středa 5. října 2011

Fikce doručení v judikatuře Nejvyššího správního soudu


S nabytím účinnosti nového správního řádu vstoupila většina správních orgánů v otázce doručování fikcí na dosud neznámou půdu. Neexistovala dosud judikatura, která by se fikcí doručení upravenou v novém zákoně zabývala, a tak bylo možno pouze hádat, jakým způsobem správní soudy nová ustanovení vyloží. Správní orgány však musely aplikovat správní řád ihned. Zprvu doznívaly názory (objevující se ostatně doposud), že fikci doručení nelze aplikovat v případě, že se adresát na adrese trvalého pobytu fakticky nezdržuje (tím spíše, je-li tato adresa adresou ohlašovny). Jiné názory se klonily k závěru, že se fikce uplatní bezvýjimečně, včetně doručování na adresu ohlašovny (shodně i autor, viz článek „Doručování v přestupkovém řízení.“ In: Veřejná správa č. 3/2008). Podobného názoru, byť s určitými výhradami, byla i kancelář Veřejného ochránce práv (viz Sborník z konference Trvalý pobyt [2007], zejména str. 18 – 22). K dnešnímu datu však již existuje dostatek judikátů, které o doručování fikcí, jakož i o dalších nuancích doručování, pojednávají. Seznamme se alespoň s některými judikáty soudu nejpovolanějšího, tedy Nejvyššího správního soudu („NSS“).
Lze fikci doručení podmiňovat přítomností adresáta?
Rozsudek NSS ze dne 23.12.2009, č.j. 5 Afs 113/2008 – 50, byl jedním z prvních, který se fikcí doručení dle nového správního řádu výslovně zabýval, byť v porovnání s úpravou doručování dle daňového řádu. Přesto NSS konstatuje, že dle správního řádu není fikce doručení podmíněna skutečností, že se adresát v průběhu úložní lhůty zdržuje v místě doručení. Adresát má však možnost požádat následně o prominutí zmeškání úkonu dle § 41 správního řádu (po novelizaci provedené zákonem č. 7/2009 Sb. lze žádat „určení neplatnosti doručení nebo okamžiku, kdy byla písemnost doručena“).
Rozsudek NSS ze dne 10.2.2010, č.j. 1 As 2/2010 – 80, se fikcí doručení zabývá podrobněji. NSS v projednávané věci nezpochybnil uložení pořádkové pokuty za nedostavení se k úkonu správního orgánu, kdy jak předvolání k úkonu, tak i pořádková pokuta za nedostavení se k tomuto úkonu, byly doručeny fikcí. Námitky, že si adresátka písemnosti nepřevzala, reálně tedy o předvolání k úkonu nevěděla, NSS odmítl s tím, že jí nic nebránilo písemnost si vyzvednout. K podmínkám uplatnění fikce NSS upozornil, že byl odtržen ústřižek s poučením a že doručovatelka na dodejce zaškrtla, že poučení bylo zanecháno ve schránce (adresátka tvrdila, že nikoliv). K samotnému institutu fikce doručení NSS uvedl, že fikce doručení předpokládá, že si adresát písemnost v úložní lhůtě mohl vyzvednout, avšak zaviněně tak neučinil, kdy pokud by byl v místě doručení dočasně nepřítomen nebo si z jiného vážného důvodu nemohl bez svého zavinění uloženou písemnost ve stanovené lhůtě vyzvednout, může za podmínek § 41 požádat o určení neplatnosti doručení nebo okamžiku, kdy byla písemnost doručena. Pokud si adresát zásilku úmyslně nebo z nedbalosti nevyzvedl, ač tak učinit mohl, nemůže se následně dovolávat své nečinnosti. Tento rozsudek formulací svých závěrů (otázka odpovědnosti za nemožnost vyzvednout si zásilku) částečně znovuotevřel diskuzi o významu nepřítomnosti adresáta při uplatnění fikce doručení. Podmínku reálného zdržování se na adrese doručování NSS dokonce přímo dovodil v dřívějším rozsudku ze dne 26.11.2009, č.j. 4 Ads 142/2009 – 97, ovšem ve specifické situaci, kdy správní orgán věděl o aktuální adrese jinak zcela nemohoucího adresáta, jenž tuto adresu navíc správnímu orgánu v minulosti označil za kontaktní. Následně vydané judikáty NSS však, domnívám se, zmíněné pochybnosti odstranily a určily jednoznačný směr „přísnějšího“ výkladu podmínek uplatnění fikce doručení.
Přítomnost není podmínkou, adresát však může žádat zneplatnění doručení.
V rozsudku NSS ze dne 31.3.2010, č.j. 5 As 26/2009 – 67 (byť se zabývá doručováním právnické osobě), se uvádí, že k uložení písemnosti podle § 23 odst. 2 správního řádu a k následné fikci doručení po marném uplynutí lhůty 10 dnů pro její vyzvednutí dle § 24 odst. 1 správního řádu může dojít i v případě, nebyla-li v době doručování písemnosti právnické osobě přítomna žádná fyzická osoba, jež by mohla písemnost převzít. Na rozdíl od dříve platné právní úpravy pak úprava v novém správním řádu dle NSS již nevyžaduje, aby byl adresát písemnosti v době doručování písemnosti v místě doručování přítomen. (Rozsudek je uváděn pro úplnost a rovněž z důvodu, že na něj odkazují i některé následující judikáty NSS, byť už pojednávají o doručování osobě fyzické; je vhodné též upozornit, že právnická osoba nemůže postupovat dle § 24 odst. 2 správního řádu, viz § 21 odst. 3 téhož zákona.)
Další rozsudky NSS se pak fikcí doručení zabývají ještě podrobněji. V rozsudku NSS ze dne 31.3.2010, č.j. 5 Afs 32/2009 – 105, kde je opět srovnáváno doručování dle daňového řádu oproti řádu správnímu, se uvádí, že správní řád fikci doručení nepodmiňuje tím, aby se adresát v průběhu úložní lhůty zdržoval v místě doručení. Ustanovení správního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009, pro tuto situaci stanovila pouze možnost adresáta poté, kdy již nastala fikce doručení, požádat správní orgán podle § 41 správního řádu o prominutí zmeškání úkonu. (Nyní může adresát – po novele provedené zákonem č. 7/2009 Sb. – žádat určení neplatnosti doručení nebo okamžiku, kdy byla písemnost doručena, jak už bylo výše zmíněno.) Skutečnost, že si pro dočasnou nepřítomnost nebo z jiného vážného důvodu nemohl bez svého zavinění uloženou písemnost vyzvednout, musí adresát prokázat.
Rozsudek ze dne 20.5.2010, č.j. 9 As 42/2010 – 49, pak řeší případ, kdy bylo zahájeno řízení o přestupku oznámením o zahájení řízení o přestupku doručeným fikcí na adresu (trvalého pobytu), odkud se adresát (dle poznámky doručovatelky na vrácené obálce) odstěhoval, a rozhodnuto bylo v nepřítomnosti adresáta, neboť ten se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil; rozhodnutí bylo zasláno na tutéž adresu a po uplynutí lhůty pro odvolání, počítané od doručení rozhodnutí za pomoci fikce doručení, byla vyznačena právní moc. NSS doručení fikcí plně akceptoval a upozornil, že adresát mohl požádat dle § 24 odst. 2 správního řádu za podmínek ustanovení § 41 správního řádu o určení neplatnosti doručení nebo okamžiku, kdy byla písemnost doručena, pokud by dle § 24 odst. 2 správního řádu prokázal, že si pro dočasnou nepřítomnost nebo z jiného vážného důvodu (zde odstěhování) nemohl bez svého zavinění uloženou písemnost ve stanovené lhůtě vyzvednout. Jinými slovy účastník poté, co se (ex post) dozvěděl o existenci vydaného rozhodnutí, měl do 15 dnů podat odvolání spolu se žádostí o prominutí zmeškání úkonu.
Tytéž závěry potvrzuje NSS v rozsudku ze dne 3.6.2010, č.j. 9 As 64/2009 – 44, kde aproboval použití fikce doručení na adresu trvalého pobytu účastníka i za okolnosti, že se účastník v době doručování na adrese nezdržoval (byl v zahraničí), v konkrétní věci za podmínek před nabytím účinnosti novely správního řádu č. 7/2009 Sb. Dle NSS platný správní řád již nepodmiňuje fikci doručení dle § 24 odst. 1 správního řádu tím, aby se adresát v průběhu úložní doby zdržoval v místě doručení; v případě nemožnosti vyzvednout si zásilku (adresát o zásilce dozví až ex post) může adresát postupovat dle § 24 odst. 2 správního řádu. Tuto možnost NSS zjevně považuje za dostačující k tomu, aby zastával „přísný výklad“ uplatnění fikce doručení. Dodejme, že pokud účastník řízení, resp. adresát, nemožnost vyzvednout si zásilku skutečně prokáže, měl by správní orgán včasné žádosti o určení neplatnosti doručení nebo okamžiku, kdy byla písemnost doručena, v zásadě vždy vyhovět (snad jen s hypotetickou a v praxi málo pravděpodobnou výjimkou prokázaného účelového odchodu z místa bydliště).
Stručný a jednoznačný závěr, že s úpravou fikce doručení dle nového správního řádu odpadá zjišťování, zda se adresát na dané adrese fakticky zdržuje, resp. že k doručení fikcí není třeba, aby se adresát zdržoval na adrese trvalého pobytu, pak potvrzují i rozsudky NSS ze dne 22.4.2011, č.j. 5 As 3/2011 – 54, a ze dne 8.6.2011, č.j. 2 As 43/2010 – 42. Pro úplnost dodejme, že aby bylo možno fikci uplatnit, musí být splněny všechny zákonem předpokládané podmínky, včetně uložení zásilky po celou dobu 10 dnů, jak mj. upozorňuje druhý právě zmíněný rozsudek, kde soud zároveň vytknul (a neuznal) uplatnění fikce z důvodu, že zásilka nebyla uložena po celou 10 denní lhůtu stanovenou zákonem, ale pouze po 7 dní. Přesto i v takovém případě bude doručeno okamžikem, kdy se adresát se zásilkou fakticky seznámil (k faktickému doručení viz také níže).
Velmi podrobně se otázkou doručení fikcí na adresu, na níž se adresát nezdržuje, a správní orgán si je této skutečnosti dokonce velmi dobře vědom, zabýval rozsudek NSS ze dne 23.6.2011, č.j. 5 As 72/2010 – 60. Účastník řízení správnímu orgánu vytýkal, že mu opakovaně doručoval na adresu, kde se nezdržoval, nepokoušel se zjistit (např. od rodičů), kde se zdržuje fakticky, ale „ryze formalisticky“ zasílal písemnosti na adresu trvalého pobytu. NSS však konstatoval, že adresát nesdělil správnímu orgánu žádnou adresu pro doručování, proto správní orgán v souladu s § 20 odst. 1 správního řádu doručoval na adresu trvalého pobytu. Dále NSS pokračuje, že i kdyby snad správní orgán zjistil jinou adresu, kde se účastník řízení zdržuje, nebyl by dán zákonný důvod na ni doručovat – správní orgán jistě mohl takový postup zvolit (fyzické osobě lze doručit, kdekoliv bude zastižena), takový postup však dle NSS není jeho povinností a je též spojen s nemožností případného doručení fikcí. NSS pak porovnává nynější úpravu doručování a uplatnění fikce doručení s předchozí úpravou dle „starého“ správního řádu, kdy mj. zdůrazňuje, že písemnost se za nové úpravy považuje za doručenou posledním dnem desetidenní lhůty počítané od okamžiku, kdy byla písemnost připravena k vyzvednutí, a to i tehdy, kdyby se adresát v místě doručení nezdržoval. Závěrem NSS opět připomíná možnost zvrátit účinky fikce doručení dle § 24 odst. 2 správního řádu ve spojení s § 41 správního řádu, kdy důkazní břemeno stran prokázání nemožnosti vyzvednout si uloženou zásilku leží na adresátovi.
Na okraj zmiňme úskalí, jímž se NSS dosud výslovně nezabýval, a to riziko narušení právní jistoty za situace, kdy správní orgán vědomě doručuje na adresu, kde se účastník řízení nezdržuje. Adresát může teoreticky až do roka (viz jednoletou objektivní lhůtu dle § 41 odst. 2 správního řádu) požádat o „zneplatnění“ doručení (učiní-li tak zároveň v subjektivní lhůtě 15 dní). Rozhodnutí, které tak bylo bráno za pravomocné, jím najednou přestane být. Na druhé straně nepůjde o časté případy. Zároveň otázka doručování a jeho zpochybnění bývá frekventovaná zejména u sankčních řízení, typicky u přestupků, kde je zpravidla jen jeden účastník, který má sám na změně situace zájem. Proto by nemělo dojít k narušení právní jistoty jiných (či více) subjektů.
Lze fikcí doručit i na adresu ohlašovny?
Předmětem diskuzí nadále zůstává otázka možnosti doručení fikcí na adresu ohlašovny. Autor se již dříve vyjádřil v tom smyslu, že správní řád nehovoří o objektu k bydlení, kam má být doručováno, ale toliko o adrese trvalého pobytu, bez ohledu na to, zda se na takové adrese nachází faktické bydliště adresáta, jiná nemovitost určená k bydlení (byť by se zde adresát nezdržoval) či třeba ohlašovna. Zda adresát, resp. občan, sjednotí adresu faktického a „úředního“ pobytu, je pouze věcí jeho svědomitosti.
Pokud toto není možné, právní řád umožňuje každému zřízení datové schránky, která má při doručování naprostou přednost, viz aktuální znění § 19 odst. 1 správního řádu. Výhodou datové schránky je fakt, že osobě s přístupem k internetu je dostupná kdykoliv a odkudkoliv. Kdo nemá zájem o datovou schránku, může dle § 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, požádat, aby do evidence obyvatel byl zaznamenán údaj o adrese, na kterou mu mají být doručovány písemnosti podle zvláštního právního předpisu (tj. nejen dle správního řádu, ale třeba i dle občanského soudního řádu). Tím lze vyřešit situaci, kdy např. majitel nemovitosti nesouhlasí s tím, aby se nájemník v jeho domě přihlásil k trvalému pobytu, avšak nájemník potřebuje, aby mu bylo doručováno do místa aktuálního bydliště.
Přesto adresa ohlašovny zůstává jakousi „úřední adresou“, kam lze dle názoru autora (za splnění podmínek stanovených správním řádem) rovněž doručovat.  Ostatně bylo to i cílem připravovaného nového správního řádu, jakkoliv toto předkladatel příliš nezdůrazňoval v obavě z kritiky, že „úředníci si zase chtějí ulehčovat práci“. Tento záměr je naznačen i v odborné literatuře, viz Gronwaldtová Wagnerová, P., Morávková, J.: Statusové věci občanů. Wolters Kluwer, Praha 2008, s. 415 – 416, kde se mj. uvádí: „Místo trvalého pobytu nemusí být rozhodně místem, v němž občan žije, nebo k němu má nějaký užší faktický vztah. Občan by si však měl uvědomit důsledky plynoucí z jeho volby místa trvalého pobytu. Místo trvalého pobytu je totiž ve své podstatě tzv. úřední adresou, tj. adresou, na níž bude občan kontaktován orgány veřejné moci, nebude-li jim známa jiná adresa.“ Následně je pak v publikaci popsáno uplatnění fikce doručení, a to ve smyslu výše vyloženém i NSS – tedy není rozhodné, zda se adresát na dané adrese zdržuje, maximálně může následně v určené lhůtě požadovat prominutí zmeškání úkonu, resp. nyní určení neplatnosti (okamžiku) doručení, kdy důkazní břemeno o nemožnosti vyzvednout si zásilku leží na něm.
K doručování na adresu ohlašovny se konečně vyjádřil i NSS, a to v rozsudku ze dne 31.5.2011, č.j. 2 As 28/2011 – 131, v němž doručování i na adresu ohlašovny akceptoval. Konkrétně soud uvedl, že: „Ve prospěch stěžovatele nelze ničeho dovodit ani ze skutečnosti, že adresa (…) je adresou ohlašovny. Je sice logické, že osoby s takovým trvalým pobytem na daném místě fakticky nebydlí, ovšem je jejich zájmem, aby sledovaly doručování na danou adresu, zejména za situace, kdy vedou správní řízení, v němž nepožádali o doručování na jinou možnou adresu.“ NSS zde dále potvrzuje závěr, že doručovat lze v podstatě kamkoliv, ovšem nejedná-li se o adresu trvalého pobytu, nelze na takové adrese uplatnit fikci doručení. Dále při střetu dvou adres, na něž bylo doručováno, má přednost doručení na adresu trvalého pobytu, byť by bylo později fakticky doručeno i na adresu jinou (pro stejný závěr shodně viz rozsudek NSS ze dne 31.5.2011, č.j. 1 As 47/2011 – 75).
Ani v případě účelového zrušení údaje o adrese trvalého pobytu a „přehlášení se“ na ohlašovnu by tak občan neměl „uniknout“ z dosahu správních orgánů. Dle názoru autora pak lze doručovat i v případě, kdy ohlašovna doručuje „sama sobě“. Doručování správním orgánem na adresu ohlašovny i v případě, že se jedná o doručování „v rámci jedné budovy“ je dle autora možné za podmínky, že jsou splněny podmínky stanovené správním řádem, viz § 23, konkrétně § 23 odst. 4 a 5 správního řádu. Tedy že je na ohlašovně (např. na podatelně) v souladu s § 23 odst. 4 správního řádu zanecháno oznámení o neúspěšném doručení s uvedením, kde je zásilka uložena a kde a kdy si ji lze vyzvednout (např. opět na podatelně nebo na příslušném odboru obecního úřadu), s poučením o podmínkách doručování (viz § 23 odst. 5 a § 24 správního řádu). Pak budou splněny podmínky uplatnění fikce doručení.
Doručování na nesprávnou adresu a další problémy z praxe
V praxi občas dochází k situaci, kdy správní orgán doručuje jinam, než by měl, např. místo do datové schránky na poštovní adresu účastníka. Ten pak někdy namítá, že mu vůbec nebylo doručeno. Tento výklad NSS opakovaně odmítl, konkrétně v rozsudku ze dne 16.12.2010, č.j. 1 As 90/2010 – 95, a následně i v rozsudku 29.6.2011, č.j. 8 As 31/2011 – 88. V prvně zmíněném rozsudku po důkladném rozboru právní úpravy doručování NSS dospěl k závěru, že doručováno má být sice primárně do datové schránky, pokud však bylo doručeno i jiným nezpochybnitelným způsobem, bylo doručení platné. Podobně i v druhém zmíněném judikátu NSS deklaroval, že nerespektování zákonem stanovených pravidel pro doručování nemůže mít vliv na účinnost takového doručení, pokud adresát písemnost převzal a mohl se s jejím obsahem fakticky seznámit. Jinými slovy pokud bylo rozhodnutí doručeno jiným nezpochybnitelným způsobem, např. prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, nemohlo mít pochybení správního orgánu vliv na platnost doručení se všemi jeho účinky. Podobně i v rozsudku ze dne 6.3.2009, č.j. 1 Afs 148/2008 – 73, NSS uvádí, že je-li adresát s obsahem písemnosti obeznámen, potom otázka, zda bylo doručení vykonáno předepsaným způsobem, nemá význam. Nedodržení formy tedy samo o sobě neznamená, že se doručení musí zopakovat, rozhodující je, zda se daná písemnost dostala do rukou adresáta. (To koresponduje s obecnou zásadou, zakotvenou např. i v § 84 odst. 2 správního řádu, že neúčinnosti doručení se nemůže domáhat ten, kdo se s doručovanou písemností prokazatelně seznámil.) Ke stejným závěrům jako NSS dospěl i poradní sbor ministra ke správnímu řádu ve svém Závěru ze dne 14.12.2009, č. 86/2009.
Pokud je však doručováno do chybné datové schránky (adresát jich má více), nelze v takovém případě uplatnit fikci doručení – tento závěr NSS vyjádřil v rozsudku ze dne 3.3.2011, č.j. 9 As 90/2010 – 58, kdy správní orgán chybně doručoval do datové schránky adresáta – insolvenčního správce, ačkoliv měl adresát zřízenu i schránku advokáta a v řízení vystupoval jako advokát obviněného z přestupku. Pokud by se však adresát se zásilkou reálně seznámil, bylo by i tak doručeno (viz výše).
V praxi se dále může objevit problém, pokud adresát v průběhu řízení změní adresu trvalého pobytu (nebo je mu dokonce adresa trvalého pobytu zrušena bez náhrady z důvodu údajného trvalého opuštění republiky). Lze spíše doporučit, aby správní orgán sledoval, jaká je aktuální adresa trvalého obytu (resp. zda si adresát nezřídil datovou schránku nebo nenahlásil adresu pro doručování do systému evidence obyvatel). Na druhé straně pokud adresát uvádí určitou adresu jako adresu k doručování a doručování na stávající adresu v průběhu řízení nijak nezpochybní (třeba i tím, že ji nadále uvádí na svých písemnostech jako zpáteční adresu), nemělo by být doručení, včetně doručení fikcí, zpochybněno. Takový závěr vyplývá i z rozsudku NSS ze dne ze dne 20.7.2010, č.j. 8 As 65/2009 – 111, kde se soud zabýval uplatnitelností fikce doručení v případě, že účastník v průběhu řízení změnil adresu trvalého pobytu. Za situace, kdy účastník přebíral poštu na určité adrese a tuto v průběhu řízení nijak nezpochybňoval (naopak bylo možno předpokládat, že se jedná o adresu k doručování, neboť ji uváděl na svých písemnostech), nelze dle NSS dovodit ani v případě změny trvalého bydliště neplatnost fikce doručení na takové adrese. NSS rovněž konstatuje, že údajná povinnost správního orgánu ověřit před každým doručováním, kde má adresát trvalý pobyt, nemá oporu v právní úpravě.
Pro úplnost zmiňme jinou problematickou situaci, týkající se spíše účinků vypovězení plné moci vůči správnímu orgánu, řešenou v rozsudku NSS ze dne 29.9.2009, č.j. 1 As 32/2009 – 58. Účastník řízení těsně před vydáním rozhodnutí účelově zrušil plnou moc svému zmocněnci, kterému bylo rozhodnutí doručováno. Zmocněnec si rozhodnutí nepřevzal, správní orgán dovodil doručení fikcí. NSS přes námitky účastníka řízení, že vypověděl plnou moc a rozhodnutí mu tak nebylo doručeno, doručení zmocněnci (v konečném důsledku s účinky vůči účastníkovi řízení) uznal za platné. NSS dovodil, že vypovězení plné moci nabývá vůči správnímu orgánu účinnosti až v momentu, kdy mu bylo oznámeno (účastník tak ale učinil s dvoutýdenním zpožděním, navíc vůči orgánu prvního stupně, ač věděl, že řízení je vedeno u orgánu odvolacího).
Zpochybňována bývá i důkazní hodnota samotné doručenky, která však bývá soudní praxí považována spíše za a priori věrohodný, a přinejmenším pak za významný, důkaz týkající se doručování, k jehož vyvrácení nestačí pouhá obecně odmítavá tvrzení. To vyplývá mj. z rozsudku NSS ze dne 31.3.2010, č.j. 9 As 65/2009 – 61, dle nějž ke zpochybnění údajů uvedených na doručence je třeba předestřít věrohodnou skutkovou verzi reality, která by byla způsobilá údaje uvedené na doručence zpochybnit a tím ji zbavit důkazní síly. Nestačí např. pouze tvrdit, že oznámení o uložení zásilky nebylo uloženo nebo že nebylo zanecháno poučení o podmínkách doručování, bez dalších důkazů. Na druhé straně dle rozsudku NSS ze dne 1. 3. 2006, č. j. 1 Afs 43/2005 – 103, je doručenka je toliko jedním z důkazních prostředků, jimiž se prokazuje skutečnost, zda došlo či nedošlo k doručení písemnosti, byť důkazním prostředkem nejčastějším, nejobvyklejším a patrně i nejspolehlivějším. Je-li doručenka neúplná, nesprávně vyplněná, popřípadě chybí-li zcela, je nutno zvážit, zda závěr o doručení písemností nevyplývá z jiných důkazních prostředků (např. svědectví poštovní doručovatelky).
Otázkou, kterou již praxe také přinesla, je posouzení, zda v poučení rozhodnutí o opravném prostředku (viz § 68 odst. 5 správního řádu) musí být uvedeno i poučení týkající se doručování, resp. podmínek uplatnění fikce doručení. K tomu NSS v rozsudku ze dne 28.5.2010, č.j. 2 Afs 125/2009 – 104, uvedl, že správní řád v § 23 odst. 5 předpokládá, že adresát rozhodnutí je poučen o právních důsledcích doručení tzv. fikcí, včetně toho, kterým dnem se považuje rozhodnutí za doručené (oznámené), zároveň s oznámením o neúspěšném doručení písemnosti vloženým do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo. Z toho vyplývá, že totožné poučení nemusí být znovu, a to nad rámec § 68 odst. 5 správního řádu, obsaženo ještě v rozhodnutí samotném. V obecné rovině pak má případné chybějící, neúplné nebo nesprávné poučení o opravných prostředcích dle § 83 odst. 2 správního řádu za následek toliko prodloužení lhůty pro podání odvolání (na 90 dní).
Nakonec zmiňme otázku, kterou sice již velmi záhy vyřešil poradní sbor ministra vnitra ke správnímu řádu dne 9.5.2005 ve svém vůbec prvním Závěru č. 1/2005, na „soudní“ posvěcení se však čekalo relativně dlouho; konkrétně jde o doručování fikcí ve dnech pracovního klidu. V rozsudku ze dne 27.5.2010, č.j. 9 As 55/2009 – 45, NSS s odkazem na zmíněné stanovisko a komentář J. Vedrala ke správnímu řádu dovodil, že v případě doručování fikcí dle § 24 odst. 1 správního řádu, připadne-li poslední den lhůty na sobotu neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den (dle § 40 odst. 1 písm. c) správního řádu). Totožný názor je pak stručně vyjádřen už v předcházejícím rozsudku NSS ze dne 3.2.2010, č.j. 1 As 78/2009 – 76. Upozorněme však, že právě uvedené platí pouze v případě doručování poštou, nikoliv při doručování do datové schránky, kde lze uplatnit fikci doručení i v případě, že poslední den lhůty připadne na den pracovního klidu – vychází se z neomezeného přístupu k datové schránce (viz i Závěr poradního sboru ministra ke správnímu řádu ze dne 14.12.2009, č. 84/2009).
Slovo závěrem
Jakkoliv zde nejsou uvedeny všechny judikáty NSS, které o fikci doručení dle nového správního řádu pojednávají, bude snad výše uvedený nástin správní judikatury určitou pomocí pro správní orgány, které se i za nové právní úpravy v neztenčené míře potýkají se snahou o zpochybnění doručení důležitých písemností a rozhodnutí. Lze jen dodat, že samy správní orgány by neměly klást překážky doručení, konkrétně i v případě doručování na ohlašovny, kdy by i s ohledem na princip solidarity a kolegiality s jinými správními orgány měly vytvořit náležité podmínky pro doručování písemností na ohlašovnu, včetně zajištění reálné možnosti se se zásilkou seznámit, resp. být na ni upozorněn a mít možnost si ji vyzvednout.

(V obdobném znění byl text zveřejněn též v časopisu Veřejná správa č. 20/2011.)

29 komentářů:

  1. V praxi přestupkových komisí je splnění podmínek fikce (resp. vůbec nějaké doručení) u doručování na ohlašovnu často nemožné. Městům a obcím žádný zákon neukládá povinnost zásilky určené občanům hlášeným na ohlašovně přebírat, takže je povětšinou nepřebírají vůbec. Písemnost se vrátí s tím,že na daném místě pošta neukládá. Nejprve nám na kraji radili, že máme volat na tu poštu a vyčinit jim, že špatně doručují, minulý týden na konzultačním dni se vyjádřili, že ministerstvo a pošta o tom bodě jednají a jednají, ale shody nemají. K dokonalosti doručování na ohlašovnu dovedl městský úřad v jednom středočeském městě B., který odmítá a vrací písemnosti všem subjektům. Ovšem pokud potřebují vykázat doručení jeho vlastní úředníci, v podatelně si uložení na 10 dní řádně orazítkují a mají doručeno.

    OdpovědětVymazat
  2. Problém si uvědomuji. Bohužel zatím není moci, která by neochotné úřady (ohlašovny) donutila ke spolupráci. Lze přemýšlet nad zákonnou úpravou, který by to zakotvila - třeba novela s.ř. I když by asi v zákoně nebyla sankce, byla by to určitá opora - podobně jako jsou dnes obce povinny mít obsah úřední desky i na internetu, byť to moc nedodržují. Zatím je asi třeba obracet se na vedení daných neochotných obcí. Je to o vůli, nikoliv o nemožnosti pověřit tím někoho na podatelně.

    OdpovědětVymazat
  3. Jinak nedaří-li se doručovat ani fikcí na ohlašovnu, je to dle mě případ, kdy lze ustanovit opatrovníka dle § 32 odst. 2 písm. d) správního řádu ("správní orgán ustanoví opatrovníka osobám neznámého pobytu nebo sídla a osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat") - pokud se min. jednou obálka vrátí, dopadá na to cit. ustanovení s.ř. a správní orgán by dokonce měl opatrovníka ustanovit. Dodávám, že opatrovníkem má být dle judikatury Ústavního soudu ustanovena osoba, která skutečně aktivně vykonává svoji funkci, tedy bere se za práva opatrovance - ustanovení opatrovníka nemá být pouze formální, aby bylo usnadněno vedení řízení.

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za odpověď. K té neochotě úřadů - je způsobená tím, že počty lidí na ohlašovně rostou, u nás v městečku,kde žije 6000 lidí , je dnes hlášeno na úřadě přes dvě stě občanů. Nejprve jsme poštu ukládali, jenže pak už to nebylo technicky proveditelné. Když denně přijde obálka jen pro čtvrtinu z nich, je to 250 obálek týdně a teď kam s nimi? jak je nepromíchat? To by musel mít opravdu každý svou schránku někde na podatelně (no, u nás asi ve sklepě). Takže nejdřív z toho vznikla velká krabice a pak už ani ta nestačila. takže ani my jako město už poštu neukládáme.
    Opatrovníka zkusím. Vím, že kolegyním to krajský úřad Střed.kraje nějak nedoporučil či co, ale to byla jiná situace, znova to s nimi proberu, děkuji za radu.
    Kramlová

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den, touto problematikou se zabývám již dlouho a myslím, že jsem našel řešení. Úkolem podatelny obecního úřadu není "přebírat poštu", ale pouze zprostředkovat doručení. Tedy podatelna hraje toliko "roli poštovní schránky". Zanechá se proto tedy na podatelně pouze Poučení a Poštovní výzva s údaji o vyzvedenutí zásilky na poště, stejně jako v případě "reálné" adresy. Technicky lze takovou logistiku zajistit pomocí počítače a v něm jednoducjého Registru adresátů pro zápis údajů o doručování. Když se adresát dostaví na podatelnu jednoduše se mu údaje o doručování sdělí a vytisknou. Tím je splněna povinnost odesílatele i obecního úřadu. Zdraví Václav Janeček Kutná Hora

      Vymazat
  5. Děkuji za zajímavý článek. Při jeho čtení jsem narazil na poznámku týkající se zřízení adresy pro doručování dle § 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel. V této souvislosti uvádí autor, že touto cestou lze „vyřešit situaci, kdy např. majitel nemovitosti nesouhlasí s tím, aby se nájemník v jeho domě přihlásil k trvalému pobytu, avšak nájemník potřebuje, aby mu bylo doručováno do místa aktuálního bydliště“.

    Dovolte mi k této problematice malou poznámku – ze své praxe vím, že podobné „nářky“ nájemníků se objevují poměrně často a také vím, že podobná ustanovení (zakazující nájemníkům přihlásit se na adrese k trvalému pobytu) jsou poměrně běžnou součástí smluv o nájmu bytu. Mám však za to, že uvedená ustanovení nájemních smluv jsou absolutně neplatná ve smyslu § 39 OZ, a to pro rozpor se zákonem.

    Jednou z podmínek, kterou musí občan při přihlášení k trvalému pobytu splnit je i povinnost doložit vlastnictví bytu nebo domu, nebo doložit oprávněnost užívání bytu, anebo předložit úředně ověřené písemné potvrzení oprávněné osoby o souhlasu s ohlášením změny místa trvalého pobytu. Takové potvrzení se nevyžaduje v případě, že oprávněná osoba potvrdí souhlas na přihlašovacím tiskopisu k trvalému pobytu před zaměstnancem ohlašovny.

    Dle mého názoru tedy není souhlas pronajímatele v takovém případě nezbytnou podmínkou, neboť zákon jako plně postačující považuje „doložení oprávněnosti užívání bytu“. Občan s platnou nájemní smlouvu je nepochybně osobu oprávněnou byt užívat, a tato skutečnost by tedy měla být postačující (bez ohledu na souhlas/nesouhlas pronajímatele) k tomu, aby obecní úřad takovou změnu TP akceptoval.

    Nicméně nájemníci obvykle nejsou o této skutečnosti příliš informováni, nehledě k tomu, že při vyjednávání o obsahu nájemní smlouvy je jejich smluvní pozice relativně slabší. V praxi pak dochází k problémům, kdy často upozorňuji účastníky řízení na to, že jim zásilka byla doručována na adresu trvalého pobytu, a oni se hájí právě skutečností, že bydlí jinde a tam jim pronajímatel neumožňuje zřízení TP.

    Luboš Duchek

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den,
      mám dotaz.Jak bude posuzováno, pokud si zruším trvalé bydliště v ČR - mám bydliště s hlášením pobytu v Rakousku. V současné době řeším v ČR odvolání proti odebrání ŘP z důvodu vybodování - řeším odvolání proti neoprávněnému udělení trestných bodů za nespáchaný přestupek. Navíc mám dotaz, odvolací řízení trvá již rok, je zde stanovena nějaká lhůta promlčení?
      Děkuji za odpověď

      Vymazat
  6. Dobrý den, pokud vím, lze zrušit údaj o trvalém pobytu v ČR bez náhrady, jen pokud trvale jedete do zahraničí, pak Vám nemusí být ani přidělen trvalý pobyt na ohlašovně. Správní orgán přesto nejspíš bude doručovat na adresu, kde jste naposledy pobýval, psal odtamtud své písemnosti nebo kterou jste uváděl jako zpáteční. Nelze ale vyloučit, že Vám bude doručováno do Rakouska; pokud byste však v Rakousku poštu nepřebíral, správní orgán Vám může ustanovit opatrovníka dle § 32 odst. 2 písm. d) správního řádu, kdy se pak už nedozvíte nic, pošta bude chodit opatrovníkovi. Doporučuji tedy sdělit správnímu orgánu adresu pro doručování a poštu si přebírat.

    Co se týče odvolacího řízení, tak pokud probíhá na Ministerstvu dopravy, jen zmiňuji, že MD je pověstné prodlevami při vyřizování odvolání, jakkoliv je to špatně. Dle § 71 odst. 3 správního řádu na to má MD 30 dní, jen ve zvlášť složitých případech 60 dní (§ 71 odst. 3 písm. a) in fine správního řádu). Pokud však řízení trvá již rok, jde jednoznačně o průtahy v řízení, resp. o nečinnost ve smyslu § 80 správního řádu, kdy lze žádat nadřízený správní orgán, zde (jde-li o MD) ministra dopravy, aby učinil opatření proti nečinnosti a podřízenému správnímu orgánu např. přikázal rozhodnout.
    Doporučuji tedy - jde-li o nečinnost MD - napsat s odkazem na § 80 odst. 1 a § 81 odst. 3 věta druhá správního řádu žádost adresovsanou ministru dopravy, aby dle § 80 odst. 4 písm. a) správního řádu přikázal podřízenému správnímu orgánu, tedy Ministestvu dopravy, do 30 dnů vydat rozhodnutí o odvolání.

    OdpovědětVymazat
  7. Upozorňuji na dva nové judikáty týkající se doručování. První se týká doručování advokátovi v postavení obviněného z přestupku, druhý se týká doručování na adresu - dá se říci - konkludentně zvolenou, resp. akceptovanou, k doručování, kde NSS dovodil i možnost doručení fikcí. Judikáty jsem shrnul následovně:

    1)
    Rozsudek NSS ze dne 20.7.2012, č.j. 8 As 64/2011 – 65 (doručování na adresu advokátní kanceláře, zvolenou účastníkem - advokátem):
    V konkrétní věci účastník zvolil jako adresu k doručování adresu advokátní kanceláře, kde pracuje, a následně namítal, že předvolání k ústnímu jednání mu nebylo doručeno do vlastních rukou, ale převzala je sekretářka, tedy osoba odlišná od účastníka.
    NSS v prvé řadě odmítl, že by rozhodnutí odvolacího správního orgánu bylo nezákonné z důvodu, že se nezabýval otázkou správnosti doručování, pokud odvolatel tuto odvolací námitku nevznesl, a to tím spíš, že se správní orgán prvního stupně otázkou doručení ve svém rozhodnutí výslovně zabýval a vznesení námitky se tak nabízelo. Konkrétně NSS mj. uvedl: „S městským soudem lze proto souhlasit potud, že nepodmiňuje případnou úspěšnost žalobních námitek jejich předchozím uplatněním ve správním řízení. Současně však platí, že odvolací orgán je při přezkumu správního rozhodnutí omezen rozsahem odvolacích námitek a za nezákonné nelze jeho rozhodnutí považovat jen proto, že nevypořádává okolnost, která nebyla odvolatelem v odvolání namítána.“
    NSS dále odmítl, že by nebylo předvolání řádně doručeno, pokud si sám advokát zvolil jako adresu k doručování adresu advokátní kanceláře, kde doručování podléhá určitým specifikům (např. přebírání pošty zaměstnanci či koncipientem). NSS mj. uvedl: „Pokud by bylo předvolání k ústnímu jednání doručováno žalobci na adresu trvalého pobytu, poštovní doručovatel by v případě nezastižení adresáta zanechal v místě doručení oznámení o uložení zásilky s výzvou k jejímu vyzvednutí ve stanovené lhůtě s poučením o následcích v případě jejího nevyzvednutí. Sdělením, že se na adrese trvalého pobytu po většinu času nezdržuje, dal žalobce nepochybně najevo, že se chce vyhnout právě tomu, že nebude doručovatelem zastižen a bude se muset dostavit na poštu a zásilku vyzvednout. Pokud má být cílem sdělení doručovací adresy doručení zjednodušit a nikoli zkomplikovat, postrádá rozumného zdůvodnění, proč by adresát - advokát, který o doručování do advokátní kanceláře zřetelně sám žádá, měl být nucen v případě, že nebude ve své kanceláři zastižen, postupovat obdobným způsobem, jako kdyby žádnou adresu pro doručení správnímu orgánu nesdělil. To vše za situace, kdy právní předpis s doručováním do advokátní kanceláře počítá a kdy je povinností advokáta zajistit, aby doručované zásilky přijaté jinými pracovníky kanceláře mu byly též fakticky doručeny a seznámil se s nimi.“ (Od právě uvedené situace je však třeba odlišit případy, kdy by bylo doručováno na adresu advokátní kanceláře, avšak adresát-advokát, vystupující v roli účastníka, nikoliv advokáta, by ji jako doručovací adresu nezvolil).

    OdpovědětVymazat
  8. 2)
    Rozsudek NSS ze dne 27.7.2011, č.j. 7 As 16/2012 – 58 (doručování na adresu zvolenou/akceptovanou účastníkem řízení; doručení dopravením zásilky do sféry dispozice adresáta):
    Účastník namítal nesprávné doručování, ač v průběhu řízení správnost doručovací adresy nezpochybňoval a na dané adrese písemnosti většinou přebíral, kdy odlišnou adresu uvedl až v odvolání. NSS uvedl k otázce doručování následující:
    „Otázkou, na jakou adresu mají být účastníkovi správního řízení doručovány písemnosti, se Nejvyšší správní soud v minulosti již opakovaně zabýval. Z rozsudku ze dne 12. 5. 2008, č. j. 5 As 44/2007 – 93, a ze dne 20. 07. 2010, č. j. 8 As 65/2009, vyplývá, že je důležité, zda bylo doručováno na adresu, která byla správnímu orgánu z dosavadního průběhu řízení známa, jakou adresu pro doručování účastník řízení sdělil správnímu orgánu a zda si na dané adrese v průběhu správního rízení prokazatelně přebíral doručované písemnosti. Jestliže nic nenasvědčovalo tomu, že by účastník řízení změnil místo pobytu a jinou doruční adresu správnímu orgánu nesdělil, a teprve následně tvrdil, že se v době doručování zdržoval na jiné adrese, nemůže taková námitka účinky doručení zvrátit.
    V daném případě měl magistrát k dispozici adresu, která byla zjištěna policisty při kontrole, na tuto adresu po celou dobu správního řízení v I. stupni magistrát stěžovateli doručoval písemnosti a stěžovatel poté na ně reagoval. Za této situace neměl sebemenší důvod k pochybnostem a tedy k tomu, aby ověřoval adresu stěžovatele nebo dokonce mu doručoval na jinou adresu.
    Odůvodňoval-li stěžovatel svou nevědomost o jednání nařízeném na (…) tím, že mu bylo předvolání doručeno na adresu, kde nemá hlášené trvalé bydliště ani se tam nezdržuje, je třeba zdůraznit, že všechny předchozí písemnosti, které mu byly na uvedenou adresu (…) zasílány, se dostaly do jeho dispoziční sféry. (…)
    V této souvislosti je třeba odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2005 c. j. 2 Afs 202/2004 - 43, v němž byl vysloven názor, že nelze přijmout formalistický přístup účastníku konkrétního řízení, dosahující svou intenzitou až procesních obstrukcí, jehož důsledkem je faktické znemožnění efektivní činnosti orgánu ochrany práva.“
    NSS v daném případě zároveň dovodil doručení fikcí dle § 24 odst. 1 s.ř., kdy údajnou nemožnost vyzvednout si zásilku ve lhůtě měl účastník řešit dle § 24 odst. 2 s.ř.

    OdpovědětVymazat
  9. I já si dovolím upozornit na nový judikát k věci doručování. týká se v blogu zmiňované situace, kdy má účastník řízení zřízenou datovou schránku, ale správní orgán mu přesto doručuje prostřednictvím poskytovalete poštovních služeb.
    Jde o rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. října 2012 č.j. 7 Afs 18/2012 - 27 a dochází k závěru, že pokud bylo nesprávně doručováno poštou a adresát dopis nepřevzal, fikce doručení se neuplatní.
    Právní věty:
    "Z výše uvedeného je zřejmé, že obecní úřad nerespektoval zákonem stanovená pravidla
    pro doručování, neboť doručoval stěžovateli rozhodnutí prostřednictvím provozovatele
    poštovních služeb, ačkoliv stěžovatel měl zřízenou a zpřístupněnou datovou schránku.
    Nejvyšší správní soud proto dále zkoumal, zda toto procesní pochybení mohlo mít vliv
    na zákonnost, a to pokud jde o právní účinky doručení napadeného rozhodnutí. V tomto ohledu
    je významné, zda bylo rozhodnutí správního orgánu I. stupně doručeno stěžovateli jiným
    nezpochybnitelným způsobem (prostřednictvím provozovatele poštovních služeb) a zda se s jeho
    obsahem seznámil. Protože na adrese sídla stěžovatele nebyl při doručování rozhodnutí obecního úřadu nikdo zastižen, rozhodnutí bylo uloženo u provozovatele poštovních služeb a po marném uplynutí úložní lhůty vráceno zpět obecnímu úřadu. Předmětné rozhodnutí se tak vůbec
    nedostalo do dispozice stěžovatele. Je tedy zřejmé, že materiální funkce doručení, tj. seznámení se s obsahem písemnosti, nebyla naplněna. Uvedené pochybení proto může mít vliv na platnost doručení a na zákonnost vydaného rozhodnutí."
    Plný text rozsudku (který užitečně odkazuje na prejudikaturu i doktrínu) zde:
    http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2012/0018_7Afs_120_20121105014747_prevedeno.pdf

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Velmi děkuji za upozornění - závěry Vámi citovaného rozsudku jsou vlastně logickým doplněním výše zmiňovaných judikátů (cestou argumentu a contrario), které nepovažují za nedoručené písemnosti, pokud se s nimi adresát fakticky seznámil, byť měly být doručované (např.) do datové schránky, nikoliv poštou. Zde však k faktickému seznámení nedošlo.

      Vymazat
    2. Jak to bude v případě, kdy fyzické osobě bylo správně doručováno prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb a na správnou adresu, ale po marném uplynutí úložní lhůty byla zásilka vrácena odesílateli (odboru výstavby MěÚ), přičemž adresát byl prokazatelně po dobu běhu úložní lhůty a už týden před uložením a i týden po uplynutí úložní lhůty na studijním pobytu v zahraničí, o čemž má i potvrzení? Uplatní se v takovém případě fikce doručení a je třeba požádat o určení neplatnosti doručení, nebo se fikce doručení vůbec neuplatní? Existuje nějaká judikatura i k tomuto? Děkuji. K. Š.

      Vymazat
    3. Bylo v každém případě doručeno fikcí doručení, neboť ta se uplatní bez ohledu na to, zda se adresát na dané adrese fakticky zdržuje či nikoliv - to vyplývá z celé řady judikátů, které jsou shora v článku uvedeny (viz výše).
      Účastník může dle § 24 odst. 2 s.ř. za podmínek ustanovení § 41 s.ř. požádat o určení neplatnosti doručení nebo okamžiku, kdy byla písemnost doručena, musí to ovšem stihnout v 15 denní lhůtě plynoucí od okamžiku, kdy mu odpadla překážka přebírání písemností, tedy od okamžiku, kdy se ze studijního pobytu vrátil.

      Vymazat
  10. Dovoluji si aktualizovat text o další judikáty, viz níže:

    Rozsudek NSS ze dne 10.4.2013, č.j. 4 As 6/2013 – 28 (nemožnost doručení poštou fikcí, je-li zřízena datová schránka): Pokud je doručováno na adresu trvalého pobytu, ač má adresát zřízenou datovou schránku, nelze dovozovat doručení písemnosti fikcí. Povinnost účastníka kontrolovat doručování zásilek na adrese trvalého pobytu při zřízení datové schránky zaniká, nelze tak dovozovat doručení fikcí (i kdyby byla písemnost vhozena do schránky nebo se někdy později adresát se zásilkou fakticky seznámil).

    Rozsudek NSS ze dne 30.5.2013, č.j. 6 As 13/2013 – 33 (fikce doručení, změna trvalého pobytu v průběhu řízení, obstrukce): NSS s odkazem na své rozsudky ze dne 12.5.2008, č.j. 5 As 44/2007 – 93, ze dne 20.7.2010, č.j. 8 As 65/2009 – 111, a ze dne 27.7.2011, č.j. 7 As 16/2012 – 58, konstatuje, že je správný postup, pokud správní orgán doručuje na adresu uváděnou účastníkem na písemnostech, pokud na ní tento přebíral zásilky a nevznikly pochybnosti o tom, že tak může činit i nadále. Na takovou adresu lze doručit i fikcí. Z platné úpravy dále nelze dovozovat povinnost správního orgánu preventivně ověřovat před každým doručením, kde má adresát trvalý pobyt. NSS se ani nedomnívá, že úkon, jímž volí účastník adresu pro doručování, musí mít náležitosti podání dle § 37 s.ř.
    V konkrétním případě se však zásilky od určitého momentu opakovaně vracely s tím, že adresát je neznámý a není k dispozici ani schránka, čímž výše zmíněné pochybnosti vznikly. NSS nedovodil ani obstrukci účastníka (fyzicky se skutečně odstěhoval). V daném konkrétním případě tak nebylo doručeno.

    OdpovědětVymazat
  11. A opět jeden rozsudek k doručování:

    Rozsudek NSS ze dne 13.6.2013, č.j. 9 As 159/2012 – 28 (doručování zmocněnci nebo účastníkovi): NSS k námitce, že rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nebylo s ohledem na § 34 odst. 2 s.ř. doručeno i účastníkovi (který byl zastoupen zmocněncem), uvádí: „Rozhodnutím (…) bylo rozhodnuto pouze o odvolání stěžovatele proti prvostupňovému rozhodnutí, a proto tímto konkrétním rozhodnutím nebyla stěžovateli přímo uložena jakákoliv povinnost. V této souvislosti pak rozhodnutí (...) mohlo být doručeno pouze zástupkyni stěžovatele. Stěžovateli by se přímo doručovalo např. v případě, kdy by měl v řízení něco osobně vykonat (...).“

    OdpovědětVymazat
  12. A další aktualizace:

    Rozsudek NSS ze dne 28.8.2013, č.j. 8 As 106/2012 – 40 (doručování na adresu trvalého pobytu fikcí, dosílka; důkazní síla doručenky): NSS neshledal pochybení při doručování na adresu trvalého pobytu účastníka, byť měl zřízenou dosílku na jinou adresu. Účastník si nezvolil adresu pro doručování, bylo mu proto doručováno na adresu trvalého pobytu. Správní orgán může doručovat, kdekoliv bude osoba zastižena, není to ale jeho povinností, zároveň pak nelze uplatnit fikci doručení (rozsudek NSS ze dne 23.6.2011, č.j. 5 As 72/2010 – 60). Nedaří-li se zastihnout účastníka řízení, není povinností správního orgánu doručovat mu např. prostřednictvím Policie ČR nebo obecní policie. Dosílka nezakládá právní vztah mezi Českou poštou a odesílatelem zásilky (rozsudek NSS ze dne 30.6.2010, č.j. 1 As 10/2010 – 47), zřízení dosílky nemá stejné právní následky jako sdělení adresy pro doručování ve smyslu § 19 odst. 3 s.ř.; účastník řízení se proto nemůže spoléhat na to, že mu na této adrese bude správním orgánem doručováno.
    K obecné námitce údajné nevěrohodnosti údajů na doručenkách NSS uvedl, že doručenka zakládá vyvratitelnou domněnku správnosti údajů na ní uvedených. Ke zpochybnění údajů vyplývajících z doručenky musí adresát rozhodnutí předestřít jinou, avšak srovnatelně pravděpodobnou verzi reality (rozsudek NSS ze dne 31.3.2010, č.j. 9 As 65/2009 – 61). Stěžovatel však zůstal se svými úvahami pouze v obecné rovině. Sám nepředložil žádné důkazy, které by objektivně prokázaly, že provozovatel poštovních služeb v jeho prípadě jakkoliv pochybil. Pokud hodlal zbavit doručenku její důkazní síly, nemohl tak učinit nekonkrétními námitkami.

    OdpovědětVymazat
  13. Dovoluji si upozornit na závěr č. 123/2013 Poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu ze dne 22.3.2013, týkající se možnosti doručování fikcí i na adresu ohlašovny: Doručování fyzickým osobám na adresu ohlašovny

    OdpovědětVymazat
  14. Upozorňuji na rozsudek NSS ze dne 27.11.2013, č.j. 3 As 58/2013 – 46:
    V rozsudku se NSS pokouší vyrovnat s (chybnými) závěry rozsudku NSS ze dne 25.8.2011, č.j. 7 As 53/2011 – 77 (pro kritickou analýzu viz text Sporné přestupkové judikáty NSS V. zde na blogu), a dospívá de facto k závěru, že následné vložení zásilky do schránky po uplynutí lhůty dle § 24 odst. 1 s.ř. není skutečností podmiňující nástup fikce doručení.

    OdpovědětVymazat
  15. Explicitní aprobace možnosti doručovat fikcí na adresu ohlašovny:
    Rozsudek NSS ze dne 6.2.2014, č.j. 1 As 106/2013 – 43 (fikce doručení na ohlašovně):
    Doručení písemnosti fikcí podle § 24 odst. 1 správního řádu z roku 2004 není vyloučeno ani tehdy, pokud se doručuje na adresu trvalého pobytu adresáta, kterým je adresa ohlašovny [§ 2 písm. d) zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech]. Doručení fikcí však není možné v situaci, kdy ohlašovna nepřebírá výzvy o uložení písemnosti (§ 23 odst. 4 a 5 správního řádu z roku 2004). V takovémto případě správní orgán ustanoví adresátovi opatrovníka dle § 32 odst. 2 správního řádu z roku 2004.

    OdpovědětVymazat
  16. Dobrý den . Rád bych znal Váš názor na doručení fikcí pokud je na obálce uveden chybný datum narození a dopis při pokusu o vyzvednutí odmítla pošta vydat

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Domnívám se, že nebude řádně doručeno, pokud správní orgán označil adresáta tak, že jej nelze identifikovat. Blíží se to omylu v osobě - jako by doručoval někomu jinému (lze mít i stejné jméno, stejnou adresu, ale jiné datum narození, např. u otce a syna). Doporučuji ale kontaktovat správní orgán a domluvit se.
      JP

      Vymazat
  17. Nějaké novinky (JP):

    Rozsudek NSS ze dne 3.12.2013. č.j. 1 As 83/2013 – 60 (doručování na adresu zvolenou pro doručování poté, co si adresát zřídí datovou schránku):
    V daném případě si obviněný zvolil adresu pro doručování, poté si však zřídil datovou schránku; následně ex post namítal, že mu nebylo řádně doručeno, neboť nebylo doručováno do DS, ale na poštovní adresu. NSS však stejně jako krajský soud dovodil z okolností věci i chování obviněného, že s písemnostmi (které byly vhazovány do schránky na adrese, kde se obviněný fakticky zdržoval) fakticky seznámil. NSS též upozornil: „Navzdory vyloučení fikce doručení ve výše zmíněných situacích (např. cit. rozsudek čj. 4 As 6/2013 – 28) platí, že pokud byl účastník správního řízení s obsahem doručované písemnosti prokazatelně seznámen, materiální funkce doručení byla naplněna. Neplatnosti doručení se tudíž nemůže domáhat ten, jenž byl s písemností seznámen (viz argumentaci v cit. rozsudku čj. 1 As 90/2010 – 95, srov. též rozsudek ze dne 29. 6. 2011, čj. 8 As 31/2011 – 88, bod 16).“ V jednání obviněného, který si mj. písemnosti střídavě přebíral či nikoliv, zároveň NSS dovodil znaky obstrukčního jednání, které právo reprobuje, což NSS do podrobností s odkazy na relevantní judikaturu rozvádí v bodech 27. – 29. rozsudku.

    Rozsudek NSS ze dne 9.10.2014, č.j. 4 As 158/2014 – 25 (doručování na adresu faktického i trvalého pobytu – adresu ohlašovny, vhození zásilky do schránky, účelovost volby adresy t.p.):
    NSS řeší případ paralelního doručování jak na adresu faktického pobytu, tak na adresu trvalého pobytu, dále otázku faktického doručení, uplatnění fikce doručení a vhazování zásilky do schránky a také otázku správního uvážení při rozhodování o tom, zda má či nemá být zásilka vhozena do schránky (a jeho následné přezkoumatelnosti).
    K účinkům vhození zásilky do schránky NSS uvádí: „Ostatně s vložením do domovní schránky správní řád žádné účinky nespojuje, nýbrž byla-li zásilka, kterou se nepodařilo jejímu adresátu fyzicky předat, uložena, nastává tzv. fikce doručení posledním dnem 10-ti denní úložní lhůty, nikoliv až vložením písemnosti do domovní schránky. Vložení má význam pouze informační a zvyšuje se jím pravděpodobnost, že se adresát písemnosti po uplynutí úložní lhůty skutečně dozví, jaká písemnost mu byla na základě právní fikce doručena. Z hlediska účinků doručení fikcí tedy následné vložení písemnosti, po marném uplynutí úložní doby, do domovní schránky nemá jakýkoliv právní význam.
    (…) Ostatně doručování písemností na adresu trvalého pobytu stěžovatele nebylo fakticky napadáno, nýbrž stěžovatel pouze namítal, že „způsob doručování by byl snad v pořádku, kdyby bylo doručeno alespoň fikcí, tedy bych se mohl seznámit s obsahem zásilky a účinně užít obranu“. Z uvedeného je zřejmé, že stěžovatel chybně spojuje fikci doručení s okamžikem vhození písemnosti do domovní schránky. Tato jeho domněnka je však mylná, jak již bylo výše uvedeno. Fikce doručení je konstruována tak, že v případě, že adresát nebyl v místě doručení zastižen a písemnost není možno doručit ani jiným způsobem přípustným podle § 20 správního řádu, písemnost se uloží, a to buď u provozovatele poštovních služeb, anebo přímo u správního orgánu (§ 23 odst. 3 správního řádu). Jestliže si adresát uloženou písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, nevyzvedne, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty (§ 24 odst. 1 správního řádu).
    (…) Proto i když u této zásilky správní orgán prvního stupně vložení do schránky nevyloučil, nebylo fakticky možné je provést. To však vzhledem ke shora uvedeným závěrům, týkajícím se nastoupení účinků fikce doručení k poslednímu dni úložní lhůty, není právně relevantní.
    (…) Nejvyšší správní soud nadto zdůrazňuje, že v případě náhradního doručení tzv. fikcí je irelevantní, že se adresát s obsahem zásilky nemohl seznámit, neboť to na účinky doručení žádný vliv nemá.“

    OdpovědětVymazat
  18. Rozsudek ze dne 8.12.2014, č.j. 8 As 25/2013 – 48 (doručení příkazu na ohlašovnu fikcí, opatrovník):
    NSS se s podrobně vypořádává s (jím odmítnutou) argumentací, že by příkaz nebylo možno doručit na ohlašovnu za použití fikce doručení. Též pojednává o podmínkách ustanovení opatrovníka.
    K doručování fikcí na ohlašovnu (a eventuální nutnosti ustanovit opatrovníka) viz též rozsudek NSS ze dne 6.2.2014, č.j. 1 As 106/2013 – 44, kde klíčové právní věty zní: „Doručení písemnosti fikcí podle § 24 odst. 1 správního řádu z roku 2004 není vyloučeno ani tehdy, pokud se doručuje na adresu trvalého pobytu adresáta, kterou je adresa ohlašovny [§ 2 písm. d) zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech]. Doručení fikcí však není možné v situaci, kdy ohlašovna nepřebírá výzvy o uložení písemnosti (§ 23 odst. 4 a 5 správního řádu z roku 2004). V takovémto případě správní orgán ustanoví adresátovi opatrovníka dle § 32 odst. 2 správního řádu z roku 2004.“

    Rozsudek ze dne 18.2.2015, č.j. 2 As 164/2014 – 39 (fikce doručení, dosílka):
    Z obsahu správního spisu však vyplývá, že toto oznámení bylo příslušným správním orgánem odesláno prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu trvalého pobytu stěžovatele. Protože však stěžovatel měl v době doručování předmětné písemnosti s daným provozovatelem poštovních služeb uzavřenou smlouvu, na jejímž základě mu byla pošta přeposílána na jinou konkrétní adresu, než je adresa jeho trvalého pobytu, tzv. dosílku, nebyl provozovatelem poštovních služeb učiněn pokus o doručení na adrese uvedené odesílajícím správním orgánem (stěžovatel nikterak nerozporoval existenci smlouvy o dosílání). Namísto toho byla písemnost doručována na jinou, stěžovatelem pro dosílku uvedenou, adresu. Nastal tak stav, kdy předmětná písemnost byla správním orgánem adresována stěžovateli v souladu s příslušnými ustanoveními správního řádu, nebyla však doručena na adresu odesílatelem specifikovanou, tudíž stěžovatel nebyl vyzván k vyzvednutí písemnosti na adrese svého trvalého pobytu, nýbrž byl takto vyzván na adrese jím zřízené dosílky.
    K účinku disponování se zásilkou, doručované provozovatelem poštovních služeb, jež bylo založeno smlouvou mezi adresátem a tímto provozovatelem, na souladnost doručení písemností se zákonnými požadavky ustanovení § 24 správního řádu, se Nejvyšší správní soud v minulosti opakovaně vyjádřil (srov. např. rozsudek zdejšího soudu ze dne 30. 6. 2010, č. j. 1 As 10/2010 – 51, nebo též rozsudek zdejšího soudu ze dne 28. 8. 2013, č. j. 8 As 106/2012 – 45) /NSS v posledně citovaných rozsudcích dovozuje za platné doručování na adresu trvalého pobytu, nikoliv na adrese určené k dosílce – dosílka je soukromoprávní smlouvou, nemá účinky vůči správnímu orgánu, není-li tento požádán o doručování na jinou adresu./.

    OdpovědětVymazat
  19. Rozsudek ze dne 7.4.2015, č.j. 3 As 178/2014 – 31 (doručení fikcí, odnos zásilek):
    Vzhledem k tomu, že zřízením služby „odnos zásilek“ vyjadřuje klient pošty svobodnou vůli nechat si všechny zásilky ukládat přímo na poště, lze pobočku pošty, kterou si klient smluvním ujednáním stanovil úložním místem, označit za „vhodné místo“ ve smyslu § 23 odst. 4 správního řádu. Tím ovšem není také domovní schránka adresáta vyloučena jako další „vhodné místo“ pro doručení, jak vyplývá ze zmíněné zákonné úpravy, kde je právě domovní schránka adresáta uvedena dokonce na prvém místě. (…) Nejvyšší správní soud nesdílí obavy stěžovatele ze zneužití služby „odnos zásilek“ (…). Samotné zřízení této služby totiž neznamená, že by nebylo možné doručit takovou písemnost fikcí. (…) I v případě, kdy má adresát zřízenu službu odnos zásilek, musí jej doručující orgán vyzvat k vyzvednutí zásilky vložením oznámení o neúspěšném pokusu o její doručení do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo, kterým může být i adresátem zvolená pobočka pošty. Pokud není ani přes výzvu v 10-ti denní lhůtě písemnost vyzvednuta a jsou splněny i další zákonné podmínky doručování, považuje se písemnost za doručenou posledním dnem této lhůty.

    OdpovědětVymazat
  20. Dobrý den, cca 2 měsíce jsem pobýval v zámoří. Po návratu domů jsem měl plnou (přetékající) poštovní schránku (zejména reklamních letáků), přičemž mimo jiné jsem objevil poučení správního orgánu, avšak nikoliv oznámení o uložení. Šel jsem tudíž na poštu, kde mi bylo sděleno, že pro mne žádnou zásilku nemají. Obrátil jsem se proto v souladu s poučením na správní orgán se žádostí o prominutí zmeškání úkonu, doložil letenky, kopii cestovního pasu, konkrétní poučení z poštovní obálky a vše odeslal doporučeně ze stejné malé obecní pošty. Obratem mi bylo doručeno rozhodnutí a také usnesení o neprominutí zmeškání úkonu s tím, že v době, kdy jsem na poště podal dopis se žádostí o prominutí jsem údajně ještě měl 5 dní možnost zásilku vyzvednout, což jsem ovšem nevěděl, neboť bych ji vyzvedl. Fikce doručení nicméně nastala v pátek dne 20. 11.2015, přičemž přílet do Prahy byl v cca 17:00 a domů z Prahy jsem se dostal cca v 20:30 hodin. Pokud bych i následně věděl o možnosti vyzvednout si (pro mne nejdříve v pondělí dne 23. 11.), fikce doručení již stejně byla dána. Nyní mi tedy zřejmě nezbývá, než učinit dvě odvolání a navrhnout svědky (brigádníka poštovního doručovatele a nejbližšího souseda). Samozřejmě také nevím, zda mi ve sporné obsílce byla dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Poradí mi někdo jaký postup event. zvolit?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Napište mi do mailu (viz kontakt v profilu) - není zřejmá časová souslednost událostí, pokud měla fikce nastat již v listopadu, zásilku jste si prý ještě mohl vyzvednout, ale dotaz píšete až v lednu; není též zřejmé, o jakou věc se jedná a zda jste stihl/stihnete podat odvolání ve lhůtě.

      Vymazat
  21. Dobrý den, jsem účastnice vlekoucího se stavebního řízení od 07/2015- rozděleného do 3 částí-, takže korespondence je a bude dost. Blíží se doba dovolených a mimo to pojedu do lázní. Chtěla jsem stavebnímu úřadu sdělit, že v období 1.7. - 31.10. 2016 bude moje možnost vyzvedávání došlé pošty omezena z důvodu nepravidelné přítomnosti- budu mít požádáno o prodloužení ukládání zásilek na 30 dní. Nemám totiž domovní schránku a poštu si osobně vyzvedávám.Je úřad povinen tuto skutečnost nějak zohlednit, např. prodloužením lhůty pro podání námitek či odvolání? Nechci si platit někoho, kdo by to za mě vyřizoval ani někoho zatěžovat. Obecně je nejhorší na celé fikci doručení to,že úřad může prominout, ale nemusí. A pokud by došlo k soudu, tak soud musí postupovat s ohledem na práva, která někdo nabyl v dobré víře. Takže, úřad by neprominul, já bych podala žalobu a soud by ochránil práva stavebníka a já bych za plotem měla třeba panelák či hospodu navždy. Fakt si nevím rady, na úřadě moc ochoty nečekám, protože jsem je žalovala za nezákonné správní rozhodnutí.
    Děkuji za odpověď.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jedna možnost je zřídit si datovou schránku - pak musí doručovat vždy do datové schránky, ke které máte přístup odkudkoliv přes internet. Snad jde v DS nastavit upozorňování o přišedší zásilce nejen na e-mail, ale i formou sms. V DS nastává fikce (pokud ji neotevřete dřív) také 10 den. Na zřízení DS bych úřad pro jistotu upozornil.
      Další možnost je požádat ex post na základě § 24 odst. 2 a § 41 správního řádu o určení neplatnosti doručení nebo okamžiku, kdy byla písemnost doručena. Je třeba ovšem prokázat nepřítomnost i že k ní vedly vážné důvody; není zároveň jistota, že vám vyhoví. Správní řád viz zde: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-500
      Osobně bych si asi raději zřídil tu datovku.

      Vymazat