Fikce doručení v judikatuře Nejvyššího správního soudu

S nabytím účinnosti nového správního řádu vstoupila většina správních orgánů v otázce doručování fikcí na dosud neznámou půdu. Neexistovala dosud judikatura, která by se fikcí doručení upravenou v novém zákoně zabývala, a tak bylo možno pouze hádat, jakým způsobem správní soudy nová ustanovení vyloží. Správní orgány však musely aplikovat správní řád ihned. Zprvu doznívaly názory (objevující se ostatně doposud), že fikci doručení nelze aplikovat v případě, že se adresát na adrese trvalého pobytu fakticky nezdržuje (tím spíše, je-li tato adresa adresou ohlašovny). Jiné názory se klonily k závěru, že se fikce uplatní bezvýjimečně, včetně doručování na adresu ohlašovny (shodně i autor, viz článek „Doručování v přestupkovém řízení.“ In: Veřejná správa č. 3/2008). Podobného názoru, byť s určitými výhradami, byla i kancelář Veřejného ochránce práv (viz Sborník z konference Trvalý pobyt [2007], zejména str. 18 – 22). K dnešnímu datu však již existuje dostatek judikátů, které o doručování fikcí, jakož i o dalších nuancích doručování, pojednávají. Seznamme se alespoň s některými judikáty soudu nejpovolanějšího, tedy Nejvyššího správního soudu („NSS“).

Lze fikci doručení podmiňovat přítomností adresáta?

Rozsudek NSS ze dne 23.12.2009, č.j. 5 Afs 113/2008 – 50, byl jedním z prvních, který se fikcí doručení dle nového správního řádu výslovně zabýval, byť v porovnání s úpravou doručování dle daňového řádu. Přesto NSS konstatuje, že dle správního řádu není fikce doručení podmíněna skutečností, že se adresát v průběhu úložní lhůty zdržuje v místě doručení. Adresát má však možnost požádat následně o prominutí zmeškání úkonu dle § 41 správního řádu (po novelizaci provedené zákonem č. 7/2009 Sb. lze žádat „určení neplatnosti doručení nebo okamžiku, kdy byla písemnost doručena“).

Rozsudek NSS ze dne 10.2.2010, č.j. 1 As 2/2010 – 80, se fikcí doručení zabývá podrobněji. NSS v projednávané věci nezpochybnil uložení pořádkové pokuty za nedostavení se k úkonu správního orgánu, kdy jak předvolání k úkonu, tak i pořádková pokuta za nedostavení se k tomuto úkonu, byly doručeny fikcí. Námitky, že si adresátka písemnosti nepřevzala, reálně tedy o předvolání k úkonu nevěděla, NSS odmítl s tím, že jí nic nebránilo písemnost si vyzvednout. K podmínkám uplatnění fikce NSS upozornil, že byl odtržen ústřižek s poučením a že doručovatelka na dodejce zaškrtla, že poučení bylo zanecháno ve schránce (adresátka tvrdila, že nikoliv). K samotnému institutu fikce doručení NSS uvedl, že fikce doručení předpokládá, že si adresát písemnost v úložní lhůtě mohl vyzvednout, avšak zaviněně tak neučinil, kdy pokud by byl v místě doručení dočasně nepřítomen nebo si z jiného vážného důvodu nemohl bez svého zavinění uloženou písemnost ve stanovené lhůtě vyzvednout, může za podmínek § 41 požádat o určení neplatnosti doručení nebo okamžiku, kdy byla písemnost doručena. Pokud si adresát zásilku úmyslně nebo z nedbalosti nevyzvedl, ač tak učinit mohl, nemůže se následně dovolávat své nečinnosti. Tento rozsudek formulací svých závěrů (otázka odpovědnosti za nemožnost vyzvednout si zásilku) částečně znovuotevřel diskuzi o významu nepřítomnosti adresáta při uplatnění fikce doručení. Podmínku reálného zdržování se na adrese doručování NSS dokonce přímo dovodil v dřívějším rozsudku ze dne 26.11.2009, č.j. 4 Ads 142/2009 – 97, ovšem ve specifické situaci, kdy správní orgán věděl o aktuální adrese jinak zcela nemohoucího adresáta, jenž tuto adresu navíc správnímu orgánu v minulosti označil za kontaktní. Následně vydané judikáty NSS však, domnívám se, zmíněné pochybnosti odstranily a určily jednoznačný směr „přísnějšího“ výkladu podmínek uplatnění fikce doručení.

Přítomnost není podmínkou, adresát však může žádat zneplatnění doručení.

V rozsudku NSS ze dne 31.3.2010, č.j. 5 As 26/2009 – 67 (byť se zabývá doručováním právnické osobě), se uvádí, že k uložení písemnosti podle § 23 odst. 2 správního řádu a k následné fikci doručení po marném uplynutí lhůty 10 dnů pro její vyzvednutí dle § 24 odst. 1 správního řádu může dojít i v případě, nebyla-li v době doručování písemnosti právnické osobě přítomna žádná fyzická osoba, jež by mohla písemnost převzít. Na rozdíl od dříve platné právní úpravy pak úprava v novém správním řádu dle NSS již nevyžaduje, aby byl adresát písemnosti v době doručování písemnosti v místě doručování přítomen. (Rozsudek je uváděn pro úplnost a rovněž z důvodu, že na něj odkazují i některé následující judikáty NSS, byť už pojednávají o doručování osobě fyzické; je vhodné též upozornit, že právnická osoba nemůže postupovat dle § 24 odst. 2 správního řádu, viz § 21 odst. 3 téhož zákona.)

Další rozsudky NSS se pak fikcí doručení zabývají ještě podrobněji. V rozsudku NSS ze dne 31.3.2010, č.j. 5 Afs 32/2009 – 105, kde je opět srovnáváno doručování dle daňového řádu oproti řádu správnímu, se uvádí, že správní řád fikci doručení nepodmiňuje tím, aby se adresát v průběhu úložní lhůty zdržoval v místě doručení. Ustanovení správního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009, pro tuto situaci stanovila pouze možnost adresáta poté, kdy již nastala fikce doručení, požádat správní orgán podle § 41 správního řádu o prominutí zmeškání úkonu. (Nyní může adresát – po novele provedené zákonem č. 7/2009 Sb. – žádat určení neplatnosti doručení nebo okamžiku, kdy byla písemnost doručena, jak už bylo výše zmíněno.) Skutečnost, že si pro dočasnou nepřítomnost nebo z jiného vážného důvodu nemohl bez svého zavinění uloženou písemnost vyzvednout, musí adresát prokázat.

Rozsudek ze dne 20.5.2010, č.j. 9 As 42/2010 – 49, pak řeší případ, kdy bylo zahájeno řízení o přestupku oznámením o zahájení řízení o přestupku doručeným fikcí na adresu (trvalého pobytu), odkud se adresát (dle poznámky doručovatelky na vrácené obálce) odstěhoval, a rozhodnuto bylo v nepřítomnosti adresáta, neboť ten se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil; rozhodnutí bylo zasláno na tutéž adresu a po uplynutí lhůty pro odvolání, počítané od doručení rozhodnutí za pomoci fikce doručení, byla vyznačena právní moc. NSS doručení fikcí plně akceptoval a upozornil, že adresát mohl požádat dle § 24 odst. 2 správního řádu za podmínek ustanovení § 41 správního řádu o určení neplatnosti doručení nebo okamžiku, kdy byla písemnost doručena, pokud by dle § 24 odst. 2 správního řádu prokázal, že si pro dočasnou nepřítomnost nebo z jiného vážného důvodu (zde odstěhování) nemohl bez svého zavinění uloženou písemnost ve stanovené lhůtě vyzvednout. Jinými slovy účastník poté, co se (ex post) dozvěděl o existenci vydaného rozhodnutí, měl do 15 dnů podat odvolání spolu se žádostí o prominutí zmeškání úkonu.

Tytéž závěry potvrzuje NSS v rozsudku ze dne 3.6.2010, č.j. 9 As 64/2009 – 44, kde aproboval použití fikce doručení na adresu trvalého pobytu účastníka i za okolnosti, že se účastník v době doručování na adrese nezdržoval (byl v zahraničí), v konkrétní věci za podmínek před nabytím účinnosti novely správního řádu č. 7/2009 Sb. Dle NSS platný správní řád již nepodmiňuje fikci doručení dle § 24 odst. 1 správního řádu tím, aby se adresát v průběhu úložní doby zdržoval v místě doručení; v případě nemožnosti vyzvednout si zásilku (adresát o zásilce dozví až ex post) může adresát postupovat dle § 24 odst. 2 správního řádu. Tuto možnost NSS zjevně považuje za dostačující k tomu, aby zastával „přísný výklad“ uplatnění fikce doručení. Dodejme, že pokud účastník řízení, resp. adresát, nemožnost vyzvednout si zásilku skutečně prokáže, měl by správní orgán včasné žádosti o určení neplatnosti doručení nebo okamžiku, kdy byla písemnost doručena, v zásadě vždy vyhovět (snad jen s hypotetickou a v praxi málo pravděpodobnou výjimkou prokázaného účelového odchodu z místa bydliště).

Stručný a jednoznačný závěr, že s úpravou fikce doručení dle nového správního řádu odpadá zjišťování, zda se adresát na dané adrese fakticky zdržuje, resp. že k doručení fikcí není třeba, aby se adresát zdržoval na adrese trvalého pobytu, pak potvrzují i rozsudky NSS ze dne 22.4.2011, č.j. 5 As 3/2011 – 54, a ze dne 8.6.2011, č.j. 2 As 43/2010 – 42. Pro úplnost dodejme, že aby bylo možno fikci uplatnit, musí být splněny všechny zákonem předpokládané podmínky, včetně uložení zásilky po celou dobu 10 dnů, jak mj. upozorňuje druhý právě zmíněný rozsudek, kde soud zároveň vytknul (a neuznal) uplatnění fikce z důvodu, že zásilka nebyla uložena po celou 10 denní lhůtu stanovenou zákonem, ale pouze po 7 dní. Přesto i v takovém případě bude doručeno okamžikem, kdy se adresát se zásilkou fakticky seznámil (k faktickému doručení viz také níže).

Velmi podrobně se otázkou doručení fikcí na adresu, na níž se adresát nezdržuje, a správní orgán si je této skutečnosti dokonce velmi dobře vědom, zabýval rozsudek NSS ze dne 23.6.2011, č.j. 5 As 72/2010 – 60. Účastník řízení správnímu orgánu vytýkal, že mu opakovaně doručoval na adresu, kde se nezdržoval, nepokoušel se zjistit (např. od rodičů), kde se zdržuje fakticky, ale „ryze formalisticky“ zasílal písemnosti na adresu trvalého pobytu. NSS však konstatoval, že adresát nesdělil správnímu orgánu žádnou adresu pro doručování, proto správní orgán v souladu s § 20 odst. 1 správního řádu doručoval na adresu trvalého pobytu. Dále NSS pokračuje, že i kdyby snad správní orgán zjistil jinou adresu, kde se účastník řízení zdržuje, nebyl by dán zákonný důvod na ni doručovat – správní orgán jistě mohl takový postup zvolit (fyzické osobě lze doručit, kdekoliv bude zastižena), takový postup však dle NSS není jeho povinností a je též spojen s nemožností případného doručení fikcí. NSS pak porovnává nynější úpravu doručování a uplatnění fikce doručení s předchozí úpravou dle „starého“ správního řádu, kdy mj. zdůrazňuje, že písemnost se za nové úpravy považuje za doručenou posledním dnem desetidenní lhůty počítané od okamžiku, kdy byla písemnost připravena k vyzvednutí, a to i tehdy, kdyby se adresát v místě doručení nezdržoval. Závěrem NSS opět připomíná možnost zvrátit účinky fikce doručení dle § 24 odst. 2 správního řádu ve spojení s § 41 správního řádu, kdy důkazní břemeno stran prokázání nemožnosti vyzvednout si uloženou zásilku leží na adresátovi.

Na okraj zmiňme úskalí, jímž se NSS dosud výslovně nezabýval, a to riziko narušení právní jistoty za situace, kdy správní orgán vědomě doručuje na adresu, kde se účastník řízení nezdržuje. Adresát může teoreticky až do roka (viz jednoletou objektivní lhůtu dle § 41 odst. 2 správního řádu) požádat o „zneplatnění“ doručení (učiní-li tak zároveň v subjektivní lhůtě 15 dní). Rozhodnutí, které tak bylo bráno za pravomocné, jím najednou přestane být. Na druhé straně nepůjde o časté případy. Zároveň otázka doručování a jeho zpochybnění bývá frekventovaná zejména u sankčních řízení, typicky u přestupků, kde je zpravidla jen jeden účastník, který má sám na změně situace zájem. Proto by nemělo dojít k narušení právní jistoty jiných (či více) subjektů.

Lze fikcí doručit i na adresu ohlašovny?

Předmětem diskuzí nadále zůstává otázka možnosti doručení fikcí na adresu ohlašovny. Autor se již dříve vyjádřil v tom smyslu, že správní řád nehovoří o objektu k bydlení, kam má být doručováno, ale toliko o adrese trvalého pobytu, bez ohledu na to, zda se na takové adrese nachází faktické bydliště adresáta, jiná nemovitost určená k bydlení (byť by se zde adresát nezdržoval) či třeba ohlašovna. Zda adresát, resp. občan, sjednotí adresu faktického a „úředního“ pobytu, je pouze věcí jeho svědomitosti.

Pokud toto není možné, právní řád umožňuje každému zřízení datové schránky, která má při doručování naprostou přednost, viz aktuální znění § 19 odst. 1 správního řádu. Výhodou datové schránky je fakt, že osobě s přístupem k internetu je dostupná kdykoliv a odkudkoliv. Kdo nemá zájem o datovou schránku, může dle § 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, požádat, aby do evidence obyvatel byl zaznamenán údaj o adrese, na kterou mu mají být doručovány písemnosti podle zvláštního právního předpisu (tj. nejen dle správního řádu, ale třeba i dle občanského soudního řádu). Tím lze vyřešit situaci, kdy např. majitel nemovitosti nesouhlasí s tím, aby se nájemník v jeho domě přihlásil k trvalému pobytu, avšak nájemník potřebuje, aby mu bylo doručováno do místa aktuálního bydliště.

Přesto adresa ohlašovny zůstává jakousi „úřední adresou“, kam lze dle názoru autora (za splnění podmínek stanovených správním řádem) rovněž doručovat.  Ostatně bylo to i cílem připravovaného nového správního řádu, jakkoliv toto předkladatel příliš nezdůrazňoval v obavě z kritiky, že „úředníci si zase chtějí ulehčovat práci“. Tento záměr je naznačen i v odborné literatuře, viz Gronwaldtová Wagnerová, P., Morávková, J.: Statusové věci občanů. Wolters Kluwer, Praha 2008, s. 415 – 416, kde se mj. uvádí: „Místo trvalého pobytu nemusí být rozhodně místem, v němž občan žije, nebo k němu má nějaký užší faktický vztah. Občan by si však měl uvědomit důsledky plynoucí z jeho volby místa trvalého pobytu. Místo trvalého pobytu je totiž ve své podstatě tzv. úřední adresou, tj. adresou, na níž bude občan kontaktován orgány veřejné moci, nebude-li jim známa jiná adresa.“ Následně je pak v publikaci popsáno uplatnění fikce doručení, a to ve smyslu výše vyloženém i NSS – tedy není rozhodné, zda se adresát na dané adrese zdržuje, maximálně může následně v určené lhůtě požadovat prominutí zmeškání úkonu, resp. nyní určení neplatnosti (okamžiku) doručení, kdy důkazní břemeno o nemožnosti vyzvednout si zásilku leží na něm.

K doručování na adresu ohlašovny se konečně vyjádřil i NSS, a to v rozsudku ze dne 31.5.2011, č.j. 2 As 28/2011 – 131, v němž doručování i na adresu ohlašovny akceptoval. Konkrétně soud uvedl, že: „Ve prospěch stěžovatele nelze ničeho dovodit ani ze skutečnosti, že adresa (…) je adresou ohlašovny. Je sice logické, že osoby s takovým trvalým pobytem na daném místě fakticky nebydlí, ovšem je jejich zájmem, aby sledovaly doručování na danou adresu, zejména za situace, kdy vedou správní řízení, v němž nepožádali o doručování na jinou možnou adresu.“ NSS zde dále potvrzuje závěr, že doručovat lze v podstatě kamkoliv, ovšem nejedná-li se o adresu trvalého pobytu, nelze na takové adrese uplatnit fikci doručení. Dále při střetu dvou adres, na něž bylo doručováno, má přednost doručení na adresu trvalého pobytu, byť by bylo později fakticky doručeno i na adresu jinou (pro stejný závěr shodně viz rozsudek NSS ze dne 31.5.2011, č.j. 1 As 47/2011 – 75).

Ani v případě účelového zrušení údaje o adrese trvalého pobytu a „přehlášení se“ na ohlašovnu by tak občan neměl „uniknout“ z dosahu správních orgánů. Dle názoru autora pak lze doručovat i v případě, kdy ohlašovna doručuje „sama sobě“. Doručování správním orgánem na adresu ohlašovny i v případě, že se jedná o doručování „v rámci jedné budovy“ je dle autora možné za podmínky, že jsou splněny podmínky stanovené správním řádem, viz § 23, konkrétně § 23 odst. 4 a 5 správního řádu. Tedy že je na ohlašovně (např. na podatelně) v souladu s § 23 odst. 4 správního řádu zanecháno oznámení o neúspěšném doručení s uvedením, kde je zásilka uložena a kde a kdy si ji lze vyzvednout (např. opět na podatelně nebo na příslušném odboru obecního úřadu), s poučením o podmínkách doručování (viz § 23 odst. 5 a § 24 správního řádu). Pak budou splněny podmínky uplatnění fikce doručení.

Doručování na nesprávnou adresu a další problémy z praxe

V praxi občas dochází k situaci, kdy správní orgán doručuje jinam, než by měl, např. místo do datové schránky na poštovní adresu účastníka. Ten pak někdy namítá, že mu vůbec nebylo doručeno. Tento výklad NSS opakovaně odmítl, konkrétně v rozsudku ze dne 16.12.2010, č.j. 1 As 90/2010 – 95, a následně i v rozsudku 29.6.2011, č.j. 8 As 31/2011 – 88. V prvně zmíněném rozsudku po důkladném rozboru právní úpravy doručování NSS dospěl k závěru, že doručováno má být sice primárně do datové schránky, pokud však bylo doručeno i jiným nezpochybnitelným způsobem, bylo doručení platné. Podobně i v druhém zmíněném judikátu NSS deklaroval, že nerespektování zákonem stanovených pravidel pro doručování nemůže mít vliv na účinnost takového doručení, pokud adresát písemnost převzal a mohl se s jejím obsahem fakticky seznámit. Jinými slovy pokud bylo rozhodnutí doručeno jiným nezpochybnitelným způsobem, např. prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, nemohlo mít pochybení správního orgánu vliv na platnost doručení se všemi jeho účinky. Podobně i v rozsudku ze dne 6.3.2009, č.j. 1 Afs 148/2008 – 73, NSS uvádí, že je-li adresát s obsahem písemnosti obeznámen, potom otázka, zda bylo doručení vykonáno předepsaným způsobem, nemá význam. Nedodržení formy tedy samo o sobě neznamená, že se doručení musí zopakovat, rozhodující je, zda se daná písemnost dostala do rukou adresáta. (To koresponduje s obecnou zásadou, zakotvenou např. i v § 84 odst. 2 správního řádu, že neúčinnosti doručení se nemůže domáhat ten, kdo se s doručovanou písemností prokazatelně seznámil.) Ke stejným závěrům jako NSS dospěl i poradní sbor ministra ke správnímu řádu ve svém Závěru ze dne 14.12.2009, č. 86/2009.

Pokud je však doručováno do chybné datové schránky (adresát jich má více), nelze v takovém případě uplatnit fikci doručení – tento závěr NSS vyjádřil v rozsudku ze dne 3.3.2011, č.j. 9 As 90/2010 – 58, kdy správní orgán chybně doručoval do datové schránky adresáta – insolvenčního správce, ačkoliv měl adresát zřízenu i schránku advokáta a v řízení vystupoval jako advokát obviněného z přestupku. Pokud by se však adresát se zásilkou reálně seznámil, bylo by i tak doručeno (viz výše).

V praxi se dále může objevit problém, pokud adresát v průběhu řízení změní adresu trvalého pobytu (nebo je mu dokonce adresa trvalého pobytu zrušena bez náhrady z důvodu údajného trvalého opuštění republiky). Lze spíše doporučit, aby správní orgán sledoval, jaká je aktuální adresa trvalého obytu (resp. zda si adresát nezřídil datovou schránku nebo nenahlásil adresu pro doručování do systému evidence obyvatel). Na druhé straně pokud adresát uvádí určitou adresu jako adresu k doručování a doručování na stávající adresu v průběhu řízení nijak nezpochybní (třeba i tím, že ji nadále uvádí na svých písemnostech jako zpáteční adresu), nemělo by být doručení, včetně doručení fikcí, zpochybněno. Takový závěr vyplývá i z rozsudku NSS ze dne ze dne 20.7.2010, č.j. 8 As 65/2009 – 111, kde se soud zabýval uplatnitelností fikce doručení v případě, že účastník v průběhu řízení změnil adresu trvalého pobytu. Za situace, kdy účastník přebíral poštu na určité adrese a tuto v průběhu řízení nijak nezpochybňoval (naopak bylo možno předpokládat, že se jedná o adresu k doručování, neboť ji uváděl na svých písemnostech), nelze dle NSS dovodit ani v případě změny trvalého bydliště neplatnost fikce doručení na takové adrese. NSS rovněž konstatuje, že údajná povinnost správního orgánu ověřit před každým doručováním, kde má adresát trvalý pobyt, nemá oporu v právní úpravě.

Pro úplnost zmiňme jinou problematickou situaci, týkající se spíše účinků vypovězení plné moci vůči správnímu orgánu, řešenou v rozsudku NSS ze dne 29.9.2009, č.j. 1 As 32/2009 – 58. Účastník řízení těsně před vydáním rozhodnutí účelově zrušil plnou moc svému zmocněnci, kterému bylo rozhodnutí doručováno. Zmocněnec si rozhodnutí nepřevzal, správní orgán dovodil doručení fikcí. NSS přes námitky účastníka řízení, že vypověděl plnou moc a rozhodnutí mu tak nebylo doručeno, doručení zmocněnci (v konečném důsledku s účinky vůči účastníkovi řízení) uznal za platné. NSS dovodil, že vypovězení plné moci nabývá vůči správnímu orgánu účinnosti až v momentu, kdy mu bylo oznámeno (účastník tak ale učinil s dvoutýdenním zpožděním, navíc vůči orgánu prvního stupně, ač věděl, že řízení je vedeno u orgánu odvolacího).

Zpochybňována bývá i důkazní hodnota samotné doručenky, která však bývá soudní praxí považována spíše za a priori věrohodný, a přinejmenším pak za významný, důkaz týkající se doručování, k jehož vyvrácení nestačí pouhá obecně odmítavá tvrzení. To vyplývá mj. z rozsudku NSS ze dne 31.3.2010, č.j. 9 As 65/2009 – 61, dle nějž ke zpochybnění údajů uvedených na doručence je třeba předestřít věrohodnou skutkovou verzi reality, která by byla způsobilá údaje uvedené na doručence zpochybnit a tím ji zbavit důkazní síly. Nestačí např. pouze tvrdit, že oznámení o uložení zásilky nebylo uloženo nebo že nebylo zanecháno poučení o podmínkách doručování, bez dalších důkazů. Na druhé straně dle rozsudku NSS ze dne 1. 3. 2006, č. j. 1 Afs 43/2005 – 103, je doručenka je toliko jedním z důkazních prostředků, jimiž se prokazuje skutečnost, zda došlo či nedošlo k doručení písemnosti, byť důkazním prostředkem nejčastějším, nejobvyklejším a patrně i nejspolehlivějším. Je-li doručenka neúplná, nesprávně vyplněná, popřípadě chybí-li zcela, je nutno zvážit, zda závěr o doručení písemností nevyplývá z jiných důkazních prostředků (např. svědectví poštovní doručovatelky).

Otázkou, kterou již praxe také přinesla, je posouzení, zda v poučení rozhodnutí o opravném prostředku (viz § 68 odst. 5 správního řádu) musí být uvedeno i poučení týkající se doručování, resp. podmínek uplatnění fikce doručení. K tomu NSS v rozsudku ze dne 28.5.2010, č.j. 2 Afs 125/2009 – 104, uvedl, že správní řád v § 23 odst. 5 předpokládá, že adresát rozhodnutí je poučen o právních důsledcích doručení tzv. fikcí, včetně toho, kterým dnem se považuje rozhodnutí za doručené (oznámené), zároveň s oznámením o neúspěšném doručení písemnosti vloženým do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo. Z toho vyplývá, že totožné poučení nemusí být znovu, a to nad rámec § 68 odst. 5 správního řádu, obsaženo ještě v rozhodnutí samotném. V obecné rovině pak má případné chybějící, neúplné nebo nesprávné poučení o opravných prostředcích dle § 83 odst. 2 správního řádu za následek toliko prodloužení lhůty pro podání odvolání (na 90 dní).

Nakonec zmiňme otázku, kterou sice již velmi záhy vyřešil poradní sbor ministra vnitra ke správnímu řádu dne 9.5.2005 ve svém vůbec prvním Závěru č. 1/2005, na „soudní“ posvěcení se však čekalo relativně dlouho; konkrétně jde o doručování fikcí ve dnech pracovního klidu. V rozsudku ze dne 27.5.2010, č.j. 9 As 55/2009 – 45, NSS s odkazem na zmíněné stanovisko a komentář J. Vedrala ke správnímu řádu dovodil, že v případě doručování fikcí dle § 24 odst. 1 správního řádu, připadne-li poslední den lhůty na sobotu neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den (dle § 40 odst. 1 písm. c) správního řádu). Totožný názor je pak stručně vyjádřen už v předcházejícím rozsudku NSS ze dne 3.2.2010, č.j. 1 As 78/2009 – 76. Upozorněme však, že právě uvedené platí pouze v případě doručování poštou, nikoliv při doručování do datové schránky, kde lze uplatnit fikci doručení i v případě, že poslední den lhůty připadne na den pracovního klidu – vychází se z neomezeného přístupu k datové schránce (viz i Závěr poradního sboru ministra ke správnímu řádu ze dne 14.12.2009, č. 84/2009).

Slovo závěrem

Jakkoliv zde nejsou uvedeny všechny judikáty NSS, které o fikci doručení dle nového správního řádu pojednávají, bude snad výše uvedený nástin správní judikatury určitou pomocí pro správní orgány, které se i za nové právní úpravy v neztenčené míře potýkají se snahou o zpochybnění doručení důležitých písemností a rozhodnutí. Lze jen dodat, že samy správní orgány by neměly klást překážky doručení, konkrétně i v případě doručování na ohlašovny, kdy by i s ohledem na princip solidarity a kolegiality s jinými správními orgány měly vytvořit náležité podmínky pro doručování písemností na ohlašovnu, včetně zajištění reálné možnosti se se zásilkou seznámit, resp. být na ni upozorněn a mít možnost si ji vyzvednout.

(V obdobném znění byl text zveřejněn též v časopisu Veřejná správa č. 20/2011.)