V praxi se lze občas setkat s problémem v podobě nesprávného porozumění § 68 odst. 2 zákona o přestupcích. První odstavec § 68 stanoví, které přestupky jsou návrhové (vedle ublížení na cti zjednodušeně řečeno přestupky spáchané mezi osobami blízkými), čtvrtý odstavec § 68 pak vymezuje, kdo je osobou blízkou (zjednodušeně řečeno nejbližší příbuzní, jako přímí předkové a potomci, sourozenci a manžel/ka a dále nejbližší osoby, jako druh, družka). Odstavec druhý § 68 pak stanoví, že „U přestupku, který lze projednat jen na návrh, lze návrh podat příslušnému správnímu orgánu nejpozději do tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o přestupku nebo o postoupení věci orgánem činným v trestním řízení. V návrhu musí být uvedeno, kdo je postiženou osobou, koho navrhovatel označuje za pachatele a kde, kdy a jakým způsobem měl být přestupek spáchán.“
První otázkou je, od kterého dne se počítají zmíněné 3 měsíce. Pokud věc nebyla řešena v trestním řízení (nebyly zahájeny úkony trestního řízení), je třeba návrh podat do tří měsíců od okamžiku, kdy se osoba postižená přestupkem o přestupku dozvěděla. Půjde-li o přestupek typu fyzického napadení, „dozví se“ o přestupku logicky ihned. Půjde-li o přestupek typu krádeže, může osoba přestupkem postižená jeho spáchání zjistit až později (např. při úklidu bytu začne postrádat peníze). Podobně se o urážce lze dozvědět ihned (pachatel ji druhému „vmete“ do očí), nebo i později (na internetu např. dotčená osoba objeví hanlivý článek, který ji uráží nebo zesměšňuje). Návrh je pak třeba podat do 3 měsíců od okamžiku, kdy se o osoba postižená přestupkem o přestupku dozví, a to bez ohledu na to, zda je např. oznámení o přestupku zároveň šetřeno Policií ČR (věc „leží“ na policii), nezahájila-li Policie ČR úkony trestního řízení (což se ve většině případů neděje – spíše výjimečně se tak může dít např. u ublížení na zdraví, jinak ale Policie ČR většinu oznámení, jakkoliv označovaných za „trestní oznámení“ či oznamovateli vnímaných „velmi vážně“ („to musí být trestný čin“), šetří toliko jako přestupek).
Pokud však Policie ČR (státní zastupitelství, soud) věc skutečně řešila jako trestný čin (bylo zahájeno trestní stíhání), avšak věc byla nakonec přehodnocena (většinou Policií ČR, někdy až soudem) a postoupena správnímu orgánu jako přestupek, pak lhůta pro podání návrhu na projednání přestupku běží až od chvíle, kdy se osoba postižená přestupkem, resp. potenciální navrhovatel, o postoupení dozví. Buď se tak stane tím, že orgán činný v trestním řízení doručí takové osobě usnesení či jiné rozhodnutí, z něhož postoupení věci správnímu orgánu vyplývá, nebo se potenciální navrhovatel o postoupení věci dozví až z vyrozumění správního orgánu o podmínkách projednávání návrhových přestupků.
Může dojít i k případu, kdy je věc nejdříve řešena jako přestupek, následně je věc postoupena orgánu činnému v trestním řízení (nejčastěji Policii ČR), je zahájeno trestní stíhání a věc je řešena jako trestný čin, aby byla nakonec zase postoupena zpět správnímu orgánu s tím, že se o trestný čin nejedná, ale že jde skutečně jen o přestupek. Pak lhůta pro podání návrhu běží znovu (návrh lze znovu podat).
Doplňme, že pojem „dozví se o přestupku“ je třeba vykládat v materiálním smyslu, tedy tak, že se potenciální navrhovatel dozví o skutku jako takovém (nikoliv tedy o správné kvalifikaci skutku jako toho či onoho přestupku anebo o kvalifikaci skutku jako přestupku konkrétním správním orgánem).
Co se týče poučovací povinnosti správních orgánů ohledně podmínek projednávání návrhových přestupků, je správní orgán povinen poskytnout dotčeným osobám přiměřené poučení v souvislosti se svým (vlastním) úkonem (§ 4 odst. 2 správního řádu), jímž však není podání návrhu (žádosti) subjektem odlišným od správního orgánu. Praxe správních orgánů projednávajících přestupky, které v případě přestupků spáchaných mezi tzv. osobami blízkými poučují postiženou osobu o podmínkách projednávání návrhových přestupků, se tak opírá spíše o dlouholetou praxi (úzus) a dále o zásadu dobré správy, nikoliv o zákonem výslovně stanovenou povinnost. Poučení o podmínkách projednávání návrhových přestupků (tedy – v době, kdy má ještě poučení smysl, nikoliv až po uplynutí lhůty pro podání návrhu) však lze správním orgánům jen naléhavě doporučit, i kdyby byla ta která osoba poučena již na Policii ČR – většina občanů tato poučení nečte, případně jim nerozumí nebo nebere dostatečně na vědomí).
Co se týče obsahu poučení, bývá v zásadě považováno za postačující uvedení příslušných ustanovení zákona, která na danou věc dopadají (zejména § 68, § 76 odst. 1 písm. a), b), c), j) a § 79 odst. 1 zákona o přestupcích), aniž by byl připojován i další výklad, citace judikatury, komentářové literatury apod. Konkrétně může znít poučení např. takto:
Ve věci oznámení o přestupku, jehož se měl/a dopustit p. XY tím, že ……, Vám sdělujeme, že tento přestupek lze s ohledem na § 68 zákona o přestupcích projednat jen na návrh postižené osoby, resp. jejího zákonného zástupce nebo opatrovníka. Návrh lze podat příslušnému správnímu orgánu nejpozději do tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o přestupku nebo o postoupení věci orgánem činným v trestním řízení. (Policie ČR je „orgánem činným v trestním řízení“ pouze tehdy, pokud ve věci zahájila a vedla úkony trestního řízení, nikoliv pokud věc prošetřovala pouze jako přestupek.)
V návrhu musí být uvedeno např. „žádám“ nebo „navrhuji“, aby jednání bylo projednáno v přestupkovém řízení, a kdo je postiženou osobou, koho navrhovatel označuje za pachatele a kde, kdy a jakým způsobem měl být přestupek spáchán. Jako navrhovatel uveďte vedle svého jména a příjmení též datum narození a místo trvalého pobytu, popřípadě jinou adresu pro doručování. Návrh na projednávání přestupku je možné podat také do protokolu u správního orgánu.
Podáte-li návrh na projednávání přestupku po uplynutí tříměsíční lhůty k podání návrhu, bude věc usnesením odložena podle ust. § 66 odst. 3 písm. f) cit. zákona z důvodu, že návrh na zahájení řízení o přestupku byl podán opožděně (68 odst. 2 cit. zákona).
Nepodáte-li takový návrh, bude věc po uplynutí tříměsíční lhůty k podání návrhu odložena dle ust. § 66 odst. 3 písm. a) cit. zákona z důvodu, že došlé oznámení o přestupku neodůvodňuje zahájení řízení.
Vezmete-li svůj platně podaný návrh na zahájení řízení o přestupku zpět nebo se, ač včas a řádně předvolán/a k ústnímu jednání o přestupku bez náležité omluvy nebo bez důležitého důvodu nedostavíte, bude řízení o přestupku zastaveno (ust. § 76 odst. 1 písm. j) cit. zákona).
Bude-li řízení zahájené na návrh zastaveno podle ust. § 76 odst. 1 písm. a),b),c) nebo j) cit. zákona, tj. z důvodu, že: * skutek se nestal, nebo není přestupkem, * skutek nespáchal/a obviněný/á z přestupku, * spáchání skutku nebylo obviněné/mu z přestupku prokázáno či * navrhovatel/ka vzal/a svůj návrh na zahájení řízení zpět nebo se ač řádně a včas předvolán/a, k ústnímu jednání se bez omluvy nebo důležitého důvodu nedostavil/a, uloží se navrhovateli/ce povinnost nahradit státu náklady spojené s projednáváním přestupku podle vyhlášky MV ČR č. 231/96 Sb., ve znění vyhlášky 340/2003 Sb. ve výši 1.000,-Kč, přičemž od uložení této povinnosti lze upustit zcela nebo jen z části jen z důvodů zvláštního zřetele hodných (ust. § 79 odst. 1 a 3 cit. zákona).
Občas se však objevují problémy s výkladem pojmu „orgán činný v trestním řízení“. Je třeba upozornit, že orgánem činným v trestním řízení může být pouze ten orgán veřejné moci (včetně Policie ČR), který skutečně činí úkony v trestním řízení. V praxi (zejména jde-li o Policii ČR) se jedná o kroky počínající zahájením úkonů v trestním řízení (realizovaným na pokyn nebo se souhlasem státního zástupce). Policie ČR však většinou nezahajuje úkony v trestním řízení, a proto nekoná jako orgán činný v trestním řízení (dodejme, že podstatný díl činnosti Policie ČR má ne-trestní povahu, např. prošetřování přestupků, zajišťování veřejného pořádku, administrativní činnosti charakteru veřejné správy). Proto předání (oznámení) věci správnímu orgánu Policií ČR, nekonala-li ve věci úkony v trestním řízení, není možno posuzovat jako „postoupení věci orgánem činným v trestním řízení“ ve smyslu § 68 odst. 2 správního řádu.
Tento výklad dlouhodobě uplatňuje Ministerstvo vnitra jako ústřední orgán státní správy, který plní koordinační úlohu mj. v oblasti správního řízení a správního trestání (viz § 12 odst. 2 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů – jinak též „kompetenční zákon“), které je na základě § 24 cit. zákona je oprávněno, resp. i povinno, podávat (pro podřízené správní orgány) závazný výklad zákona.
K výkladu pojmu „trestní řízení“ (zejména v souvislosti s řízením přestupkovým) lze dále odkázat např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25.1.2007, č.j. 6 As 56/2004 – 68, nebo na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11.7.2007, č.j. 1 As 17/2007 – 73. Co se týče pojmu „orgán činný v trestním řízení“, je upraven v § 12 odst. 1 trestního řádu („orgány činnými v trestním řízení se rozumějí soud, státní zástupce a policejní orgán“), kdy z doktrinárního výkladu k uvedenému ustanovení rovněž vyplývá, že se policejním orgánem rozumí pouze orgán plnící úkoly v trestním řízení, tedy nikoliv v jakémkoliv řízení, resp. nikoliv jakýkoliv policejní orgán bez ohledu na předmět činnosti (srovnej např. Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář – díl I. 5., doplněné a přepracované vydání 2005. C.H.Beck, Praha 2005, s. 139 a násl.). Výklad zastávaný Ministerstvem vnitra se shoduje též s výkladem Krajského soudu v Praze, který v usnesení ze dne 12. 6. 2008, č. j. 44 Ca 32/2008 – 13, v obdobném případě opožděného podání návrhu na projednání přestupku uvedl, že „se stěžovatel mýlí, pokud lhůtu pro podání návrhu na zahájení řízení odvozuje od data vyrozumění policie podle zákona o přestupcích, neboť z uvedeného vyrozumění není pochyb o tom, že se v konkrétním případě nejednalo o postoupení věci orgánem činným v trestním řízení, když trestní řízení v této věci policie nevedla“ (citováno dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13.8.2009, č.j. 9 As 57/2008 – 35).
Pojem „orgán činný v trestním řízení“ se rovněž vyskytuje i v jiných ustanoveních zákona o přestupcích, a to ve shodném významu (např. § 66 odst. 3 písm. c) nebo § 76 odst. 1 písm. g) zákona o přestupcích, kde se rozlišuje mezi správním orgánem a orgánem činným v trestním řízení, nebo § 67 odst. 2 zákona o přestupcích, kde se rozlišuje mezi státním orgánem, orgánem policie nebo orgánem obce na straně jedné, a orgánem činným v trestním řízení na straně druhé). Ve stejném významu je tento pojem užíván i v dalších souvislostech, např. v otázce vázanosti správního orgánu závěrem orgánu činného v trestním řízení o tom, že skutek není trestný čin (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne dne 22.7.2008, č.j. 2 As 20/2008 – 73, nebo ze dne 17.12.2009, č.j. 2 As 12/2009 – 58).
Jak už bylo naznačeno, někdy bývá výše diskutovaný pojem „postoupení věci orgánem činným v trestním řízení“ vykládán chybně, tedy jako jakékoliv postoupení věci Policií ČR. Proto lze vedle nutnosti včasného a srozumitelného poučení o podmínkách projednávání návrhových přestupků doporučit, aby takové poučení vedle standardního obsahu obsahovalo i výslovné vyložení sousloví „postoupení věci orgánem činným v trestním řízení“ (viz výše kurzívou uvedený návrh poučení/vyrozumění), eventuálně i nejzazší datum, kdy je možno návrh podat, s tím, že v uvedený den musí být návrh věcně a místně příslušnému správnímu orgánu i doručen. V případech, kdy hrozí riziko pozdního poučení postižené osoby (či jejího zákonného zástupce nebo opatrovníka), by tato osoba měla být kontaktována i neformálně (je-li to možné), např. telefonicky, zejména pak v případě závažných přestupků nebo je-li ohrožen zájem dítěte.
Na samý závěr je třeba důrazně upozornit, že tříměsíční lhůta pro podání návrhu na projednání přestupku dle § 68 odst. 2 zákona o přestupcích je lhůtou propadnou a hmotněprávní, kdy návrh musí být v této lhůtě věcně a místně příslušnému správnímu orgánu skutečně doručen (nestačí předání žádosti k poštovní přepravě) a zmeškání zmíněné lhůty nelze prominout, ať už byly příčiny opožděného podání návrhu jakékoliv.
Podrobněji lze uvést, že návrh na projednání přestupku je žádostí ve smyslu § 44 a 45 správního řádu, kdy řízení o žádosti je dle § 44 odst. 1 správního řádu zahájeno dnem, kdy žádost nebo jiný návrh, jímž se zahajuje řízení, došel věcně a místně příslušnému správnímu orgánu. Není tak rozhodné datum podání návrhu k poštovní přepravě (na poště), ale návrh je podán (a řízení zahájeno) až dnem dojití návrhu správnímu orgánu.
Je třeba též připomenout, že dle § 40 odst. 1 písm. b) správního řádu končí lhůta určená dle měsíců uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Pokud je tedy dle § 68 odst. 2 zákona o přestupcích třeba podat návrh do 3 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel o přestupku dozvěděl, končí tato lhůta uplynutím dne, který se shoduje s dnem určujícím počátek lhůty, a to i v případě, kdy by šlo např. o den pracovního klidu – lhůta pro podání návrhu je lhůtou hmotněprávní, tudíž propadnou, nikoliv lhůtou procesní. Návrh tak musí v určené lhůtě správnímu orgánu dojít (být doručen, být podán na podatelně, zapsán do protokolu).
Žádné komentáře:
Okomentovat