst. 1 zákona o přestupcích) promítnuta i do znění zákona o přestupcích uváděného programem ASPI. V odborné literatuře je však uváděno takové znění § 68 odst. 1 (a § 68 odst. 3), které odkazuje na § 49 odst. 1 písm. c), nikoliv d) (srovnej např. Červený, Z., Šlauf, V., Tauber, M.: Přestupkové řízení. 17. aktualizované vydání. Linde, Praha 2011, nebo Jemelka, L., Vetešník, P.: Zákon o přestupcích a přestupkové řízení. Komentář. 1. vydání. C.H.Beck, Praha 2011). Totéž platí obdobně i o různých vydáních tzv. úplného znění zákona o přestupcích.
I v případě, že odhlédneme od zákonů č. 124/1993 Sb. a č. 334/2002 Sb., jimiž bylo vyhlášeno úplné znění zákona o přestupcích, a budeme vycházet z toho, že ustanovení § 68 odst. 1 a 3 zákona o přestupcích odkazuje chybně na § 49 odst. 1 písm. d), nikoliv c), zákona o přestupcích, je dle názoru autora třeba brát v potaz úmysl zákonodárce, kterým jistě nebylo nejdříve vynětí přestupku úmyslného narušení občanského soužití některou z forem hrubého jednání (byl-li spáchán mezi osobami blízkými) z okruhu návrhových přestupků, aby pak byly do tohoto okruhu od r. 2001 zařazeny přestupky dle § 49 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích (omezování výkonu práv národnostních menšin). Ponecháme-li stranou zvláštní případ přestupků ublížení na cti dle § 49 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích, spadají materiálně z podstaty věci mezi návrhové přestupky (jejichž projednání je v dispozici osoby postižené přestupkem) takové přestupky, k nimž dochází mezi dvěma fyzickými osobami, kde jeden z aktérů je pachatelem a druhý odobou postiženou přestupkem, a mezi těmito osobami je vztah osob blízkých. Dojde-li např. k nedbalostnímu ublížení na zdraví, dále k drobnému ublížení na zdraví, naschválu či jiné formě úmyslného narušení občanského soužití, dále ke zranění v silničním provozu nebo ke krádeži či jinému přestupku proti majetku mezi „cizími“ osobami, projednává se přestupek z úřední povinnosti. Pokud však ke skutku dojde mezi osobami blízkými, je projednání přestupku ponecháno v dispozici osoby postižené přestupkem, aby stát necitlivě nezasahoval do soukromí a osobních vztahů mezi osobami blízkými (otec-syn, manžel-manželka, druh-družka atd.). Návrhovým přestupkem pak na druhé straně logicky nemůže přestupek, kde je „poškozeným“ pouze veřejný zájem nebo kde ani nelze předpokládat, že by došlo k přestupku mezi osobami blízkými (viz i platné znění § 49 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích).
S ohledem na úmysl zákonodárce, projevený mj. zákony č. 124/1993 Sb. a č. 334/2002, jimiž bylo vyhlášeno úplné znění zákona o přestupcích, dále s ohledem na smysl a účel institutu návrhových přestupků (viz výše) a konečně vzhledem k zásadě, že se nelze držet pouze gramatického, resp. doslovného, výkladu zákona, je-li ve zjevném rozporu s jeho smyslem (gramatický výklad zde ustupuje výkladu logickému, systematickému a teleologickému), proto autor zastává názor, že mezi návrhové přestupky se řadí vždy přestupky dle § 49 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích a dále pak přestupky dle § 49 odst. 1 písm. b) a c) zákona o přestupcích, dle § 50 zákona o přestupcích a dle § 125c odst. 1 písm. h) zákona o silničním provozu, (pouze) pokud byly spáchány mezi osobami blízkými. Ministerstvo vnitra v tomto smyslu instruuje i podřízené správní orgány projednávající přestupky (naposledy v rámci konzultačního dne k přestupkové problematice pro krajské úřady konaného dne 15.3.2011).
Žádné komentáře:
Okomentovat