Je tzv. špehování a pronásledování přestupkem?

       
Dotaz: Přestupková komise řeší případ, kdy pachatel zasílá bývalé přítelkyni série e-mailů a textových zpráv, čeká na ni před domem a sleduje ji cestou na nákup a na procházkách s dítětem. Policie tvrdí, že nejde o trestný čin. Podle našeho názoru nelze použít ani zákon o přestupcích. Jak je možné v daném případě postupovat?

Popsané jednání lze stíhat jako přestupek proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích (schválnost, hrubé jednání), byť některá dílčí jednání na první pohled znaky přestupku nevykazují. Podstatný je cíl i následek jednání (znepříjemnění života, zastrašení oběti) a okolnosti svědčící o tom, že pachatelovy skutky lze jen stěží ospravedlnit legitimními důvody.

CO JE PRONÁSLEDOVÁNÍ

Slídění, pronásledování nebo špehování se vyznačuje dlouhodobějším trváním (několik měsíců až let), zaměřením na určitou osobu (nejčastěji bývalou partnerku) a dále pestrou škálou forem. Mohou to být »esemesky«, e-maily, opakované telefonáty, falešné inzeráty (prodej bytu, erotické inzeráty), sledování, pomlouvání oběti atd. Ve vážnějších případech je oběti vyhrožováno poškozením majetku, ublížením na zdraví ba i smrtí. Výhrůžky by neměly být brány na lehkou váhu – pokud pronásledování předcházelo domácí násilí, mohou být předzvěstí skutků, které pachatel opravdu uskuteční (podpálení auta, únos dítěte, vražda).

Podle trestního práva lze podobné jednání stíhat jen obtížně. A to pouze v případě, kdy odpovídá »vhodné« skutkové podstatě (například nebezpečného vyhrožování podle § 197a TZ). Trestní zákon v zásadě postihuje jen takové skutky, které už samy o sobě dosahují vyššího stupně společenské nebezpečnosti, a nelze tak většinou stíhat řetězec skutků méně závažných či na první pohled »nevinných«, jako je tomu v případě pronásledování. Proto jestliže některé skutky, z nichž se pronásledování skládá, zjevně nenaplňují skutkovou podstatu trestného činu, hodnotí policie věc jako přestupek.

JAK PRONÁSLEDOVÁNÍ KVALIFIKOVAT

Obecní úřad, kterému byla věc postoupena, musí jednání podřadit pod skutkovou podstatu některého přestupku. První způsob, jak postupovat, spočívá ve kvalifikaci každého dílčího jednání jako samostatného přestupku (či naopak jako jednání „nezávadného“). Výhrůžka »esemeskou« tak bude například hrubým jednáním, poškrábání dveří přestupkem proti majetku, uvedení lživé nebo citlivé informace na internetu schválností atd. Skutky, která na první pohled přestupkem nejsou (postávání před domem, zprávy bez výhrůžek), projednávány nebudou. Budou tak trestány pouze některé dílčí skutky, a to jako samostatné přestupky, ale nikoliv pronásledování jako celek.

Druhý (a dle našeho názoru správnější) přístup spočívá v postihu pronásledování vcelku, jako jediného přestupku a se zahrnutím všech více i méně závažných skutků. Důvodem je fakt, že se jedná o specifické společensky nebezpečné jednání, pro něž je typická právě kumulace dílčích skutků vedených společným cílem (obtěžovat, šikanovat, zastrašit oběť, zbavit ji pocitu bezpečí, mstít se). Správní orgán v daném případě popíše všechna jednání, skládající se v pronásledování, a nebude tentokrát vylučovat skutky typu sledování na ulici či série telefonátů apod. Řetězec všech jednání pak bude zpravidla stíhán jako jediný přestupek (proti občanskému soužití).

PRONÁSLEDOVÁNÍ JAKO NARUŠENÍ OBČANSKÉHO SOUŽITÍ

Zákon definuje přestupek jako zaviněné jednání, které dosahuje určitého stupně porušení nebo ohrožení zájmu společnosti. Chráněnými zájmy jsou například zdraví, občanské soužití, majetek a další. Jednání ohrožující zdraví nebo občanské soužití specifikuje § 49 zákona o přestupcích, kdy většina takových jednání spadá pod § 49 odst. 1 písm. c) zákona.

Ustanovení § 49 odst. 1 písm. c) zmiňuje tzv. »hrubá« jednání. Zároveň uvádí jejich demonstrativní výčet (vyhrožování újmou na zdraví, drobné ublížení na zdraví, nepravdivé obvinění z přestupku, schválnosti). To ale neznamená, že jiná než zde výslovně uvedená jednání stíhat nelze. Ostatní jednání narušující občanské soužití charakterizuje obecný termín »hrubá«, čímž rozumíme skutky oběť poškozující, společností neakceptovatelné, nepřípustné jako standard občanského soužití, jako přesahující rámec pouhé nezdvořilosti apod.

I pronásledování je jednání porušující zájem chráněný společností a míra tohoto narušení jistě není zanedbatelná (způsobuje obtíže psychického rázu, nutí oběť měnit způsob života, v krajním případě i změnit bydliště a zaměstnání). Je to jednání hrubé, respektive přinejmenším stejně »hrubé« jako jiná přestupková jednání, ať už je demonstrativní výčet § 49 odst. 1 písm. c) výslovně postihuje či nikoliv. S ohledem na kumulaci (třeba i »nevinných«) jednání a jejich cíl pak bude hrubým jednáním i špehování oběti, »bombardování« dárky, telefonáty nebo e-maily atd.

DOKAZOVÁNÍ A ODŮVODNĚNÍ, KVALIFIKACE PRONÁSLEDOVÁNÍ

Problémem bude dokazování. Snazší bude prokázat »esemesky« (uložené v paměti), telefonáty (výpisem od operátora) nebo e-maily, ale těžší už »naschvály« (sirky ve zvonku či nápisy na dveřích) a nejobtížnější »špehování«.

Při prokazování skutků je třeba zdůvodnit, proč sledování oběti, opakované telefonáty, zahrnování nevítanými dary a podobně (jednání neobvyklé a nepřiměřené situaci, odmítané obětí a vzbuzující u ní tíseň a strach), nelze obhájit »legitimními« motivy (řešení majetkových záležitostí, zájem o děti, láska). Pachatel si musí být vědom dopadů svého jednání a přestupku se dopouští přinejmenším v úmyslu nepřímém. Prokázané jednání lze právně kvalifikovat buď jako schválnost nebo obecněji jako hrubé jednání (kdy schválnost je pouze jednou z forem hrubého jednání).

V případě odvolání můžeme čekat obtíže, pokud se nadřízený orgán nebude skutky zabývat v jejich komplexnosti, ale celý řetězec jednání formalisticky rozdělí na řadu dílčích útoků, bez ohledu na jejich společný cíl a dopad, a věc vrátí zpět. Takový postup nelze akceptovat, nicméně nejspíš nebude neobvyklý.

Změnu můžeme očekávat až potom, co bude do trestního zákona zavedena speciální skutková podstata pronásledování (jako vodítko pro kvalifikaci korespondujícího přestupkového jednání). A také poté, co se příslušné orgány obeznámí se specifiky domácího násilí, jehož pokračováním (po rozhodnutí oběti opustit násilný vztah) je nejčastěji právě pronásledování.

(text byl v obdobném znění publikován pod názvem "Je tzv. špehování a pronásledování přestupkem?" In: Moderní obec č. 4/2008)